Jan Čulík
Jsou silné ročníky teenagerů, vážení televizní diváci, a dovídáme se, že například čtu tady v Praze na jednom místě se uchází šestnáct patnáctiletých o jedno místo na střední škole, na gymnáziu. To je bezvadné, jak kdesi napsali česká vláda posledních deset let zaspala, ale tohle asi není jediný problém českého školství a je to podle mě promiňte, že zas kážu, opravdu velký problém, protože blíží se nám ta obrovská revoluce umělé inteligence, která úplně promění ekonomiku a my potřebujeme mladé lidi, kteří budou připraveni na to, aby se s tím obrovským otřesem dokázali vyrovnat. V dnešním Rozhovoru Britských listů máme kolegu z Britských listů Boba Kartouse, který tedy kromě toho, že je redaktorem Britských listů, také usiluje o reformu českého školství, ale myslím si, že to moc úspěšné není a já vzpomínám na svého kolegu původně z filozofické fakulty pražské, potom pedagogické Ondřeje Hausenblase, který se o to léta také snažil a pak se teda vzdal. Pane Kartousi, když čtu od pana Bělobrádka z KDU-ČSL že teda to, že se někdo narodil v silném ročníku a holt se nedostane na střední školu, to je život a že by prostě na já nevím, píše, malé střední školy mělo chodit jenom osm procent mladých lidí, tak si myslím, že Česká republika je ztracená. Řekněte mi něco optimistického.
Bohumil Kartous
Jo, možná se k tomu dostaneme, ale já bych napřed teda to komentoval. To, co sdělil společnosti pan poslanec Bělobrádek, který to je moc takovým pěkným, v uvozovkách pěkným příkladem člověka, který uvažuje o vzdělávání tak, že my máme nějakou kapacitu. Ve školách. A ty žáky, ty děti, budoucí generace budeme rozdělovat do těch škol pro toho jaká ta kapacita je, takže když máme největší kapacitu na učilištích, která jsou ale z hlediska přípravy na budoucnost nejméně perspektivní, tak bychom měli ty děti vlastně nějakým způsobem směřovat na to učiliště, protože tam je volno. To je naprosto absurdní, pochopitelně. To tak odráží myšlení člověka, který v tomhle ohledu zůstal ve dvacátém století zjevně a to, že máme nějakou strukturu středních škol, která je naprosto neodpovídající současné ekonomice i současným společenským požadavkům, to je fakt, který se prostě nepodařilo za posledních třicet let změnit. Tohle je problém nepochybně na straně státu.
Jan Čulík
A já teda, že vás přerušuju, když vzpomínám, mně bylo 15 v roce 68 shodou okolností. Naštěstí jsem se dostal, ač z nekomunistické rodiny na střední školu, ale když si představím sám sebe v tom jaře 68 že by mě prostě nevzali na střední školu. Já bych snad asi šel dělat nějaký atentáty, nebo to přece je neuvěřitelný?
Bohumil Kartous
No jako ono to směřuje v zásadě k tomu, že my se v současnosti podobným. způsobem vysloveně okrádáme nejenom sami sebe, jo, ale hlavně tu budoucí českou společnost okrádáme o potenciál, protože potenciál spočívá v míře vzdělanosti a míra vzdělanosti pak odráží pochopitelně schopnost té společnosti i té ekonomiky se vlastně dostatečně adaptovat, nebo akomodovat ty podmínky, ve kterých se ocitla. Pan Bělobrádek tohle vlastně buďto to neví, anebo to ví a nějak to populisticky popírá. Nevím já každopádně ten člověk je dost -
Jan Čulík
Kdosi ale napsal, zajímavé je, že pan Bělobrádek má také vysokoškolské vzdělání a že ty lidi do těch učilišť posílají právě politikové, kteří normálně tím vysokoškolským systémem prošli. Takže pro nás ano, ale pro vás plebs ne, že?
