Jon Stewart on Tucker Carlson

22. 2. 2024

čas čtení 12 minut
Po devíti letech se vrátil do americké televize ironický komentátor a satirik Jon Stewart. Jeho první dvacetiminutový monolog, který se vysílal předminulé pondělí, si vzal na mušku jak Donalda Trumpa, tak Joea Bidena a argumentoval, že Američané se museli zbláznit, že chtějí hlasovat v letošních prezidentských volbách pro tyto přestárlé jedince. (Na YouTube tento monolog vidělo více než 9 milionů lidí.) 

Začátkem svého vystoupení toto pondělí Jon Stewart zaznamenal, že jeho kritika Joea Bidena vyvolala zuřivost v demokratických kruzích. Omluvil se, že mluvil podle toho, co jeho oči vidí a mozek vnímá, a využil této "skandální" epizody k tomu, aby se přihlásil jako skromný student propagandy u velkého učitele, Tuckera Carlsona, s jeho nedávným interviewem Vladimíra Putina. No, podívejte se. Je to vynikající. Český překlad s obrázky níže.


Jon Stewart: Vítejte v pořadu The Daily Show. Jsem váš moderátor Jon Stewart, kapitán tohoto umírajícího média. Jeden pán mi dnes večer sdělil, "Řekl jste,Jsem tak šťastný, že jsem tady."  Víte, že  televize umírá. Řekl jsem, že jsem si toho vědom a že k tomu přispívám. Nemáte zač.

Minulý týden jsem se při natáčení pořadu tak dobře bavil a pak mi všichni v Comedy Center říkali, aha, co budeš dělat tento týden?

Upřímně řečeno, ohlasy na první pořad minulé pondělí byly. Veskrze nadšené.

"Jon Stewart čelí masivnímu odporu demokratů kvůli svým komentářům o Joe Bidenovi," napsal Olbermann na Twitteru: "No, po devíti letech pryč. Oběma stranám nezbývá nic jiného než říct, jak podvodník Jon Stewart útočí na Bidena, jen prosím, ať zmizí na dalších devět let."



Napsala na Twitteru Christy Jacksonová. "Je mi líto, ale ani já se na vás nebudu dívat."

Dobře, možná ne univerzální chvála, ale tohle bylo na Twitteru. Na Twitteru se všechno setkává s odezvou. Viděl jsem, jak Twitter posílá i  labradory do prdele.  Labradory! Prostě si myslím, že je lepší řešit hlavou to, co je pro lidi zjevný problém. My tady prostě jen mluvíme.


A Mary Trumpová tweetuje: "Nejenže Stuart říká 'Obě strany jsou stejná rétorika.' Není to vtipné. Je to potenciální katastrofa pro demokracii".

Ten pořad měl 20 minut, ale myslím, že, jak říká známé rčení, demokracie umírá v diskusi. Ale podívejte se. Omlouvám se. Nikdy jsem neměl v úmyslu říkat nahlas to, co  vidím svýma  očima a pak vnímám to svým mozkem.

Poučím se. Budu to dělat jinak. Půjdu na školení, stanu se studentem,  ale ani nevím, kde s tím začít. Kam mám jít studovat? Jak dělat konkrétní nezpochybnitelnou propagandu, na to  bych potřeboval vedení mentora.


Tucker Carlson: "Dnes večer jsme v Moskvě. Jsme tu, abychom udělali rozhovor s ruským prezidentem Vladimirem Putinem." 

Jon Stewart: "Cože?"  Svatí buďte pochváleni! Objevil se pan profesor Tucker Carlson třetí. Pane profesore, řekněte mi, jaký je první krok při vyjadřování naprosté podřízenosti moci?

Tucker Carlson:  "Děláme to takhle. Za prvé proto, že je to naše práce. Jsme novináři."

Jon Stewart:  (Píše si:) Zaprvé. lhát o tom, co je vaše práce.

Tucker Carlson:  "Naší povinností v žurnalistice je informovat lidi."

Jon Stewart:  (Píše si:)  Lhát o  tom, co je vaší povinností.

Tucker Carlson:  "Američané mají právo vědět vše o válce, do které jsou zapleteni. Svoboda slova je naším přirozeným právem. Narodili jsme se s právem říkat, čemu věříme."

Jon Stewart:  A do prdele. Chvála, sensei. To bylo hluboké. Mám se ještě hodně co učit. Maskovat svůj podvod a kapitulaci před mocí předstíráním, že je to  ušlechtilé a morální a založené na svobodě. Ano, mistře. 

Jen tak ze zvědavosti, když tam jako student sedíte a děláte rozhovor s Putinem a nemáte v plánu zpochybňovat jeho naprosté kecy, ale nechcete být opravdu tak nápadný, jak se tváříte?

Aha, už chápu.

Dobře, takže se ani tak netváříte zpříma, jako se snažíte vyjádřit směs něčeho, co vypadá jako stud, vzrušení a řeknu, že i neregulérnost. Jako bys měl zácpu a přitom si honil péro u katalogu firmy  Sears. Zažil jsem to, tam  jsme dostali. Tam. No, reklamy na spodní prádlo byly opravdu...


Samozřejmě Tuckerova strategie bude fungovat, když je v tom, co Putin říká, nějaká dvojznačnost. Ale co když Putin začne říkat takové kraviny, jako že za druhou světovou válku může Polsko, protože donutilo Hitlera, aby je napadl? Chci říct, co uděláte s něčím takovým, to může být těžké?

Putin: "Hitler je o to žádal, ale oni to samozřejmě odmítli. No a na tomto území bylo město Danzig předáno Polsku a místo Danzigu  vzniklo město Gdaňsk. Pan Hitler je požádal, aby mu ho dali po dobrém, ale oni to odmítli."

Tucker Carlson: Samozřejmě.

Jon Stewart: Samozřejmě!?!  Víte, že je to tak těžké, když váš obličej říká A do prdele a vaše ústa říkají a sakra.  Samozřejmě,  je to tak těžké, jak to udělat?

Mimochodem. Polsko začalo 2. světovou válku. Proč by země, jejíž námořnictvo nemá pořádné ponorky, chtěla vyvolat válku?

Rychlá lekce dějepisu: Před lety se z důvodů, kterými si nikdo není jistý, objevil stereotyp, že Poláci jsou neschopní v různých směrech, samozřejmě včetně výroby ponorek, a dokonce i v něčem tak jednoduchém, jako je výměna žárovky. Vlastně nevím, kolik Poláků je podle vás potřeba k výměně žárovky, ale rozhodně je to méně, než by vám tehdy říkala konvenční moudrost. Dnes už víme, že Poláci jsou chytří jako nikdo jiný a rozhodně si nezasloužili, aby je Němci napadli, čehož samozřejmě dosáhli tím, že napochodovali do Polska pozpátku, takže Poláci si mysleli, že odcházejí.

No, to byl neuvěřitelný grunt. Ukázka delikátního tance mluvení k moci. Řekni mi, Tuckere, zahrnuje tenhle mistrovský kurz i výlety do terénu?

Tucker Carlson: "Jak to, že má Rusko stanici metra, kterou normální lidé každý den jezdí domů z  práce? Je hezčí než cokoli u nás. Nejsou tam žádné graffiti, není tam žádná špína, žádný odporný zápach..."

Jon Stewart:  Pěkné metro. To je, velmi. I když abychom byli k newyorskému systému spravedliví, tak ho v roce 1904 postavil z pisoárových koláčů velký inženýr Giuseppe Počůránek. Pointu přijímáme.  Je to velmi pěkné metro,  ale metro, to je jen jedna věc.

Tucker Carlson: "Tak nás napadlo, že by bylo zajímavé podívat se na současný moderní ruský obchod s potravinami v roce 2024."



Jon Stewart:  Tak pokračuj. Dobře.

Tucker Carlson: "Tak a je to tady. Takže sem vložíte deset rublů a po nákupu je dostanete  zpátky. Vrátíte vozík zpátky. Takže je to zadarmo, ale je tu motivace, abyste ho vrátili, a ne si ho odvezli do svého. tábora pro bezdomovce. Já vím, že už jsem to říkal."

Jon Stewart: Ty jsi takový hajzl.  Dobře, neuvědomil jsem si, že problém amerických bezdomovců je způsoben výhradně snadným přístupem k nákupním vozíkům.

Tucker Carlson: "Tohle je eskalátor na nákupní vozíky. Vidíte, mají vroubkovaná kolečka. Kolečka nehýbou, jsou zaaretovaná na  eskalátoru, podívejte, žádné ruce!"

Jon Stewart: Aha. Oh, OK, OK. Eskalátor pro vozík s potravinami a dveře se otevírají automaticky! Ach, matko, Rusko!

Tucker Carlson:  "Rusko je proslulé svým chlebem, což je jedna z věcí, kterou dokážu docela dobře posoudit. Podívejte se na to. Je taky čerstvý."

Jon Stewart:  Ten chlap má chleba opravdu rád.  Nerad přemýšlím, co by se stalo, kdyby našel housku.  Ale náš čas je omezený. Mohl byste na tomto výletě říct, jaký je účel vašeho podvodu? Tím nejcyničtějším možným způsobem, prosím?

