Súdán: Tichý, velmi tichý hladomor. Válka a hladomor, které svět ignoruje
31. 1. 2025
čas čtení
11 minut
"Nepřichází sen žádná mezinárodní pomoc, a to je opravdu skandální, protože by se sem klidně mohly dostat
letecké výsadky. Mohli byste tu snadno přistát s vrtulníky, s trochou
práce byste sem mohli dostat i nákladní auta a neexistuje žádný pozemský
důvod, proč by lidé, kteří teď žijí v tomto táboře, měli být v takovém
stavu."
Reportér, Channel 4 News, pátek 31. ledna 2025, 19 hodin: Dobrý večer. Toto je válka a hladomor, které okolní svět ignoruje.
Občanská válka v Súdánu vyvolala masové pohyby lidí, kteří se snaží
uniknout genocidě. Milion z nich odešel do pohoří Nuba, kde je v
současné době relativní klid, ale kde jsou zoufalé humanitární podmínky a
kam se nedostává téměř žádná mezinárodní pomoc. Ve dvou oblastech byl
již vyhlášen hladomor a odborníci se domnívají, že v příštích měsících
bude ještě mnohem hůře.
Lékař: „Velké organizace nám nepřicházejí na pomoc. Je to
zanedbané. Takže o Ukrajině ví každý. Všichni vědí o Gaze. Všichni vědí o
těch dalších oblastech, které jsou v konfliktu. Toto místo je je
neznámé. Je to takový velmi tichý, velmi tichý hladomor.“
Reportér: Nejnovější konflikt v Súdánu trvá již téměř dva roky a má obrovské lidské ztráty. Desítky tisíc mrtvých. Děsivá obvinění z válečných zločinů a miliony lidí, kteří byli vyhnáni ze svých domovů a mnozí z nich vypáleni ve svých čtvrtích. V některých částech Súdánu vyhlásila mezinárodní organizace IPC hladomor a očekává se, že v příštích měsících bude narůstat.
Povstalecké síly RSF kontrolují většinu dárfúrského regionu, stejně jako oblasti na jihu země a části hlavního města Chartúmu. Většinu země kontroluje súdánská armáda a v posledních dnech znovu dobyla části hlavního města, včetně ropné rafinerie. Pohoří Nuba, které hraničí se zemí Jižní Súdán, ovládá jiná povstalecká skupina, SPLMN, Súdánské lidové osvobozenecké hnutí Sever.
Od vypuknutí války je v této oblasti relativní klid. V důsledku toho sem přišlo více než milion lidí, kteří utekli před boji, ale dostává se sem jen velmi málo pomoci a SPLMN tvrdí, že súdánská vláda ji záměrně blokuje.
Právě jsem se vrátil z Núbijských hor v Súdánu, kde jsem natáčel pro novou sérii pořadu Unreported World, a zjistil jsem, že tam panuje zoufalá situace, kdy vysídlení lidé umírají hlady v provizorních táborech téměř bez podpory. Vzhledem k tomu, že situace je tak naléhavá, přinášíme vám dnes večer přinést něco z toho, co jsme zjistili.
Lékař: „Pokud je to červené, je to těžké, nahromaděné ,žluté je středně nahromaděné, zelené je, že jste v pořádku. Hodně podváha u dětí.“
Reportér: Malas byla přijata před dvěma týdny a byla na nouzové výživě, její matka utekla z bojů v Chartúmu bez ničeho a neměla peníze na nákup jídla. Doktor Thomas vede tuto nemocnici již 17 let. A je jedním z pouhých tří stálých lékařů v regionu, kde žijí téměř 4 miliony lidí.
Lékař: „Tohle je zdaleka nejhorší, co tu bylo za celou dobu, co tu jsem, i když jsme tu měli 5-6 let strašnou občanskou válku. Horší než tehdy, pokud jde o nedostatek potravin, máte tu obrovské potřeby a nepřicházejí nám na pomoc velké organizace. Je to tu zanedbané. Takže každý ví o Ukrajině, každý to ví. Gaza každý ví o těch dalších oblastech, které jsou v konfliktu. Toto místo je neznámé. Přichází velmi tichý, velmi tichý hladomor.“
Reportér: Nemocnice musela začít dávkovat nouzovou pastu, kterou dávají hladovějícím dětem. Nové zásoby mají být dodány až v dubnu. Mezinárodní orgán, který definuje hladomor, již vyhlásil hladomor ve dvou oblastech Núbijských hor. Nyní je období sucha a očekává se, že hladomor bude v příštích měsících narůstat, protože dojdou potraviny sklizené koncem loňského roku.
Přibližně milion vysídlených lidí sem přišel, protože je to relativně bezpečné útočiště daleko od občanské války, která zuří ve zbytku Súdánu mezi vládou a milicemi RSF. V táboře Al Hilu však nově příchozí nemají nic. Žádné zásoby potravin, žádné peníze na jejich nákup a téměř žádná pomoc přicházející zvenčí.