Bohumil Kartous
No on se asi pan Bělobrádek možná považuje za, já nevím, za důležitějšího, lepšího, že na to na ten nárok měl, nevím, netuším, podle toho vyjadřování, ale to neodráží skutečnou míru vzdělanosti, protože bz měl chápat souvislosti. Ale já jsem chtěl, ještě, když jsem mluvil o tom, že já jsem nepodařilo tu strukturu středního školství změnit, tak jsem mluvil o řekněme problematickém přístupu státu, respektive liknavostí, nebo neochotě cokoliv v téhle věci dělat. Ale oni jsou velmi důležití zřizovatelé a v tomhle případě jsou to kraje, které by samozřejmě mohly v průběhu posledních dekád intervencemi způsobit změnu té struktury, to znamená zejména zvýšení, zvětšení kapacitz těch všeobecných vzdělávacích programů středoškolských, což vlastně reprezentují gymnázia v českém prostředí. Ale bohužel řada z nich jedná úplně opačným způsobem a ono to souvisí s velmi řekněme neetickým a takovým prospěchářským způsobem toho, jak se někteří politikové dívají na vzdělávání a to. co by mělo produkovat. Já jenom můžu namátkou vzpomenout bývalou hejtmanku Karlovarského kraje paní Wildumetzovou, to je jedna z loajálních političek Andreje Babiše nebo dnes relativně se rebelsky tvářícího Ivo Vondráka, hejtmana Moravskoslezského kraje, který také až donedávna působil ve vrcholných strukturách hnutí Ano, kteří vysloveně plédovali za to, aby české školství produkovalo právě více vyučených, protože oni zastupují ekonomickou lobby ve svých krajích, která potřebuje tu levnou pracovní sílu. Ale to je samozřejmě z hlediska budoucnosti naprosto diskriminační pro ty lidi a je to velmi sebevražedné, protože se ví, že ekonomika se změní velmi radikálně nejenom vlivem umělé inteligence, ale mnoha dalších technologických změn, které rapidně rostou na rychlosti a na tom, jakým způsobem se implementují do ekonomiky. To znamená, že v podnicích, které dnes zaměstnávají levnou pracovní sílu, tady t podniky dlouhodobě nebudou, budou se stěhovat někam. kde ta síla je levnější, notabene v okamžiku, kdy česká ekonomika roste a řekněme v řádu dlouhodobém horizontu. Tím pádem se zdražuje pracovní síla. Roste její cena, Takže tohle je sebevražedné. Je to takové to, pojďme vyexploatovat to, co je teď, a to, co přijde po nás, tak to nám může být jedno, což tak jako odráží mentalitu lidí, kteří jsou v nějakém předdůchodovém nebo důchodovém věku. Ale bohužel v takovém stavu je česká společnost, protože česká společnost je v rukou této generace, která částečně vlastně z prospěchářství a částečně řekněme kvůli tomu, že skutečně mají nějakou mentalitu postiženou dvacátým stoletím a pohledem na svět, který jde prizmatem dvacátého století tak tohle nejsou schopni připustit, pochopit a těžko se s nimi o tom často i diskutuje. Ale pan Bělobrádek podle mě je z mé generace, no ten už by to pochopit mohl. Ale zjevně se to nedaří.
Jan Čulík
Mě napadla teďkon v té souvislosti, když vás poslouchám taková opravdu jako asi podvratná věc, do jaké míry na tom nese vinu čeština, protože my jsme uzavření do té strašně malé komunity a vůbec nevnímáme, co se děje mimo a jestli to nepodporuje, taky tohleto? Já nevím, je to pozoruhodné, že Česká republika, že vlastně nejsou hranice, Česká republika je v té Evropské unii, kterou nakonec tolik lidí nenávidí, že jo? Ale oni prostě nevyjedou ven, nebo prostě nesledují, co se děje mimo. Je to opravdu neuvěřitelné. Já pořád nadávám, ale člověk sleduje to, jak Češi v podstatě hlavně politikové vůbec nemají smysl pro strategii pro budoucnost, a kromě toho vy hovoříte o tom tak jsou to už lidi před důchodem, říkají si, padesátníci, šedesátníci, říkají si nám je to jedno, co bude dál, někdy v budoucnosti. Ono to ale nebude někdy v budoucnosti, ono to bude velmi brzo právě.
