Od večera do rána milujeme Orbána, aneb Souostroví guláš

25. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
  • Babišovo spojení s Orbánem predikuje Česku s jistým zpožděním obdobný osud evropské marginalizace, jaký právě Maďarsku naděluje "iliberální" premiér Viktor Orbán. 

Maďarská vládní strana Fidesz vzhledem k rostoucím problémům s dobýváním renty z Bruselu zahájila veřejnou "debatu" o "Huxitu". V podmínkách vládní kontroly naprosté většiny médií premiér Viktor Orbán evidentně spoléhá na to, že výsledné potíže po vystoupení z unie může svalit na samotný Brusel, jako se to snažili a snaží dělat britští brexitéři. A opoziční návrh zákona, podle nějž by vystoupení bylo možno realizovat pouze referendem, Fidesz už před několika měsíci shodil se stolu.


Vystoupení z unie však přesto může být pro Budapešť dosti zásadním problémem. Dosud těžila z toho, že souběžně využívala členství v EU i "pobídek" přicházejících z Ruska a Číny proto, aby Maďarsko evropské instituce zevnitř ochromovalo. Dočasně to znamenalo vysoké ekonomické výhody a plné žaludky většiny Maďarů. Dlouhodobě však tento model nebylo možno udržet. Brusel se nemohl věčně chovat autodestruktivně - a zahraniční sponzoři Fideszu dříve nebo později budou vyžadovat plnění.

Připomeňme v této souvislosti vynález Orbánova někdejšího předchůdce, Jánose Kádára. Říkalo se mu gulyáskommunizmus, což bývá do češtiny nepřesně překládáno jako "gulášový komunismus". (Nejbližší možný překlad by zněl "komunismus gulášové polévky" či "gulášovkový komunismus".) Kádárovým záměrem po sovětské invazi v roce 1956 bylo vytvořit slušnou životní úroveň a přitom depolitizovat maďarskou společnost. Recept ovšem fungoval, dokud bylo polévku z čeho vařit. Jakmile musel Kádár začít řádně splácet západní půjčky, ze které importoval spotřební zboží, kouzlo gulášovkového komunismu rychle vyprchalo - a zbyla po něm mj. v tehdejším východním bloku neslýchaná nezaměstnanost.

Jako se Kádár načas pokusil využít současně některých výhod sovětského systému souběžně se slízáním smetany systému západního, po mnoha letech se Orbán pokusil o totéž sezení na dvou židlích. Potíž je samozřejmě v tom, že Kádár dříve nebo později musel z obou židlí spadnout - a celé Maďarsko si přitom narazilo kostrč. Na totéž zadělal Orbán, kterému nenávratně ujíždí židle pod západní polovinou vypasené zadnice. Pokud už Maďarsko nebude pro ruské a čínské sponzory vstupní branou do EU, jeho zajímavost a význam prudce klesnou. A s tím klesnou i dostupné půjčky a investice.

Autoritáři z polské vládní PiS postupují odlišně, politiku dvou židlí nepřijali. Jejich veškeré snažení v ekonomice i zahraniční politice plně spoléhá na členství v EU. Budapešť šéfuje malému státu dodnes zmítanému resentimentem po Trianonských dohodách, kdežto Varšava strategicky umístěnému osmatřicetimilionovému národu s nárokem na postavení významné mocnosti. Orbán si může dovolit zadrátovat hranice relativně bezvýznamného Maďarska a po nějakou dobu čelit úpadku jeho mezinárodního postavení. Kacziński a spol. ale chtějí pro Polsko víc než malý oplocený dvorek s dlouhým bičem na neposluchy. A vědí, že bez EU by šlo jen o předem potracený sen.

Před očima mají debakl Johnsonovy "globální Británie" a musí se jim přinejmenším uznat, že nejsou tak hloupí, aby ho tupě opakovali. Za Orbánem dobrovolně nepůjdou. Případný "huxit" nepovede k "polexitu".

V Česku je ovšem situace jiná. Mezinárodní ambice Babišistánu - vynecháme-li prázdné chvástání - jsou nulové. Orbán je teď nejbližším a vlastně jediným skutečným spojencem premiéra Babiše, který mu pomáhá řešit, co si nadrobil, a otevřel Agrofertu maďarský potravinářský trh.

Babišův vodňanský kapitalismus má nakročeno blížit se v příštích letech stále více Orbánovu gulyáskapitalizmu. Spolupráce s Bruselem bude kvůli premiérovým aférám stále více váznout, zatímco stále zajímavější pro Agrofert v potížích budou čínské půjčky a "nabídky". Do roku 2023 ještě pod starostlivým dohledem dosluhujícího Hradu. Poté si Moskva a Peking budou muset najít cestu k někomu jinému. Možná právě k Babišovi, který už tou dobou bude na Západě naprosto znemožněn a bez možnosti couvnout.

Jinak řečeno, případný "huxit" veští i "czexit" - přirozeně s náležitým zpožděním.

V konečném důsledku by to znamenalo odsun zbytkově visegrádského Soustroví guláš na naprostou evropskou periferii.

0
Vytisknout
8474

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2021