Zařiny děti jsou bolestně podvyživené. Nafouklé břicho je zavádějícím a naléhavým příznakem toho, že poslední tři měsíce žijí z jedné misky ovesné kaše denně. Jejich zoufalá existence z ruky do úst je zde typická, stejně jako děsivé utrpení, kterému unikli, když jejich dům napadla RSF.
Tyto děti doslova hladoví a je to velmi dobře vidět pouhým okem. Jsou velmi, velmi křehké a jsou to produkty války. Neexistuje žádný dobrý důvod, proč by měly být v tomto stavu, ale jsou vysídlené.
Nemají nic a nejsou schopni nic získat.
Nepřichází žádná mezinárodní pomoc, o které by se dalo mluvit do tohoto tábora, a to je opravdu skandální, protože by se sem klidně mohly dostat letecké výsadky. Mohli byste tu snadno přistát s vrtulníky, s trochou práce byste sem mohli dostat i nákladní auta a neexistuje žádný pozemský důvod, proč by lidé, kteří teď žijí v tomto táboře, měli být v takovém stavu.
Guvernér Núbijských hor z povstalecké skupiny SPLM Sever tvrdí, že súdánská vláda brání humanitárním agenturám, aby zde působily. Vláda kategoricky popírá, že by zde byl hladomor, ale humanitární agentury musí postupovat opatrně. Více než tucet jich bylo v minulosti vyhoštěno a snaží se dostat zpět.
Nevybuchlé bomby z roku 2016 se v Núbijských horách stále nacházejí a připomínají, že pokud boje a zbytek Súdánu utichnou, humanitární nouze by se mohla s návratem války výrazně zhoršit.
Mluvil jsem s Jeanem Baptistem Gallopinem z organizace Human Rights Watch, který se súdánskými politickými a bezpečnostními otázkami zabývá od roku 2010, nedávno byl se svým týmem v Núbijských horách a já jsem ho nejprve požádal o zhodnocení tamní situace.
Jean Baptist Gallopin, Human Rights Watch: Z humanitárního hlediska je situace zoufalá. Když jsme tam byli, lidé umírali hlady, zejména jedno dítě, které bylo synem někoho, s kým jsme dělali rozhovor, zemřelo den po rozhovoru, a když jsme se zúčastnili pohřbu, a bylo pro nás velmi zarážející, jak tam byli všichni velmi hubení, děti i dospělí. A to není důsledek nějaké nešťastné klimatické události. Je to důsledek akcí válčících stran v Súdánu. Z hlediska lidských práv je to také hrozivé. V souvislosti s rozsáhlými útoky na komunity, ke kterým dochází v celém Súdánu v pohoří Nuba, jsme zdokumentovali zničení a útok na dvě města, což vedlo k vysídlení desítek tisíc lidí.
Reportér: Především pokud jde o humanitární pomoc, myslím tím, že jsme viděli, že se sem nedostává prakticky nic, co by alespoň trochu odpovídalo potřebám. Můžete vysvětlit, proč se tak děje? Proč se pomoc nedostává dovnitř?
Jean Baptist Gallopin, Human Rights Watch: Súdánská armáda i RSF brání přísunu pomoci do oblastí, které nemají pod kontrolou. Lidé, kteří dodávají pomoc do Núbijských hor, pocházejí z velké části z Jižního Súdánu a tam je logistika velmi obtížná. Problém má i další roviny. Jednou z nich je obrovský nedostatek finančních prostředků pro pomoc Súdánu. V kontrastu s tím, co můžeme vidět u jiných krizí, a posledním bodem je podle mého názoru také některé rozhodnutí OSN, zejména to, že své operace soustředují v Port Súdánu, který je pod kontrolou Jihu a který učinil operace OSN na přístupových cestách z velmi velké dálky.
Reportér: Slyšeli jsme také některá dost hrozná obvinění z porušování lidských práv, pokud jde o chování zejména sil rychlé podpory. Co jste zdokumentovali?
Jean Baptist Gallopin, Human Rights Watch: Jak jsem již zmínil, zdokumentovali jsme zničení dvou měst a během těchto útoků síly Rychlé podpory, víte, zabíjely muže, střílely na civilisty, kteří se snažili utéct. Systematicky také plenily a vypalovaly velké části těchto měst. Síly rychlé podpory unášely zejména ženy za účelem sexuálního zotročení. Jedné z přeživších se podařilo uprchnout a vyprávěla, jak byla tři měsíce držena v poutech s dalšími ženami, 49 dalšími ženami na základně RSF, a každý den po několik měsíců hromadně znásilňována, a bohužel právě takové příběhy slýcháme.
Reportér: Ještě jsem nikdy nebyl na takovém místě, které by bylo tak ignorované jako toto místo v mezinárodním měřítku. Co by se podle vás mělo udělat pro zvýšení informovanosti i mezinárodního tlaku?
1882
Diskuse