Je v Evropě i v Americe už populismus na ústupu?
15. 5. 2023
Znepokojení nad trendy v naší společnosti se projevuje v širokém měřítku. Dokonce i neobratná snaha policie o udržení pořádku na korunovaci, když bez okolků zatýkala nejen pokojné republikánské demonstranty, ale i nezúčastněné kolemjdoucí, přinesla překvapivou míru odsouzení: rozpačitá policie byla donucena k omluvě. Najednou se objevily obavy, že tradiční právo na protest je ohroženo. Obrana občanské svobody se stává v Británii populární záležitostí.
Výsledky místních voleb v Anglii vypovídají o této nové náladě. Populistická pravice byla vyřazena: Brexitérská strana UKIP zcela propadla. Progresivní opoziční strany získaly 60 % hlasů ve srovnání s 29 % hlasů konzervativců. Voliči jsou nově seriózní a taktické hlasování se stalo zvykem. Drtivá většina chce seriózní vládu a důkaz, že se něco bude proti obrovským společenským a ekonomickým problémům dělat.
To vše je voda na mlýn profesorům z MIT Daronu Acemogluovi a Simonu Johnsonovi, kteří v jedné z nejdůležitějších knih letošního roku Power and Progress (Moc a pokrok), jež vyjde příští čtvrtek, tvrdí, že by nás nemělo překvapit,že se společností šíří nová vážnost. Při zkoumání posledního tisíce let tito autoři konstatují, že politický boj vždy důsledně směřoval k omezení nadměrné nerovnosti bohatství a ke kolektivnímu jednání za účelem sdílení prosperity. Jsou to především postupné vlny transformačních technologií, které přinášejí zvýšení produktivity, jež vytváří velké bohatství, jenže pak se ho vždycky zmocní existující elita. Pozoruhodné je, že tentokrát trvalo tak dlouho, než se projevily opačné síly - noví pravicoví populisté dokázali blokovat lidovou nevoli a vyjádřit ji prostřednictvím brexitu a Trumpa (v ČR nekritickým hlasováním pro ODS a pravici, pozn. JČ). Nakonec se však podstata skutečné výzvy prosadí.
Průmyslová revoluce jistě vytvořila prostřednictvím lokomotivy, spřádacího stroje a parního stroje nepředstavitelné bohatství, ale také nepředstavitelné lidské utrpení - ve 30. letech 19. století bylo v jedné části Manchesteru jen 33 záchodů pro 7 000 lidí a jen polovina dětí se dožila více než pěti let. V další polovině století však došlo k boji, který vedly odbory, asociace, družstva a nově vzniklá liberální strana, jež dala hlas organizovanému dělnictvu. V USA existovala paralelní hnutí - pokrokáři, kteří na počátku 20. století rozbili velké železniční a ropné monopoly, a pak Rooseveltovi New Dealers. Bohatství je třeba sdílet.
Voliči sice neznají podrobnosti, ale vědí, že v jedné otázce za druhou konzervativní diskurz kulturních válek, zmenšování státu a snižování daní nic neřeší - odvádí pozornost od hloubky četných krizí, kterým čelíme. Ať už jde o řešení obezity, závislosti na hazardních hrách, bezpečnosti na internetu nebo dětské chudoby, vláda se vzpírá jakékoli seriózní povinnosti a ustupuje od rozhodných kroků.
Země nemá ani průmyslovou strategii, která by podpořila naše využívání nových technologií, natož takovou, která by umožnila, aby nám tyto technologie sloužily. Bylo by například dobré utvářet technologie výroby automobilů pro zlepšení lidského života, ale jak minulý týden uvedl Adrian Hallmark, generální ředitel společnosti Bentley vyrábějící luxusní automobily, nikdo se vůbec nerozhodl umístit ve Spojeném království továrnu na výrobu elektrických vozidel nebo baterií. Za současného stavu věcí nebude mít Británie v roce 2035 automobilový průmysl, což je pohroma, které napomohl brexit omezující přístup na trhy EU.
V celé zemi panují obrovské obavy a tichý hněv. Lidé se právem obávají o své živobytí, životní úroveň a budoucnost; propast mezi syředověkou pompou korunovace a jejich každodenní zkušeností zeje prázdnotou. Tato nálada se odráží v řadě hluboce kritických knih - v knize The Crisis of Democratic Capitalism (Krize demokratického kapitalismu) od Martina Wolfa z FT, který důrazně vyzývá k naléhavému obnovení obecného blaha jako protiváhy chamtivosti elit, nebo v knize Follow the Money (Za penězi) od ředitele IFS Paula Johnsona, který důrazně rozebírá hlouposti při organizování zdanění a výdajů.
Tyto argumenty je třeba zařadit do hlavního proudu diskuse jako součást boje proti korupci. Nevolte labouristy, koalici chaosu, přesvědčují voliče konzervativci. Je to heslo, které už nepřesvědčuje. Oni sami jsou totiž zosobněním chaosu.
Diskuse