"Je nemožné žít": pokus jedné rodiny z Rafáhu o nalezení bezpečí

25. 2. 2024

čas čtení 5 minut
 

Almodallovi se jako jedni z mála po zničení jejich domu pokusili opustit Gazu

 
Z okna kuchyně Almodallových v Rafáhu je vidět jen trosky. Ve čtvrti al-Zuhour je obklopují hromady trosek, které kdysi bývaly domy jejich sousedů, zející díry protrhané zbytky zdí, po nichž zůstaly jen hromady rozbitého skla a betonu, které praskají v tichém vzduchu, když na ně lidé šlápnou.

"Třikrát jsme se stali terčem útoku: Vpravo od našeho domu, vlevo a za ním. Teď si děláme legraci, že jsme další na řadě," říká Shahed Almodallalová, jednadvacetiletá studentka, která poslední čtyři měsíce žila v rodinném domě v Rafáhu a nemohla se vrátit do svého bytu ani na univerzitu ve městě Gaza poté, co byly oba zničeny při izraelském bombardování území.

"Když žijete v této čtvrti, cítíte tu změnu, dříve jsme mohli slyšet zvuky ostatních lidí. Teď jsou na každém směru trosky a stopy po mrtvých tělech," řekla.


Její matka Naima se čodmítá podívat z okna, je zděšena zkázou, a rodina se v obavách z dalších úderů uchýlila k přespávání u příbuzných.

"Několikrát jsem byla zraněna, jen když jsem stála blízko oken. Zkoušeli jsme přes mezery, kde byla okna, dát igelitové pytle, aby se zabránilo dešti, ale moc to nepomáhá," řekl Shahed.

Dodala, že Al-Zuhour byl d izraelskou armádou označen jako bezpečná zóna. Amnesty International vyzvala, aby několik úderů na tuto čtvrť bylo vyšetřeno jako válečné zločiny.

Izraelské síly vystupňovaly údery na Rafáh, kde se podle odhadů ukrývá 1,5 milionu lidí. Izraelští představitelé, včetně premiéra Benjamina Netanjahua, hrozí pozemní invazí do oblasti v nadcházejících týdnech. Rodiny, jako jsou Almodallovi, tvrdí, že jsou uvězněny a nemají kam jít, přestože se Shahed - irská občanka - několik měsíců zoufale snažila spolu s rodiči evakuovat. Stáli před strašlivou volbou, zda se rozdělit a nechat tu jejího otce Walida, který je nemocný, nebo zůstat spolu a riskovat smrt.

William Schomburg, vedoucí delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže v Gaze, situaci v Rafáhu označil za "zoufalství, strach a velkou úzkost - obrovskou nejistotu, co bude dál".

"Jen při projíždění ulicemi Rafáhu se zdá, že došlo k omezenému snížení počtu lidí, protože mají takový strach ze situace, že se opět přesunuli," řekl. "Někteří, kteří byli dříve ve městě Rafáh, se údajně vrátili do některých částí střední oblasti, ale přesné počty je těžké zjistit. Stále jsou všude vidět stany a lidé namačkaní na silnicích. Neustálý pohyb civilistů je částečně způsoben chronickým strachem z toho, co přijde.

"Ve chvíli, kdy si myslíte, že už se věci nezhorší, se to zhorší, a to důsledně."
 
V posledních týdnech se množí crowdfundingové kampaně na získání přemrštěných poplatků za zprostředkování útěku do Egypta, protože izraelský postup do Rafáhu se zdá být stále pravděpodobnější. Poplatky se odhadují na téměř 5000 dolarů za každého dospělého a 2000 dolarů za dítě, a to navzdory údajně dlouhým čekacím lhůtám.

Po obzvláště smrtící noci v polovině února, kdy izraelské síly provedly  operaci na záchranu dvou izraelských rukojmích a při izraelských leteckých útocích zahynulo v Rafáhu nejméně 67 osob, se Shahed rozhodla, že už toho bylo dost.

Je držitelkou irského pasu a oba její rodiče mají irská víza, protože je jejich jedinou pečovatelkou. Izraelské úřady však odmítly zařadit jejího otce a matku na seznam osob, kterým egyptské úřady povolily průjezd přes přechod Rafáh z Gazy.

"To ráno mě prostě nenapadlo, kde bych mohla být," řekla Shahed. "Myslela jsem na hranici a hluboce jsem toužila být v bezpečí, sotva jsem mohla uvěřit, že se mi podařilo zůstat naživu. Dostali jsme se k hranicím, ale ani to nebylo snadné, všude bylo slyšet bombardování a výbuchy."

S rodiči se dostala přes palestinskou hranici, ale na egyptském přechodu jim bylo řečeno, že "přijmout vašeho otce je nemožná mise".

Walídův zdravotní stav se zhoršuje, a proto je jeho odchod nepředstavitelný. Almodallovi čekali na přechodu celý den, aby zjistili, zda se situace změní.

"Byly to jen dva kroky na bezpečnější místo," řekl Shahed. "Na hranicích jsme viděli, jak odmítají mnoho mužů. Připadá mi, že chtějí rozdělit rodiny, že pokud se chcete dostat ven živí, musíte se rozdělit."

Po čekání do 22 hodin se rodina podle Shahed vydala na děsivou cestu zpět do svého domova uprostřed leteckých útoků. "Nevěděli jsme, jestli se dožijeme dalšího rána. Každou minutu tady v Gaze se zdá nemožné žít, je to jako nová bitva o přežití.   Stále čekáme, a to nás uvrhlo do neznáma."

Izraelské úřady a irské ministerstvo zahraničních věcí byly požádány o vyjádření.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
1730

Diskuse

Obsah vydání | 29. 2. 2024