Bohumil Kartous
Jeden konkrétní fakt. Nemůže za to čeština, může za to ta uzavřenost, jak jste říkal, jo, protože česká kultura evidentně je, je řekněme dost značně taková hobití, jak píšu v No future, prostě jsme zahleděni sami do sebe a myslíme si, velmi častý argument, třeba ze strany lidí, kteří působí ve vzdělávacím systému. když jim začnete vykládat o nějakých inspiracích ze zahraničí, tak se snaží to odbýt tím, že tohle už jsme tady dávno vymysleli lépe, jo jo. Což je komické. A snaha tohle všechno vytěsnit, jako by to nebylo, jo to je, to je prostě tak já nevím jak z absurdních dramat.
Jan Čulík
A proč je to takhle? Protože oni prostě jsou závislí jako na svou bezpečností na tom, co dělali vždycky?
Bohumil Kartous
V tom vzdělávacím systému je to tak, že vlastně řada lidí řekněme, staví na něčem, co už je přežité jo, prostě způsob vzdělávání, obsah vzdělávání -
Jan Čulík
Co je přežité?
Bohumil Kartous
Obsah vzdělávání, je třeba velká otázka, Reformy kurikula takzvaně. Prostě o tom se diskutuje, protože se tady už skoro 20 let nezměnil obsah vzdělávání, ale za těch 20. 20 se radikálně změnil svět. Jo, mluvíme, že vzděláváme v řadě věcí, které už nejsou platné. Zároveň, jak jste upozornil na to, je tady teď naposledy. Chat GPT, který vlastně staví tohle úplně na hlavu jo, protože vlastně jakoukoliv otázku, kterou položíte a která je založená na znalosti, tak tahle aplikace dokáže zodpovědět, takže vlastně ono to do toho vzdělávání pochopitelně bude vstupovat a vstupuje to tímhle způsobem. Jenom uvedu příklad: nejstarší syn se chystal na přijímačky na vysokou školu, takže neměl čas, takže prohnal přes chat GPT test z češtiny. Ten test z češtiny byl zodpovězen naprosto brilantně i s vysvětlením ke každé otázce. On to jenom takhle vzal, zkopíroval a měl splněno. Takže ono to staví úplně na hlavu původní koncept vzdělávání, v němž škola a učitel byli tím vlastníkem toho vědění, které předávali tomu studentovi, ale to už neplatí, protože ten učitel často je naprosto nedokonalým vlastníkem vědění. A to vědění je neplatné a to vědění, které on má, je naprosto nedostatečné ve srovnání s jinými zdroji. Ale já jsem chtěl ještě k té uzavřenosti. Čeští studenti na vysokých školách mají možnost v rámci dohody Evropské unie vyjíždět do takzvaných erasmovských výměnných stáží a programů studijních.
Jan Čulík
Zval jsem do Glasgow, když Británie ještě byla v Evropské unii, spoustu českých studentů.
