Mezitím v Absurdistánu 189:

Polská vláda mučí afghánské uprchlíky na hranicích

1. 9. 2021 / Tomasz Oryński

čas čtení 13 minut
Minulý týden nebyl žádný Absurdistán, protože jsem musel jet do Polska v rodinných záležitostech. Situace, kterou se chystám teď popsat, probíhá v Polsku bohužel už déle než dva týdny. A nechci o tom jen psát, chci křičet, protože toto je největší skandál za mnoho let, který se odehrává na území Evropské unie. Tentokrát nebude v této kapitole absolutně nic zábavného, ​​takže pokud hledáte zábavu, jděte číst něco jiného.

 

V provizorním táboře na polsko-běloruské hranici poblíž vesnice Usnarz Górny je už téměř tři týdny vězněna skupina afghánských uprchlíků a já se nebojím použít toho slova: jsou mučeni polskou armádou, policií a pohraničními silami. Zpočátku jim sice polští pohraničníci odmítali vstup do Polska, ale předávali jim jídlo a zásoby, ale když se o tomto případu dověděla média, skončilo to. Nyní vojáci tvrdí, že mají jiný rozkaz. Vytvořili bezpečnostní kordon poté, co jeden z poslanců strany Razem Maciej Konieczny s uprchlíky hovořil a spolu s několika předměty humanitární pomoci jim předal formuláře umožňující jim zažádat v Polsku o azyl. Poté, co k tomu došlo, byl tábor před zraky veřejnosti skryt vojenskými kamiony a další řadou policejních antonů a policejních terénních vozidel, což  brání komukoli se přiblížit. Když se další opoziční poslanec, nezávislý Franek Sterczewski, pokusil prolomit tuto linii s humanitární pomocí, byl uniformami zadržen, navzdory své poslanecké imunitě:


Aktivisté z nadace Fundacja Ocalenie, z nevládní organizace pomáhající uprchlíkům, se pokoušeli kontaktovat uvězněné uprchlíky pomocí megafonů, ale uniformy dokonce bránily i této formě komunikace tím, že začaly túrovat motory svých vozidel a spustily sirény, aby odpovědi uprchlíků přehlušily. (Totéž dělala na jaře 1977 československá StB při pohřbu mluvčího Charty 77 profesora Jana Patočky, kterého předtím uvyslýchala k smrti - aby nebylo slyšet kněze mluvícího nad hrobem.) Vojáci a policisté mají masky na obličeji a mají odstraněné jmenovky, takže je těžké je identifikovat. Na otázku jen řeknou, že plní rozkazy. 

Bělorusové se slitovali, a tak z původní skupiny asi 50 lidí byly některé starší ženy a děti vpuštěny zpět do Běloruska (jejich osud zůstává neznámý), ale nejméně 24 (pokud věříme vládě) nebo 32 osob  (pokud věříme, nevládní organizaci) je stále uvězněno na hranici, a nejmladší z nich  je 15letá dívka. Bylo oznámeno, že mají s sebou i kočku, která odmítla zůstat doma, a tak ji vzali s sebou. Hladovějí a jsou nemocní, ale vláda odmítla povolit  přístup záchranné služby nebo lékaře, dokonce i pokusy o komunikaci na dálku jsou blokovány jako v případě výše. Chování polských uniformovaných služeb lze považovat za mučení: zatímco uprchlíci jsou uvězněni v dešti a mají jen asi dva stany, které jim přinesl  Konieczny, pro uniformy, které je střeží, existuje celé stanové městečko. Zatímco jsou uprchlíci nuceni pít špinavou vodu z potoka tekoucího nedalekými bažinami, vojáci si myjí ruce v balené minerální vodě. Zatímco se ženy v táboře bojí jít na záchod, protože s běloruskými vojáky na jedné straně a polskými na straně druhé nemají šanci na žádné soukromí, polští pohraničníci maji k dispozici sadu přenosných záchodů, které jsou umístěny přímo před očima uprchlíků.  

Ve snaze dokázat, že uprchlíci jsou stále na běloruské straně (což není pravda, jejich tábor je alespoň částečně v Polsku!), připravila polská vláda humanitární konvoj nákladních vozidel a pokusila se jej poslat přes hranice blízkým hraničním přechodem. Bělorusko to samozřejmě odmítlo a kamiony naložené humanitární pomocí strávily několik dní na hranicích, dokud někdo nezjistil, že konvoj používá symbol Červeného kříže. Polský červený kříž, který se ve skutečnosti pokoušel dostat k uprchlíkům sám se svou pomocí, avšak to mu nedovolila polská pohraniční stráž, ostře protestoval proti zneužití jeho  symbolu pro tuto politickou frašku. 

