Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Kterak válka proti terorismu rozdmýchala globální džihádistickou hrozbu

27. 8. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

K sebevražednému útoku v Kábulu, který si vyžádal přes stovku lidských životů, se přihlásila afghánská odnož Daeše (ISIS-K). To znamená, že Talibán není pro Afghánistán největším nebezpečím. Ti, kdo se dnes podivují nad existencí afghánské frančízy Islámského státu/Daeše, by se měli seznámit s genezí americké války proti terorismu. Talibán vznikl v důsledku Američany, Pákistánci a Saúdy financovaného džihádistického odporu proti sovětské okupaci, zatímco Daeš je vedlejší produkt americké invaze do Iráku, jak výstižně poznamenal Barack Obama. Vytváření nepřátel a lokálních i globálních hrozeb nelze oddělit od přímých intervencí, akcí speciálních jednotek, kampaně dronů, vydržování represivních zkorumpovaných aparátů apod.

Operace s groteskním názvem „Trvalá svoboda“ na rozdíl od irácké invaze nepředstavovala největší nábor do řad islamistů, třebaže americká intervence v Afghánistánu vehnala desítky tisíc nespokojenců do talibánské zbraně a boje se posléze přesunuly do sousedního Pákistánu. Talibán nepředstavuje pro západní země zásadní nebezpečí, protože jeho primárním cílem bylo vyhnání okupačních vojsk ze země, a nikoliv vedení asymetrické teroristické kampaně v západním světě. Naopak džihádisté z ISIS-K se už tři roky po svém vzniku v roce 2015 vypracovali mezi čtveřici nejvražednějších teroristických organizací na světě. Jejich smrtící operace se neomezují jen na Afghánistán, ale zasahují i do Pákistánu; cílem teroru jsou šíiti, příslušníci minorit (Hazárové a sikhové), novináři, humanitární pracovníci a bezpečnostní agenti pracující ve velkých afghánských a pákistánských městech.

ISIS-K byl založen bývalými příslušníky pákistánského a afghánského Talibánu a uzbeckého islamistického hnutí. Od „centrály Islámského státu“ v Iráku a Sýrii získává finanční prostředky, poradenství a trénink militantů. Cílem islamistů afghánské odnože Daeše je vytvářet chaos, aby tak mohli lépe verbovat zklamané bojovníky z jiných skupin a aby vrhali pochybnost na jakékoliv vládní opatření k zajištění bezpečnosti běžného obyvatelstva. Talibánci jsou v očích ISIS-K „špinavými nacionalisty“ s nicotnými ambicemi a zaprodanci USA. Naopak Daeš sní o vytvoření globálního kalifátu a nenávidí jak Bílý dům, tak Talibánce.

Spojené státy měly s talibánci společného nepřítele právě v ISIS-K, přičemž jejich vojenská strategie boje proti džihádistům se navzájem doplňovala. Dalo by se říct, že šlo o neoficiální spojenectví, zato nevraživost mezi ISIS-K a Talibánem je obrovská: Talibán nedávno dokonce popravil bývalého lídra ISIS-K. Pokud se ISIS-K podaří aktivovat spící islamistické buňky v Afghánistánu a dalších zemích střední Asie, může se nakonec z nenáviděného Talibánu stát mnohem přijatelnější alternativa k jednání, právě kvůli postupu proti islamistickým bludařům s globálními ambicemi.

Samotný Talibán prozatím svou část dohody s Trumpovou administrativou dodržuje, dokonce prodloužil termín pro evakuaci ohrožených osob. Jenže ani to zjevně nestačí, přestože měl Washington moře času na to, aby rozsáhlou evakuační akci důkladně promyslel. Talibán, ač odporný svými zločiny a praktikami, nakonec nebude v Afghánistánu představovat zásadní problém, neboť s ním v některých případech budeme volky nevolky spolupracovat; tím se může stát reaktivovaný a povzbuzený Daeš, který by prováděl řízené či inspirované atentáty nejen na Blízkém východě, ale i na Západě. A je v zájmu Talibánu, aby se z Afghánistánu nestala vyhledávaná bašta teroristů, neboť nový kábulský režim potřebuje zahraniční partnery a jakési mezinárodní uznání.

Opět se ukazuje, jak ošidné následky může mít užití masivní vojenské síly k řešení problému, který přitom vyžadoval naprosto odlišný přístup. Většina odborníků se shoduje v názoru, že Daeš/Islámský stát se vyvinul z Al Káidy coby odpověď na americkou invazi do Iráku v roce 2003. Bezpečnostní analytici Peter Bergen a Paul Cruickshank vypracovali studii s názvem The Iraq Effect, jež dokládá, jak americké tažení v Iráku vedlo k sedminásobnému nárůstu džihádistických aktivit na celém světě. Ukazuje se, že státy zapojené do Washingtonem řízené války proti terorismu v Afghánistánu a Iráku čelily odvetným teroristickým útokům proti svým občanům.

Jinak řečeno: militarizace celých regionů na několika kontinentech v režii Pentagonu celkem pochopitelně zažehla odpor, a mnohdy šlo o džihádistický motivovaný odpor. Mezi četností amerických vojenských operací a nárůstem islamistických aktivit existuje přímá úměra, jak ilustrují oficiální dokumenty americké vlády. Bez americké války proti terorismu by nevznikla ani rozsáhlá džihádistická síť se spoustou sympatizantů napříč několika kontinenty, vždyť Al Káida v roce 2001 operovala pouze na afghánsko-pákistánském pomezí.