Více než 50 000 lidí protestovalo v ulicích polských měst. Co je zdrojem jejich hněvu?

13. 12. 2015 / Tomasz Oryński



Poláci hlasovali pro stranu Právo a spravedlnost, protože uvěřili jejím slibům, že vytvoří "vyšší kvalitu demokracie". Avšak za poslední měsíc Kaczyński a jeho strana dělali přesný opak. Nedávné pokusy převzít státní instituce Poláky opravdu rozhněvaly. Podle různých zdrojů vyšlo do ulic ve Varšavě 50 000 - 70 000 lidí a demonstrace se také konaly v dalších městech, jako je Štětín, Lublin, Poznaň, Vratislav, Bielsko Biała a mnoho dalších. Takže co přesně lidi přimělo, že pozvedli svůj hlas?

1. Přímým impulsem, který vedl k vzniku organizátora této manifestace, Komitetu Obrony Demokracji, Výboru na obranu demokracie, byly pokusy strany Právo a spravedlnost zmcnit se Ústavního soudu. Ale, jak na to správně poukazují Kaczyńského stoupenci, všechno to začalo v předchozím parlamentě, v němž měla většinu Občanská platforma a Polská lidová strana.

Když se ukázalo, že volby prohrají, zavedli drobnou změnu v novém zákoně týkajícím se Ústavního soudu, na níž pracovali během předchozích dvou let. Tato změna umožnila, aby se soudci, kteří mají nahradit současné soudce, až jim skončí funkční období, volili předem. Účelem bylo zabránit straně Právo a spravedlnost, aby si do Ústavního soudu mohla zvolit vlastní soudce.

2. Prezident Andrzej Duda (ze strany Právo a spravedlnost) měl dvě možnosti - buď přijmout přísahu všech pěti nových soudců, anebo zpochybnit legalitu nového zákona u Ústavního soudu. Neudělal ani jedno (ale zákon byl u Ústavního soudu zpochybňován stejně).

3. Nově zvolený parlament, v němž má silnou většinu strana Právo a spravedlnost se svými souputníky, schválil rezoluci, podle níž bylo zvolení pěti soudců neplatné. Pak změnil zákon a procedury svým vlastním způsobem a zvolil svých vlastních pět soudců. Čtyři z nich učinili svou přísahu uprostřed noci, aby mohli začít pracovat hned další den.

4. Následujícího dne, tedy 3. prosince, měl Ústavní soud rozhodnout, zda jsou právní změny, které učinil předchozí parlament, v souladu s ústavou. Předseda ústavního soudu určil, že soud bude rozhodovat ve složení pěti soudců, což je legální (protože pravomoc o tom rozhodovat má předseda ústavního soudu) a spravedlivé (protože jinak by soudci, kterých se to týkalo, rozhodovali ve svém vlastním případě). Tribunál rozhodl, že zatímco zvolení dvou soudců "předem" bylo protizákonné, tři ostatní byli zvoleni legálně a prezident by měl přijmout jejich přísahu a uvést je do funkce bezodkladně.

5. Toho večera promluvil prezident Duda k národu. Vysvětlil kulatými slovy své motivy, ale naprosto ignoroval rozhodnutí ústavního soudu. Strana Právo a spravedlnost tvrdí, že dokud není verdikt ústavního soudu zveřejněn, není platný. Ve snaze získat čas, vláda Beaty Szydłové (jejímž úkolem je zveřejnit verdikt tribunálu) ho odmítla zveřejnit, navzdory tomu, že nové zákony, které přijímá strana Právo a spravedlnost, jsou zveřejňovány téměř okamžitě.

6. Další slyšení ústavního soudu se konalo 9. prosince. Tentokrát ústavní soud rozhodl, že nové zákony, schválené stranou Právo a spravedlnost, nejsou v souladu s ústavou, a proto zvolení všech pětí soudců jmenovaných stranou Právo a spravedlnost je protizákonné. Ústavní soud znovu zdůraznil, že tři z pěti soudců zvolených předchozím parlamentem byli zvoleni legálně a je povinností prezidenta je okamžitě jmenovat do funkce.

7. Prezident Duda ignoroval i tento verdikt a v tentýž den jmenoval do funkce pátého soudce, jmenovaného novým parlamentem. Tvrdil, že nemůže jmenovat tři soudce, schválené předchozím parlamentem, protože by tím porušil ústavu, která určuje maximální počet soudců u ústavního soudu na patnáct.

8. Mezitím Beata Kampa, ministryně ve vládě Beaty Szydłové, napsala předsedovi ústavního soudu a požaduje vysvětlení, proč soud nerozhodoval v plném složení devíti soudců. Zdůraznila, že "podle jejího názoru" je tento verdikt neplatný a proto "se vláda rozhodla odložit zveřejnění tohoto verdiktu až do doby, kdy předseda ústavního soudu poskytne vysvětlení".

Předseda ústavního soudu odpověděl stručným dopisem, v němž citoval dva odstavce ústavy - že rozhodnutí ústavního soudu jsou konečná a všeobecně platná a že je ústavní povinností vlády je okamžitě zveřejnit.

* * *

Podle drtivé většiny právních expertů porušila strana Právo a spravedlnost ústavu několikrát:

- Poprvé, když prezident Duda odmítl přijmou přísahu nových soudcl a uvést je do funkce a zpochybnil nový zákon. Podle strany Právo a spravedlnost byli soudci zvoleni protizákonně, což posléze potvrdila parlamentní rezoluce. Jenže podle zásady trias politica je mimo kompetenci parlamentu nebo prezidenta rozhodovat o takových věcech. O nich má právo rozhodovat jedině ústavní soud.

