Trump, Putin a Si jako spoluarchitekti "krásného nového multipolárního světa"

3. 2. 2025

čas čtení 7 minut
Američtí, ruští a čínští vůdci mají historickou příležitost vytvořit globální řád, který bude více v souladu s realitou 21. století, píše Jan Krikke.

Rozpad Sovětského svazu a současný úpadek Ameriky vykazují pozoruhodné podobnosti. Sovětský svaz selhal, protože marginalizoval podnikatelskou třídu. Spojené státy klopýtají, protože vládnoucí třída odsunula dělnickou třídu na vedlejší kolej, což vedlo k extrémní ekonomické nerovnosti a politické polarizaci.

Ve svém prvním funkčním období se Donald Trump podobal Borisi Jelcinovi, ničiteli starých pořádků. Ve svém druhém funkčním období může Trump kopírovat scénář Vladimira Putina – nacionalistického budovatele zaměřeného na domácí záležitosti a obnovu průmyslové základny.

Mohou se Trump a Putin, spolu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, stát spoluarchitekty nového multipolárního světového řádu?

Spojené státy a Rusko mají společného více, než by si chtěly připustit. Jak v 80. letech poukázal americký futurista Lawrence Taub, obě země se zrodily z revolucí proti evropským impériím a ty byly postaveny na humanitárních politických ideálech (svoboda a sociální rovnost). A obě země se rozšířily tím, že v 19. století zabraly území domorodých obyvatel.

USA i Rusko mají navíc federativní politické struktury a především evropské kulturní kořeny. Obě země jsou multikulturní – mají multietnické obyvatelstvo – ale kulturně, ekonomicky a politicky jim dominuje hlavní skupina (WASP v USA, Rusové v Rusku).

Kovboj a kozák

Alexis de Tocqueville a v nedávné době Paul Dukes ve své knize "Vznik supervelmocí" (1970) také načrtli paralely mezi Ruskem a Spojenými státy.

Dukes napsal, že až donedávna každý z nich věřil, že má zjevný osud, světovou misi, a že ten druhý je hlavní překážkou jeho úspěchu. Navíc měli kovbojsko-kozáckou mystiku a s ní spojenou tendenci vidět všechny politické a náboženské otázky zjednodušeně, černobíle.

Obě země jsou supervelmoci s mentalitou supervelmoci. Jsou obrovské co do velikosti, srovnatelné počtem obyvatel a podobné klimatem, polohou mírného pásma a topografií. Oba národy mají velký arzenál zbraní a oba mají desítky let zkušeností s průzkumem vesmíru.

V 80. letech navštívil Čínu za vlády Teng Siao-pchinga Michail Gorbačov. Teng úspěšně integroval kapitalistické principy do čínského socialistického systému, čímž podpořil hospodářský růst a zároveň udržel ústřední kontrolu komunistické strany.

Gorbačov usiloval o podobnou transformaci prostřednictvím perestrojky (ekonomické restrukturalizace) a glasnosti (politické otevřenosti). Chyběla mu však politická podpora a institucionální stabilita k realizaci jeho vize.

Namísto řízených reforem jeho politika urychlila ekonomický kolaps a politickou fragmentaci, což vedlo k rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

Neúspěch Gorbačovových reforem vydláždil cestu Jelcinovi, populistovi, který těžil z všeobecné nespokojenosti s komunistickou vládou. Místo aby Jelcin socialismus zušlechťoval, tak ho demontoval.

Zrušením kontroly komunistické strany usiloval Jelcin o přechod Ruska k demokracii západního stylu a tržní ekonomice. Výsledkem však byla rozšířená korupce, zbídačení milionů a nekontrolovaný vzestup oligarchů, kteří konsolidovali bohatství na úkor ruského lidu.

Vydláždil cestu vůdci, který znovu nastolil pořádek a získal zpět ruskou suverenitu.

Putinův nový řád

Jelcin dovolil oligarchům ovládnout ruskou politiku, ale Vladimir Putin je držel na uzdě a konsolidoval moc ve státě. Jeho strategie kombinovala nacionalismus, ekonomickou kontrolu a zejména národní suverenitu, která byla během Jelcinovy éry ohrožena.

