Srpnové idy

20. 8. 2021

čas čtení 13 minut
  • Masivní korupce, role Pákistánu, obojaký Hamíd Karzaj a americké sebeobelhávání přivodily zmar dvacetiletého úsilí v Afghánistánu. 

Nějaký čas jsem mlčela. Ohledně Afghánistánu jsem mlčela ještě déle. Ale příliš mnoho věcí zůstalo nevyřčených, napsala Sarah Chayesová.

Nebudu se snažit evokovat emoce, jaksi vířící a přesto těžké jako olovo: Smutek, hněv, pocit zmatenosti. Místo toho, jako tak často předtím, použiji mysl k tomu, aby chránila mé srdce. A přitom vám snad pomůžu najít nějaký smysl v tom, co se stalo.

Jako novinářka jsem pokrývala pád Talibánu pro NPR, což mě v prosinci 2001 přivedlo do jeho bývalého města, Kandaháru, pár dní po kolapsu režimu. Když jsem sestupovala z posledního vysokého kopce do pouštního města, viděla jsem prašné město duchů. Na ulicích hlídkovaly pickupy s raketomety přivázanými ke vzpěrám. Lidé tahali mé přátele z milic za rukávy a sdělovali jim, kde najít sklad zbraní Talibánu nebo poslední skrýš. Ale většina zůstávala uvnitř.

Bal ramadán. O pár dní později, během oslav měsíčního půstu, propukla dlouho zadržovaná radost. Do vzduchu vzlétli draci. Jezdci na nádherných koních v dekorativních postrojích projížděli tryskem prašnými prostorami a oslavující publikum jim aplaudovalo. Tohle byl Kandahár, hlavní základna Talibánu. Nikdo v panice neprchal na letiště.

Psala jsem odsud asi měsíc, pak mě vystřídal Steve Inskeep. Za několik dalších měsíců jsem byla zpět - tentokrát ne jako reportérka, ale abych se snažila doopravdy s něčím hnout. Zůstala jsem deset let. V Kandaháru jsem řídila dvě neziskové organizace, žila v obyčejném domě a hovořila jazykem paštó. Nakonec jsem začala pracovat pro dva velitele mezinárodních jednotek a pak tehdejšího předsedu Sboru náčelníků štábů.

Z tohoto pohledu - jako Američanka, adoptivní kandahářanka a bývalá vysoká úřednice americké vlády - předkládám faktory, které považuji za klíčové pro dvacetileté fiasko.

Korupce v afghánské vládě a americká role při jejím umožnění a posílení. Nedávno jsem zjistila, že poslední předseda parlamentu Rahman Rahmaní je multimilionářem díky monopolním kontraktům na zjišťování paliva a bezpečnosti pro americké síly na hlavní základně v Bagrámu. Dalo se očekávat, že lidé budou riskovat své životy při obraně tohoto typu vlády?

Přede dvěma dekádami mi mladí lidé z Kandaháru vyprávěli, jak proxy milice, které americké síly vyzbrojily a poskytly jim americké uniformy, s nimi cvičí na kontrolních stanovištích. V roce 2007 mě navštívily delegace starších - jediného Američana, jeho dveře byly otevřeny a kdo mluvil paštó, takže nepotřebovali prostředníky, kteří by sdělení zkreslili nebo nahlásili. Nad slazenými broskvemi a sklenicemi zeleného čaje mi předložili jistou verzi tohohle: "Talibán nás bil do téhle tváře a vláda nás mlátí do druhé." Stařec, který byl mluvčím skupiny, se přitom fyzicky plácal do tváří.

Já a příliš mnoho dalších jsme strávili léta snahou přesvědčit americké politiky, že od Afghánců nemohou očekávat podstupování rizika kvůli vládě, která se k jejich zájmům stavěla stejně nepřátelsky jako předtím Talibán. Připomínám, že mi chvíli trvalo a vyžádalo si to mnoho mých vlastních omylů, než jsem si tohle uvědomila.

Americké vedení v místě a ve Washingtonu po dvě dekády prokázalo neschopnost pochopit toto prosté sdělení. Nakonec jsem se přestala snažit, když v roce 2011 došlo k rozhodnutí, že se USA nebudou snažit odstranit korupci v Afghánistánu. Nyní se stalo explicitní politikou ignorovat jeden ze dvou faktorů, které rozhodnou o osudu veškerého našeho úsilí. Tehdy mi došlo, že to, co se děje dnes, bude nevyhnutelné.

