"Nelze být sociálně liberální a ekonomicky konzervativní. Pokud si myslíte, že vláda a společnost by neměly mít co mluvit do podmínek, které podporují silné rodiny, nedivte se, že skončíte s ekonomikou s vysokými daněmi a vysokými výdaji a s národem zlomených lidí závislých na státu.

Lidé dělají to, čeho si ostatní váží, a proto se jako konzervativci musíme snažit obnovit hodnotu dětí v britské společnosti.

Děti totiž nejsou ekonomickou zátěží. Nejsou hrozbou osobní autonomii ani volbou životního stylu. Děti jsou radostí a požehnáním, jsou symptomem a příčinou společnosti, která má naději.

Catesová také tvrdila, že "kulturní marxismus" "ničí duše našich dětí". Řekla:

"Naděje na budoucnost se dnes bohužel u mnoha našich mladých lidí zmenšuje, protože liberální individualismus se ukázal být zcela bezmocný vůči kulturnímu marxismu, který systematicky ničí duše našich dětí.

 Když kultura, školy a univerzity otevřeně učí, že naše země je rasistická, naši hrdinové jsou padouši, lidstvo likviduje zeměkouli, multikulturnost je teologie, hranice jsou tyranie a sebeomezení je útlak, lze se divit, že nastupující generaci charakterizují duševní poruchy, sebepoškozování a sebevraždy a epidemická míra úzkosti a zmatenosti?"

Je známo, že útoky na "kulturní marxismus" jsou konspirační teorie.

Nejostřeji se vymezila Sunakova ultrapravicová ministryně vnitra Suella Bravermanová projevem, který neměl vůbec nic společného s její ministerskou funkcí a mnozí ho interpretovali jako kandidátský projev na funkci šéfa Konzervativní strany. Byl to přímý útok na Sunaka. Sunak je příliš slabý na to, aby se Bravermanové zbavil.

Bravermanová ve svém projevu útočila na "experty" a na "elity". Kritizovala to, co nazvala slovy "radikální levice".

V projevu na konferenci Národního konzervatismu ve Westminsteru tvrdila Bravermanová, že podle ní Británie musí omezit legální migraci a vycvičit vlastní domácí pracovníky, Brity pro práce, jako je například sklízení ovoce. Po brexitu přišla Británie o většinu zemědělských pracovníků, dojíždějících z Evropské unie, a na britských polích a v sadech shnily tuny nesklizeného ovoce a zeleniny.

Projev Bravermanové, který byl přerušen dvěma protestujícími z Extinction Rebellion, kteří byli vyvedeni ze sálu, se  vyhnul konkrétním oblastem politiky.

Místo toho Bravermanová předložila velmi osobní plán politické filozofie, která se má postavit proti "radikální levici", tedy proti labouristům.

Bravermanové odmítla politickou korektnost:

"Etnická příslušnost pachatelů groomingových gangů je fakt, který se v některých kruzích stal nepřijatelným," řekla. Ačkoliv je sama dcerou nebělošských přistěhovalců, podle některých komentátorů se Bravermanová snaží být papežštější než papež a vystupovat jako běloch. Obviňuje ze znásilňování nezletilých dívek Pákistánce, přestože to věcně není pravda,.

Pokračovala:  "Stejně je jasný fakt, že 100 % žen nemá penis. Je absurdní, že jsme se ocitli v situaci, kdy je to kontroverzní tvrzení."

V jednom ze série útoků na šéfa labouristů Keira Starmera Bravermanová uvedla, že "vzhledem k jeho definici ženy nemůžeme vyloučit, že se bude ucházet o post první labouristické premiérky".

V podobném duchu Bravermanová prohlásila, že ti, kdo jsou na levici, "se stydí za naši historii a stydí se za pocity a touhy, které vyjadřuje britská veřejnost".

Řekla:  "Myslím, že levice může prosazovat svou vizi budoucnosti pouze tak, že v lidech vyvolá pocit hrůzy z naší minulosti. Běloši nejsou ve zvláštním stavu hříchu nebo kolektivní viny. Nikdo by neměl být obviňován za věci, které se staly před jeho narozením. Určujícím rysem vztahu této země k otroctví není to, že jsme ho praktikovali, ale že jsme stáli v čele jeho zrušení."

Bravermanová začala popisem příchodu svého otce z Keni v roce 1968 a matčina přestěhování z ostrova Mauricius, aby se vyučila zdravotní sestrou, a uvedla, že její politika, stejně jako politika jejích rodičů, je "politikou optimismu, hrdosti, národní jednoty, aspirace a realismu".

Pokračovala: "Levice je politikou pesimismu, viny, národního rozdělení, zášti a utopismu. Levice vidí smysl politiky v odstranění existence nerovnosti, i kdyby to mělo být na úkor individuální svobody a lidského rozkvětu."

Bravermanová  napadla politiku identity a řekla, že je to "politika stížností a konfliktů  - je neliberální a neslučitelná se sociální soudržností".

Ve zjevné kritice akademiků a expertů Bravermanová uvedl, že konzervativci by měli být "skeptičtí vůči samozvaným guruům, expertům a elitám, kteřé si myslí, že nejlépe vědí, co je v zájmu veřejnosti, a to i v případě, že si je tato veřejnost zcela jistá, že potřebuje něco jiného, než co tito experti navrhují".

Dodala: "Zdravý rozum a společné chápání toho, kdo jsme a na čem v životě skutečně záleží, mají mnohem větší hodnotu než cokoli, co vychází z akademické věže ze slonoviny."

Bravermanová varovala před tím, aby Spojené království neupadlo do kulturní války ve stylu USA, která by proti sobě postavila různé pravicové elementy.

"Mám podezření, že forma, kterou to bude mít ve Spojeném království, se bude přirozeně v některých ohledech lišit od formy, kterou to má v USA," řekla. "Ale po pozorování událostí v USA v posledních letech chci zaznít varovný tón. Jedním ze způsobů, jak se my konzervativci musíme odlišit od levice, je nepožírat se bratrovraždou."

Tento poněkud šílený projev Bravermanové (to je ta ministryně, která chce deportovat uprchlíky do Rwandy) vyvolal kritiku řady konzervativních poslanců.

Zoufalí konzervativní poslanci obvinili Suellu Bravermanovou, že svým projevem, v němž brojila proti odborníkům a elitám, podkopala autoritu Rishiho Sunaka a otevřeně "kandidovala" na šéfku Konzervativní strany za její ultrapravicové křídlo.

Poslanci navrhovali, aby Sunak Bravermanovou upozornil, aby se držela své role ministryně vnitra a ne aby podkopávala jeho premiérskou funkci.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout