Analýza

Balkánská uprchlická cesta

10. 12. 2015

Zpráva o balkánské uprchlické cestě s analýzou dalšího vývoje situace a návrhy dalšího postupu humanitárního zajištění migrace

Vypracovali Magda a Petr Pospíchalovi

  


 

 

I.          Úvod

II.         Popis situace v jednotlivých místech, která jsme navštívili (strana 2)            

III.        Obecné poznatky a závěry z cesty (strana 9)                                                                            

IV.       Humanitární aspekty současné situace na Balkánské cestě (strana 11)

  1. Zajištění základních životních potřeb běženců  (strana 11)
  2. Organizace přesunů po balkánské cestě (strana 11)
  3. Rozsah dobrovolnické pomoci (strana 12)
  4. Odhad potřeb a sortimentu humanitární pomoci (strana 13)
  5. Kontakty na dobrovolnické skupiny (strana 15)

V.        Odhad dalšího možného vývoje migrace na balkánské cestě a související problematika (strana 16)

  1. Omezení možnosti vstupu uprchlíků do některých zemí (strana 16)
  2. Dohody mezi evropskou unií a Tureckem o readmisi (strana 17)
  3. Zimní období (strana 17)
  4. Výměna dat mezi státy Evropské unie (strana 18)
  5. Další možné trasy a vývoj (strana 19)
  6. Střežení vnější hranice evropské unie (strana 19)

 

 

      I.    ÚVOD

 

            Cílem naší cesty bylo navštívit místa, jimiž prochází balkánská migrační trasa od uzavření maďarsko-srbské hranice ze strany Maďarska pro průchod uprchlíků, čili přibližně od konce srpna letošního roku. Souborná návštěva řady míst na dané trase v průběhu několika dnů měla podle našeho záměru ukázat ucelený pohled na celou trasu a aktuální migrační pohyby po ní, kromě toho jsme chtěli rovněž sledovat:

 

- zajištění základních životních potřeb běženců

- organizace přesunů po Balkánské trase

- chování státní moci vůči uprchlíkům

- rozsah dobrovolnické pomoci

- odhad potřeb humanitární pomoci

- navázání kontaktů s dobrovolnickými skupinami

- sběr dat pro koordinátory dobrovolnické pomoci

- odhad dalšího možného vývoje migrace na Balkánské trase

 

            Postupně jsme navštívili tyto lokality:

 

- Hlavní nádraží ve Vídni

- hraniční přechod Šentilj (Slovinsko/Rakousko)

- hraniční přechod Gornja Radgona (Slovinsko/Rakousko)

- hraniční přechod Razkrižie (Slovinsko/Chorvatsko)

- registrační tábor Dobova (Slovinsko, poblíž hranice s Chorvatskem)

- uprchlický tábor Slavonski Brod (Chorvatsko)

- uzavřený uprchlický hraniční přechod Berkasovo (Srbsko/Chorvatsko)

- předávací stanoviště Šid (Srbsko, poblíž hranice s Chorvatskem)

- shromažďovací stanoviště Adaševci (Srbsko, poblíž hranice s Chorvatskem)

- Azylové informační centrum v Bělehradě

- uprchlický tábor Preševo (Srbsko, poblíž hranice s Makedonií)

- uprchlický hraniční přechod Miratovac (Srbsko, poblíž hranice s Makedonií)

- registrační tábor Gevgelia (Makedonie, poblíž hranice s Řeckem)

- uprchlický tábor Idomeni (Řecko, poblíž hranice s Makedonií)

- Soluň (Řecko)

- Sofie (Bulharsko)

- registrační tábor Dimitrovgrad (Srbsko, poblíž hranice s Bulharskem)

 

            Jsme si vědomi toho, že na většině míst už čeští dobrovolníci působili anebo i v současné době působí, stejně tak i toho, že koordinaci dobrovolnické pomoci se věnují zkušení lidé, kteří mají celou řadu informací a jejich zdroje jim umožňují informace průběžně aktualizovat. Stejně tak jsme si dobře vědomi i toho, že se situace na řadě míst průběžně mění, takže situace viděná dnes nemusí být směrodatná pro zítřek. Naše trasa nám však umožnila získat časový snímek celé trasy v průběhu několika dnů a sebrané poznatky, jakkoliv nemohou nahradit četné kontakty a informace koordinátorů, mohou pomoci vytvořit ucelený obraz situace, kterou jsme nahlíželi v několika různých aspektech. Předpokládáme, že naše zpráva bude užitečná pro ty, kteří znají situaci na balkánské trase především z mediálních výstupů či z jednotlivých přímých zdrojů, nebo pro ty, kteří ocení systematický a ucelený pohled na problematiku. V textu je rozveden rovněž podrobný popis potřebné humanitární pomoci.

 

           

      II.   POPIS SITUACE V JEDNOTLIVÝCH MÍSTECH, KTERÁ JSME NAVŠTÍVILI

 

1)         Hlavní nádraží Vídeň, situace v sobotu 21.listopadu odpoledne:

            Počet uprchlíků méně než sto, průběžně odjíždějí a přijíždějí. Uprchlíci mají dostatečné zázemí v dosud neotevřené části nového vídeňského hlavního nádraží, hala je však velmi studená, ve větším chladu bude přebývání uprchlíků velmi obtížné. Dobrovolnické zajištění velmi dobré, na místě okolo dvaceti místních dobrovolníků. Materiální zajištění dobré, ale průběžně je nutné opatřovat šatstvo, potraviny a další potřeby z dobrovolnických sbírek. Spotřeba všech shromážděných věcí je dost vysoká, dobrovolníci pracují velmi systematicky. Atmosféra ve využívaném prostoru nádraží byla velmi přátelská a vlídná. Policie nebo jiná státní moc nebyla přítomna. Uprchlíci mají volný pohyb nejen v prostoru užívané části nádraží, ale mohou odejít kamkoliv.

 

2)         Hraniční přechod Šentilj (Slovinsko/Rakousko), situace v sobotu 21.listopadu ve 21:00:

            V bezprostřední blízkosti státní hranice je na slovinské straně umístěn uprchlický tábor Šentilj, je situován poblíž dálnice, při zastavení u první benzínové stanice za hraničním přechodem je tábor vidět, hledá se velmi obtížně. Na webu Refugee Voluntary Map umístění zaznačeno dosti nepřesně.

            V době naší návštěvy bylo v kempu asi 600 lidí. Kapacita je okolo 5000 osob, ale do poloviny listopadu bývala v některých dnech i tato kapacita nedostatečná. Nízký aktuální počet uprchlíků si místní dobrovolníci vysvětlují zadržováním uprchlíků z ostatních zemí (kromě Sýrie, Afghánistánu a Iráku) na makedonsko-řecké hranici. Uprchlíci přijíždějí do blízkosti tábora vlakem z chorvatsko-slovinské hranice. Nádraží je asi kilometr od tábora. Zdržují se v táboře jen krátkodobě, do chvíle předání rakouským úřadům. V táboře v současné době nepůsobí žádní čeští dobrovolníci. Pokud by byl mezi českými dobrovolníky zájem o pomoc v tomto táboře, byla by tam práce přibližně pro deset lidí, ale situace se rychle mění a tudíž potřebnost další dobrovolnické pomoci je třeba vždy zjišťovat aktuálně. Přijímají ovšem pouze registrované dobrovolníky. Materiální pomoc nepotřebují.

            Přímo do tábora jsme se nedostali. Policie nebyla viditelná, ale místní dobrovolníci respektují omezení vyhlášená policií. Sami místní dobrovolníci jsou dost podezíraví, prý měli špatné zkušenosti s novináři. Nejviditelnější na místě působí iniciativa Slovinská Filantropie. Dobrovolníky koordinuje Tiasa Arka (+38668173324).

 

3)         Hraniční přechod Gornja Radgona (Slovinsko/Rakousko), situace v neděli 22.listopadu v 11:00:

            V městečku Gornja Radgona se nedaleko nádraží (asi dva kilometry od rakouských hranic) nachází uprchlický tábor, uprchlíky přivážejí především z registračního tábora v Dobově na slovinské straně slovinsko-chorvatské hranice.

            Nachází se přímo v městečku nedaleko nádraží a asi dva kilometry od rakouských hranic. Tábor má kapacitu asi 800 míst a je umístěn v areálu regionálního výstaviště. Uprchlíci na místě dostanou jídlo a mohou také přespat, pak se vydávají na cestu pěšky přes hranice podle toho, kolik lidí je schopna rakouská strana přijmout. Na místě působí Červený kříž, UNHCR, Charitas a Slovinská Filantropie, a také dobrovolníci, kteří třídili oděvy a připravovali jídlo. Místních dobrovolníků je na místě údajně dostatečný počet. V době naší návštěvy bylo v táboře jen několik uprchlíků, kteří čekali na lékařské ošetření. Areál není ohrazen, ale je střežen nepřetržitě přítomnou policií. Byli jsme vpuštěni dovnitř bez ukázání osobních dokladů a pod slibem, že nebudeme fotografovat. Kdyby na místě bylo větší množství uprchlíků, zřejmě bychom se dovnitř nedostali.
            Kontakt Martina Borko - borkotina87@gmail.com, +38651363922

 

4)         Hraniční přechod Razkrižie (Slovinsko/Chorvatsko), situace v neděli 22.listopadu ve 13:00

            Na obhlídku této lokality mimo hlavní trasy na hranici s Chorvatskem jsme se vydali přesto, že jsme měli informaci, že místo už není využíváno, abychom ověřili, jestli se situace nezměnila. Po jakémkoliv táboře či uprchlících nebyla zjevná žádná stopa.

