Rusko v tichosti vyzbrojuje čínské výsadkáře pro boj na Tchaj-wanu

3. 10. 2025

Minulý měsíc Royal United Services Institute (RUSI) oznámil, že Rusko souhlasilo s dodávkami vojenského vybavení a výcviku na podporu čínskách příprav k potenciální invazi na Tchaj-wan do roku 2027, podle dokumentů získaných hacktivistickou skupinou Black Moon a ověřenými nezávislými zdroji.

Dohoda, podepsaná v roce 2023, zahrnuje 37 obojživelných útočných vozidel BMD-4M, 11 stíhačů tanků Sprut-SDM1 a několik velitelských platforem, vše upravené tak, aby integrovalo čínské komunikační systémy.

Ruští instruktoři cvičí prapor čínských výsadkářů v obsluze techniky a výsadkové taktice, přičemž na čínském území jsou naplánována kolektivní cvičení.

Dohoda také převádí technologie, které Číně umožňují lokalizovat a škálovat výrobu podobných systémů. Rosoboronexport a několik ruských obranných firem řídí spolupráci, zatímco čínská Ústřední vojenská rada dohlíží na implementaci.

Strategickým cílem je posílit čínské schopnosti vzdušných manévrů, což umožní shazovat obrněné jednotky v blízkosti tchajwanských přístavů a letišť, čímž se obejdou rizika obojživelného vylodění.

Tato schopnost by mohla umožnit rychlé obsazení kritické infrastruktury před mobilizací tchajwanských sil. Analytici RUSI Oleksandr Danylyuk a Jack Watling naznačují, že výcvik a velitelské postupy jsou hlavní hodnotou dohody, vzhledem k bojovým zkušenostem Ruska.

Čínská akvizice ruského výcviku a vybavení se přímo promítá do probíhající modernizace vzdušných výsadků, přesto čínské síly ve scénáři invaze na Tchaj-wan zůstávají omezeny kritickými mezerami ve schopnostech.

Cristina Garafola ve zprávě Čínského institutu námořních studií (CMSI) z března 2022 uvádí, že výsadkový sbor letectva Čínské lidové osvobozenecké armády (PLAAF) se modernizoval na vševojskové brigády, které nasazují obrněná bojová vozidla, dělostřelectvo, drony a těží z rostoucí strategické letecké přepravy, která umožňuje výsadky, těžké shozy a mechanizované manévry pro společné tažení k vylodění na ostrově.

Daniel Fu dále v článku pro Jamestown Foundation z června 2023 zmiňuje, že nedávné reformy ve výsadkových sborech PLAAF zefektivnily velitelské struktury a zavedly vševojskové brigády, zatímco elitní výsadkářské jednotky provádějí častá společná cvičení simulující útoky na ostrovy.

Dodává, že doktrína výsadkového sboru PLAAF klade důraz na překvapení, elektronický boj a rychlé nasazení k obsazení strategické infrastruktury.

Roderick Lee, který se věnuje možné roli čínských výsadkových sil při invazi na Tchaj-wan, v knize z roku 2022 "Crossing the Strait: China Prepares for War With Taiwan" poznamenává, že čínské výsadkové síly budou nezbytnou součástí společného ostrovního vyloďovacího tažení (JIIC) a budou spolupracovat s obojživelnými silami na zvýšení šancí na úspěšné vylodění.

Navzdory modernizačním snahám může výsadkový sbor PLAAF stále čelit značným mezerám ve schopnostech. Garafola poznamenává, že má omezenou těžkou leteckou přepravu, nejasnou integraci s pozemními silami PLA a vzdušnými útočnými jednotkami námořní pěchoty, žádné rozsáhlé bojové zkušenosti a zranitelné transporty a výsadkáře ve sporném vzdušném prostoru.

Otázkou také zůstává, zda je schopen operovat ve zhoršeném elektromagnetickém prostředí a udržet bojovou sílu na pevnině. Lee dodává, že Čína má omezený počet uzlů letecké dopravy schopných podporovat rozsáhlé operace letecké dopravy.

Zmiňuje Wu-chan, Kchaj-feng/Čeng-čou, Peking a Čcheng-tu jako pravděpodobné uzly pro výsadkové operace proti Tchaj-wanu. Lee však říká, že zatímco Wu-chan a Kchaj-feng/Čeng-čou jsou blízko posádek výsadkových sborů PLAAF, nemají dostatek prostoru pro přistání a naložení celé transportní flotily PLAAF.

Pokud jde o Peking a Čcheng-tu, poznamenává, že mají větší kapacitu než předchozí dva uzly, ale jsou daleko od posádek výsadkových sborů PLAAF, přičemž vzdálenost přidává den železniční přepravy.