Anonymní muži v zelené uniformě, falešný humanitární konvoj - pokud vám to něco připomíná, není to žádná náhoda. Chování polské vlády v tomto případě je kriminální. Argumentuje tím, že nemohou tyto lidi pustit do Polska, protože je to prý součást „hybridní války“, kterou vede Lukašenko. To je pravda: Lukašenko nejen uprchlíky snažící se dostat do EU nezadržel, ale také jim aktivně usnadňuje cestu: objevily se zprávy o běloruských letadlech, která přivezla lidi z Blízkého východu a dalších problémových zemí, a poté je donutila vyhrožováním střelnými zbraněmi přejít přes polskou, lotyšskou nebo litevskou hranici - a vyinkasovala si od nich za tuto službu velké peníze - což je důležité pro běloruský režim, který nemá tvrdou západní měnu. Přesto jsou to zoufalé lidské bytosti v nouzi a mučit je jen proto, aby polská vláda vyhrála nad Lukašenkem nějakou politickou hru, je prostě nelidské. Když tato slova píšu, jeden z lidí uvězněných v Usnarz Górny který tam je už skoro měsíc, je v bezvědomí.

Situace tam je jen malou částí toho, co se děje na polsko-běloruské hranici. Podobná situace je u Bobrówky, kde byla na hranici takto uvězněna skupina somálských žen.  Díky (nezákonnému) rozhodnutí náměstka ministra vnitra Macieje Wąsika (mimochodem: to je  jeden z mužů odsouzených na tři roky za zneužití svých pravomoci, který byl v roce 2015 nezákonně amnestován spolu s Mariuszem Kamińskim - šéfem bezpečnosti - prezidentem Dudou).  Pohraniční služba nyní odmítá přijímat žádosti uprchlíků o azyl a místo toho je tlačí zpět do Běloruska.  Jedná se o podstatné porušení Ženevské konvence, polské ústavy a dalších mezinárodních zákonů, nemluvě o tom, že pohraniční stráž v podstatě fyzickým vytlačováním nebo házením lidí přes hranici pašuje lidi do Běloruska. Sledují je nevládní organizace a poslanec Franek Sterczewski. Podle jejich zpráv byli někteří uprchlíci hozeni zpět do Běloruska až čtyřikrát. Polská pohraniční stráž, která je má odvést do bezpečí a zpracovat jejich žádosti o azyl, je místo toho vystavuje nebezpečí ohrožení života tím, že je vrhá do lesa, hluboko v přírodní rezervaci Puszcza Białowieska, kde se toulají vlci, medvědi a další nebezpečná divoká zvířata. Někteří tvrdí, že je pronásledovalo stádo zubrů. Lidé z tábora v Usnarz Górny také tvrdí, že už byli dost daleko na polském území, když byli násilně odstraněni zpět na hranici.  Existují zprávy, že pohraniční stráž uprchlíky bije, uprchlíci také ukázali své mobilní telefony se zničenými nabíjecími porty - tvrdili, že jejich zařízení poškodila polská pohraniční služba.

Nevládní organizace organizují právníky, aby zastupovali migranty v jejich žádostech o azyl, ale pohraničníci dělají vše pro to, aby práci právníků ztížili. Jedna právnička sdělila serveru oko.press,  že jí bylo řečeno, že její plná moc je neplatná, protože za ni neúčtovala žádné peníze. Aktivisté dělají vše, co je v jejich silách, aby zabránili dalšímu odsunu uprchlíků  z Polska, nebo pokud to není možné, aby alespoň zdokumentovali porušování lidských práv polskou vládou, mimo jiné fotografováním sebe samých s uprchlíky tak, aby to usnadnilo dokazování, že už byli na polském území.

Mezitím neprojevuje polská vláda žádné zábrany. Podél hranice rozmisťuje na mnoho kilometrů ostnatý drát  (mimochodem, nikde poblíž Usnarz Dolny, protože kdyby se tam pokusili dát ostnatý drát, buď by museli předat část polského území Bělorusku, nebo přiznat, že Afghánci jsou již fyzicky v Polsku). Evropská komise stavbu toho plotu schvaluje, ale zároveň Evropský soud pro lidská práva nařídil Polsku poskytovat humanitární pomoc lidem uvězněným na hranicích, což polská vláda v době psaní tohoto článku stále odmítá. Vojáci a policisté účastnící se mučení lidí v Usnarz Górny však mají od ministra obrany obdržet zvláštní ocenění. 