 

5)         Registrační tábor Dobova (Slovinsko, poblíž hranice s Chorvatskem), situace v neděli 22.listopadu v 17:30

            Lokalita se nachází severně nedaleko od dálnice z Lublaně do Záhřebu, poblíž hraničního přechodu Rigonce-Harmica. Je využíván velmi intenzivně, do městečka přijíždějí uprchlíci vlakem z Chorvatska a po zastávce, která znamená registraci všech jednotlivých osob, desinfekci, odpočinek a občerstvení, buďto pokračují přímo dál přes slovinské území na hranici s Rakouskem, nebo jsou odvezeni do tábora vzdáleného asi dva kilometry směrem na hranici s Chorvatskem, kde přespí, případně jsou lékařsky ošetřeni. Tábor je vybaven velkými vyhřívanými stany a funguje také jako odbavovací místo pro rozvoz autobusy, aby nebyli všichni uprchlíci soustředěni pouze na vlakové trase. Čeští dobrovolníci pomáhají hlavně pod hlavičkou Červeného kříže na nádraží. Dobrovolníky po předchozí registraci (trvá obvykle dva dny) rádi přijmou.

            Ve chvílích naší návštěvy bylo v táboře několik set uprchlíků, část z nich právě nastupovala do autobusů k další cestě. Materiální zajištění bylo dostatečné, na místě bylo několik desítek pracovníků humanitárních organizací i dobrovolníků. Tábor je střežen policií, ke vstupu nám postačovala, podobně jako později i na jiných místech, visačka z festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Opatrné a neprovokativní fotografování bylo tolerováno. Přímý kontakt s uprchlíky však nebyl možný. Nádraží v Dobově bylo prázdné, je využíváno k registraci(přímo na nástupišti jsou využívané nádražní budovy, pro potřeby registrace) a desinfekci uprchlíků po vstupu na slovinské území. Zde je také často nárazově potřeba dobrovolnické pomoci, kterým zde pomáhá trochu zajišťovat týlovou podporu dobrovolnická německo-švýcarská skupina (mají postaveny stany hned u zadní ho nástupiště za plotem). Uprchlíky se dobrovolníci snaží vybavit potřebným oblečením, pokud bylo k dispozici, dát jim připravené balíčky jídla a vysvětlit, kde se nacházejí a kam bude pravděpodobně směřovat jejich další cesta.

            Kontaktní osoba z Mezinárodního Červeného kříže Barbara +38651658299

 

6)         Uprchlický tábor Slavonski Brod (Chorvatsko), situace v neděli 22.listopadu ve 21:00

            Tábor je v současné době jediným pobytovým zařízením na chorvatském území, ve vzdálenosti 108 kilometrů západně od srbského Šidu, odkud jsou přiváženi uprchlíci. Je umístěn při samé říční hranici Chorvatska a Bosny a Hercegoviny, za průmyslovou zónou na okraji Slavonského Brodu poblíž obce Gornja Vrba. Tábor je tak zcela mimo běžné přístupové cesty, vlakové soupravy zajíždějí přímo dovnitř areálu. V době naší návštěvy v něm bylo okolo 6000 uprchlíků. Celková oficiální kapacita tábora je 5000 osob, v případě nouzových podmínek až deset tisíc. Tábor je silně střežen policií, vnější osoby tam nemají žádný přístup, dobrovolnická pomoc je možná, ale pouze po předchozí registraci. Dovnitř jsme se nedostali, policie je velmi přísná, ale umožnila nám rozhovor s pracovnicí Červeného kříže. Na místě pracují i další instituce, které navíc pro činnosti zaměstnávají na časově omezenou dobu registrované nezaměstnané. Uprchlíci se v táboře zdrží jen po nezbytnou dobu (zpravidla jednu noc, déle především v případě nutnosti lékařského ošetření či komplikovanější registrace), pak jsou převáženi dál k hranici se Slovinskem. Tábor poskytuje velmi potřebnou možnost odpočinku, uprchlíkům dává první takovou možnost od řecko-makedonské hranice.

            Kontakt Červený kříž, kamp-sb@hck.hr, koordinátorka Sanja Pupačič, +385 1 4655 814, sanja.pupacic@hck.hr.

 

7)         Uzavřený uprchlický hraniční přechod Berkasovo (Srbsko/Chorvatsko), situace v pondělí 23.listopadu v 11:00

            Lokalita je prázdná, na místě je umístěno několik nových buněk s nejasným účelem, které jsou střeženy. Většina zařízení v bezprostřední blízkosti hranice s Chorvatskem je poničena a zůstává na místě. Celý prostor je mírně znečištěný. Vzhledem k tomu, jak v současné době funguje předávací nádražní stanoviště v Šidu, nelze předpokládat, že by mohl být obnoven průchod hranice pro uprchlíky v tomto místě, jak fungovalo ještě na počátku listopadu.

 

8)         Předávací stanoviště Šid (Srbsko, poblíž hranice s Chorvatskem), situace v pondělí 23.listopadu ve 12:00

            Železniční stanice Šid je poslední stanicí na srbském území na železniční trase z Bělehradu do Záhřebu. Do stanice přijíždějí chorvatské vlaky, během naší návštěvy stále viditelně značně znečištěné, do kterých nastupují uprchlíci. Kapacita každého vlaku je okolo tisíce až tisíc dvě stě osob. Uprchlíci nejsou informováni o cíli své cesty, tedy o tom, že budou převezeni do tábora ve Slavonském Brodu. Nádraží v Šidu je střeženo velkým množstvím policistů, kteří se snaží zabránit v přístupu k uprchlíkům všem vnějším osobám kromě viditelně označených pracovníků humanitárních organizací. Do blízkosti vlaků jsme se dostali ze zadní trany nádraží od nákladní rampy, ale zanedlouho jsme bdělou policií byli zpozorováni a rázně vykázáni. Na místě jsou autorizovaní, zejména místní dobrovolníci, v místě panuje značný chaos, velký pohyb uprchlíků a náhodných osob, nádraží je přímo ve městě. Uprchlíci jsou do Šidu přiváženi buďto přímo z makedonsko-srbské hranice, nebo z nedalekého shromažďovacího stanoviště v Adaševcích.

 

9)         Shromažďovací stanoviště Adaševci (Srbsko, poblíž hranice s Chorvatskem), situace v pondělí 23.listopadu ve 13:00

            Tábor je umístěn za poslední čerpací stanici u dálnice před dálničním hraničním přechodem do Chorvatska. Využívá ploch a částečně zázemí zdevastovaného a dávno nefunkčního motelu Adaševci a okolních technických budov. Na místě zastavují autobusy, které přivážejí uprchlíky z makedonsko-srbské hranice z tábora v Preševu. Některé autobusy jedou přímo na nádraží v Šidu, ale většina zastavuje v tomto tranzitním táboře, aby se přímo v městě Šid nehromadilo větší množství uprchlíků. Během našeho tříhodinového pobytu na místě bylo autobusů v každou chvíli nejméně dvanáct. Uprchlíci se na místě zdržují okolo šesti hodin, ale někdy také musí ve stojících autobusech improvizovaně přespat. Na místě dostanou občerstvení, jsou k dispozici toalety a ve velmi omezené míře také voda na mytí. Také zde působí v improvizovaném kontejneru Lékaři bez hranic, kteří poskytují lékařskou péči. UNICEF zajišťuje dva dětské koutky (uzpůsobené kontejnery). V zázemí staví UNHCR dva velké stany pro případ, že by předávání uprchlíků chorvatské straně vázlo. V takovém případě ale bude kapacita připravovaných velkých stanů zřejmě nedostatečná.         
            Na místě působí skupina českých a slovenských dobrovolníků, hovořili jsme s Janem Skalíkem (koordinátor ze skupiny Pomáháme uprchlíkům na útěku), který byl na místě s krátkou přestávkou více než měsíc. V rozhovoru s ním a jeho slovenskou kolegyní Míšou Guldanovou z Člověka v tísni jsme upřesňovali, jaké vybavení by mohlo v případě narůstající krize či trvání současného stavu do zimních měsíců pomoci situaci zvládnout.

            Shromažďovací stanoviště je střeženo policií, ale poměrně ledabyle, protože přes něj vede jediná odjezdová trasa z benzínové stanice. V její blízkosti je také možno potkat neregistrované a neinstitucionální dobrovolníky z různých zemí, kterým policie nedovoluje působit přímo v místě, kde se řadí autobusy s uprchlíky.

 

10)      Azylové informační centrum v Bělehradě, situace v pondělí 23.listopadu v 17:00

            V Bělehradě jsme prošli Hlavní nádraží, přilehlé autobusové nádraží, jakož i přilehlý park Bristol, v němž se obvykle shromažďují uprchlíci, kteří přicestují z hraničního tábora Dimitrovgrad a nebo ti, kteří nepřicestovali po hlavních migračních trasách. Nikde jsme žádné uprchlíky neviděli, patrně především proto, že jsme do Bělehradu přijeli okolo páté hodiny odpolední, čili už za tmy. V blízkosti všech uvedených míst jsme našli Azylové informační centrum v ulici Nemanjina 3 (infocentarzaazil@gmail.com), telefon +381644757074, vedoucí manažer Vladimir Sjekloca), které provozuje Srbská organizace pro lidská práva. Centrum funguje nepřetržitě, umožňuje uprchlíkům použít počítače včetně hlasové komunikace, dává jim jídlo a oblečení, sbírá rovněž pomoc od občanů. V centru uprchlíky informují o jejich právní situaci, o možnostech pokračovat v migraci, i o dalších aspektech jejich situace. Působí velice profesionálně a věcně. Rozdávají informační letáky v angličtině, perštině, urdštině a arabštině.


