Chřipka, vakcíny a trvající realita rizik

31. 8. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 7 minut

Pokud tu máme – už víc jak rok a půl (a někde s hodně tragickými následky) – ten jakoby inovačně se v 21. století prezentující „covid-19“, možná jsme ani nevzali vůbec nikterak v úvahu, že třeba loni nedošlo k tradiční jinak každoroční podzimní vlně běžných chřipek, vůči nimž lidstvo mělo k dispozici ochranné očkování.

Místo toho – a v hrozivých vlnách lidské životy masově ohrožujícího výskytu – tu byl opakovaně v různých oblastech světa „covid“; hodně dlouho víceméně ve své výchozí podobě, zatím bez výrazných modifikací; ale s nesrovnatelně rizikovějším průběhem, a přitom bez možnosti prevence před nákazou.

 

Ještě v předjaří roku 2020 si začali mnozí dělat těžkou hlavu z toho, jak dlouho to asi může trvat, než bude mít lidstvo spolehlivou vakcínu proti covidu (zvláště když jednou vynalezená léčivá látka musí navíc projít ještě třemi etapami testování, než může být konečně doporučena k použití). Že by tu byla přízračně „do roka a do dne“ účinná očkovací látka, to nikdo hned nečekal. Bodejť. Vždyť tu byly nemalé zkušenosti s dlouhodobými problémy s takovým výzkumem a jeho výsledky nejednou již spojenými. Kupodivu ale máme na konci léta roku 2021 skoro celou jednu třetinu obyvatelstva naší zeměkoule prezentující přinejmenším absolvování aspoň jedné injekční dávky proti covidu. Desítka rozmanitých vakcín se již s úspěchem podává a dalších 130 je podrobováno zkouškám (40 mezi nimi již v té rozhodující 3. fázi ověřovacích testů). Celosvětově bylo již poskytnuto lidem skoro 4 1/2 miliardy dávek (málem 40 milionů vakcín denně). Kupodivu, i když teď medicína musí čelit zatím čtyřem novým variantám covidu (pro praktickou potřebu nazvaných podle písmen řecké abecedy „alfa“ až „delta“), ty výchozí vakcíny skýtají přinejmenším možnost obrany před horším průběhem nákazy, pokud k ní u očkovaných dojde (nejsou zaznamenány případy, že by v důsledku napadení novou variantou covidu musel nemocný vyhledat nemocniční péči nebo že by dokonce zemřel).

Mám dojem, že snad vůči žádné vakcíně (možná s výjimkou těch proti dětským nakažlivým chorobám) nebylo vzneseno tolik negativní kritiky jako vůči těm injekcím proti koronaviru (tj. konkrétně „covidu-19“). Ne že by ta „kritika“ byla věcná a opodstatněná. — Uvažme už jenom fakt, že tu je nějaká očkovací látka s obranným účinkem proti určité nákaze. Pokud se záměrně vyhneme očkovací proceduře, už takto jsme pak výrazněji vystavení riziku nákazy, kterou potom navíc automaticky přenášíme do svého okolí. Takže: nejen že nejde o nevinnou „výměnu názorů“, ale je to svého druhu pochybná „sabotáž v malém“ proti možným opatřením brzdícím šíření pandemie. Je rovněž hodno pozoru, že nejeden z horlivých oponentů očkování se přiměřeně neodvolává na konkrétně doložená fakta, proč to oponování by mohlo být oprávněné. (Něčeho v tomto ohledu si všimnu jindy. Teď odkážu na jeden účelný poznatkový zdroj.)

Britský týdeník NEW SCIENTIST možná teď každý týden zveřejňoval nějaká zamyšlení nad problematikou související se stávající pandemií koronaviru. Jedno jeho srpnové číslo je zvlášť pozoruhodné (ze 14. srpna 2021): na sedmi stranách si všímá již do praxe uvedených vakcín proti covidu, přičemž šest produktů podrobuje stejným výchozím osmi otázkám (někdy s doplňujícím odkazem navíc a v sedmém případě podává obdobnou informaci o třech klíčových vakcínách z Čínské lidové republiky). Hned ty uplatněné otázky stojí za ocitování. Už proto, že běžně s konkrétními a věcně podloženými odpověďmi na ně se moc nesetkáváme. Ten citovaný text vyšel z otázky, jak léčivo funguje (jak je virus deaktivován). Následuje odkaz na místo, kde se lék vyrábí; s dodatkem, v kolika zemích byl schválen (např. Oxford/AstraZeneca v 121 zemích, Pfizer/BioNTech v 97, Moderna v 64, Johnson &Johnson v 59 zemich /a s výrobou v Nizozemí a v USA/). Čtvrtým údajem je počet dávek, které již byly výrobcem poskytnuty veřejnosti. Dvě další otázky mají k sobě blízko: zda byly zaznamenány nějaké vedlejší účinky a s jakým efektem byla vakcína úspěšná (třeba zrovna proti dlouhodobému průběhu onemocnění). Další otázka nemá zatím definitivní odpověď: Jak dlouhou imunitu lék umožňuje? Ta poslední otázka získala jistou zvýšenou aktualitu poměrně nedávno: Jaká je účinnost vůči variantám? (Nyní převažuje „delta“. Je-li vakcína podávána ve dvou dávkách, teprve ta druhá posílí účinnost proti nákaze.) Bylo zřejmě nezbytné mít odstup aspoň půl roku od zavedení těch výchozích vakcín do praxe, aby bylo možné nasměrovat první poučné závěry.

Pokud jsou mezi námi ve větším počtu ti, kteří se nemíní nechat očkovat proti covidu, je tu stále zjevné víc než riziko, že mezi námi stále jsou kandidáti nákazy koronavirem („SARS-CoV-2“); přičemž očkováním by se mělo navíc aspoň zčásti čelit novým variantám tohoto zlověstného viru. (Ať už by tradiční dříve chřipka – jako další spřízněný virus – ustoupila ze svého do předloňska každoročního výskytu jakkoliv. U dříve sezónní chřipky muselo být hospitalizováno zhruba jen 1 % pacientů, u koronaviru 5 – 20 % případů. Tzv. „dlouhodobý covid“ může mít různá další doprovodná a předem nečekaná rizika.)

Pro konec letošního srpna (2021) evidentně covidem bylo celosvětově postiženo minimálně 216 475 602 registrovaných případů; přičemž na toto onemocnění doloženě zemřelo 4 502 294 lidí (čili zhruba skoro 2,5 %; aniž se dopočítáme všech jak takto onemocnělých či zesnulých /v oblastech statisticky zrovna ne vždy ověřitelně daných/). Neočkovaní zvyšují riziko dalších nákaz i úmrtí ve své populaci (ať již jakkoliv argumentují tím, že by měla být zachována jejich svoboda, jak rozhodovat o vlastním těle). A měli bychom zřejmě obdivovat dosavadní výsledky v zajišťování účinných a bezpečných vakcín (kterých zatím je schválených již 21!).


1
Vytisknout
4394

Diskuse

Obsah vydání | 2. 9. 2021