Princ a princezna z Walesu byli vysláni, aby přivítali prezidenta Trumpa a první dámu. „Tak krásná, jste tak krásná,“ řekl prezident. Členové kabinetu Donalda Trumpa přihlíželi, ministr zahraničí Mark Rubio natáčel okamžik, kdy prezidenta přivítal král. Královské kočárové průvody jsou srdcem všech státních návštěv, příležitostí pro veřejnost vidět nádheru, mávat vlajkami a jásat. Ale tento se konal v soukromí.

Prezident Trump má nadměrnou chuť na okázalost a vojenské divadlo. Britská vláda byla odhodlána, že neodejde domů hladový. Vláda uvedla, že na tuto státní návštěvu nasadila více vojenského personálu než kdykoli předtím. Jak je známo, tento prezident si takové statistiky vychutnává a často je ještě vylepšuje. Král poté pozval prezidenta na oběd do Windsorského zámku. Někdo, kdo v minulosti s Charlesem pracoval, řekl, že je těžké uvěřit, že by se nepokusil ovlivnit prezidentovo myšlení, které se v mnoha oblastech diametrálně liší od jeho vlastního. Pracoval pro krále ještě předtím, než se stal králem. Tehdy jsme mohli očekávat, že Charles řekne Donaldu Trumpovi něco o „Drill, baby, drill“ a dalších prvcích jeho neekologické agendy.

„Zda to bude o vrtání a klimatických změnách, nebo zda to bude o tom, aby se nenechal prezidentem Putinem vodit za nos v otázce Ukrajiny, to nevím.“

Nebylo by to překvapivé.

„Nevylučoval bych možnost, že mezi těmito dvěma velkými muži dojde k užitečným a upřímným rozhovorům.“

Po obědě byla prezidentovi předvedena královská sbírka. Politické diskuse se budou konat zítra v Chequers a vládní poradce pro národní bezpečnost minulý víkend v ojedinělém momentu před kamerami prozradil, že jedním z hlavních cílů bude přimět tohoto prezidenta, aby vyvinul tlak na prezidenta Putina pomocí tvrdých sankcí.

„Prezident Trump přijíždí tento týden na státní návštěvu Spojeného království a jedním z témat, které bude určitě hodně diskutováno, je podle mě to, jak vyvinout tlak na prezidenta Putina. Myslím, že vše nasvědčuje tomu, že prezident Trump má Putina čím dál tím víc plné zuby, protože si s ním zahrává, vodí ho za nos a ve skutečnosti se nic nehýbe kupředu. Otázkou je, zda nyní dosáhl stadia, kdy je připraven tento tlak vyvinout.“

Trump řekl kameramanovi, aby se postaral, aby vypadal dobře. Pyšně předváděl alba ze svých předchozích setkání s královnou. Fotografování bylo zakázáno, když kladl věnec na její hrob v kapli sv. Jiří. Zítra bude vláda doufat, že bude moci využít všech těchto lichotivých královských kontaktů v jednáních, zejména o obchodu.

Spojené království získalo lepší dohodu než ostatní, když Keir Starmer navštívil Oválnou pracovnu. Ale ještě není hotovo. V této oblasti je ještě hodně práce. Dohodnout se na tom bude velkou součástí historického setkání.

„V leteckém průmyslu jsme si vedli dobře, v automobilovém průmyslu také, ale je spousta dalších odvětví, která jsou zasažena. A nezapomeňme, že všechny jsou na tom hůře než předtím, než Donald Trump na začátku roku zahájil své celní války.“

Večer zakončí státní banket. Duch na hostině byl včera večer promítán na  Windsorský zámek. Jeffrey Epstein, kdysi přítel Donalda Trumpa, stejně jako bratr krále, princ Andrew. A také muž, kterého Keir Starmer minulý týden odvolal z funkce velvyslance v USA, Peter Mandelson. Před banketem hrálo na trávníku více kapel, které ohlašovaly konec. I chuť tohoto prezidenta na takové věci vypadala nasycená. Při této státní návštěvě měli piloti letadel lepší výhled než kdokoli z veřejnosti. Když se oba vraceli dovnitř, poplácal Trump po zádech monarchu, kterého nazývá svým přítelem. Prvních osm hodin druhé státní návštěvy dokazovalo, že Donald Trump bezpečně dorazil. Ještě pár hodin zbývá.

