Holubice

26. 8. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 4 minuty
Tak se jmenuje stejnojmenný film, známého filmového režiséra Františka Vláčila (1924-1999), jímž v roce 1960 debutoval na pražském Barrandově, a s nímž se současně zařadil mezi nejpozoruhodnější filmové tvůrce československé nové vlny 60. let 20.století. A právě jedno z nejuznávanějších českých nakladatelství Camera Obscura vydalo monografii zasvěcenou tomuto filmaři pod názvem František Vláčil: Život a dílo. Jejím autorem je Petr Gajdošík.

Pane Gajdošíku, jak dlouho ve vás zrála myšlenka vytvořit monografii o tomto výjimečném a všemi múzami políbeném filmovém tvůrci?

Na monografii jsem pracoval celkem sedm let, jimž ale předcházelo víc než 25 let zájmu o Vláčilovu tvorbu. K psaní knihy jsem byl vybídnut vnějšími podněty, sám od sebe bych se do něj asi nikdy nepustil.

Bylo něco, co vás při sběru materiálu pro tuto monografii překvapilo?

Překvapila mě rozsáhlost materiálu v osobní pozůstalosti Františka Vláčila i v jiných archivních fondech. A to nejen k realizovaným filmům, ale i k těm, které nakonec nebyly natočeny a zůstaly jen jako nerealizované náměty na papíře.

František Vláčil byl však také vnitřně velmi rozpolcená a složitá osobnost, které se nevyhýbaly deprese a alkohol. Rodily se vám jako autorovi této monografie řádky pod rukama snadno?

Snažil jsem se téma tvorby a téma osobního života, a chcete-li i problémů s alkoholem, v knize pojmout odděleně. Samotné kapitoly o jednotlivých filmech mají jednotnou strukturu, v níž popisuji zrod filmu od počátků práce na námětu až k dobovému ohlasu po uvedení filmu. Vláčilovým problémům s alkoholem se věnuji v samotné kapitole.

Jeho nejvýznamnějším filmem se stala složitá historická freska Markéta Lazarová, v níž do hlavní role obsadil slovenskou herečku Magdu Vášáryovou, a na níž spolupracoval s předními českými výtvarníky Theodorem Pištěkem a Janem Koblasou. Podíleli se tito výtvarníci ještě na nějakých dalších Vláčilových filmech?

Jan Koblasa a Theodor Pištěk s Vláčilem spolupracovali už na filmu Holubice, od něhož Theodor Pištěk pracoval jako výtvarník kostýmů na drtivé většině Vláčilových filmů. I když časem proslul spoluprací i s jinými režiséry doma i v zahraničí, získal i prestižního Oskara za film Amadeus, spolupráce s Vláčilem si cení nejvíc a Markétu Lazarovou považuje za nejlepší film, na kterém pracoval.

K jeho dalším neméně zajímavým filmům patří Údolí včel, Adelheid, Mág aj. Vedl si František Vláčil nějakou svou statistiku o tom, kolik filmů celkem natočil?

K většině filmů si vedl režijní poznámky, často formou přípravných kreseb. Nějakou podrobnou statistiku ve smyslu „kdy, kde a co“ natáčel si nevedl. Zmapovat podrobně jeho tvorbu, objevit i zapomenuté filmy nebo nerealizované náměty bylo právě jedním z cílů mé knihy.

Jeho výrazný režisérský rukopis se také projevil i v biografickém filmu o skladateli Antonínu Dvořákovi, s názvem Koncert na konci léta. Vybíral si František Vláčil náměty pro své filmy zcela sám?

Vláčil nebyl ryze autorský typ režiséra, který by sám přišel s námětem, zpracoval jej do scénáře a poté i natočil. Většinou mu byly nabízeny náměty jiných autorů nebo i hotové scénáře, ty si ovšem téměř vždy předělával podle svých představ a potřeb, přizpůsoboval je své osobité poetice.

Chystáte v současnosti nějakou další zajímavou monografii?

Momentálně nemám nic podobného v plánu.

0
Vytisknout
9980

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2021