Ale ani ti, kteří úspěšně požádali o azyl, nejsou v bezpečí. Dvě afghánské děti byly vážně otráveny poté, co jim rodiče uvařili houbový guláš z hub nasbíraných  kolem uprchlického centra v Dębaku poblíž vesnice Podkowa Leśna. Jeden z nich dostal transplantaci jater od člena rodiny, druhý je v okamžiku psaní pravděpodobně považován za mrtvého. Jednou z hub, které jejich rodiče nasbírali, byla patrně muchomůrka zelená - kterou si lidi dost často pletou s bedlou i zkušení místní houbaři. A proč se snažili jíst  houby? Protože hladověli -  instituce pro uprchlíky je řádně nekrmila

Mezitím je vláda příliš zaneprázdněná, aby své zločiny proti lidskosti byla schopna utajit. Vzhledem k tomu, že nevládní organizace a opoziční politici hledají v lesích uprchlíky skrývající se před polskými uniformovanými silami a dokumentují nejen skutečnost, že už jsou v Polsku (což znamená, že mají právo žádat o azyl), ale také zločiny proti nim spáchané pohraničními sílami, vláda rozhodla   v oblasti hraničící s Běloruskem o zavedení výjimečného stavu. Uvědomte si, že toto přichází od vlády, která odmítla zavést nouzový stav během vrcholíci pandemie  - největší lékařské pohotovosti v zemi od vypuknutí neštovic ve Vratislavi v roce 1963 - protože chtěla uskutečnit volby. Je pravda, že v poslední době se volební podpora pro stranu PiS propadla, takže je pro ni vlastně užitečné, pokud dokáže zabránit předčasným volbám (volby nelze konat po určitou dobu po zavedení nouzového stavu), ale nejdůležitější je, že ruce aktivistů pomoc uprchlíkům a dokumentování vládních trestných činů bude svázáno novými zákony.

A jak na to všechno reagují obyčejní Poláci? Po celé zemi se konalo mnoho protestů na podporu vpuštění uprchlíků do země, včetně blokády ústředí pohraniční stráže ve Varšavě, během níž demonstranti obklopili budovu ostnatým drátem a umístili tam plakety s nápisem „toto jsou hranice lidské slušnosti“.  Při aktu občanského vzdoru zničila skupina třinácti  lidí kus ostnatého drátu umístěného na hranici - byli zadrženi, ale soud je odmítl zatknout.  Na druhé straně mezi polskou společností stále panuje určitý strach z uprchlíků (navzdory tomu, že Polsko před několika lety bez problémů přijalo téměř 120 000 čečenských uprchlíků) a na hranici se vydaly neonacistické bojůvky, které nabídly „obranu vlasti“ před „nájezdníky“, jak říkají těm zoufalým lidem. Zdá se, že vláda má spoustu online příznivců - i když je těžké říci, kolik z nich jsou placení trollové.

Účastnil jsem se několika diskusí na toto téma - tváří v tvář a na Twitteru a moji protivníci - obvykle vládní příznivci - dělali vše pro to, aby mě prezentovali jako ignoranta, který nerozumí politice. Argumentují,  že Lukašenko vede „hybridní válku“ s Polskem a v ní používá tyto lidi jako zbraň, nebo se snaží dokázat, že se mýlím, tím že opakují vládní lži, že žádná z těchto osob nikdy nevstoupila na polské území. Tyto diskuse obvykle ustanou, když podotknu, že tito lidé jsou stále lidmi v nouzi, a je prostě lidskou slušností jim pomoci, bez ohledu na to, jak dorazili k našim hranicím. Moji protivníci zmizí nebo změní téma.

Mezitím Afghánci uvěznění v Usnarz Górny umírají hladem a nemocemi. Ti zločinci v uniformách - běloruských i polských -, kteří stojí u toho a sledují je a brání ostatním v pomoci těmto lidem v nouzi, by chtěli nám chtěli zabránit v tom, abychom se dověděli, jaká je pravda. A proto, pokud nemůžeme těm Afgháncům pomoci, bychom se mohli alespoň ujistit, že o tom svět ví.
 

0
Vytisknout
4320

Diskuse

Obsah vydání | 7. 9. 2021