Dva smrtelné pracovní úrazy na horkovodu u Temelína

28. 5. 2023 / Oldřich Maděra

čas čtení 10 minut
Pozn. red. K tomuto článku Oldřicha Maděry poslal za společnost ČEZ vyjádření Petr Šuleř, které jsme zveřejnili ZDE.

Požádali jsme pana Šuleře o vysvětlení, zda vystoupí v médiích ředitel společnosti ČEZ ing. Daniel Beneš a řekne jasně a srozumitelně, co se stalo, kdo je zodpovědný za bezpečnost práce, jestli byla dodržena veškerá bezpečnostní opatření nebo jestli došlo k nějakému pochybení.  Oceňujeme, že pan Šuleř v  prohlášení konstatuje, že "Podmínky a pravidla práce na stavbě horkovodu byly velmi přísně nastaveny a pravidelně kontrolovány". Požádali jsme ho, aby  jménem společnosti ČEZ tyto podmínky a pravidla práce na stavbě horkovodu zveřejnil a vysvětlil,  co konkrétně bylo příčinou úmrtí obou jeho   kolegů a jaká opatření byla realizována, aby se něco takového už nemohlo opakovat.

* * *


V pátek jsem si přečetl v novinách o dvou úmrtích při odvětrávání šachty horkovodu u Temelína. Předně všeho bych chtěl vyjádřit upřímnou soustrast oběma rodinám. Životy jejich blízkým již nikdo nevrátí.

Jako čerstvě odsouzený Vrchním soudem ČR právě ve věci bezpečnosti práce a bezpečnosti veřejnosti si dovolím k tomu říci pár slov. Jak je již asi o mně známo, tak žiji a pracuji na Západě více než 22 let. Při tom jsem se ale snažil pracovat i v Čechách. Dvanáct let jsem se soudil s ČEZem v několika sporech, když ten klíčový jsem prohrál letos 3. května. Ten spor byl o tom, že já jsem nechtěl udělat projekt pro ČEZ nebezpečným způsobem a raději jsem od něj odstoupil. Byl jsem odsouzen za to, že jsem prý nedodal ČEZu dostatek informací o tom, jestli je ta věc opravdu tak nebezpečná, jak já tvrdím. I v ČR platí zákon, že v případě jakéhokoliv ohrožení bezpečnosti práce, má pracovník právo přerušit práci. To je uvedeno v Zákoníku práce. Já jsem tedy přerušil práci jako projektant a byl jsem za to odsouzen dvěma soudy a moje společnost byla de facto zlikvidována.

Z pohledu této tragické události bych k tomu chtěl říci, že mě především ihned zarazila velmi nízká míra bezpečnosti práce na všech projektech ČEZu oproti mým západním zkušenostem.

 Snažil jsem se ze všech sil, abych tyto mé zkušenosti v Čechách uplatnil a aby se obecně bezpečnost práce a péče o bezpečnost veřejnosti v Česku zvýšila. Výsledkem tohoto mého dvanáctiletého úsilí ale bylo, že jsem se stal nepohodlným a trnem v oku. Nakonec jsem byl za toto své úsílí odsouzen a moje firma natlačena do insolvence.

Pokud by se něco takového stalo na Západě a šlo by o zaměstnance státem většinově vlastněné společnosti, tak bych předpokládal, že šéf této státem vlastněné společnosti (Ing. Daniel Beneš) vystoupí v médiích, řekne jasně a srozumitelně co se stalo, kdo je zodpovědný za bezpečnost práce, jestli byla dodržena nebo jestli je tam nějaké pochybení. To se nestalo. Pak tedy měl v televizi vystoupit příslušný ministr (zde asi pánové Síkela a Stanjura) a ti by měli zdůvodnit, proč to jim podřízený šéf polostátního podniku neudělal, popř. kdy ho za to odvolají. To se také nestalo.

Zkusím tedy popsat, jak by se taková věc realizovala v západním podniku, který je obecně nazývaný utilita (utility jsou soukromé nebo polostátní podniky pro výrobu a rozvod energií, vody, tepla apod.).

Nejvyšší úroveň bezpečnosti práce byla podle mých zkušeností v Británii. Zde jsou vypracovány a dlouhodobě velmi dobře fungují systémy bezpečnosti práce, které lze pak nalézt ve fragmentech i v Čechách. Ty jsou ale v současné době nefunkční. Bývalo to lepší. I my jsme kdysi psávali na našich projektech předběžná hodnocení rizik atd. atd. Pak to ale celé nějak odešlo do nenávratna, bezpečnostní normy jsou postupně rušeny, jejich náhrady jsou mnohem horší a na bezpečnost práce se obecně kašle.

Jak by tedy takové odvětrání horkovodu proběhlo v Británii? Dostal by na to starost nějaký Project Manager (vedoucí projektu). Ten by měl k ruce Project Engineera (inženýra projektu). Inženýr projektu by vypracoval tzv. Method Statement (popis metody, jak se ta věc udělá). Pak by vypracoval Risk Assesment (posouzení rizik).

Vedení společnosti by pak na vyšší úrovni na základě těchto předložených dokumentů určilo tým, který tuto práci provede. Pokud se musí sestupovat do jakýchkoliv šachet a podzemních prostor, tak to je vždy samozřejmě zvýšená míra rizika. Musí se určit prostředí v tom prostoru. Teplo? Plyny? Elektrické instalace? Bludné proudy? Podle míry těchto rizik se pak stanoví způsob proměření a vyhodnocení těchto rizik. Pokud jsou vyšší než přípustná, tak nastupuje revize způsobu provedení a nové posouzení rizik.