Moderátor: A Gary se ke mně nyní připojuje u bran Windsorského zámku. Kromě té bílé dodávky, která nám nepříjemně překáží, to byl den podivných absencí, že?

Ano, to není u státních návštěv běžné. Mluvili jsme o tom, jak hermeticky uzavřená to bylo. Bylo to jako filmová scéna ze státní návštěvy. Možná by Trump mohl dav dodatečně přidat pomocí CGI. To je něco, co by Donald Trump mohl rád udělat. A pak tu byla i ta nadměrnost, která se k tomu přidala. Bylo to jako bufet s neomezenou konzumací okázalosti. Víc než obvykle. Měl svůj talíř tak nějak přeplněný. A pak je tu ještě jeden prvek, který je v tom všem dost neobvyklý, rozhodně nadměrný, a to o jaké obchodní dohodě se tu jedná. Fotografie do jeho fotoalba, za které vláda doufá, že dostane ústupky. Nemyslím si, že je to úplná náhoda, že je tu tolik členů jeho kabinetu. Pravděpodobně se trochu obávají, že po tom všem bude Trump trochu nejistý a možná dá trochu víc, než oni zamýšleli. Ale víme, že Amerika například v případě oceli moc neustupuje. Vypadá to trochu unáhleně, že Keir Starmer šířil nebo umožnil šíření zprávy, že by mohli snížit cla na ocel na nulu. Podle všeho se to nestane. A nevypadá to, že by kvóta pro bezcelní dovoz, ta malá částka, která měla být, mohla potenciálně představovat nějakou významnou částku. Víme, že samozřejmě existují nějaké investice do technologií. Nevíme ale, jaká je za to protihodnota. Šéfové technologických firem budou dnes večer na té večeři. Víme, myslím, že země si musí vybrat, na které otázky budou tlačit v okamžiku, jako je zítřejší summit v Chequers. Myslím, že budou mnohem více prosazovat Ukrajinu, budou se snažit zpřísnit Trumpův postoj k Rusku a pravděpodobně se nebudou příliš zabývat Blízkým východem. Ještě jedna poslední věc, Keir Starmer. Tento summit pro něj vždy byl důležitý. Jeho poradci mu řekli, aby mu nedával všechno hned na začátku, aby mu nedával druhou státní návštěvu hned na začátku. On svým poradcům řekl, že do toho musí jít naplno. Musím do toho jít naplno. Šel do toho. Dosud měl s Donaldem Trumpem dobré vztahy, ale teď má problémy ve své vlastní straně a potřebuje, aby zítřek proběhl hladce a... z jeho pohledu potřebuje nějaké vítězství, protože situace pro něj vypadá velmi špatně.

Moderátor: Gary, moc děkuji. Nyní se ke mně připojí lord Darripch, který byl britským velvyslancem v USA během prvního Trumpova prezidentství, kdy došlo k úniku diplomatických depeší, v nichž kritizoval Trumpovu administrativu, a James Rubin, který byl vysokým úředníkem ministerstva zahraničí v administrativách Clintona a Bidena a nyní je spolumoderátorem ankety X-Files. Vítám vás oba. Rád bych začal s vámi, Jamie Rubine, pokud mohu. Víte, v této zemi si často děláme legraci z lichocení a loajality, které vidíme u stolu kabinetu ve Washingtonu vůči Donaldu Trumpovi. Ale to, co jsme právě viděli ve Windsorském zámku, je náš ekvivalent toho, že?

