Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Plýtvající - koukejte šetřit!

21. 3. 2026 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

Vracím se po delším čase k tématu „zdravého minimalismu“ - ve světle aktuálního dění. To ukazuje, jak zranitelný je koncept světa poháněného z významné části energiemi z fosilních zdrojů, které se vyskytují (resp. byly nalezeny) v hojné míře jenom někde. Vlastně je celý založený na zápasu (často na válkách) o tyhle zdroje včetně dalších strategických surovin. Nebýt toho, bude na planetě nejspíš o řád klidněji.

Dneska mají "silní rváči" pocit, že jejich je všechno. Pokud si něco nedokáží koupit - jdou krást.

To má samozřejmě svoji příčinu (podstatu) a tou je asi ponejvíce dlouhodobý extenzivní RŮST, kterým je „poháněna“ ekonomika. Ani už tak nejde o celkové množství lidí na planetě, ale spíš o jejich nároky. Přitom nejvíce nároků díky své (někdy jen domnělé) síle se často snaží uplatňovat ti, kteří se mají výrazně lépe než chudší polovina zeměkoule.

Česko tenhle problém samozřejmě nedokáže vyřešit samo. Co ale sami můžeme udělat, a nějak se pokusit posléze implementovat i do zbytku EU, je opačný postup. Řekněme si, jaký máme sami jistý základ zdrojů energie s maximálním možným omezením dovozů zdrojů fosilních, a na něj pak optimalizujme celkovou spotřebu ve státě. Současně také zvolme postup jak budeme naše energetické zdroje udržitelně rozvíjet a v jakém časovém horizontu. Logicky půjde hlavně o ty obnovitelné, namixované tak, aby dostatečně pokrývaly všechna roční období a různé druhy zátěže přenosové sítě.

Rázem se dostaneme ke klíčovému pojmu „nezbytné úspory energií“. Ty můžeme činit i tak, že necháme nekontrolovaně růst jejich ceny, což nejspíš zafunguje, ale „sejme“ to zejména nízkopříjmové lidi, včetně tzv. střední třídy (o které tvrdíme, že je základem demokratické společnosti = kvalitní zaměstnanci, drobní živnostníci...). Jako rozumnější metoda potom vypadá přijetí chytrých obecně závazných předpisů (viz právní stát). Můžeme jimi nastavit systém spotřeby tak, aby šetřit byli nuceni zejména plýtvající, kteří tím volně řečeno nabourávají udržitelný „systém“.

Udělat je to možné využitím celého daňového spektra

Degresivní daně (tj. slevy) u nejnižších spotřeb energií na osobu.
Základní daně u průměrné spotřeby.
Progresivní daně u spotřeb vyšších s koeficientem podle míry plýtvání.

Pozitivní synergie

V rámci sociálního smíru kolem cen energií nebude nutné složitě a relativně draze přerozdělovat prostředky od bohatství směrem k chudobě – budou už přerozděleny z podstaty takového řešení.
Bude utlumen tlak na životní prostředí způsobený nadspotřebou energií.

Pokud se bavíme o potřebné revizi daňového systému pro podmínky „nové doby“, kromě tzv. „daně z robotů“ je podle mého soudu právě toto oblast, která je na stole. Základním mottem budoucnosti by tak měly být úspory energií u těch, kteří jimi plýtvají.