11)      Uprchlický tábor Preševo (Srbsko, poblíž hranice s Makedonií), situace v úterý 24.listopadu ve 13:00       

            V centru městečka Preševo je umístěn uprchlický registrační tábor. Uprchlíci se v něm zpravidla nezdržují déle, než je nutné, aby mohli pokračovat dále do Šidu. Tam jsou převáženi autobusy, které jsou ve velkém počtu připraveny poblíž městečka, fronta pohotovostně připravených autobusů je dlouhá několik set metrů. Tábor je střežen, ale lze se do něj vloudit. Jeho kapacita je několik set osob, ale areál je nepřehledný a dost rozsáhlý, dobudovává se rozšíření jeho kapacity. Uprchlíci se mohou pohybovat i mimo tábor, městečko je vlastně uprchlíků stále plné, panuje v něm také značný chaos, lidé se stále přesouvají a přijíždějí. Místní obyvatelé se zřejmě už naučili žít v jakési symbióze s proudícími davy uprchlíků i velkým množstvím přítomných policistů. Mimo tábor působí stan Lékařů bez hranic, ale i skupiny dobrovolníků, potkali jsme srbské i albánské dobrovolníky. V Preševu už několik let působí lokální, ale velice schopná albánská dobrovolnická skupina www.solidariteti.com, (Center of Solidarity and Advancement), s kterou Czech team spolupracuje. Jejím koordinátorem je Xhalal Hasani, +38163374034

 

12)      Uprchlický hraniční přechod Miratovac (Srbsko, poblíž hranice s Makedonií), situace v úterý 24.listopadu v 15:00

            Do obce Miratovac, která leží osm kilometrů jižně od Preševa, v bezprostřední blízkosti hranice s Makedonií, přichází stálý proud uprchlíků přes improvizovaně zřízený hraniční přechod, který slouží pouze k přesunu uprchlíků z makedonské železniční stanice Tabanovci, u které vystupují z autobusu po převozu z Gevgelie na hranici s Řeckem. Přes hranici do Srbska přecházejí uprchlíci pěšky. U hranice na srbské straně je odvážejí autobusy do Preševa, ale převoz je pod velkým tlakem policejní a taxikářské mafie, která má zájem na tom, aby uprchlíci museli do Miratovce dojít pěšky a byli tak nuceni použít taxi. Terén od hranice je blátivý, cesta vede do kopce a pro uprchlíky, kteří jen zřídka mívají vhodnou obuv, a především pro rodiny s dětmi, je cesta velice nepříjemná, zejména s počátkem velmi chladného počasí. V Miratovci jsme se potkali se skupinou dobrovolníků z Polska, pomáhají tam takříkajíc na první linii a jsou tak rovněž pod tlakem zmíněné mafie. Polští dobrovolníci odmítají jakékoliv institucionální zázemí, pomáhají v místě, kde po nich registraci nikdo nevyžaduje, ale jsou v kontaktu s místním občanským sdružením z Preševa, jejichž terénní činnost doplňují. Mají na místě polní kuchyni pro přípravu čaje, rozdávají také sušenky a především – s tím jsme se po cestě setkali pouze v Miratovci – vařená vejce, denně jich rozdají 1100 kusů. Je to ideální, a zároveň levná a výživná -  potrava pro lidi, kteří putují, nákupem vajec navíc podporují místní zemědělce.  Situace v Miratovci je třeba nazvat humanitární krizí. Zajištění základních potřeb běženců je velmi improvizované, naprosto nedostatečné a děje se za naprosté lhostejnosti srbského státu, který jen zajišťuje pravidelné autobusy (s výjimkou nočních hodin, ačkoliv uprchlíci přicházejí stále), jejichž provoz ale komplikuje právě spolčení zkorumpované policie a taxikářů, často nejen bez taxikářské registrace, ale leckdy také zcela bez registračních značek na vozidle. Počet lidí přecházejících hranici u Miratovce se snižuje souběžně se snižováním počtu lidí na celé migrační trase, ale stále jde o počty velmi vysoké, v době naší návštěvy denně nejméně sedm set lidí.

            V místě působí také skupina českých dobrovolníků, ale v době našeho pobytu zrovna nebyli na místě, takže se nám nepodařilo se s nimi setkat. Všechny dobrovolníky tam však koordinuje zmíněný Xhalal Hasani, který v Preševu dobrovolníkům poskytuje přístřeší v jeho domě.

 

13)      Registrační tábor Gevgelia (Makedonie, poblíž hranice s Řeckem), situace v úterý 24.listopadu ve 21:00

            Pohraniční městečko Gevgelia nevykazuje na první pohled žádné známky souvislosti s migrační vlnou. Po delším pátrání se nám nakonec podařilo najít registrační uprchlický tábor, který je vybudován za městem asi sto metrů od hraniční čáry a příléhá k železniční trati. Nevede k němu žádná přístupová cesta, kromě téměř nesjízdné kamenité pěšiny za mostem přes Koňskou řeku, na jehož konci je dopravní značka označující slepou ulici a následně i zákaz vjezdu. Tábor je silně střežen a dostat se dovnitř je nemožné. Podmínky pro zahraniční dobrovolníky, chtějí-li získat registraci k působení, jsou natolik restriktivní, aby nemuselo být přímo řečeno, že jakákoliv dobrovolnická pomoc ze zahraničí je v Makedonii nežádoucí. V táboře pracuje především UNHCR, ale také Červený kříž i Lékaři bez hranic, a také skupiny místních aktivistů občanského sdružení Legis, kteří mají povolení na místě působit. Spojili jsme se a posléze také sešli s ředitelem tohoto sdružení Jasminem Redžepim (+38978299414, nvo_legis@yahoo.com), který nám popsal obtíže, s nimiž se při své pomoci setkávají. Místní aktivisté se snaží alespoň mírnit důsledky arogantního až nepřátelského vztahu policie k uprchlíkům. Snahou makedonského státu je co nejrychleji se uprchlíků zbavit, a to oběma směry – uprchlíky ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku co nejrychleji převážejí k hranici se Srbskem, zatímco ostatní uprchlíky odmítají vpustit. Na řecké straně hranice to způsobuje dramatické situace, jak následně popíšeme.

 

14)      Uprchlický tábor Idomeni (Řecko, poblíž hranice s Makedonií), situace v úterý 24.listopadu ve 24:00

            Po příjezdu do uprchlického tábora v Idomeni byla ihned znatelná úplně odlišná situace, než na všech dosavadních hraničních přechodech ve státech bývalé Jugoslávie. A to ve dvou základních, značně protichůdných ohledech: Ve vstupu do tábora nám nikdo nebránil, nikomu nevadilo fotografování, všichni policisté i personál tábora se chovali velice klidně, zjevně by je ani nenapadlo, aby nás vůbec v čemkoliv omezovali. Nejen my jsme mohli do tábora vejít a zcela volně se v něm pohybovat, ale i uprchlíci mohli volně z tábora vycházet, ani oni nebyli nijak omezováni. Po řetězci nevlídných států jsme se najednou ocitli ve státě vlídném a laskavém. Policie byla na místě zřetelně vidět, a to v plné zbroji, ve vybavení obvykle vídaném na demonstracích. Naše blízká přítomnost včetně fotografování jim nevadila.

            Na druhé straně byla situace v Idomeni mnohem napjatější, než kdekoliv jinde. Ve dvou sousedících areálech uprchlického tábora bylo okolo dvou tisíc lidí, všichni ze zemí mimo Sýrii, Afghánistán a Irák. Byli tam zadržováni v té době již několik dní, dostali informaci, že tam zůstanou po dobu jednoho měsíce a potom budou vráceni, aniž by bylo řečeno kam. Napětí v táboře bylo tudíž značné a jak se ukázalo v následujících dnech, také dále výrazně narůstalo. Mezi uprchlíky náhle vznikaly rvačky, menší konflikty chvíli sledovaly dobrovolnické skupiny a zpovzdálí také policie. Během naší návštěvy k velkým konfliktům nedošlo, ale policie byla nepřetržitě připravena (v počtu okolo třiceti ozbrojených mužů) je okamžitě řešit. Netřeba mít ovšem iluze, že by šlo o řešení laskavé či mírné.

            Lidé v táboře jsou na případnou další cestu na sever naprosto nedostatečně vybaveni. Oblečení odpovídá teplotám nad 15°C, obutí je nedostatečné alespoň v polovině případů. Lze předpokládat, že podobně jsou na tom i uprchlíci, kteří jsou propouštěni dále. V samotném táboře je pobyt velmi slušně zajištěn. Je k dispozici dost mobilních toalet, dostatečný zdroj studené vody. V táboře je okolo deseti velkých vojenských stanů, v nichž stanují rodiny i jednotlivci v malých stanech. Kapacita stanů ale je přeplněná, část běženců proto nocuje ve stanech podél sousedící železniční trati, kde jim je zima.

            Pro dobrovolníky není Idomeni vzhledem k častým a nepředvídatelným konfliktům mezi uprchlíky nijak snadné místo. Další dobrovolnická pomoc je žádoucí, není k ní třeba žádné registrace a žádných formalit. Vzhledem k současnému dramatickému vývoji (viz zprávu Václava Drozda http://a2larm.cz/2015/12/makedonie-shrnujici-zprava-z-hranicniho-prechodu-idomeni/) lze odhadnout, že v následujících dnech se situace v Idomeni dostane na úroveň humanitární katastrofy.

            Ještě poznámka k dopravování humanitární pomoci do Řecka: přes Srbsko je velmi obtížné přepravovat větší množství humanitární pomoci (v osobním autě to není problém, v dodávce to už může být obtížnější), proto je při cestě přímo do Idomeni jednodušší cestovat přes Rumunsko a Bulharsko. Je to cesta poněkud delší a v některých úsecích nepříliš pohodlná (zejména úsek Vidin – Sofie), ale pro přepravu většího množství věcí bezproblémová.

            Nezisková dobrovolnická organizace Praksis: koordinátorka Fotini Kelektosoglu, +377694219963, f.kelektosoglu@praksis.gr.