Američané se rádi považují za ty, kdo se usilovně snažili přinést demokracii do Afghánistánu. Afghánci, tvrdí narativ, na ni prostě nebyli připraveni, nebo jim na ní dost nezáleželo, aby se obtěžovali ji bránit. Nebo opakujeme klišé, že Afghánci vždycky odmítali zahraniční intervenci; jsme jen poslední v dlouhé řadě.

Byla jsem tam. Afghánci nás neodmítají. Vzhlíželi k nám jako k příkladu demokracie a právního státu. Mysleli si, že za tímhle stojíme.

A za co jsme se skutečně postavili? Co kvetlo pod našim dohledem? Strýčkování, ohromná korupce, pyramidové hry maskované jako bankovní systém navržené americkými finančními specialisty ve stejných letech, kdy jiní připravovali krach z roku 2008. Vládní systém, kde pravidla určují miliardáři.

Je tohle americká demokracie?

Hm?

Za druhé, Pákistán. Zapojení vlády této země, zejména vojenských špiček, do záležitostí sousední země spolurozhodlo o osudu americké mise.

Možná jste slyšeli, že se Talibán poprvé objevil počátkem 90. let v Kandaháru. To je nepřesné. Provedla jsem během let desítky rozhovorů, jak s aktéry dramatu, tak s obyčejnými lidmi, kteří přihlíželi dění v Kandaháru a pákistánské Quettě. Všichni tvrdí, že se Talibán poprvé objevil v Pákistánu.

Talibán byl strategickým projektem pákistánské vojenské rozvědky ISI. Ta dokonce provedla tržní průzkumy ve vesnicích kolem Kandaháru, aby otestovala značku a sdělení. "Talibán" fungoval dobře. Obraz, který vyvolával, představoval mladé studenty vesnických náboženských představitelů. Byli známi střízlivostí, snaživostí a laskavostí. Tento Talibán podle ISI neměl zájem o vládu. Chtěl jen odstranit ozbrojence, kteří na lidech na každém kroku vymáhali výpalné.

Značka i sdělení byly lživé.

Během pár let hostil Talibán ve svém faktickém hlavním městě Kandaháru, který leží sotva hodinu cesty autem od Quetty, Usámu bin Ládína. Pak zorganizoval útoky z 11. září. Pak uprchl do Pákistánu, kde jsme ho konečně našli, jak žije v bezpečném domě v Abbottabádu, prakticky na území pákistánské vojenské akademie. I když vím co vím, byla jsem v šoku. Nikdy jsem nečekala, že bude ISI tak drzá.

Mezitím od roku 2002 ISI Talibán rekonfigurovala: Pomohla mu přeskupit se, s výcvikem a vybavením jednotek, rozpracováním vojenské strategie, zachránila klíčové operativce, když je americký personál identifikoval a zaměřil se na ně. Proto pákistánská vláda nedostala předem varování ohledně nájezdu na bin Ládína. Američtí představitelé se obávali, že by ho ISI varovala.

V roce 2011 můj šéf, odcházející předseda Sboru náčelníků štábů admirál Mike Mullen vypovídal před senátním výborem pro ozbrojené složky, že Talibán je "prakticky odnoží ISI".

Skutečně předpokládáte, že Talibán, tato neuspořádaná, rozháraná milice skrývající se v horách, jak nám tak dlouho říkali, dokázala provést tak sofistikovaný plán tažení bez mezinárodní podpory? Odkud předpokládáme, že tento plán tažení pochází? Kdo vydal rozkazy? Odkud přišli všichni ti muži, všechen ten materiál, nekonečné zdroje peněz k podplácení velitelů afghánské armády a policie? Jak to, že v Kandaháru byli noví městští představitelé dosazeni během jediného dne po pádu města? Nový guvernér, starosta, šéf vzdělávání a velitel policie všichni hovoří s kandahárským přízvukem. Ale nikdo, koho znám, o nich nikdy neslyšel. Také hovořím s kandahárským přízvukem. Quetta je plná Paštunů - hlavní etnické skupiny v Afghánistánu - a lidí afghánského původu a jejich dětí. Kdo jsou tito noví úředníci?

Mimochodem, během té samé doby pákistánské ozbrojené síly také poskytly jadernou technologii Íránu a Severní Koreji. Ale po dvě dekády, zatímco se dělo tohle všechno, Spojené státy trvaly na tom, že považují Pákistán za spojence. Ještě stále je tomu tak.