Tucker Carlson:  "Nevěnovali jsme žádnou pozornost tomu, co co stojí, protože jsme do auta dávali jen to, co skutečně sníme za týden. A vždycky to stálo zhruba 400 dolarů, asi 400 dolarů. Ale tady v Rusku to stálo jen 104 amerických dolarů.  Centrum zla. A když vidíte, kolik co stojí a jak tu lidé žijí, tak vás to proti našim vůdcům zradikalizuje. Takhle to každopádně cítím já. Zradikalizuje vás to."

Jon Stewart: Zradikalizuje a bude vás to radikalizovat, pokud nerozumíte základům ekonomie. Podívejte se, 104 dolarů za potraviny zní jako skvělá nabídka. Pokud si ovšem neuvědomíte, že Rusové vydělávají méně než 200 dolarů týdně. Ale to je právě ten kontext, který - Jak jste si říkal předtím? - by novinář   poskytl. 

Ale realita je takováhle. Vy tohle všechno víte, protože nejste tak hloupý,  jak by se podle vašeho obličeje mohlo zdát. Možná kdyby vám to vaši manipulátoři dovolili, přiznal byste, že je tam skrytá cena. Za  vaše levné potraviny a spořádané ulice. Zeptejte se Alexeje Navalného nebo některého z jeho příznivců.

Televize: Politické represe Vladimira Putina v Rusku jsou všude." 

Jon Stewart:  A stovky lidí byly zatčeny za to, že se odvážili Navalného takto veřejně uctít, že ano, protože rozdíl mezi naším močůvkovým, chaotickým metrem a vaším krásným metrem s křišťálovými lustry  je doslova cena za svobodu. Ale cílem, který Carlson a jemu podobní prosazují, je, že mezi našimi systémy ve skutečnosti žádný rozdíl není. Ve skutečnosti je Rusko možná o něco lepší.

Otázkou je proč? Proč to Tucker dělá? Je to proto, že stará civilizační bitva byla komunismus versus kapitalismus, to bylo to,  co řídilo svět od druhé  světové války, tehdy bylo nepřítelem Rusko, ale teď si oni myslí, že bitva je woke versus pravice. A v tomto boji je Putin spojencem pravice. Je to jejich přítel. Bohužel je to také brutální a bezohledný diktátor, takže teď se musí Američanům trochu zpříjemnit. S tím souhlasím. Svoboda je sice hezká, ale viděli jste ty ruské nákupní vozíky? A Tuckerovi by to prošlo, nebýt těch vlezlých vrahů z posledních dní.


V prohlášení pro New York Times Carlson řekl, cituji: Je děsivé, co se stalo Navalnému. Celá ta věc je barbarská a strašná. Žádný slušný člověk by to neobhajoval, že?

Ano. To by žádný slušný člověk neudělal. Další informace   si prosím vychutnejte v rozhovoru s Putinem. My jsme se obrátili  na našeho Michaela Kostu.


Michael Kosta: Jo, no, nejsem si jistý, co to znamená, Johne. Takže budu předpokládat, že se ti to líbilo stejně jako mně. Donutilo mě to přemýšlet o tom, že tyhle diktatury mají špatnou pověst. Proto jsem se vydal sem do Severní Koreje. A jak vidíte, je to -

Jon Stewart:  Vypadá to tam jako v cukrárně, Michaeli.

Michael Kosta: To jo, ale takhle vypadá celá země. Bylo mi řečeno.  Je to tu ráj čokoládových tyčinek a cukrových tyčinek. Chci říct, Johne, podívej se na tohle. Tenhle kýbl gumových bonbónů. Tady v Pchjongjangu stojí pětník. Nemáš vůbec ponětí, kolik by mě to stálo v takzvaných Spojených státech?

Jon Stewart:  Dvacet dolarů. 

Michael Kosta: Hádám, že ano.

Jo. Jo, jo, jo. A kdo si to může dovolit kromě kapitalistických amerických pedofilů? A jense podívejte na technologii, kterou tady mají. Johne, podívej se na tuhle úžasnou věcičku. OK, dám tam quarter. A podívej, co z toho vyleze. Ohh. Smrt Americe, Johne.

Jon Stewart: Musíš se vrátit domů, Michaeli.
 
Michael Kosta: Rád bych, ale bohužel jsem už  se zřekl amerického občanství výměnou za tyhle gumové bonbóny. Podívej, udělali je zvenku kyselé a uvnitř jsou sladké, a dokud s tím Amerika nepřijde, dobře, jak? Jak se tu loučíme v našem jazyce?

Jon Stewart:  To byl Michael Kosta.

3
Vytisknout
3258

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2024