            Podle aktuálních informací byl tábor v Idomeni uzavřen. Další možný vývoj, ani pokud jde o samotnou lokalitu, ani ohledně dalšího místa pobytu běženců z Idomeni, ba ani ohledně jejich dalšího osudu, zatím není znám.

 

15)      Soluň (Řecko), situace ve středu 25.listopadu

            V Soluni jsme prošli místa, na nichž bychom očekávali, že by se mohli spontánně shromažďovat solitérní uprchlíci, kteří si vybrali jiné než obvyklé trasy anebo se od těchto tras odpojili. Navštívili jsme tak okolí přístavu, dále park okolo Bílé věže, který obvykle bývá centrem levicových protestů, Aristotelovo náměstí a náměstí Katuni, náměstí Demokracie a třídu Egnatia. Žádné uprchlíky jsme neviděli.

 

16)      Sofie (Bulharsko), schůzky v pátek 27.listopadu

            V Sofii jsme navázali kontakt s místními dobrovolnickými skupinami. Jde o iniciativy, které vznikly už v předchozích letech, protože migranti přes Bulharsko procházejí už několik let, aniž by to vzbudilo jakýkoliv či starost ostatních evropských států či evropských institucí. Jde o déledobě působící bulharskou pobočku mezinárodní instituce Orient Bulgaria, která se kromě běžné dobrovolnické pomoci věnuje krátkodobému i déledobějšímu vzdělávání dětí uprchlíků a pak o skupinu Pryateli na bežencite (Friends of Refugees), která působí od roku 2013.

            Dobrovolnická pomoc v Sofii má trochu jiný charakter než pomoc v České republice. Většina péče je orientována na uprchlíky, kteří v Bulharsku pobývají déledoběji a často nelegálně. Krátkodobý tranzit uprchlíků probíhá ve velkém utajení a je organizován převaděčskými mafiemi, které si na bulharsko-tureckém pomezí přebírají skupiny uprchlíků od tureckých převaděčů, a to zejména v noci. Ještě za tmy je převážejí do Sofie, tam je shromažďují v pronajatých bytech ve skupinách až po padesáti lidech (aby skupina mohla zaplnit jeden autobus) a další den v noci je odvážejí k bulharsko-srbské hranici poblíž srbského Dimitrovgradu. Tento způsob převozu přes bulharské území by nemohl fungovat bez rozsáhlé korupce. Lze říci, že kdyby bulharské bezpečnostní síly opravdu chtěly, musely by celý systém rozkrýt během jediného dne. Jenže v současné bulharské mediální a společenské atmosféře se státním orgánům zřejmě zdá být přijatelnější zavřít oči nad nelegálním tranzitem, než akceptovat převoz legální, což by také znamenalo zajišťovat jeho bezpečnost a další funkční prvky a také novou vlnu mediálního zájmu.

            Bulharská policie samozřejmě řadu takto převáděných uprchlíků zadržuje. Jsou pak nuceni setrvávat v detenčních táborech obdobně, jako uprchlíci, kteří chtěli cestovat přes Českou republiku.

            V Bulharsku jsou dva uzavřené detenční tábory (Ljubimec u hranic s Tureckem a Bosmanci nedaleko Sofie), oba pod správou ministerstva vnitra. V zemi jsou také otevřené tábory, které poskytují uprchlíkům ochranu. (Pastegor, Harmanli, Bania, všechny v oblasti přiléhající k hranicím s Tureckem, v Sofii pak Ovča kupel, Voenna rampa a Vrazhdebna). V městečku Elchovo nedaleko hranic s Tureckem je registrační tábor, z něhož jsou zachycení uprchlíci rozdělováni do jednotlivých typů táborů. Dobrovolníci, s nimiž jsme hovořili, zdůrazňují velmi dobrou péči a pověst tohoto tábora, a to díky osobě velmi obětavého ředitele. V současné době je ve všech táborech málo lidí.

            Bulharští dobrovolníci jsou znepokojeni častými zprávami o policejním násilí policistů vůči uprchlíkům, jednotlivé případy se však nedaří plně zdokumentovat. Některé historky jsou dost strašné, ale není zřejmé, jestli se odehrály právě tak, jak jsou popisovány. Rozhodně je však Bulharsko zemí k uprchlíkům velmi nevlídnou. Mediální atmosféra je velmi podobná té, která v Česku byla celé léto a částečně ještě přetrvává.

            Kontakt: Pryateli na bežencite – Borislav Dimitrov, +359876130019

 

17)      Registrační tábor Dimitrovgrad (Srbsko, poblíž hranice s Bulharskem), situace v sobotu 28.listopadu v 11:00

            Městečko Dimitrovgrad leží nedaleko hranice s Bulharskem na hlavní silniční trase mezi Sofií a Bělehradem. Tábor zachytává běžence, kteří předtím překročí volný terén bulharsko-srbské hranice. Tábor je umístěn na pozemku bývalých kasáren, je dost malý (asi deset malých buněk, v nichž se tísní rodiny s dětmi), postupně je mírně rozšiřován a nevyhovuje ani své základní funkci, kterou je registrace přicházejících uprchlíků a jejich převoz do Bělehradu a dále do Šidu. Rodinám s dětmi poskytuje alespoň základní velice nouzovou ochranu, samotným mužům neposkytuje téměř nic, kromě možnosti využití toalet a přístupu k vodě. Uprchlíci se na místě zdržují v řádu hodin až dnů, někteří uprchlíci nám říkali, že policisté záměrně prodlužují dobu registrace a přitom naznačují, že za úplatek bude možné dobu čekání zkrátit.

            Tábor je střežen, policisté nechávají dobrovolníky působit ve vzdálenosti několika desítek metrů od tábora, ale při přiblížení k samotnému táboru reagují velmi nevlídně. V táboře působí Červený kříž. Dobrovolnící opodál poskytují horký čaj, sušenky a chleba. Řada uprchlíků se tísní okolo dobrovolnického stánku, udržují tam malý ohýnek živený papírovým odpadem z obalů dobrovolnické pomoci a zahřívají se u něj. Na místě jsme viděli řadu uprchlíků trpících nesnesitelným prochladnutím.

            Dobrovolnická pomoc je obětavá, ale nedostatečná, místo určitě vyžaduje větší počet dobrovolníků s dostatečným vybavením – ideální by byla polní kuchyně, pevné zázemí namísto provizorního stánku překrytého nepromokavou plachtou. Na místě jsou potřeba deky, pánská obuv, teplé oblečení.

            V Dimitrovgradu jsme se setkali se skupinou lucemburských dobrovolníků, mají zázemí v pronajatém bytě na okraji města, který slouží dobrovolníkům přibližně už tři měsíce, ze záznamů na popsaných dveřích jedné z místností bylo možné usoudit, že na místě působila i skupina českých dobrovolníků. V místě byla dost podezíravá atmosféra, lucemburští dobrovolníci měli dojem, že jsou sledováni a že je na ně vyvíjen tlak, sice nevýslovný a nepřímý, zato však velmi patrný.

            Uprchlíků přichází do Dimitrovgradu denně mezi stovkou a sto padesáti. Lze předpokládat, že počet uprchlíků na této trase nebude klesat ani přes následující zimní měsíce. Pokud by se počet uprchlíků v Dimitrovgradu zvyšoval a současně nebylo rozšiřováno zázemí i rozsah poskytované pomoci, dostala by se situace na místě do úrovně humanitární katastrofy.

 

 

      III.  OBECNÉ POZNATKY A ZÁVĚRY Z CESTY

 

            Pro účely této zprávy zcela ponecháváme stranou úvahy o právní situaci běženců či legalitě jejich pobytu v jednotlivých zemích. Jsme přesvědčeni, že mimořádné situace vyžadují mimořádná řešení a že lpění na jednotlivých právních detailech, které pak vcelku popírá samotný smysl právního systému, poškozuje celý evropský hodnotový systém a především celý systém mezinárodně právní ochrany osob na útěku před ozbrojenými konflikty. Jsme přesvědčeni, že právo na ochranu, vycházející z celé civilizační právní i hodnotové tradice i nezpochybnitelně platných mezinárodních úmluv, jakož i právních systémů jednotlivých států, není jen jakýmsi deklaratorním právem, nýbrž právem konkrétně platným bez ohledu na počet osob, které se ho vlivem kataklyzmatických událostí současně dovolávají. Toto právo nesmí být oslabováno partikulárními zájmy jednotlivých států či oportunními postoji politických činitelů, nýbrž musí být důsledněji a systémově komplexně zajištěno v praxi. Tíhu obtíží a rizik na sebe musí brát státy, nikoliv jednotliví lidé, jejichž konkrétní situace, možnosti, schopnosti ani informační deficity je staví především do role pasivního trpitele souvislostí, jejichž důsledky nemohou ovlivnit.

            Pokud jde o takzvaný bezpečnostní aspekt, rozumíme, že není radno jej podceňovat. Zajištění důstojného a co nejméně obtěžujícího zjištění informací podstatných pro vyhodnocení bezpečnostních rizik souvisejících s přicházejícími lidmi, je podstatou role států, které k takové činnosti mají rozsáhlé a trvale financované instituce. Nesmí se však obracet proti lidem, kteří v naprosté většině svého počtu jsou oběťmi válek, institucionálního či skupinového násilí a zneužití státní moci. Státy nepochybně dokáží výrazně omezit bezpečnostní rizika migrace, úvaze na toto téma věnujeme níže část nazvanou Výměna dat mezi státy Evropské unie.

