Volby jsou spektáklem pro indoktrinované davy, zatímco oligarchické struktury zůstávají nedotčené

18. 9. 2025 / Daniel Veselý

čas čtení 3 minuty

Volební kampaně politických stran a hnutí mnozí z nás vnímají pouze jako naivní divadelní burlesku, kdy jednotliví politikové úporně nadbíhají voličům, aby jim naslibovali hory doly, které však v drtivé většině případů nikdy nesplní. Nejenže se toto úsilí míjí s neúprosnou volební aritmetikou parlamentního systému, ale prosazení skutečně prolidové agendy - tedy kdyby vůbec bylo na pořadu dne - (tj. rozbití oligarchických struktur, progresivní zdanění, zabránění odlivu stovek miliard do zahraničí, zestátnění klíčivých ekonomických sektorů, masivní investice do sociální sféry atd. atd.) v dysfunkčním, zkorumpovaném a na lobbistických tlacích a klientelistických vazbách závislém politického systému je věc prakticky nemožná.

Je k popukání sledoval, jak se tuzemští politikové zaklínají příslušností České republiky k Západu, aniž by vůbec byli schopni definovat onen mýtický Západ, který marně doháníme už od 90. let. K jakému Západu vlastně chceme patřil, když si Lipavského Černínský palác znepřátelil kde koho, zatímco je Česká republika je na mezinárodní scéně irelevantní? Chceme být součástí civilizace, jež až na sporé výjimky bezostyšně podporuje vyhlazování Palestinců v Gaze, což je zvěrstvo historických proporcí, před nímž povážlivě blednou zločiny našich oficiálních nepřátel, předně Ruska, Číny i Íránu? Anebo se přimykáme k Západu prosazujícímu maximalistické vojenské cíle na Ukrajině navzdory přání většiny Ukrajinců volajících po co nejrychlejším ukončení válečného konfliktu?

Mnozí jedinci těšící se privilegovanému postavení v politicko-mediálním aparátu se domnívají, že volební vítězství oligarchického seskupení ANO s údajně antisystémovými formacemi Stačilo! a SPD může vytvořit ústavní většinu a otočit kormidlo směr Moskva. A jak by k tomu vlastně mělo dojít, když tu přece máme „pojistku demokracie“ v podobě Senátu? Nebo by k tomu snad mohlo dojít vypsáním referenda o vystoupení z Evropské unie a NATO, přestože toto pravděpodobný vítěz parlamentních voleb sveřepě odmítá? Nicméně Česká republika se onomu zlolajnému Rusku už nyní podobá více, než by bylo zdrávo. A co se stane, když provládní simulakrum na Hradě odmítne jmenovat „extremistické“ ministry, kdyby ANO sestavovalo vládu se Stačilo! a SPD? Přijde na řadu prezidentský převrat a konec toho, čemu tak nabubřele říkáme demokracie? Anebo se moci chopí strana jednoho oligarchy, který se mazaně vymkl kontrole svého stavu, aby prostřednictvím vrcholné politické kariéry ještě více obohatil své impérium?

Volební proces je vítanou příležitostí zamyslet se nad jeho zbytečností, kdy se prakticky nic nezmění, neboť zaručenými vítězi a skutečnými vládci jsou (nadnárodní) oligarchické struktury, jejich rozsáhlý lobbistický aparát umocněný skálopevnými klientelistickými vazbami. Jedno je však jisté: fanatický militaristický marš a lítý třídní boj shora vedený proti celým populačním segmentům v režii ODS a jejích přílepků může být v říjnu trochu zpomalen, třebaže alternativa vůči stávající vládě je v celé řadě ohledů taktéž odpudivá a na dálku čpí hnědou.