Za třetí, během mých rozhovorů na počátku tisíciletí jsem zjistila omračující fakt: Hamíd Karzaj, americká volba pro hlavu státu, byl ve skutečnosti prostředníkem, který v roce 1994 vyjednal vstup Talibánu do Afghánistánu.

Ověřováním jsem strávila měsíce. Mluvila jsem se služebnictvem v Karzajově domácnosti. Mluvila jsem s bývalým velitelem mudžáhidů mullou Nakíbem, který připustil, že byl přesvědčen značkou a sdělením, které Karzaj nabízel. Starý velitel také připustil, že měl plné zuby špatného chování svých mužů. Mluvila jsem s jeho hlavním podřízeným, který nesouhlasil se svým kmenovým starším a velitelem a vyvedl své muže do sousední provincie Hílmand, aby pokračoval v boji. Slyšela jsem, že Karzajův vlastní otec se s ním rozešel kvůli jeho podpoře projektu ISI. Členové Karzajovy domácnosti a sousedé v Quettě mi řekli o častých schůzkách s ozbrojenci Talibánu v době, kdy se hnutí chopilo moci.

A ejhle. Karzaj se najednou vynoří z nory v čele "koordinačního výboru", který vyjednává návrat Talibánu k moci? Zase?

Byla jsem v šoku asi čtyři vteřiny. Pak se vše zdálo být jasné.

Jsem přesvědčena, že Karzaj mohl být klíčovým prostředníkem při vyjednávání kapitulace, stejně jako v roce 1994, a zapojil další zdiskreditované postavy z afghánské minulosti, jak se mu hodilo. Bývalý spolušéf afghánské vlády Abdalláh Abdalláh mohl hovořit se svými starými válečnými kamarády, veliteli mudžáhidů na severu a západě (kde v minulosti ležela základna odporu proti první vládě Talibánu - pozn. KD.) V posledních dnech jste mohli slyšet jména některých z nich, když se jejich města vzdávala: Ismail Chán, Rašíd Dóstum, Atta Muhammad Núr. Další jméno zmiňované společně s Karzajem je Gulbudín Hekmatjár - bona fide velitel Talibánu, který mohl vést rozhovory s nimi a s ISI.

Jak Američané vidí ve svém vlastním kontextu, překvapivě náhle se dějící události se často tiše připravují po měsíce nebo léta. Náhlý kolaps dvacetiletého úsilí v Afghánistánu je podle mého názoru jeden z takových případů.

Při promýšlení této hypotézy se sama sebe ptám: Jakou roli sehrál zvláštní vyslanec USA Zalmaj Chalílzád? Karzajův starý kamarád řídil Trumpova jednání s Talibánem, při nichž byla afghánská vláda nucena k jednomu ústupku za druhým. Opravdu by nenašel prezident Biden nikoho jiného na tuto práci než člověka se zjevným střetem zájmů, který měl blízko k bývalému viceprezidentu Cheneymu a který lobboval za ropovod v Afghánistánu, když byl Talibán naposledy u moci?

Za čtvrté, sebeklam. Kolikrát jste četli vyprávění o postupném pokroku afghánských ozbrojených sil? Jak často jste slyšeli, že útoky Talibánu ve městech jsou známkou "zoufalství" a "neschopnosti kontrolovat území"? Kolik jste slyšeli u srdce hřejících vyprávění o všem tom dobrém, co děláme, zejména pro ženy a dívky?

Koho jsme to obelhávali? Sebe?

Co jiného si ještě nalháváme?

Poslední bod. Za současný výsledek volám k zodpovědnosti civilní vedení napříč americkými administrativami. Vojenští velitelé se jistě podíleli na sebeklamu. Hledám a nacházím vinu u generálů, s nimiž jsem pracovala a nebo které jsem pozorovala. Ale americké ozbrojené síly jsou podřízeny civilnímu řízení. A dva primární problémy identifikované výše - korupce a Pákistán - jsou civilní záležitosti. Nejde o problémy, které by mohli vyřešit ženy a muži v uniformě. Ale tváří v tvář výzvám udělat to žádný špičkový civilní příslušník decizní sféry nebyl ochoten věnovat se ani jedinému z těchto problémů. Politické riziko bylo příliš vysoké.

Dnes, když si mnozí z těchto lidí užívají penzí, kdo za to platí?

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5517

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2021