            Nelze také opominout často zmiňovaný odpor k převážné části běženců zdůvodňovaný tím, že se z některých hledisek jeví být takzvanými ekonomickými migranty. Motivace k opuštění vlastní země je v případě takových masových pohybů lidí vždy smíšená a nejednoznačná, protože v nestabilních regionech spolu násilí i materiální bída vždy do značné míry souvisí. Touha vylepšit svůj životní standard není v převažujícím počtu případů míněna jako hledání ještě lepšího zajištění své rodiny, nýbrž jako hledání zcela bazálních možností, jak uspořádat svůj budoucí život, a to, kromě jiných legitimních hledisek, i po stránce ekonomického zajištění.

            Nakonec je třeba zmínit i aspekt v posledních týdnech zmiňovaný nejhojněji, tedy argument o údajném vyčerpání kapacitních možností evropských států přijímat běžence. S velkým pochopením pro všechny, kteří se na přijetí a začleňování uprchlíků podílejí, je namístě vyslovit o tomto argumentu zásadní pochybnost. Vyčerpává se nerovnoměrné přijímání uprchlíků evropskými státy a regiony některých států. Zkušenosti z migračních pohybů devadesátých let, které – přestože byly početně robustnější - proběhly méně halasně, protože byly v mnohem menší míře zneužívány k pochybným politickým cílům, ukazují, že možnosti evropských zemí sdružených v unii leží značně výše. Dovolujeme si odhadnout, že ani desetinásobek dosud přijatého počtu uprchlíků v rámci současné migrační vlny by Evropu, její akceschopnost, kulturní identitu, ba ani bezpečnost nemohl ohrozit. Chápeme však, že může ohrozit křehký konsensus, který v řadě zemí umožňuje vládnout a zvládat nastalou situaci. Politické elity však mají nabízet řešení, nikoliv ustupovat prvoplánovým tlakům. Samozřejmě přijímáme argument, že nelze přijmout každého a všechny, ale jsme přesvědčeni, že meze, při nichž lze s dobrým svědomím tento argument použít, leží jinde, než v současné situaci.

            Je třeba také zdůraznit, že některé státy ležící mimo Evropskou unii, nesou zátěž několikanásobně překračující dosavadní rozsah migrace do Evropy, a to dlouhodobě.

            Jakékoliv omezení migrační vlny, které bývá v těchto týdnech různými státy v různých variantách zmiňováno, se podle našeho názoru nesmí dotknout nikoho z běženců, kteří už jsou na cestě. Vedlo by to ke třem rovnocenně podstatným destrukčním důsledkům: Pro desetitisíce lidí by to znamenalo obtížně opravitelný zásah do jejich životů, protože již opustili svoji existenci včetně zázemí v zemi původu. Mnozí z nich by po návratu do původních zemí mohli být pronásledováni nebo ohroženi na životě vinou trvajících konfliktů a válek. Znamenalo by to také vznik nových ohnisek problémů, ať už v zemích původu, nebo v předchozích tranzitních zemích, pokud by země původu odmítaly své migrující obyvatele přijmout zpět. A nakonec by to znamenalo také značné znevěrohodnění pozice Evropské unie jako subjektu, který je postaven na právních jistotách a humanistické evropské tradici.

 

 

      IV.  HUMANITÁRNÍ ASPEKTY SOUČASNÉ SITUACE NA BALKÁNSKÉ CESTĚ

 

       ZAJIŠTĚNÍ ZÁKLADNÍCH ŽIVOTNÍCH POTŘEB BĚŽENCŮ

 

            Současné institucionální zajištění balkánské migrační trasy je nouzové, provizorní a déledobě neudržitelné. Chybí dostatečná koordinace činností mezi jednotlivými státy, na většině trasy převládá alibistický přístup. Především z těchto důvodů jsou běženci vystavováni neúměrnému stresu, nejistotě a ohrožení. Každý stát je bezpochyby schopen podat každému z běženců základní informaci o jeho právní i faktické situaci, o směru, kterým bude přes území státu vedena trasa přesunu, o časových náležitostech takového přesunu. Státy po trase, s výjimkou jednotlivostí, však takové informace poskytují jen částečně a sporadicky, nikoliv plánovitě a rutinně. To vede ke značné nejistotě mezi běženci, která se elektronickou komunikací šíří a způsobuje vznik ohnisek napětí i na vzdálených částech trasy. Tento deficit ze strany států nahrazují na řadě míst dobrovolníci, kteří se role informátorů ujali, ačkoliv právě kvůli tomu leckdy musí čelit potížím ze strany států.

            Zajištění nouzového ubytování na trase je zpravidla zajištěno, ačkoliv mnohde spíše nedostatečně a velmi provizorně. Distribuce jídla, pití a teplého oblečení je v převažující míře ponechána na dobrovolnické pomoci, i když je třeba poznamenat, že alespoň v nějaké, byť zcela nedostatečné míře na financování takové pomoci přispívají i jednotlivé státy. Lékařská péče je převážně zajišťována prostřednictvím lokálních improvizovaných pracovišť Mezinárodního červeného kříže. Organizace lékařské péče však nezohledňuje specifický charakter této migrační vlny – velmi dlouhá trasa, nedostatečný odpočinek ohrožující zdraví dětí a slabších osob, velmi častý, téměř plošný vznik drobných poranění nohou vzniklý nedostatečným obutím a obtížným postupem po trase. Po celé trase jsme se však setkávali s cílenou péčí o akutní případy zdravotního ohrožení, což znamená alespoň dodržení základních civilizačních standardů. Velkým mezinárodním institucím také chybí pružnost, která by jim umožňovala reagovat na náhlé změny trasy, měnící se počty procházejících migrantů a zejména zhoršující se počasí, které znamená značné ohrožení zdraví všech přesouvajících se osob. Skutečnost, že po trase nevzniká epidemiologické ohrožení, je velmi pozitivní. Nemáme však dostatek informací, abychom mohli odhadnout, jestli je to výsledek cíleného úsilí zdravotnických institucí nebo spíše součet všech různých snah o zajištění únosných standardů celkové péče o uprchlíky, do značné míry tedy snah dobrovolnických.

 

 

       ORGANIZACE PŘESUNŮ PO BALKÁNSKÉ CESTĚ

 

            Uprchlíci už v posledních měsících mají poměrně dobré zajištění přesunů v rámci jednotlivých zemí balkánské trasy. Pěší přesuny, které byly převažujícím způsobem cestování po balkánské trase, už jsou omezené – popisujeme v této souvislosti jen hlavní migrační proud - jen na krátké úseky kolem státních hranic. Ochota některých států spolupracovat mezi sebou není příliš velká, ale lze říci, že přesuny autobusem nebo vlakem na sebe alespoň pokud jde o linii trasy, celkem slušně navazují. Ve většině zemí je přesun placený, v Makedonii a Srbsku je cena za přesun od tábora u hranice k další státní hranici 25 eur. Chorvatsko si přebírá uprchlíky ještě na srbském území, a to na vlakové stanici Šid.

            Státem dozorovaná či dokonce organizovaná přeprava uprchlíků znamená – při všech nedostatcích, které by bylo třeba současnému stavu vytknout – velké vítězství rozumu, realismu a lidskosti nad naprostým ignorantstvím, které ovládalo celou trasu ještě před několika měsíci. Znamená totiž, že všechny státy po trase přijímají situaci takovou jaká je a snaží se uprchlíkům jejich další přesun nebrzdit, uprchlíci se tak nacházejí v situaci jakési vynucené legality. Populární argument o nezákonném vstupu na území státu vlastně už nelze nikde na balkánské trase použít, protože uprchlíci překračují hranice s vědomím jednotlivých států.

            Abychom ale tranzitní státy nepřechválili, je třeba uvést, že všechny tranzitní státy tuto součinnost poskytují především proto, že se chtějí uprchlíků co nejdříve zbavit a předat je dál. Dělají tak jen právě tolik, aby tohoto účelu bylo s co nejmenšími výdaji a obtížemi dosaženo. Proto samozřejmě mají zájem na tom, aby se v místech vstupu na území státu nehromadili uprchlíci, kteří nemají dostatek peněz na uhrazení přesunu. Většinou bývají ostatní majetnější uprchlíci žádáni, aby společně zaplatili cestu těm, kteří peníze nemají. Jak už jsme uvedli výše, uprchlíci nedostávají o přesunu dostatečné informace, což mezi nimi vyvolává zbytečné napětí.

            Je třeba ale také zdůraznit, že kromě hlavního migračního proudu jsou na cestě solitéři či lidé, kteří se z různých důvodů odpojili z hlavního migračního proudu. Je velice obtížné odhadnout jejich počet, ale jistě jich budou tisíce, ostatně fungování uprchlického informačního centra v Bělehradě ukazuje, že větší města po cestě se stávají žádaným dočasným cílem řady uprchlíků. Motivace k takovému pozdržení přesunu může být různá – zdravotní, finanční, anebo snaha počkat na přátele či příbuzné, kteří putují se zpožděním.

 

 

       ROZSAH DOBROVOLNICKÉ POMOCI

 

            Dobrovolnická pomoc na balkánské trase je pozoruhodný jev. Uvážíme-li, že jen z České republiky se na dobrovolnické pomoci na balkánské migrační trase v posledních měsících podílely více než dva tisíce lidí, znamená to mimořádný vzmach občanské aktivity a obětavé pomoci, která zpochybňuje jednoduché mediální stereotypy a narušuje všeobecnou fasádu lhostejnosti, která je ve vztahu k uprchlíkům ještě tou lepší možností ze všech, s nimiž se v poslední době v české společnosti setkáváme.    Česká dobrovolnická účast je poměrově velmi vysoká, myslím, že tato skutečnost by stála za hlubší zkoumání. V dobrovolnické pomoci jako by se oživovalo historické česko-slovenské partnerství, slovenských dobrovolníků je rovněž hodně a přirozeně nejčastěji spolupracují s českými kolegy. Na balkánské trase lze potkat dobrovolníky z Německa, těch bývá opravdu hodně. Ale také ze Švýcarska, Lucemburska, Francie. Byli jsme trochu překvapeni, když jsme se v srbském Preševu potkali s polským dobrovolnickým týmem, tím spíše, že v Polsku ještě nebyl živý uprchlík spatřen, avšak kampaň mediální nesnášenlivosti lze sledovat v takovém rozsahu, jako by Polsko bylo zaplaveno nájezdnickými hordami.

            Ve všech zemích působí také místní dobrovolníci, snad jen v Srbsku jich bylo méně, alespoň se nám to tak během cesty a z rozhovorů s různými lidmi jevilo. Místní dobrovolníci jsou většinou organizovaní, buďto jako čistí dobrovolníci sdružení v neziskové organizaci, nebo pracují pro některou z humanitárních institucí. Zahraniční týmy bývají velice často zcela neinstitucionální, často jsme se setkávali s dobrovolníky, kteří programově odmítají jakékoliv institucionální zázemí. Na vytížených lokalitách balkánské trasy mívají dobrovolnické týmy stabilní zázemí, zpravidla pronajatou nemovitost, kterou postupně obývají střídající se týmy, takže současní uživatelé takového bytu či domu nejsou schopni říci, jak dlouho zázemí funguje, a často ani nevědí, kdo pronájem platí. Bez zázemí je dobrovolnická pomoc velice obtížná a lze ji uskutečňovat souvisle jen po dobu několika dnů.

           

 

       ODHAD POTŘEB A SORTIMENTU HUMANITÁRNÍ POMOCI

 

            Humanitární pomoc je na balkánské migrační trase potřeba průběžně, její lokální potřeby a složení pomoci se v průběhu času dynamicky mění. V průběhu posledních měsíců dokázaly dobrovolnické skupiny z různých zemí vytvořit úctyhodnou síť dárců, ale také funkční systémy dopravy, skladování a distribuce pomoci. Dobrovolnická pomoc, včetně její organizace, představuje převažující složku celkové pomoci uprchlíkům na trase. To ale neznamená, že je možné nechat veškerou tíhu na dobrovolnících a jejich dárcích. Některé potřeby by měly zajišťovat státy, ať už kvůli rozsahu některých nezbytných prvků pomoci či kvůli institucionálnímu zajištění některých formalit.

 

            Připadá nám přiměřené očekávat od českého státu, že se zajištění takové pomoci alespoň částečně ujme, a to především finančně. Organizační záležitosti pak může řešit ve spolupráci s některými ze subjektů, založených v posledních týdnech a měsících pro pomoc přímo v terénu balkánské cesty. 

 

            V současném zimním období je podle našeho názoru a podle informací, které jsme v průběhu naší cesty shromáždili, nutné zajistit ve velkém množství zejména následující věci:

 

            - Pánskou obuv v proporčním množství příslušných velikostí (39 až 45). Mělo by jít o modely vhodné pro chůzi náročnějším terénem, odolné proti průniku vody, omyvatelné. V rámci celé balkánské cesty je potřeba zajistit desítky tisíc párů. Různé dosavadní pokusy přepravit na balkánskou trasu použitou obuv neuspěly proto, že Srbsko nepovoluje dovoz použité obuvi. Dovoz či tranzit obuvi nové by však měl projít bez problémů. Dětské obuvi je v jednotlivých místech trasy dostatek, dámská obuv je potřebná rovněž, ale v menším množství.

 

          - Teplé pánské oblečení v dostatečném sortimentu a v proporčním množství příslušných velikostí. Především jde o teplé zimní bundy, delší kabáty, kalhoty, svetry, trička , ponožky a spodní prádlo. Obnošené šatstvo uvedených oděvních součástí se na balkánskou trasu dostává, ale na některých místech v nedostatečném množství a v nerovnoměrně distribuované nabídce. Potřeba teplého pánského oblečení je velká, ale množstevně nedosahuje potřeby pánské obuvi.

          - Pánské zimní oděvní doplňky, tedy šály, čepice a rukavice. Dosavadní materiální dobrovolnická pomoc takovéto zimní oděvní doplňky obsahuje v nedostatečné míře. Zejména šály a rukavice jsou v oděvním vybavení uprchlíků zaznamenatelné jen zřídka. Potřeba zimních oděvních doplňků je velká, množstevně srovnatelná s potřebou pánské obuvi.

          - Dámské prádlo, tedy kalhotky, podprsenky, ponožky, případně další součásti dámského prádla. Jde o velmi důležitou pomoc, tím spíše, že pro ženy v pohybu po migrační trase bývá vždy velmi obtížné dát najevo, že právě takovou pomoc by potřebovaly.

          - Dámské oblečení – halenky, bundy, přehozy, šátky, delší kabáty.

          - Dětské oblečení bylo všude, kde jsme měli možnost situaci sledovat, v základním sortimentu k dispozici v dostatečném množství, nedostatek byl pociťován především u čepic, rukavic a šál pro různé věkové vrstvy dětí.

          - Batohy a batůžky, případně větší tašky z nepromokavého materiálu pro přenášení pohotovostní zásoby osobních potřeb během cesty. Může jít o batůžky jen látkové, nevyztužované, ale s nastavitelnou dílkou popruhů, v různém sortimentu velikostí a typů. Mohou být opatřeny logem dárce. Potřeba batohů a batůžků je množstevně nižší, než je potřeba pánské obuvy, ale všimli jsme si, že v místech, kde dobrovolníci batůžky přivezli, o ně byl velký zájem a byly ihned používány.

 

            - Drobné hygienické potřeby k dennímu použití, tedy hygienické ubrousky, hygienické ubrousky vlhčené dámské vložky, kartáčky na zuby, pasty, hotelová mýdla a šampóny, holící potřeby. Ideální by bylo větší množství hotelových hygienických setů, tedy soupravy obsahující malé mýdlo, malý šampón, sprchlový gel, hygienické vatičky, šitíčko. Stejně tak by byly vhodné, byť v menším množství, hygienické sety pro péči o kojence. Zejména hygienické ubrousky vlhčené je třeba dodat ve velkém množství, v místech s nedostatkem vody představují únosnou náhražku pro rychlé očištění těla, v péči o kojence jsou zcela nezastupitelné.

 

            - Lékárničky, v provedení malých setů obsahujících náplasti, desinfekční sprej, malé nůžky se zaoblenou nožnicí, obvaz, obinadlo, stahovací gumový pásek, případně další drobné položky.

 

            - Deky, zejména dvou typů, jednak lehké deky flísové na zahalení v případě chladu během cesty, velikostně i váhově snadno přenosné, jednak velké deky, využitelné pro případ většího chladu během čekání v registračních místech i v táborech, případně i jako další izolační vrstva při spánku. Dek obojího typu je potřeba velké množství, řádově desetitisíce.

 

            - Polní kuchyně s vybavením a základní sadou černého nádobí včetně várnic pro využití zejména v blízkosti uprchlických táborů. Polní kuchyně na řadě míst jsou, ale bývají využívány na plnou kapacitu. Na některých místech polní kuchyně zcela chybí.

 

            - Velké vojenské stany s kapacitou čtyřicet až sto osob pro dočasné ubytování v přetížených a špatně zajištěných či nově vznikajících lokalitách.

 

            - Prostorová ohřevná zařízení nezávislá na energetických sítích, zejména plynové sálavé ohřívače se zásobníkem.

 

            - Trvanlivé potraviny s koncentrovanou výživovou či energetickou hodnotou. Potraviny je možné všude zakoupit, pokud na ně budou dobrovolnické skupiny mít dostatek peněz. Některé potraviny ale má smysl dovážet na místa v rámci pomoci i z větších vzdáleností. Především jde o tyto typy potravin:

                        - sušenky neobsahující krémy a náplně, sušenky s čokoládovou polevou

                        - čokolády v malém spotřebitelském balení

                        - rybí konzervy patentově otvíratelné

                        - hovězí konzervy patentově otvíratelné s vyobrazením krávy

                        - datle, fíky, rozinky a ořechy v malém spotřebitelském balení

                        - sýr balkánského typu v plastové fólii v malém spotřebitelském balení

                        - tvrdý sýr (eidam) plátkovaný ve spotřebitelském balení

                        - máslo v hotelovém minibalení

                        - džemy v hotelovém minibalení

                        - cukr ve spotřebitelském nebo průmyslovém balení

                        - těstoviny ve velkoobchodním balení

                        - luštěniny v konzervě patentově otvíratelné (hrách, fazole, čočka, cizrna)

                        - bonbony cukrové tvrdé bez náplně

                        - čaj porcovaný ve spotřebitelském balení

 

            Ve výčtu neuvádíme potraviny, které je vhodnější pořídit na místě, ať už z důvodu objemu, trvanlivosti nebo manipulace. Základní potravinou pro uprchlíky je chléb a ovoce, nejčastěji jablka a pomeranče. Ideální výživovou potravinou jsou vařená vejce. Ve velké oblibě, a to jak ze strany rozdávajících dobrovolníků, tak i ze strany obdarovávaných uprchlíků, jsou konzervy s tuňákem. Nevzniká u nich pochybnost, zda jde o potravinu, kterou uprchlíci nemohou z důvodů náboženských omezení přijímat, navíc je tuňák výživově hodnotný a snadno stravitelný. Nápoje není účelné dovážet z velkých vzdáleností, na všech místech jsou dostupné.

 

            Popsaný sortiment a balení potravin je možné zajistit rovněž na místě, pokud by dobrovolnickým skupinám byla od státu svěřena dostatečná finanční částka umožňující jejich průběžný nákup. Považujeme to dokonce za nejvhodnější možnost.

