Joe Biden právě udělal Ameriku a svět mnohem méně bezpečnými

18. 8. 2021

čas čtení 5 minut
  • Důsledky porážky v Afghánistánu pro americkou národní i světovou bezpečnost budou katastrofální. 

Není jasné, co Spojené státy získaly stažením malé, finančně nenáročné a účinné odstrašující síly, která zůstala v Afghánistánu, aby podporovala jeho bezpečnostní jednotky, napsal Noah Rothman. Je ale znepokojujícím způsobem zřejmé, co jsme ztratili: Národní prestiž, ohromné sumy politického kapitálu, kredibilitu na mezinárodní scéně a především bezpečnost. Svět je mnohem nebezpečnější než před několika málo dny.

Ještě 12. srpna, kdy zvolená afghánská vláda dosud kontrolovala většinu provinčních středisek a dosud se bylo možno vyhnout zhroucení, američtí zpravodajci varovali, že opuštění spojence ve Střední Asii umožní al-Kájdě, aby se obnovila. Talibán se nikdy nevzdal násilí nebo spojení se skupinou zodpovědnou za teroristické útoky z 11. září, navzdory opakovaným nabídkám amerických vyjednávačů. A ačkoliv tato konkrétní islamistická teroristická skupina zůstává ještě oslabena, "pokud tlak poleví, věřím, že regeneruje," uvedl velitel CENTCOMu Frank McKenzie.

Ministerstvo obrany se údajně chystá revidovat předchozí odhady hrozeb, které uváděly, že hrozby exportu terorismu z Afghánistánu jsou relativně nízké. Dnes je hrozba neznámá, ale málokdo věří, že by Talibán udělal cokoliv jiného, než poskytl prostor fundamentalistickým teroristickým skupinám myslícím na pomstu.

A hrozba pro americké životy a zájmy vzešlá z našeho ponížení v Afghánistánu nezačíná ani nekončí nestátními aktéry. Iredentistické velmoci pozorně přihlížejí a nepochybně se cítí naší nedbalostí povzbuzeny.

Čínští komunisté už předvedli ochotu riskovat mezinárodní odsouzení a admirál John Aquilino sdělil v květnu senátnímu výboru, že podle jeho odhadu může čínská invaze na Tchaj-wan proběhnout ještě v této dekádě.

Odhodlání Pekingu použít sílu v mezinárodních vztazích bylo dosud odstrašováno nejen americkými aktivy v Pacifiku, ale také ochotou je použít a předpokladem, že americká veřejnost by takovou misi podpořila. Tento deterent nepochybně utrpěl devastující ránu a čínští propagandisté je nenechají upadnout v zapomnění. Jak napsala čínská hlásná trouba Global Times: "Jde o to, že pokud USA nedokážou zajistit ani vítězství v soupeření s malými státy, o co lépe by si vedly ve velmocenském střetu s Čínou?"

Také v Evropě mohou Spojené státy mnoho ztratit. V roce 2008 Rusko vpadlo do Gruzie a anektovalo velké části jejího území. V roce 2014 Moskva zaútočila na Ukrajinu a včlenila celý Krym do Ruské federace. A ještě není hotova. Jen před několika měsíci Putin vyhrožoval Západu obnovením útoku na Ukrajinu s cílem zmocnit se dalšího území kolem černomořského pobřeží. A ruské teritoriální ambice se neomezují na Ukrajinu.

Pomyšlení na to, že by Rusko mohlo testovat NATO v Pobaltí, způsobuje americkým stratégům po léta nespavost. Dnes musí takový experiment pro Kreml vypadat ještě přitažlivěji. Provokace testující oddanost NATO jeho ustanovení o kolektivní obraně vypadá dnes mnohem pravděpodobněji než minulý pátek.

Před osmdesáti lety západní appeaseři sborem kvíleli: "Proč umírat kvůli Gdańsku?" Proč by dnešní "mírotvorci" dnes zrovna tak nezpochybňovali hodnotu globální války proti Rusku kvůli Tallinnu? Přinejmenším si tuhle otázku kladou nejlačnější revanšisté v Kremlu.

A jde o otázku perfektně racionální. Koneckonců, dokonce i američtí spojenci byli šokováni, když sledovali, jak USA bezcitně obětovaly spojence bez hmatatelného strategického důvodu a bez naléhavého tlaku veřejnosti. Náš rozmar otřásl vírou, že budeme bránit zájmy našich partnerů po celém světě, pokud nesneseme ani mírné břemeno spojené se zachováním našich vlastních zájmů.

Američtí spojenci si stěžují, že nebyli v plném rozsahu konzultováni ve věci politického rozhodnutí, které potenciálně ohrožuje jejich vlastní národně bezpečnostní zájmy. Jedna německá představitelka se rozčílila kvůli Bidenově lhostejnosti k evropské bezpečnosti. "Jsme zpátky ve starých transatlantických vztazích, kde Američané všechno diktovali," prohlásila. Britský poslanec zase nahlas zapochyboval, zda Amerika Joea Bidena může obstát proti soupeřům stejné váhové kategorie, pokud "je poražena povstáním neozbrojeným ničím víc než pancéřovkami, minami a kalašnikovy. A na Blízkém východě nyní někteří připouštějí, že americké zapojení v regionu nakonec může představovat spíše problém než záruku.

Zastánci amerického stahování ze zahraničí se tváří seriózně. Nemyslí si, že by Amerika měla vynakládat své zdroje na obranu zájmů na čistě morálním základě. Takže pokud s nimi nehne pohled na Afghánce, které jsme přenechali Talibánu, jak se drží startujících dopravních letadel a řítí se k zemi ze stometrových výšek, možná s nimi pohnou vážné implikace pro americké zájmy a globální bezpečnost. Pokud ani to není pravda, můžeme s jistotou předpokládat, že jejich zájmy nejsou tak neškodné, jak tvrdí. Možná, že usilování o to, co je nejlepší pro Ameriku doma i v zahraničí, není jejich jediný a dokonce ani hlavní motiv.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
3932

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2021