Ano, je to mimořádné. Žil jsem v Londýně asi 15 let a nikdy jsem nic podobného neviděl, kombinaci lichocení prostřednictvím královské okázalosti a minimalizace jakékoli šance na davové protesty nebo podobné věci. Ale podívejte, je to velmi podivná věc. Prezident Trump je náchylný k lichocení. Bohužel si myslí, že může dělat totéž s lidmi jako Vladimir Putin a Si Ťin-pching. Ti ale lichotkám nepodléhají. Jsou to tvrdí muži. Jsou to muži, kteří vyrostli v komunistických režimech nebo v KGB. Donald Trump ale lichotkám podléhá. Dělání těchto věcí má význam. Myslím, že těžká otázka, kterou nastolil Jonathan Powell, národní bezpečnostní poradce Keira Starmera, zní: lze dosáhnout pokroku v otázce, ve které může Donald Trump něco změnit? Pokud Keir Starmer dokáže přesvědčit Trumpa, že s Vladimirem Putinem už je toho dost, že je čas vyvinout na Putina tlak, alespoň aby ho přesvědčil, že na bojišti nemůže vyhrát, že to budou další roky a roky a roky masakrů. A to je podle mě opravdu nejdůležitější otázka, která se na tomto summitu projednává.

Moderátor:  Kime Darrochu, víte, zajímalo by mě, o čem se vlastně mluvilo v soukromí zlatého kočáru, zda král Charles zmínil některou z těchto věcí prezidentovi. Možná ne. Možná se držel jen zdvořilostních konverzací. A samozřejmě se Keir Starmer pokusí s ním o těchto věcech mluvit dnes, dnes večer na banketu a zítra. Ale myslíte si, že to bude mít nějaký význam? Myslíte si, že si Trump zapamatuje a bude jednat podle toho, co slíbil premiérovi?

O králi Charlesovi, Matte, se to nikdy nedozvíme, že? Ale je to velmi zkušený diplomat a umí vyjádřit své názory s jemností a diskrétností. Takže nevylučujte, že mluvil například o tom, co se děje na Ukrajině, nebo o tom, co se děje v Gaze. Jsem si jistý, že jsou věci, které mu velmi leží na srdci. Pokud jde o to, jak to Keir Starmer zvládne, nečekám zítra na tiskové konferenci žádné velké veřejné průlomy. Spíš je třeba všechny tyto body neustále zdůrazňovat, předkládat argumenty, tlačit na prezidenta, aby řekl, jak vidí věci, kam podle něj směřuje vztah s Putinem a co si myslí o tom, že summit na Aljašce vypadá jako naprostý neúspěch, a vštípit mu určité myšlenky. Evropané Trumpa trochu posunuli od toho katastrofálního setkání se Zelenským v Oválné pracovně před několika týdny, takže to není nemožné.

Moderátor: Dnešek byl velmi pečlivě připravený, královská okázalost v nejlepším světle. Zítra, na tiskové konferenci, by se věci mohly trochu zkomplikovat a stát se nepředvídatelnými. Čeho byste se bál víc, kdybyste byl stále velvyslancem? Byly by to otázky týkající se Jeffreyho Epsteina, který spojuje krále, premiéra a prezidenta, nebo něco ohledně Gazy?

Je toho několik, Matte. Za prvé, slyšel jsem, že tisková konference bude velmi přísně kontrolovaná, s přesně stanoveným počtem otázek pro každou stranu. Obávám se tedy, že se všichni nedostanete ke slovu. Za druhé, trochu bych se obával Epsteina a, jak víte, britský tisk a určitě i někteří Američané mohou klást docela chytré a dost provokativní otázky ohledně Epsteina. A kdo ví, co by mohl říct Trump? Určitě byste nechtěli, aby se Trump nechal vtáhnout do komentování toho, zda měl být Peter Mandelson propuštěn. A pak je tu ještě jedna věc, o které doufám, že se na tiskové konferenci neobjeví v negativním světle, a to Trumpův nápad, že Evropané nyní musí uvalit cla, vysoká cla, na obchod s Čínou a Ruskem, aby vyvinuli tlak na Putina společně s Američany, kteří to již dělají. To bude velmi obtížné, domýšlivé a potenciálně velmi rozdělující. Myslím tím, že se o to pokusíme ve Velké Británii. Pro kontinentální Evropu to bude velmi obtížné. A tak se rychle objeví rozkol.