 

       KONTAKTY NA DOBROVOLNICKÉ SKUPINY

 

            V průběhu cesty jsme navázali kontakt s následujícími dobrovolnickými skupinami. Pokud je to možné, uvádíme jména statutárních či vedoucích osob, v některých případech uvádíme aktivisty, s nimiž jsme se na místě operativně setkali. Ve všech případech je možné dané osoby kontaktovat, jsou ochotné poskytnout informace o aktuální situaci, zprostředkovat kontakt na jiné aktivisty v místě působení či pokusit se vyhledat některého z uprchlíků (zejména pro případy, v nichž je hledají příbuzní, kteří už dosáhli dalších částí trasy nebo jsou v České republice). V případě dobrovolníků z jiných zemí se nám rovněž zdá účelné uvádět je v tomto seznamu. I když někteří mezitím už budou zpět ve svých domovských zemích, zpravidla mohou poskytnout kontakt na své nástupce, nebo jejich místní telefonní číslo užívají nyní právě jejich nástupci.

 

 

jméno

organizace

země

 

tel

mail

Tiasa Arka

Slovinska Filantropia

Slovinsko

Sentilj

0038668173324

 

Martina Borko

Civilna Zaščita

Slovinsko

Gorna Ragdonja

0038651363922

borkotina87@gmail.com

Sanja Pupačič

Červený kříž

Chorvatsko

Slavonski brod

00385146558140

kamp-sb@hck.hr, sanja.pupacic@hck.hr

Jan Skalík

Czech team - Adaševci

Srbsko

Adaševci

00420607185686

jan.skalik@gmail.com

Vladimir Sjekloca

Azylové informační centrum

Srbsko

Bělehrad

00381644757074

infocentarzaazil@gmail.com

Xhalal Hasani

Solidariteti

Srbsko

Preševo

0038163374034

xhelal_hasani@hotmail.com

Tarek Muhrat

 

Srbsko

Dimitrovgrad

00359628954577

orgimhuman@gmail.com

Jasmin Redžepi

Legis - neziskovka

Makedonie

Gevgelia

003897829941400

nvo_legis@yahoo.com

Fotini Kelektosoglu

Praksis

Řecko

Idomeni

37769421996300

f.kelektosoglu@praksis.gr

Borislav Dimitrov

Pryateli na bežencite

Bulharsko

Sofie

00359876130019

 

 

           

 

      V.   ODHAD DALŠÍHO MOŽNÉHO VÝVOJE MIGRACE NA BALKÁNSKÉ CESTĚ A SOUVISEJÍCÍ PROBLEMATIKA

 

            Současný hlavní proud balkánské migrační trasy, jak se – s různými průběžnými změnami - ustálila v průběhu jarních, letních a podzimních měsíců letošního roku, se bude v nejbližší době výrazně měnit zejména s ohledem na následující okolnosti:

 

 

       OMEZENÍ MOŽNOSTI VSTUPU UPRCHLÍKŮ DO NĚKTERÝCH ZEMÍ

 

            Jakékoliv omezení vstupu po trase mezi cílovými zeměmi a balkánskou cestou vyvolává kaskádovitý účinek a má okamžitý vliv na životní situaci tisíců běženců na cestě. Současná dramatická situace v řeckém Idomeni v bezprostřední blízkosti hranice s Makedonií je ukázkovým, byť rozsahem zatím jen omezeným důsledkem takových rozhodnutí. Tranzitní státy jsou ochotny běžence na své území pouštět, ba jim poskytovat při přesunu nějakou míru součinnosti, ale jen s očekáváním, že zanedlouho zase zemi opustí. Žádný tranzitní stát si dlouhodobý pobyt uprchliků na svém území nepřeje a pokud se objeví signály, že by déledobější setrvání uprchlíků mohlo hrozit, hranice uzavře stejně, jako to učinila Makedonie poté, co Německo a Švédsko začaly deklarovat omezení v přijímání běženců ze států mimo Sýrii, Irák a Afghánistán. Takováto deklaratorní vyjádření cílových států bývají určena především potenciálním uprchlíkům v zemích původu, ale projeví se okamžitě v aktuálních poměrech na uprchlické trase. Jakékoliv zásadnější omezení přijímání běženců, ať už výběrové či nevýběrové, povede k obtížně zvladatelným situacím, protože tranzitující uprchlíci budou nuceni setrvat v zemi, v níž se právě nacházejí. Krátkodobě může být situace zvladatelná, jestli státy budou ochotny se na klidné a citlivé podpoře uprchlíků podílet. Budou-li uprchlíci mít naději, že se třeba i po vleklých mezistátních jednáních nakonec do svých cílových zemí (anebo jiných zemí zaručujících snesitelnou životní perspektivu) dostanou, nemusí se situace nijak dramatizovat. Začnou-li však naději ztrácet, budou hledat náhradní možnosti, jak se do cílových zemí dostat. Organizovaný zločin, který má v každé zemi, tím spíše v balkánských státech po trase, silnou tradici i zázemí, v takovém případě velmi rychle vytvoří náhradní možnosti, jak uprchlíky, kteří ještě budou schopni přesun zaplatit, do cílových zemí dostat. Z hlediska humanitárního je třeba s takovou situací počítat a připravit se na ni přípravou pomoci, která by umožnila zklidnění situace a zachování civilizačních standardů v zajištění zdržujícího se tranzitního pobytu uprchlíků.

 

 

       DOHODY MEZI EVROPSKOU UNIÍ A TURECKEM O READMISI

 

            Obrysy dohody, která byla předběžně uzavřena v minulých dnech na jednání členských států Evropské unie s Tureckem, mají připravit částečné řešení uprchlické krize, které by mělo spočívat ve vracení běženců z tranzitních zemí balkánské cesty i z cílových zemí do Turecka jako bezpečného útočiště. Rozumíme motivům a účelu snahy dosáhnout takové dohody, ale považujeme ji za velmi sporný a jen částečně účinný způsob, jak omezit rozsah přistěhovalectví v důsledku současné migrační vlny. Některé regiony Turecka rozhodně nejsou bezpečným útočištěm, přičemž vracející státy nebudou mít žádnou kontrolu nad svrchovanou možností tureckého státu umisťovat navrácené uprchlíky podle svých potřeb, a tudíž nebudou moci plně zaručit podmínku bezpečného útočiště. Státy Evropské unie mohou tak podlamovat svoji důvěryhodnost, a to ve věci tak citlivé, jakou je dodržování mezinárodních zvyklostí ve věci lidskoprávních záruk vůči lidem, kteří prchají z ohrožených či přímo válečných zón. Turecko je navíc zemí s nevyšším zatížením současnou migrační vlnou, takže zvyšování počtu běženců dlouhodobě setrvávajících v Turecku může způsobovat další nepřiměřenou zátěž pro turecký stát. Navrácení běženci se navíc ocitnou v osobně obtížně řešitelné situaci. Jestliže rozprodali ve své původní zemi majetek, budou setrvávat ve snaze nakonec se do cílových, či alespoň jiných skutečně bezpečných zemí dostat. K takovým přesunům budou samozřejmě volit jiné, dosud nepoužívané migrační trasy.

           

 

       ZIMNÍ OBDOBÍ

 

            Využitelnost přesunu přes mořské úžiny mezi tureckým pobřežím a ostrovy řeckého Dodekanéského souostroví a severoegejskými ostrovy už nyní slábne, plavba začíná být velmi nebezpečná, síla a směr větru neodhadnutelná a možnost záchrany v případě problémů či ztroskotání slabá. To vede k posilování pozemních migračních tras z tureckého území, které mohou být vzhledem ke geografické poloze Turecka pouze dvě: Méně vhodná, a tudíž nevyužívaná směřuje přes pozemní hranici do Řecka, hranice vede tokem řeky Marici (v některých částech linií původního, nyní již suchého meandrujícího toku řeky). Přechod přes Maricu by vyžadoval silnou korupční součinnost na obou stranách hranice, protože tok řeky je sice pomalý, ale břehy často bažinaté, je tudíž nutné využívat mostů, které samozřejmě nezůstávají na vojensky tak významné hranici, jakou je řecko-turecká, ani na chvíli bez dozoru. Mnohem vhodnější trasa vede přes hranici s Bulharskem, která je bez hraničních vodních toků a ve své východní části vede velmi sporadicky osídleným pohořím Strandža, které není vysoké (nejvyšší vrchol má 1031 metrů nad mořem), je převážně zalesněné a poskytuje množství úkrytů při ilegálním přechodu hranic i přesunu do vnitrozemí. Hranice v pohoří Strandža není plně střežitelná ani za nepřiměřeně velkých finančních nákladů. Tato trasa bude proto v budoucnu jistě využívána více než dosud, a to i přes značnou, výše již popsanou nevlídnost bulharského státu. Počty v řádu blížícím se tisícovce běženců denně by zřejmě přinutily bulharský stát k institucionalizaci všech aspektů součinnosti při zajišťování humanitárních potřeb, bezpečnosti i převozu uprchlíků přes své území. Je možné, že v průběhu zimních měsíců k takovému vývoji dojde. A to i přes slib, který prezentoval osobně bulharský ministerský předseda britskému premiérovi při návštěvě Bulharska dne 4.prosince, že oplocení celé turecko-bulharské hranice žiletkovým plotem bude do tří měsíců zcela dokončené. Vzhledem k tomu, že dosud je vybudován plot v délce nejvýše čtyřicet kilometrů, považujeme tuto možnost za nerealistickou, tím spíše, že plot podél celé hranice měl být původně dokončen už v září.

 

 

       VÝMĚNA DAT MEZI STÁTY EVROPSKÉ UNIE

 

            Důležitým poznatkem z naší cesty, byť nahrubo zřejmým již dříve z řady zdrojů, je skutečnost neustále opakované registrace běženců každým tranzitním státem zvlášť. Uprchlíci se v naprosté většině pohybují po linii přímé a je jim poskytována pomoc, aby se mohli přemístit od vstupní státní hranice až k hranici výstupní. Opakovaná registrace tedy není věcně vůbec potřebná.

