Afghánistán: Anatomie katastrofy

18. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
  • V situaci, kdy americký prezident svádí na Afghánce vinu za to, co jim udělal, je načase stručně shrnout, co se vlastně stalo. 

Ahmad Masúd, syn zavražděného legendárního tádžického velitele Ahmada Šáha Masúda, se přesunul do Panšíru, kde se pokusí zorganizovat ozbrojený odpor protitalibanských jednotek. Otřesené zbytky vládních oddílů skrývajících se v jediné z 34 provincií jsou vším, co zůstalo z "třistatisícových" afghánských ozbrojených sil vycvičených a vyzbrojených Američany. 


Mezitím islamisté z palestinského teroristického hnutí Hamás gratulují kolegům z Talibánu k vítězství. Učinili tak přesto, že jejich chlebodárci v Teheránu vůbec nejsou nadšeni zjevnou netolerancí staronových fundamentalistických vládců Afghánistánu k šíitské menšině Hazárů.

Teroristům z organizace al-Kájda se ovšem splnil sen a obecně vzato lze očekávat oživení islamistického terorismu po celém světě.

Strategicky beznadějná vojenská operace v Afghánistánu trvala 20 let. Během této doby padlo na 70 000 příslušníků afghánských ozbrojených sil, které, jak nyní opakuje Bidenova administrativa, prý "nebyly ochotny bojovat". Nemožnost definitivního zúčtování s Talibánci na jejich základnách v paštunských kmenových oblastech Pákistánu si mezitím Američané kompenzovali různými náhradními důvody, proč ve válce pokračovat - a každý z nich vypadal velmi působivě. Byla to "demokratizace Afghánistánu", zlepšení postavení žen, boj proti obchodu s heroinem, získání "srdcí a myslí" obyvatel a ještě kdeco dalšího. Avšak veteráni této války nyní propadli naprosto pochopitelnému pocitu, že všechny oběti a úsilí byly stejně naprosto k ničemu. Naproti tomu Afghánci samotní tváří v tvář náhlému bezohlednému opuštění "zachránci" tvrdí, že šlo jen o politicky účelovou argumentaci, kterou Američané stejně nemysleli vážně.

Mnozí ji zajisté mysleli smrtelně vážně, jenže i zmíněných cílů bylo možno dosáhnout teprve poté, co by byl Talibán definitivně poražen.

Politické náklady Bidenova rozhodnutí neměnit katastrofální Trumpovy plány pro Afghánistán ovšem budou nesmírně vysoké, zejména s ohledem na tristní průběh samotného závěru afghánské intervence. Američané "ze dne na den" zastavili místním ozbrojeným silám, které vůbec nebyly koncipovány pro samostatné operace, zpravodajskou, logistickou a leteckou podporu. V tomto kontextu je irelevantní i fakt, že vlastně nešlo v plném smyslu slova o individuální rozhodnutí Joea Bidena, neboť dvě vlivné extrémní skupiny amerických voličů - ultrapravicoví trumpisté i "antiimperialističtí" levičáci - dlouhodobě adresují svým politikům jednoznačné zadání ukončit "forever wars" za jakoukoliv cenu. Tito lidé nyní dostali přesně to, po čem sami dlouho volali. Mnozí z nich, včetně pokrytce Trumpa osobně, okamžitě otočili a křičí, že "tohle" je přece nemyslitelná hanba a žádali něco jiného. Pravdu ale nemají.

Podobně jako v případě někdejší intervence ve Vietnamu, i zde představuje rozhodující faktor porážky rozpad americké kolektivní vůle pokračovat ve válce. Rozdílů je ovšem celá řada - hlavní spočívá v tom, že tentokrát došlo k nasazení plně profesionálních amerických ozbrojených sil složených z dobrovolníků. Uřvaný redneck v MAGA čepici ani věčně nakrknutý aktivista v tričku s Guevarou sami kvůli válce nenesli žádné hmatatelné oběti, aby se museli donekonečna rozčilovat. Avšak co chybělo na osobním zapojení do konfliktu, to bohatě vynahradila extrémní podrážděnost a znuděnost mnoha současných Američanů. Mějme na paměti, že mluvíme o národním kolektivu, který se nedokáže shodnout ani na primitivních protipandemických opatřeních jako nošení respirátoru a očkování.

Američtí vojáci a námořní pěšáci dostali nesplnitelný úkol "porazit Talibánce na hlavu", aniž by dosáhli na jejich bezpečné základny v Pákistánu. Dvacet let dělali co mohli. Je nesmysl házet vinu na veterány afghánské války.

Zrovna tak je ale hloupost tvrdit, že závěrečná katastrofa představovala selhání zpravodajských služeb, na což se teď vymlouvají špičky Demokratické strany. Zpravodajci naopak velmi přesně předpověděli, co se stane po stažení jednotek USA a NATO - včetně relevantního časového horizontu.

Pokud si chtěl Joe Biden v nepříjemné situaci zachovat tvář, neměl jinou možnost, než nejenže pokračovat v podpoře afghánské vlády a ozbrojených sil, ale ještě ji dokonce zintenzívnit, zatímco připravoval stažení amerických jednotek. Místo toho podporu prostě náhle utnul. V takové situaci ale velká část Afghánců, jak je v zemi letitým zvykem, rovnou přešla na stranu předpokládaných vítězů, tj. Talibánu. Takové jsou v zemi s historií krvavých invazí a nemilosrdných lokálních válečných podnikatelů tradice. Za dvacet let je nebylo možno zcela předělat.

Bylo ovšem věcí generálů včas - tedy již v roce 2001 - bez obalu sdělit politikům, že válku s politickým zadáním na hlavu porazit protivníka, který zůstává mimo dosah jejich zbraní v sousední zemi, vůbec nelze vyhrát. V tomto ohledu z nich odpovědnost nikdo nesejme.

2
Vytisknout
7304

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2021