Jak bojovat proti demagogům, jako jsou Miloš Zeman a Donald Trump

12. 12. 2015

Jakmile začne určitý politik vyzývat, aby byly pro určitou náboženskou menšinu uzavřeny hranice, lidé ho začnou označovat za fašistu. Jenže takové obviňování nikam nevede. Tentýž problem se týká Le Penové a všech pravicových populistů, jakým je například i Miloš Zeman. Demagogové jako oni apelují na veřejnost přístupem, který je jednoduchý a oslovuje je vnitřně a poskytuje to jak mluvčímu, tak jeho posluchačům morální svatozář oběti: "náš způsob života je ohrožen a nikdo než já se nestará o tvé bezpečí". Demagogové vyprávějí neodolatelně přesvědčivý a jednoduchý příběh, v němž je pravda zjevná, nepřítel je jasně vidět a elity jsou příliš zbabělé či hloupé, než aby proti tomu něco dělaly. Hrozba přichází zvenčí: od cizinců, migrantů, uprchlíků a nyní i od muslimů, píše v deníku Guardian Jonathan Freedland.

Automatickou reakcí je odsudek, označení demagoga za rasistu, bigotního jedince, nebo i za fašistu. Problémem je, že tento odsudek se netýká pouze mluvčího, ale odsuzuje i jeho posluchače. A vlastně to potvrzuje demagogovu širší argumentaci: "Tak vidíte, establishment se snaží uzavřít své řady a umlčet debatu, s kterou si nedokáže poradit".

Druhou, racionálnější reakcí je nabídnout chladná, metodická fakta. V Británii to znamená poukazovat na data, která dokazují, že imigranti přinášejí zemi hospodářský prospěch. Centristická levice toto dělá často, jako by se o přesvědčení lidí dalo bojovat racionálně a nikoliv emocionálně.

Potíž je, že politický mozek je emocionální mozek. Reaguje nikoliv na data a fakta, ale na instinkty a pocity. Bombardování veřejnosti statistikami málokdy přinese vítězství v jakékoliv politické diskusi: to proto v Americe prohráli Michael Dukakis, Al Gore a John Kerry ve střetech s méně intelektuálními oponenty.

Jediným způsobem, jak může levice doufat, že dokáže úspěšně bojovat proti populistickému požáru, je založit vlastní populistický požár.

Jak by měl takový levicový populistický požár vypadat? Zaprvé nesmí odmítat ten strach, který lidi přitahuje k pravicovému požáru - musí ukázat, že tomu rozumí.

Donald Trump v poslední době přiměl Američany, aby tleskali jeho odpornému protimuslimskému rasismu, protože se bojí. Někteří tito lidé samozřejmě budou typičti dlouhodobí islamofobové, ale mnoho lidí budou prostě občané, kteří se děsí nad údajnými vazbami mezi Islámským státem a střelbou v kalifornském San Bernardino a s pařížskými útoky a budou se bát o svou vlastní bezpečnost. Ve snaze získat je na svou stranu je nutno začít tím strachem. Hillary Clintonová tomu, zdá se rozumí. "Je v pořádku, je v pořádku se bát," řekla tento týden.

Nemůžete říkat lidem, že jejich přesvědčení je špatně. Musíte vytvářet dojem, že rozumíte jejich strachu a možná ho i sami pociťujete. Sunder Katwala z organizace British Future argumentoval, že Labouristická strana pod vedením svého šéfa Eda Milibanda selhala v květnových volbách, protože nebyla schopna hovořit o jejich kulturních obavách, o tom, jak rychle se mění jejich města. Nechala ty obavy růst v podvědomí občanů.

Levicový populismus musí ujít směrem k voličům kus cesty. Často se zapomíná, že po vraždě Sarah Paynové v Londýně v roce 2000 tehdy nově zvolený levicový primátor Londýna Ken Livingstone navrhl, aby si pedofilové museli odsedět plné doživotní tresty a byli chemicky vykastrováni. Takovýto výrok, a podobné další, daly Livingstonovi možnost chovat se v jiných oblastech levicověji. Voliči věděli, že Livingstone není žádný sluníčkář. Totéž platí pro George Gallowaye, který se nedávno vyjádřil, že kdyby byl konfrontován s teroristy z Isis vraždícími lidi v Londýně na ulici, nejen že by schválil pro policii pravomoci, aby je okamžitě na místě střelbou usmrtila, ale že by vzal zbraň a šel je střílet sám.

Uvažujte o tom jako o vakcíně, o malé dávce pravicovosti, která dokáže očkovat zbytek. Protože když poskytnete ujištění pravici, bude vám dovoleno jít na levici. Je ale důležité dávkovat přesně a nedopustit, aby signály ujišťující veřejnost zahltily všechno ostatní.

Jakmile to uděláte, před levicovým populistou jsou pak otevřeny nejrůznější cesty. V dnešních Spojených státech je možno apelovat na empatii, vysvětlit Trumpovým stoupencům, že jejich irští, italští či polští prarodiči byli kdysi stejní jako dnešní muslimští imigranti do Ameriky: slušní, věrní lidé, kteří hledali lepší život. Anebo můžete poukázat na to, že Trump je zloduch, dělá to, co bohatí a mocní dělají vždycky: snaží se vyvolat konflikty mezi chudými lidmi, aby si nikdo nevšiml zlořádů páchaných bankami, velkým byznysem a jejich pomahači. Labouristický poslanec Jon Cruddas porazil své fašistické odpůrce ve svém volebním okrsku v Dagenhamu anglickou verzí této argumentace: "Nedopusťte, aby z vás dělali blbce. Jen přilévají olej do ohně vaší ukřivděnosti, ale žádné řešení vám nenabízejí." (Totéž platí i v Česku: vyvolávání nenávisti vůči muslimům a uprchlíkům je naprosto zástupné téma, které skoro úplně vytěsnilo debatu o zásadních a neřešených problémech společnosti, JČ)

Věc je ta, že jsou populisté na pochodu. Proti jejich hněvu se nedá bojovat statistikami a fakty. Jejich využívání hlubokého vnitřního strachu lidí nelze neutralizovat apelem na chladný rozum. Požár byl založen. Je načase bojovat proti ohni ohněm.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2494

Diskuse

Obsah vydání | 15. 12. 2015