"Evropa riskuje, že se stane globální strategickou obětí"

27. 8. 2021

čas čtení 5 minut
  • Penzionovaný britský generál Richard Barrons varuje, že Británie a Evropská unie se již nemohou jednoduše spoléhat na zajištění své bezpečnosti Spojenými státy. 

Během 102. výročí nezávislosti Afghánistánu na Británii britští vojáci a diplomaté usilovně evakuovali Brity a afghánské pomocníky z mezinárodního letiště v Kábulu. Mezitím v Londýně poslanci celý den vyšetřovali, co NATO v Afghánistánu pokazilo - a jaká je skutečná role Británie v dnešním světě, zejména vzhledem k tomu, že její snahy vytvořit a vést následnou misi zoufale selhaly.

Penzionovaný generál Richard Barrons, který do roku 2016 řídil britský generální štáb, si odsloužil řadu misí v Iráku a Afghánistánu. V Afghánistánu zahrnovaly jeho úkoly velení reintegrační jednotce International Security Assistance Force pověřené podněcováním bojovníků Talibánu, aby odevzdali zbraně a našli si civilní zaměstnání.

Elisabeth Brawová: Premiér Boris Johnson v parlamentu uznal "tvrdou realitu", že "Západ nemůže pokračovat v této americké misi... bez americké logistiky, bez amerického letectva a bez americké moci." Má pravdu?

Richard Barrons: Ano. Musíme čelit realitě, že NATO bez USA představuje velmi omezenou koncepci a velmi omezené síly. V Afghánistánu byli nadšenci z Británie a jedné či dvou dalších evropských zemí, kteří chtěli zvednout vlajku, kterou USA právě stáhly, ale když se na to podívali blíž, zjistili, že i kdyby sehnali pěchotu, nedokážou zajistit zpravodajské úkoly, sledování a průzkum; řízení a velení; logistiku a výcvik podporované afghánské armády. Dokonce by se nedokázali sami dostat do Afghánistánu a zásobovat se tam, natož zásobovat třistatisícové afghánské síly.

Musíme také uznat, že Afghánistán je stovky kilometrů vzdálen od moře. Tato mise nebyla nikdy udržitelná, jedině ve spolupráci s Pákistánem ohledně logistické podpory. I kdybychom sehnali jednotky, vyžadovalo by to spolupráci Pákistán v okamžiku jeho triumfu.

Ale fenomenálně důležitá je širší otázka, a pokud je tu něco opravdu strategicky důležitého, co plyne z afghánského debaklu, je to poznatek, že svět, v němž budeme žít, svět, který se řídí vzestupem Číny a centralitou Asie, svět hluboké nestability a populačního růstu a změny klimatu, transformativních schopností dobra a zla v digitálním věku - že v tomto světě my Evropané čelíme budoucnosti, která je mnohem větší výzvou a přináší mnohem více nejistoty.

A přesto jsme právě velmi názorně předvedli, že nemáme ani vůli, ani prostředky intervenovat dokonce ani za velmi omezených podmínek na ochranu naší bezpečnosti, naší prosperity a našich zájmů. Dokud se Evropa nebude věnovat této nerovnováze, riskuje, že se stane globální strategickou obětí.

EB: A to znamená, že pokud by Británie nyní přesvědčila své partnery, že sledujeme chaos způsobený americkou absencí, nedosáhla by žádného většího úspěchu?

RB: Ne, protože potřebné schopnosti nejsou k dispozici. Ale musíme rozlišovat mezi problémem Afghánistánu a problémem Evropy. Problémem Afghánistánu je, že jde o velice tvrdé prostředí, je velmi obtížné dostat se tam a není prostě dost důležitý. V žádném ohledu nemůže jít o vitální strategický zájem Evropy. Cena za vynucení rozhodujícího výsledku v Afghánistánu je enormní a o tolik větší než jeho strategická hodnota, že když se pokračování komplikuje, lidé nezbytně projevují sklon to vzdát.

Ale ve světě se nezbytně objeví události, které budou mít pro Evropu strategický význam. Jde o záležitosti, na které reagovat musíme a kvůli nimž musíme mít k dispozici patřičné schopnosti. Musíme rozlišovat mezi světem, kde jsme reagovali na cosi, co bylo poněkud periferní - jako Afghánistán - a světem, kde reagujeme na něco, na čem opravdu záleží. Pokud chybí schopnosti reagovat na něco, na čem opravdu záleží, je to velmi vážné a je třeba s tím něco dělat.

EB: Jak s tím Evropané něco udělají? USA mají obranný rozpočet více než 700 miliard dolarů, zatímco Británie, Francie a Německo kolem 50 miliard.

RB: Naše bezpečnost lze zajistit jedině prostřednictvím kolektivní bezpečnosti a to musí znamenat víc než jen sedět na šosech amerického daňového poplatníka. Ale neznamená to jen větší investice do lodí, tanků a letadel. Jednou z nejlevnějších věcí, kterou můžete s velmi schopnými evropskými silami dělat, je pomáhat partnerům budovat vlastní kapacitu. Jenže zajištění našich zájmů zahrnuje o dost víc než jen ozbrojené síly. Zahrnuje to rozvojovou pomoc a vliv. Zejména s ohledem na riziko hybridní agrese na takových investicích může hodně záležet. Musíme ale také znova přijít na to, jak intervenovat. A konečně evropští členové NATO potřebují kapacitu řízení a velení a strategické logistiky, k níž by každý měl být schopen přispět. Zatím jsme prostě jen spoléhali na USA.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
4682

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2021