Moderátor: Jamesi Rubine, rád bych se vás zeptal na Gazu. Víme, že britský premiér slíbil, že uzná nezávislý palestinský stát, stejně jako Francie, Španělsko a další evropské země. Víme také, že Donald Trump je proti tomu velmi silně. Do jaké míry se podle vás stane Gaza zítra skutečným bodem sporu mezi premiérem a prezidentem?

Vlastně si nemyslím, že to bude předmětem sporu, právě proto, že prezident Trump a jeho tým byli před pár týdny velmi blízko dohodě o ukončení války. A oni věří, já věřím, a mám to z důvěryhodného zdroje, že to bylo velmi blízko, že byla dosažena dohoda o tom, jak dostat izraelské síly pryč, jak dostat Araby k kontrole hranic. A pak Izrael zaútočil na Katar a tu dohodu zničil. Donald Trump a Trumpova administrativa byli tím zaskočeni. Nebylo to něco, co by chtěli vidět. Ten hněv byl opravdu skutečný. Nebyli z toho nadšení, protože to poškodilo vztahy Ameriky s těmito spojenci. Nyní Izraelci vstupují do Gazy a zabíjejí lidi opravdu nebezpečným způsobem. Takový počet lidí nemůžete kontrolovat. Takový počet sil nemůžete kontrolovat. Myslím si tedy, že Donald Trump a Keir Starmer se možná shodnou více než obvykle. A otázka uznání palestinského státu není pro Spojené státy tak důležitá. Je to něco, co by Izraelci raději neviděli, ale nás to neovlivňuje.

Moderátor: Za námi probíhá malá demonstrace, nějaké neshody,   jsou tam palestinské vlajky a zastoupena je i druhá strana. Je to tedy velmi aktuální téma v britské politice a zítra tomu tak bude také. Jamie Rubine, zajímalo by mě, jestli to můžeme otočit. Podíváme se na vztah mezi mocným prezidentem a spíše nepopulárním, méně mocným premiérem, ale je skutečným příběhem posledních měsíců to, že jsou oba v jistém smyslu bezmocní? Prezident Trump na světové scéně, protože ani jeho nejlepší přátelé ho neposlouchají. Dovolil Izraelcům bombardovat Katar. A samozřejmě premiér Starmer doma. A to je docela napjatý vztah.

Moderátor:  Kime Darrochu, obrátím se znovu na vás. Myslím tím, že v minulosti, když došlo k neshodám mezi prezidentem a premiérem, a těch příležitostí bylo mnoho, nakonec se vždycky dalo vrátit ke společným hodnotám a k hluboké historii toho zvláštního, výjimečného vztahu mezi USA a Británií. Ale pokud jde o hodnoty, mezi těmito dvěma vládami je propast, že? A tu nelze tak snadno překlenout.

Jsou na opačných koncích politického spektra a v současné době mají poněkud odlišné názory na řadu důležitých otázek zahraniční i domácí politiky, zejména však domácí politiky. Ano, mezi nimi je propast, ale nemyslím si, že Donald Trump je typ člověka, který by začal mluvit o hodnotách, pokud si myslí, že jsou věci jiné. Má tendenci odpovídat na otázky, které mu jsou položeny. Máme tedy štěstí, že Starmer hovoří o lepších vztazích s Trumpem, než mnozí z nás očekávali. Zítra je na programu spousta věcí, Matte, ale nemyslím si, že na tiskové konferenci budou hodně hovořit o zvláštních vztazích, sdílených hodnotách a podobných věcech. Budou hovořit o podstatě a o tom, co udělali, tím jsem si jistý.

Moderátor:  Kime Darrochu,  je královská rodina nejlepším nástrojem zahraniční politiky, který tato země má?

