Zestátnění českých energetických závodů!
15. 5. 2023 / Beno Trávníček Brodský
Nějak jsme při té radosti, že jsme v zimě nezmrzli, možná zapomněli na slib vlády (tedy pana premiéra) zestátnit alespoň přiměřenou část ČEZ. On to nebude tak populární krok jako privatizace (tj. prodej státního majetku soukromým subjektům), a tak by to snadno mohl zmizet ze zřetele. Samozřejmě stát by měl pod vlastními křídly mít mnohem a mnohem více strategických činností, ale člověk nemá být ve svých úvahách extenzivní - to málo kdy nese výsledky. Teď se zdá, že nejefektivnější je vyčekat si řešení „kapitoly ČEZ“ (modelový případ). Vláda je v úseku volebního období, kdy má nějvětší šanci prosazovat i kontroverzní věci bez většího rizika pro zatím ještě vzdálené sněmovní volby. Současně již připravila k diskusi svůj důchodově daňový balíček, a může se tedy věnovat další strategické a komplexní problematice - státní versus soukromé vlastnictví (výhody a nevýhody různých řešení pro občany ČR).
Nicméně pod čarou by bylo dobré začít veřejně i odborně diskutovat o tom, jak si každý z nás představuje ideální rozložení státního a soukromého sektoru tak, aby to co nejlépe fungovalo pro celou společnost. Do diskuse tedy vrhám svůj názor a těším se (opravdu:-) na komentáře:
Stát
by oproti současnému stavu měl kompletně spravovat minimálně:
Centrální výrobu, přenos a dodávky elektrické energie. Přítok
základních energetických surovin (ZP, ropa), jejich distribuci a
také příslušnou výrobu a prodej paliv. Těžbu, zpracování a
prodej uhlí. Zásobování pitnou vodou. Strategické jádro
komunikačních sítí. Výrobu základních obranných zbraní. Měl
by vlastnit všechny lesy a ornou půdu a k obhospodařování je
pachtovat za závazných podmínek a pod sankcí za neplnění
(například vymožení péče o kvalitu půdy pro příští
generace).
Pro ty, které jsem šokoval, dodám, že dnes v Česku na vlastní zemědělské půdě pracuje jen něco kolem 20% lidí – vztah k půdě je u nás tak spíš iluzorní. Už nyní se masivně pachtuje, ale chybí funkční mechanismus k zabránění znehodnocení půdy. Ve státních podnicích by měly být vyráběny nepostradatelné léky a také by stát měl výhradně provozovat celý zdravotnický systém včetně například zubního či očního zdravotnictví. U státních podniků je určitě možné, aby, pokud je to v zájmu celku, nevznikal čistý zisk – to pak logicky zlevní produkt. Většina technologií by neměla být problém - pokud je nezvládáme sami, lze je nakoupit jako licence (nejsme sankcionované Rusko).
Naše někdejší socialistická vláda až hystericky prosazovala společenské vlastnění výrobních prostředků. Ta současná logicky bude preferovat opačnou stranu dějinného kyvadla. Přitom, jak víme, efektivní cesta nejčastěji bývá středem. Nikoho dnes asi ani nenapadne znárodňovat ševce, autodílnu nebo třeba úspěšnou softwarovou firmu. Naopak ponechat třeba zásobování celé republiky zemním plynem výhradně v rukou komerční sféřy by vypadalo jako vrcholně nezodpovědné rozhodnutí.
Diskuse