Pak nastupuje rozhodnutí o tom, jestli vůbec ta osoba (osoby) do toho prostoru může (mohou) sestoupit. Pokud ano, tak jaké osobní ochranné pomůcky musí mít. Např. dýchací přístroj, čelní osvětlení, komunikační prostředek kabelem spojený s povrchem, chladicí oblek spojený s externí cirkulací vody, vodivý elektrický oblek připojený na potenciál potrubí, brýle, masky, rukavice, boty atd. atd. Záchranné lano spojené s pásem na těle pracovníka? Bylo toto vše uděláno? Pokud ne, tak by měla být celá řada obviněných ze zanedbání jejích běžných pracovních povinností.

Dalším bodem je vedoucí práce. Ten by měl uvedené dva pracovníky proškolit před zahájením práce o rizicích, která se při práci v podzemí mohou vyskytnout a také o tom, jak se v takové situaci zachovat a bezpečně opustit rizikový prostor. O tom by měl být sepsán protokol podepsaný jak vedoucím práce, tak i pracovníky. Existuje nějaký takový dokument i v Temelíně? Neexistuje?

Dále by mělo být rozhodnuto, jestli ta práce v podzemí bude vykonávána pod dohledem nebo pod dozorem. To podle míry rizik. Podle té zprávy z novin to vypadá, že tam byli sami a nikdo nad nimi žádný dohled ani dozor nevykonával. To je absolutně neakceptovatelné! To by porušovalo samozřejmě i mnohem měkčí české bezpečnostní předpisy.

Na Západě většinou bezpečnostní technik nebo vedoucí útvaru bezpečnosti práce podléhá přímo řediteli podniku. Zažil jsem jen dvakrát za těch 22 let situaci, kdy při jednom jediném smrtelném pracovním úrazu byl odvolán ředitel společnosti, a to když v obou případech pochybil v tom, že nebyl schopen dokázat majitelům společnosti, že systémy bezpečnosti práce toho podniku (v obou případech rozvodný podnik) prokazatelně dlouhodobě fungovaly tak, jak by měly. To je totiž alfa a omega práce ředitele takového podniku, aby hlídal své podřízené právě v těch nejchoulostivějších věcech, jako je bezpečnost práce. Pokud ji neuhlídal, tak musel ihned odejít a to ještě s příslušným finančním postihem za nesplnění jeho prvořadých pracovních povinností.

Byly tam i tresty a postihy bezpečnostním technikům a vedoucím práce, ale odejít musel ředitel.

Nyní bude tedy zajímavé, co se stane v Čechách. Na Západě by se v prvé řadě veřejnost dozvěděla důvod těch úmrtí. Po té pak, kdo byl zodpovědný a jak byl potrestán.

Závěrem bych chtěl ještě vyjmenovat alepoň pár naprosto fatálních případů porušení bezpečnosti práce na projektech ČEZu / ČEPSu spojených s obecným ohrožením veřejnosti, se kterými jsem se setkal za těch 12 let soudů.

Převážné většina vedení vvn v ČR nedostatečně staticky založena a neostatečně uzemněna. 32 zvířat usmrceno krokovým napětím při nehodách na stožárech vvn. Celkem za tu dobu spadlo minimálně 11 vedení vvn. Minimálně tři vedení vvn spadla přímo na dálnici D1 nebo D2. V jednom případě byl vztyčen stožár by-passu bez uzemnění a bez zemního lana přímo uprostřed ochranného pásma vysokotlakého plynovodu napájejícího celou západní Evropu. O tom, jak nekvalitně bylo opraveno jiné vedení, spadlé na D1, jsem zde již psal.

Další vedení 400 kV spadlo pár set metrů od jaderného reaktoru v Temelíně. Jaderný reaktor musel být havarijně odstaven. Bylo mi vysvětleno, že to nebylo havarijní odstavení, čemuž jsem se s chutí zasmál. To je již pro lidi znalé skutečně klauniáda.

Byl zabit pracovník na opravě vedení 35kV. Byl nucen podkopat základ stožáru 35 kV pod napětím. Opět žádné poučení, žádný dozor, žádné zabezpečení pracoviště. Práce pod napětím bez dozoru. Nulová ochrana veřejnosti. Zavinil to prý ten pracovník, protože prý neměl dostatečně dobré rukavice a přitom prý držel ten podkopaný a uvolněný stožár pod napětím rukama, kde se nahoře jedna fáze dotkla kovové konstrukce. To mi naprosto s vážnou tváří vysvětlila právní zástupkyně ČEZu před soudem. Rád bych k tomu dodal, že bych tedy rád viděl pracovní rukavice na provozní napětí 35 kV. To je opět klauniáda.

Byly simulovány fotografie při kontrole svarů primárního okruhu jaderného reaktoru. Dodnes nevíme, jestli jen v Temelíně nebo i Dukovanech. Nic se nestalo. Šéf ČEZu je, zdá se, pan neodvolatelný.

Soudci, právníci, zubaři, lékaři, učitelé a rozumbradové všeho druhu neposlouchají autorizované inženýry a snaží se jim fušovat do jejich řemesla. Stávající systémy bezpečnosti práce v ČEZu jsou neudržitelné. S politováním a s ohledem na obě postižené rodiny, musím říci, že proto jsou zřejmě ti mrtví a bude jich asi více.

Jen prosím nenechte ČEZ stavět další jaderné rektory, to by pak mohla odnést celá populace nejen v Čechách, ale i v celé Evropě. Současný stav je již neudržitelný. Ta společnost potřebuje zásadní personální přestavbu.

0
Vytisknout
10119

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2023