 

            Naprostá většina uprchlíků vstoupí na území Evropské unie buďto na některém z řeckým ostrovů, nebo na některém z ostrovů italských. Nakolik jsme měli možnost počátkem září sledovat tehdejší naprostou humanitární katastrofu na řeckém ostrově Kos, bylo třeba už tehdy konstatovat, že identifikace a registrace běženců probíhala, na rozdíl od zajištění jejich základních životních potřeb, docela důsledně. Okolo mobilní policejní stanice byly veřejně vystaveny seznamy uprchlíků (v daném případě se jimi oznamovala možnost nalodit se k odplutí do Pirea), obsahující jméno a příjmení, zemi původu a rok narození. Další registrační úkony se prováděly v mobilní policejní stanici, včetně otisků prstů. Předpokládejme, že obdobně postupuje na vlastním území rovněž policie italská. V takovém případě mají oba státy k dispozici prvotní identifikační údaje o naprosté většině běženců, kteří se vydávají na další pouť až do cílových zemí. S výjimkou běženců, kteří přejdou turecko-bulharskou hranici, a jejichž většinu posléze identifikuje bulharská policie, je tak k dispozici základní soubor identifikačních informací o každé jednotlivé osobě. Je zřejmé, že získané údaje neumožňují ověřit pravdivost uváděných údajů. Smyšlené může být jméno i příjmení, země původu i věk. Otisk prstů je však trvalým a jednoznačným identifikátorem, který sice nepomáhá vypátrat minulost a jmennou identitu osoby, ale umožňuje vytvořit elektronickou i fyzickou identifikační kartu, která bude uprchlíka provázet během jeho průchodu dalšími evropskými zeměmi a bude tak nezávislá na případných osobních dokladech, které uprchlíci často z účelových důvodů sebou nemají.

 

            Nejsme schopni posoudit, nakolik jsou Řecko a Itálie svolné či schopné data předávat dál. Neměl by však být problém vynutit si předání dat jako povinnost podmiňující převzetí uprchlíka na území dalšího státu. Rozumíme, že samotná efektivita celého procesu přebírání uprchlíků nebude státům znít jako silný argument, ale při stále se opakujících úvahách o bezpečnostních aspektech migrace by snad právě výměna dat měla být procesem zcela stěžejním. Kdyby systém předání dat fungoval, bylo by možné bez problémů sledovat pohyb naprosté většiny běženců, počet neregistrovaných by nemohl přesáhnout úroveň jednoho promile. Elektronická identifikační karta síťově předávaná mezi státy by zároveň mohla být nosičem případných bezpečnostních informací o dané osobě a také informací správních. Při námitce ohledně ochrany osobních údajů je třeba vycházet z faktu, že stát projednávající žádost o udělení azylu, případně žádost o udělení dočasné ochrany, takové informace může bez právní kolize považovat za podstatné pro projednání žádosti. Dohodou států Evropské unie na spuštění takového systému by se mohly potlačit časté a účelově zneužívané bezpečnostní námitky. Lze se tedy domýšlet, že naprostá většina problémů vznikajících v této oblasti je důsledkem nedostatečné koordinace mezi členskými státy Unie.

 

 

       DALŠÍ MOŽNÉ TRASY A VÝVOJ

 

            Při větším počtu uprchlíkům přes území Bulharska je nasnadě, že se trasa dalšího směřování může začít štěpit. Rumunsko bylo zatím využíváno pro tranzit jen sporadicky jednotlivci a malými skupinami, jsou známy desítky případů vracení uprchlíků z Rumunska zpět do Bulharska. Pro přechod je možné využívat prakticky jen východní, asi sto kilometrů dlouhou suchou část bulharsko-rumunské hranice směrem od města Silistra, kde se Dunaj odklání do rumunského vnitrozemí. Rumunské území je však rozsáhlé a jeho přechod či průjezd bez cizí pomoci velmi obtížný, zejména v zimních měsících. Nenastanou-li nepředpokládatelné dramatické změny, nelze očekávat, že by se etablovala významnější náhradní trasa přes Rumunsko. Spíše lze očekávat posečkání uprchlíků v Turecku po dobu zimního počasí a obnovení či přinejmenším částečné obnovení větších migračních proudů na počátku jara následujícího roku.

 

 

       STŘEŽENÍ VNĚJŠÍ HRANICE EVROPSKÉ UNIE

 

            Tato otázka již značně vybočuje z daného tématu, ale protože nedílně souvisí s celkovým vývojem migrace a s pokračováním současné situace, dovolujeme si přidat stručné vyjádření k tomuto problému. Celková délka řeckého pobřeží je více než patnáct tisíc kilometrů, přičemž využitelná délka pobřeží pro migraci uprchlíků zcela jistě překračuje jeden tisíc kilometrů. To je délka vojensky neuhlídatelná, a to ani spojeným úsilím řeckého státu, evropské agentury Frontex a jakýchkoliv dalších výpomocných sil. Dokonce, i kdyby uhlídatelná byla, tak to vůbec nic neřeší. České suchozemské uvažování setrvává v dojmu, že mořská cesta je jen trochu mokrá a slaná pevnina. Mořeplavba má však tisíciletou historii a tradičně dodržované ustálené zvyklosti. Z její tradice odvozené mořské právo a námořní pravidla slaďují postupy a povinnosti, aby tak snížily nejistotu vyplývající z existence mnoha různých právních řádů příbřežních a smluvních států, proto jsou námořní pravidla neobyčejně stabilní a nepodléhají konjunkturálním vlivům či zájmům jednotlivých států. Prioritou je ochrana lidského života, a to i za cenu nákladů a rizik, které případně nesou všechna plavidla bez ohledu na účel, zemi vlajky nebo názor velitele posádky na uprchlickou krizi. Ani pohraniční plavidla příbřežního státu nemohou postupovat jinak, než podle námořních pravidel. Člun s uprchlíky tak bude vždy považován za plavidlo s trosečníky, jehož pasažéry je třeba vzít v ochranu.  Takže u plavidel s uprchlíky, která budou v mezinárodních vodách zachycena jinými loděmi včetně vojenských, připadá v úvahu záchrana s asistovaným doplutím k nejbližšímu přístavu nebo poskytnutí útočiště na lodi. Poskytnutí záchrany nebo ochrany se žádné plavidlo nemůže vyhnout, ledaže by se samo vystavilo nebezpečí ztroskotání, i tak by ale velitel posádky musel takové nebezpečí dokázat doložit. Ve výsostných vodách vzniká povinnost umožnit takovému plavidlu vstup do nejbližšího vlastního přístavu, právní náležitosti lze řešit až ve chvíli, kdy jsou lidé v bezpečí, což je ale přesně ta chvíle, kdy jim na území státu přístavu vzniká možnost požádat o azyl nebo o dočasnou ochranu.

            Představa, že by mohli být uprchlíci, kteří již jsou na moři a dosáhli mezinárodních vod, přímo z moře vráceni do země, z níž člun vyplul, je naivní a nerespektuje námořní pravidla, která z dobrých důvodů stanoví jako základní hodnotu ochranu lidského života.

            Specifická geografická podoba (blízkost břehů, členitost břehů, a také absence mořských proudů) mořského pobřeží Řecka a Turecka na společné linii výsostných vod nemá v Evropě a snad s malými výjimkami ani nikde na světě obdobu, je proto k tomuto typu migrace přímo předurčená. Nelze tedy očekávat, že se situaci podaří administrativně či dokonce vojensky zvládnout, migraci lze snad jen dočasně omezit. Dokud ale bude v Turecku velké množství lidí, jejichž cílem je dostat se na území Evropské unie, není možné očekávat, že se nebudou pokoušet dostat dále právě tudy. Rétorické odsuzování Řecka za to, že nechrání vnější hranici schengenského prostoru je vždy jen kombinací neznalosti a pokrytectví.

            Snaha zastavit migrační proud může efektivně spočívat pouze v zastavení ozbrojených konfliktů, zklidnění situace ve zdrojových zemích a započetí poválečné obnovy. S tím samozřejmě musí souviset i dostatečná evropská solidarita se zeměmi, které nesou skutečně rozsáhlé břemeno strpění uprchlíků, jako je Turecko, Libanon, Jordánsko. Bude třeba soustředit masivní pomoc uprchlíkům dlouhodobě žijícím v táborech, z nichž velká část z důvodu naprosté ztráty životních perspektiv hledá nové možnosti osobního rozvoje právě v evropských zemích. Pomoc se bude muset zaměřovat kromě humanitární oblasti i na takové problematiky, které se podílejí na vytvoření životní perspektivy – vzdělání (a to nejen základní), vytváření široké škály pracovních příležitostí, kulturu, zachování a rozvoj národních či skupinových tradic, přístup k novým technologiím, přístup k informacím.

            Celá problematika, má-li ji Evropa zvládnout, bude podobně robustní výzvou, o jaké hovořila předsedkyně německé vlády Merkelová v souvislosti s přijetím velkého množství uprchlíků vlastní zemí. Bude nejspíše znamenat naprostou změnu paradigmatu, bude nutno začít uvažovat o světě, přinejmenším o té jeho části, která v Evropě přiléhá, Evropou se cítí ovlivněna a Evropu vnímá jako etalon uspořádání moderní společnosti, jako o světě spřízněném, s námi souvisejícím a perspektivně do značné míry propojeném. To evokuje celou řadu dalších aspektů, které už ponecháme na úvahu ležící mimo tuto zprávu.

 

 

 

            Dne 10.prosince 2015

 

                                                                        Petr Pospíchal  

                                                                        Magdalena Pospíchalová  

 

            (Všechny náklady cesty jsme si platili sami, nepoužili jsme žádné peníze ze sbírek ani z jiných zdrojů.)

0
Vytisknout
2775

Diskuse

Obsah vydání | 15. 12. 2015