Za Putina se Rusko znovu prosadilo na světové scéně, využilo své energetické zdroje a vojenské schopnosti k tomu, aby se postavilo západní dominanci. Zatímco jeho autoritářské metody byly kontroverzní, přeměnil Rusko z chaotického postsovětského státu opět na impozantní mocnost.

Na rozdíl od Sovětského svazu neměly Spojené státy osobnost jako Gorbačov – lídra dostatečně vlivného a odvážného, aby prosazoval systémové reformy.

Barack Obama měl příležitost zavést reformy, zejména po finanční krizi v roce 2008. Nicméně místo toho, aby prosazoval strukturální změny, Obama zachránil Wall Street. Toto rozhodnutí prohloubilo ekonomickou nerovnost a podnítilo populistický odpor, který vedl k Trumpovu nástupu k moci.

Trumpovo první prezidentství neslo podobnosti s Jelcinovým funkčním obdobím. Oba lídři narušili politický establishment, zpochybnili zavedené elity a vyžívali se v populistické rétorice.

Trumpovo první funkční období bylo charakterizováno chaosem, oslabováním institucí a zaměřením na demontáž starého řádu. Jeho politika – jako obchodní války, deregulace a zaměření na nacionalismus – odrážela širší odmítnutí globalistického konsensu po studené válce.

Ve svém druhém funkčním období se Trump již snaží získat větší kontrolu nad státním aparátem, podobně jako to udělal Putin v Rusku.

Navzdory podobnosti se však Trump a Putin liší ve svých vztazích se superbohatými. Putin po konsolidaci moci omezil vliv ruských oligarchů a zajistil, že stát zůstane dominantní.

Naproti tomu Trump se spojil s nejbohatšími americkými elitami a zajistil si podporu superbohatých, kteří těží z jeho daňové politiky a deregulační agendy. Struktura amerického politického systému – kde je vliv korporací hluboce zakořeněn – činí zásadní posun nepravděpodobným.

Putin byl schopen centralizovat moc způsobem, který Trump, omezený americkými institucemi a právními rámci, může jen těžko replikovat.

Na cestě k multipolárnímu světu

Posun od soupeření supervelmocí k multipolárnímu světu se stal téměř nevyhnutelným z několika důvodů, mezi něž patří válka na Ukrajině, vznik BRICS, neudržitelný dluh americké vlády a rostoucí ekonomický, technologický a geopolitický vliv Číny.

Až Trump a Putin vyřeší ukrajinskou krizi, budou mít příležitost, po konzultaci s Čínou, zapsat se do historie jako spoluarchitekti multipolárního světa. Tyto tři mocnosti by mohly utvářet globální světový řád vhodný pro 21. století.

Čína je v jedinečné pozici, protože integrovala dvě hlavní politické ideologie 20. století – kapitalismus a socialismus. Nasazením deseti, dvaceti a dokonce i padesátiletých plánů země pravděpodobně pozvedla miliardu lidí z chudoby, ujala se vedení ve většině technologií Průmyslu 4.0, které budou formovat 21. století, a stala se nepostradatelným průmyslovým a obchodním národem na světě.

S Tengovými reformami v 70. letech 20. století Číňané znovu objevili 2 500 let starou tradici usmiřování protikladů (jin-jang), která byla základem konfuciánské střední cesty. Čínský premiér Si Ťin-pching bude schopen být prostředníkem mezi Trumpem a Putinem tím, že nabídne konfuciánská moudrá slova, aktualizovaná pro 21. století:

Nebuďte kapitalistou nebo kolektivistou; buďte obojím

Nebuďte nacionalisté nebo globalisté; buďte obojím

Nebuďte realisté nebo idealisté; buďte obojím.

Si by dokonce mohl citovat kontrariánského čínského filozofa Čuang-c', který poukázal na úskalí rigidního lpění na pevné identitě, víře nebo světonázoru:

Bez chvály, bez prokletí,

Teď drak, teď had,

Měníte se s dobou.

A nikdy nesouhlaste s tím, že budete jen jednou věcí.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1605

Diskuse

Obsah vydání | 4. 2. 2025