- Podruhé, když prezident Duda ignoroval verdikt ústavního soudu ("Verdikty ústavního soudu jsou konečné a všeobecně platné.")

- Potřetí, když vláda odmítla zveřejnit rozhodnutí ústavního soudu ("Ústavní povinností vlády je zveřejnit rozhodnutí ústavního soudu bezodkladně.")

- Počtvrté, když ministryně Beata Kempa zpochybnila rozhodnutí ústavního soudu ("Rozhodnutí ústavního soudu jsou konečná.") Také, když ministr zpochybňuje rozhodnutí ústavního soudu, porušuje zásadu dělby politické moci (trias politica).

Odborníci poukazují i na to, že ústavu porušil prezident Duda i předtím. Vstoupil na území soudních pravomocí, když omilostnil Mariusze Kamińského, než byl Kamiński s konečnou platností odsouzen nebo osvobozen. Prezident Duda argumentoval, že "chce převzít břemeno právního systému". (U soudu první instance byl Mariusz Kamiński odsouzen na tři roky do vězení a k desetiletému zákazu vykonávat státní úřad za zneužívání svých pravomocí, avšak vláda Beaty Szydłové se ho rozhodla jmenovat šéfem tajných služeb.)

Zatímco toto jsou hlavní prohřešky strany Právo a spravedlnost, hněv lidí vyvolávají také některé další faktory, jako jsou tato fakta:

- Lidé mají pocit, že byli podvedeni, protože strana Právo a spravedlnost vytvořila o sobě nový, umírněný obraz, ale jakmile získala moc, vrátila se ke starým praktikám známým z doby, kdy byla před deseti lety naposledy u moci. ale tentokrát daleko razantněji.

- Polákům se nelíbí, že zatímco strana Právo a spravedlnost oficiálně káže o tom, že přináší novou kvalitu a že bojuje proti pozůstatkům komunistického režimu, její hlavní tým se skládá většinou ze zdiskreditovaných politiků, podezřívaných či omilostněných zločinců a bývalých aktivistů komunistického režimu (v čele pokusu ovládnout ústavní soud parlamentem stál Stanisław Piotrowicz, komunistický prokurátor, aktivní v Polsku osmdesátých let za mimořádného stavu).

- Strana Právo a spravedlnost začala okamžitě provádět čistky ve státních úřadech a ve firmách ovládaných státem. Vzhledem k tomu ale, že nemá dostatečné množství kvalifikovaných kandidátů na tyto funkce, změkčila zákony, které požadovaly, aby kandidáti na tyto funkce prokázali své profesní schopnosti.

- Nominace paranoidního Antoniho Macierewicze do funkce ministra obrany proměňuje polskou armádou v oběť zesměšnění. Hned během svých prvních týdnů v úřadě se Macierewicz vyjádřil, že prvotní prioritou pro polskou armádu se nyní stane úsilí dokázat, že letecká havárie ve Smolensku v roce 2010 byla politickým atentátem, nařídil, že všichni vojáci musejí všude chodit ve službě v uniformě (je nejasné, zda to platí i pro zahraniční agenty polské rozvědky), zlikvidoval dlouhodobou spolupráci mezi kontrarozvědkami devíti členských zemí NATO, jmenoval dvacetiletého chlapce jako svého poradce, oznámil, že Polsko se stane jadernou supervelmocí a přislíbil, že čestná stráž polské armády bude každý měsíc přítomna na shromážděních konspiračních teoretiků ohledně katastrofy ve Smolensku u prezidentského paláce. Vyhodil také jednoho důstojníka kontrarozvědky proto, že když došlo ke katastrofě ve Smolensku, příslušný důstojník byl ve službě v Afghánistánu.

V neposlední řadě mají lidé také plné zuby arogance, s níž se k nim staví strana Právo a spravedlnost a její stoupenci. Většina politiků ze strany Právo a spravedlnost, vystupujících v televizi či v rozhlase, jak se zdá, dává najevo, že podle jejich názoru se veřejnost skládá z idiotů, kteří otevřeně odmítají připustit zcela zřejmá fakta a znovu a znovu opakují svou mantru o tom, jak byl během vlády Občanské platformy porušen zákon. Jaroslav Kaczyński se v nedávném televizním rozhovoru vyjádřil, že ti, kdo jsou proti jeho vládě a "informují o Polsku v zahraničí", jsou "zrádci národa" a mají to ve svých genech, v genech "nejhorší sorty Poláků". Jeho stoupenci označují všechny, kdo nepodporují stranu Právo a spravedlnost, za oběti "vymývání mozků prováděné Občanskou platformou" a charakterizují je jako ovce, které nejsou schopny myslet a chovají se stádovitě ke své vlastní zkáze. Avšak stará legenda z dávných dob polské historie nás učí o nespravedlivém vládci Popielovi, kterého v důsledku jeho špatné vlády sežraly myši. Kdybych byl Jarosław Kaczyński, nepodceňoval bych sílu hlodavců.

Tomasz Oryński – jeden z té "nejhorší sorty Poláků"


Článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3942

Diskuse

Obsah vydání | 15. 12. 2015