Je to velmi dobrý a velmi účinný nástroj měkké síly, který však nepoužíváme příliš často. Ročně se konají asi dvě nebo tři státní návštěvy. Ale zejména s tímto králem, který je, jak jsem řekl, velmi zkušeným diplomatem, mohou dokázat hodně. Máme tedy štěstí, že je máme.

Moderátor: Dobře. Kime Darrochu, Jamie Rubine, moc vám oběma děkuji. Přivítejme naši americkou redaktorku Anushku Stan, která také přeletěla Atlantik, i když ne v Air Force One, myslím. Anushko, tohlr fmrd  musí být vyloženě sen Donalda Trumpa.

Matte, oni rozhodně vědí, jak si získat jeho srdce. Víte, v Downing Street ho opravdu velmi pečlivě studovali. Vědí, že chce, aby pro něj bylo všechno větší a lepší. Víte, dokonce řekl, že si myslí, že Windsor Castle byl speciální pozornost jen pro něj. Neříkejte mu, že je to ve skutečnosti kvůli Buckinghamskému paláci. Ten právě prochází stavebními pracemi a prezident Macron dostal stejné zacházení. Ale jak jste jasně řekl, nejde tu o okázalost. Jde o politické rozhovory, které se právě odehrávají v zákulisí. A budeme mluvit o potenciálních ekonomických ziscích. Ale některé neshody jsou pro Američany opravdu důležité. Donald Trump rozvrací klimatickou politiku v Americe. Takže ten rozhovor s králem, o kterém se nikdy nedozvíme, mohl být docela nepříjemný. Pokud jde o Gazu, Američané jsou rozhořčeni myšlenkou, že Spojené království se chystá uznat palestinskou státnost. A další důležitá věc, svoboda projevu. Před chvílí jsem mluvila s Niallem Gardnerem z Heritage Foundation, který je velmi blízký Donaldu Trumpovi, a ten řekl, že pro Američany jsme opravdu výjimeční. Spojené království vnímají jako výjimečné. Ale říká, že budou následovat některé obtížné rozhovory.

Niall Gardner: Donald Trump je velkým zastáncem zvláštních vztahů mezi USA a Velkou Británií. Je to podle mě nejvíce probritský americký prezident moderní doby.

Ale existují velké ideologické rozdíly, zejména v současné době, a administrativa je vůči Velké Británii obzvláště kritická, pokud jde o svobodu slova.

Niall Gardner: Ano. Myslím, že klíčovou otázkou pro americkou administrativu je otázka zatýkání osob za to, co řekly například na X, Facebooku nebo sociálních médiích. To je vlastně vnímáno jako docela orwellovské. A tak si myslím, že tato otázka může být vznesena v diskusích mezi britským premiérem a americkým prezidentem.

Kritici nyní říkají, že reakce Donalda Trumpa na zabití politického aktivisty, jeho přítele Charlieho Kirka, a jeho tvrdý postup proti liberálním skupinám je pokrytecká. Svoboda projevu platí pro pravici, ale ne pro levici. Ale pojďme se zaměřit na pozitivní stránky, potenciální ekonomické zisky, protože některé z nich jsou reálné. Američané si opravdu myslí, že jsme na čele fronty na obchodní dohodu. Prodej automobilů z Velké Británie do USA se v červenci díky snížení cel skutečně zvýšil. Ale věc se má tak, že podle mých zdrojů si Donald Trump myslí, že celá dohoda je hotová. Ve skutečnosti však v jeho týmu panují napětí mezi ministrem obchodu Howardem Lutnickem a Jamie Jamison Greerovou ohledně obchodu. Bylo mi řečeno, že mají odlišné přístupy. Panuje skutečné zklamání ohledně oceli a Američané jsou zjevně pobouřeni, že nechceme některé jejich masné výrobky, jako je chlorované kuře. To je skandální. Říkají, že je to dostatečně vysoký standard a proč to Velká Británie nechce. Takže obchodní dohoda je v procesu, ale ještě je před námi dlouhá cesta.

Vytisknout