Pokud jde o bojovou sílu, Mark Cancian a další ve zprávě pro Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) z ledna 2023 zmiňují, že Čína by sice mohla použít výsadkové síly k obsazení tchajwanských letišť, ale jejich efektivita může být shledána nedostatečnou.

S odkazem na minulé operace, jako byla invaze na Krétu v roce 1941 a nedávno bitva o Hostomel v roce 2022, tvrdí, že výsadkové síly nedokázaly spolehlivě obsadit a udržet letiště.

Výsadkové jednotky jsou lehce vyzbrojeny a závislé na zranitelné logistice letecké přepravy, zatímco letiště poskytují jen malé krytí, takže jednotky jsou z velké části nechráněné. Bez okamžitého spojení s těžšími pozemními silami riskují obklíčení.

V důsledku těchto omezení Cancian a další poukazují na to, že v jejich simulacích čínské invaze na Tchaj-wan zůstávalo obsazení letišť kritickým, ale z velké části nedosaženým cílem.

Tchaj-wan má také impozantní arzenál, který představuje vážnou výzvu pro vzdušné operace, přičemž Tianran Xu v článku Open Nuclear Network z dubna 2025 poznamenal, že samosprávný ostrov má 200 raket Patriot PAC-2 Guidance Enhanced Missiles (GEM), přibližně 400 Tien Kung-2 a přibližně stejný počet antiraket Tien Kung-3.

Kromě těchto systémů středního doletu má Tchaj-wan značné zásoby přenosných systémů protivzdušné obrany (MANPADS) Stinger a protiletadlových děl, což představuje vážné riziko pro nízko letící letadla.

Tchaj-wan by také mohl rozmístit ad-hoc překážky na otevřeném terénu, aby zastavil přistání vrtulníků, preventivně znehodnotit přistávací dráhy a rychle mobilizovat pravidelné a záložní jednotky k obklíčení výsadkových sil.

Navzdory těmto nedostatkům však Cancian a další poznamenávají, že výsadkové síly jsou efektivnější při izolaci bojových oblastí než při obsazování letišť a při pomoci obojživelným jednotkám při zřizování předmostí.

Pokud se tak rozhodne, Čína může použít výsadkové síly k vertikálním obkličovacím manévrům, vysadit jednotky v týlu nebo na křídlech nepřátelských sil vzdorujících obojživelnému útoku na 20 tchajwanských "rudých plážích" – možných místech vylodění čínských sil – a tím je odříznout od ústupu, zásobování a posil.

Ale i když Čína zacelí své vzdušné mezery, širší geopolitická realita určuje, jak daleko Rusko zajde v podpoře jakéhokoli tchajwanského tažení.

Zatímco Čína nabídla ruskému válečnému úsilí na Ukrajině značnou, ale pečlivě kalibrovanou pomoc, přičemž lídři NATO ji označili ruskou za klíčového zprostředkovatele agrese proti Ukrajině, tyto dvě autoritářské mocnosti se v otázce Tchaj-wanu nemusí shodnout.

Eugene Rumer v prohlášení Carnegie Endowment for International Peace (CEIP) ze září 2024 uvádí, že Rusko nepovažuje čínské tažení za obsazení Tchaj-wanu za svůj zájem.

Rumer poukazuje na to, že zatímco Rusko považuje Tchaj-wan za "nezcizitelnou" součást Číny, považuje válku o samosprávný ostrov za plnou rizika, přičemž upozorňuje na možnou globální katastrofu v důsledku jaderné eskalace mezi USA a Čínou, hrozby pro jeho strategická pacifická aktiva (tj. námořní základnu Vladivostok, ponorkovou základnu Viljuchinsk a energetické projekty na Sachalinu) a masivní ekonomický rozvrat.

S odvoláním na ruské experty Rumer říká, že v takovém případě by Rusko mohlo Číně nabídnout omezenou pomoc, jako je energetika, vojenské technologie, zpravodajství a kybernetická pomoc – což odráží uměřenou pomoc Číny v případě napadení Ukrajiny.

Poznamenává, že v konečném důsledku Rusko těží více z napětí na Tchaj-wanu, které odvádí americké zdroje z Evropy do Pacifiku, než ze skutečné války, která by pro ně znamenala vážná rizika a náklady.

Ruská pomoc by mohla zvýšit čínskou vzdušnou kapacitu, ale mezery ve vzdušné přepravě, schopnosti přežití a udržení vrhají pochybnosti na potenciální vítězství. Při střetu na Tchaj-wanu není jisté, zda čínští výsadkáři způsobí zmatek, nebo budou poraženi dříve, než se uchytí.

Zdroj v angličtině: ZDE