Bohumil Kartous
A jeden z úplně nejnižších poměrů těch, kteří vyjedou na erasmovské pobyty je na pedagogických fakultách v České republice. To znamená, že ani budoucí učitelé nemají zájem z velké části z drtivé části seznámit se s tím, jak funguje vzdělávání, jak funguje pedagogika v jiných zemích, takže tohle nám vytváří i do budoucna obrovské riziko, protože zase to budou lidé, kteří nejsou ochotni ani dokonce v tom věku, kdy se to očekává, to znamená během studia na vysoké škole, tak nejsou ochotni se seznámit s tím, jak funguje svět v tomhle ohledu a ten svět často funguje úplně jinak, pochopitelně, protože jsou země, které v oblasti vzdělávání udělaly obrovské pokroky, Nejenom Finsko. Ty inspirace se dají přivézt z mnoha jiných zemí. Většinou jsou samozřejmě na západ od nás. Myslím teď geopoliticky, takže to je vlastně pro nás limitující, protože my si tady neustále vlastně si tady reprodukujeme ten nedostatek schopnosti dívat se na vzdělávání, jinak jo, dívat se na vzdělávání, tím prizmatem jednadvacátého století, které už bylo v některých zemích, v některých kulturách mnohem víc propracováno, protože třeba jenom zase další příklady, už jsem řekl to Finsko. ve Finsku funguje velmi dobře systém vnitřní produkce inovací a jejich transferu z výzkumných center do regionálního školství, do středních a základních škol. To znamená, že ten systém sám produkuje inovace většinou na vysokých školách nebo ve výzkumných centrech a zároveň přes národní agenturu pro vzdělávání probíhá transfer do regionálního školství, to znamená k těm základním a středním školám, které pak mohou ty inovace používat ve vzdělávání. To nejsou jenom technologie, to jsou prostě přístupy ke vzdělávání, k žákům, nové způsoby učení. Když bych to hodně zgeneralizoval. Tohle třeba je něco, co v České republice absolutně nefunguje. Ale absolutně. Tady nefunguje žádná produkce inovací v oblasti vzdělávání, kterou by měl pod kontrolou stát, to znamená ve výzkumných centrech na vysokých školách. To, co se děje na vysokých školách pedagogického charakteru, je neustálá snaha vytvářet naprosto druhotný a vlastně nepřínosný výzkum v těch jednotlivých oblastech, kterým se věnuje vzdělávání, to znamená biologie, dějepis, chemie a tak a tak dále. To nemá žádný smysl, nemá to žádný přínos, ale takhle je to tady tradičně zavedeno, takhle to bylo postaveno kvůli tomu, že se takhle hodnotila věda a výzkum v České republice, a to stále přetrvává, ale je to naprosto - Je to jedna z mnoha absurdit, které bychom v tom systému mohli najít.
Jan Čulík
Mě docela dojalo, st neuspějí jsem se zhrozil, pane Kartousi, když v jednom jiném Rozhovoru Britských listů, který budeme brzo vysílat, hovoříte o tom, že v podstatě z vašeho hlediska je už kauza českého školství ztracená. A jestli bysme se prostě měli při prosazování nových myšlenek se pokusit mu vyhnout. To je ale hrozné, ne?
Bohumil Kartous
No já neříkám, že je ztracená. Já vůbec netvrdím, že bychom měli rezignovat na veřejné školství. Naopak, já se domnívám, že pro tu společnost je veřejné školství naprosto nezbytné, nepostradatelné, protože je to jediné místo, kde ta společnost se učí žít spolu, ale mluvím o tom v navazující knize na No Future, kterou v současnosti píšu. Mluvím o tom, že některých ohledech není možné se na tu školu spoléhat z toho krátkodobého hlediska, protože - Ukážu to na příkladu. Informační gramotností, která se stala vlastně během posledních 20 let během té doby, kdy se tady otevřela digitální dimenze. Tak se stala naprosto nezbytnou součástí orientace člověka v současném světě. Ale jestliže chceme rozvíjet informační gramotnost, tak nemůžeme spoléhat na školy, když víme, že velká část učitelů sama informační gramotnost na dostatečné úrovni nemá. Jestliže někdo nemá informační gramotnost, tak jí nota bene nemůže rozvíjet u někoho jiného nemůže ji předávat. To je logické. Naprosto. Pochopitelné i pro pana Bělobrádka třeba. Jo a tím pádem musíme hledat takzvaný bypass, neboli přemostění a tím pádem musíme jakoby ty školy otevřít, protože víme, že tahle absence nebo nedostatek je vlastně naprosto limitující, ale limitující něčím, co je naprosto zásadní v dnešní době. No a tím pádem musíme hledat nějaké jiné způsoby, jak do škol dostat informační gramotnost právě prostřednictvím projektů, které se většinou na úplně jiné úrovni vytvářejí v neziskovém nevládním prostoru, respektive jinde, mimo tu školu. Ta škola se prostě nutně musí otevřít, protože nemáme možnost prostřednictvím učitelů ji aktualizovat.
Jan Čulík
Děkuju vám, pane Kartousi, vážení televizní diváci, děkuji vám za pozornost. Je to drastická situace. Na shledanou.
Diskuse