Cenou lidové auto

23. 8. 2021 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 5 minut

Motám se kolem toho tématu už dlouho a tu a tam mi to někdo, dokonce i blízký, omlátí o čumák s tím, že je to holý nesmysl! Že jsou tu přece striktní emisní nařízení EU, drahé a čím dál dražší materiály, relativně drahá práce, německá cenotvorba atp. Jenomže ono je to o úhlu pohledu. Buď vyrábím auta a jako úlitbu těm chudším zákazníkům z těch bohatých vyrobím, aby se neřeklo i nějaký mírně levnější základní model (odborně „entry-model“, viz třeba Fabia ve Škodovce), nebo se mimo jiné zaměřím i na vývoj co nejlevnějšího „ještě-auta“ pro skutečně chudé. Já se snažím dlouhodobě zdvíhat druhou variantu. Zdá se ale, že je to některým lidem nevysvětlitelné.


 

Teď mne do myšlenky vrátila informace, že v Severní Makedonii přestavují hromadně někdejší „Zastavy“ vyráběné licenčně podle kultovních Fiatů 600 (v Zastavě postupně motory 600/750/850 kubíků) na elektromobily „ZAS electric“. Dokonce tyhle renováty lze pořídit i v Česku – ovšem za šílenou cenu přes 600 tisíc korun. Co lze ale cenově čekat od kusovky(?)

Výkon je kolem 20 kW, maximálka 115 km/h, dojezd na 10 kWh baterii je asi 120 km. Po elektrické Dacii tedy ještě dokonalejší příklad,  jak malý výkon stačí u elektromotoru (s obecně skvělým točivým momentem už od spodních otáček) k lidové motorizaci.

Nechci mlátit prázdné obilí a donekonečna tepat výrobce aut za absenci snahy vyvíjet-kultivovat-vyrábět lidový nízkovýkonný a úsporný elektromobil pro nejnižší příjmové skupiny lidí. Tím, že to většinou nedělají, se zřejmě do budoucna odepisují sami. Tentokrát mne ale podle vzoru Makedonie napadá, že je tu zajímavý podnikatelský moment či prostor, kdy by nějaký nepřízemní vizionář (takový novodobý Vladimír Kabeš či Henry Ford) mohl vyvinout a sériově vyrábět když ne rovnou cenou lidové auto, tak alespoň jakýsi variabilní set k přestavbě většiny dnešních malých spalovacích aut na úsporné nízkovýkonné, řekněme městské, elektromobily. Protože – jak pokračuje nízkoelmisní válka EU, bude nepochybně na šrotovištích končit mnoho a mnoho ojetin, které se tam ocitnou třeba jen proto, že jejich pohonná jednotka nesplňuje současné emisní supernařízení. Nejvíc materiálu ale přece u auta padne na karoserii a podvozek a kovové materiály masivně zdražují, a navíc mnohé karoserie již mají solidní protikorozní ochranu, která jim při dobré péči dává šanci žít bez větších problémů i ¼ století! Tedy třeba desetiletá auta, která v nějakém okamžiku neprojdou emisemi, by díky rychlé a nízkonákladové přestavbě na jednoduchý nízkovýkonný elektromobil mohly být zajímavou alternativou k nákupu jiného každodenního rodinného sluhy (viz škola, práce, nákup, doktor, babička).

Když to jde v Severní Makedonii kusově, proč by to nemohlo jít v kolébce automobilismu – v Česku – třeba malo či středně sériově(?) Pak si koupíš přestavbový set včetně malé, ale dostačující baterie za cca 100-150 tis. Kč a za dalších 50 ti ho nějaký šikovný automechanik na auto nastrojí. A máš elektromobil. Hle kolik možné budoucí práce pro naše šikovné automechaniky. To je jedna pozitivní externalita, další jsou třeba znovuvyužití auta (tedy předcházení vzniku odpadu) nebo tlak na snížení cen nových aut – tedy na soukromé korporace – tedy na většinou nadnárodní automobilky.

Kéž by někdo tenhle článek vytěžil:-) Nejspíš bych byl jedním ze spokojených zákazníků, tj. nechal si časem přestavět své Sandero s benzíňákem 999 kubíků na zero emissions. K tomu bych si rád stejně nadšeně pořídil nějaký jednoduchý a levný solární set k nabíjení – k jednoduché instalaci na parkovací přístřešek.

Chtěl jsem to takhle ukončit, ale vlastně tu mám ještě jeden nápad pro nová auta s jakýmkoli pohonem. Cenu nejlevnějších aut samozřejmě zbytečně zvyšuje klimatizace. Rozumný člověk si tedy koupí světlé – nejlépe bílé auto – tj., s nejvýhodnějším albedem. To jsem udělal samozřejmě také, jenže bohužel palubka a celý vnitřní prostor vozu jsou černé, čili - auto se přehřívá za slunečných a horkých dnů zevnitř. Opět by tu bylo možné uplatnit synergicky pozitivní řešení - využít jinak težko využitelné recyklované plasty k výrobě žíhaného či mourovatého, zkrátka dle momentálně dostupného materiálu variabilního interiéru nejlevnějších aut – samozřejmě v co nejsvětlejsím možném odstínu. Někoho hřeje u srdce palubka vykládaná mahagonem či obehnaná chromovaným zdobením - mne by naopak hřálo vědomí, že mám celý vnitřek auta z recyklátu a ještě bych si náhodnou texturu recyklované směsi užíval jako užité umění či neotřelý design. Samozřejmě by to musel někdo namíchat tak, aby byly dodrženy nezbytné fyzikální a chemické vlastnosti.

Ajaj - to to zase schytám:-)





0
Vytisknout
6395

Diskuse

Obsah vydání | 30. 8. 2021