A také osvícenecké tezi, že práce osvobozuje od všeho zlého a je základem všeho dobrého v určité disciplinaci jedinců (koncentrační tábory dvou totalit ve 20 století nám ukázaly, kam až může tato disciplinace těl a duší pomocí pracovní činnosti zajít). Svět se posunul po této hrůze myšlenkově trochu jiným směrem a současná všeobecná nejistota, atomizace společnosti, zpochybnění jasných pravd, ztráta moci tzv. odborníků a snad i určitá neurotizace celé společnosti, která je lidem, jako pan Kotrba až fyzicky nepříjemná, vede u těchto lidí k jedinému řešení:

Vrácení pevných pravd, jasných pravidel, černá je přeci černá, muž je muž a žena je žena, po porušení zákona musí přijít trest, tzv. chytří mají mít přednost před tzv. hloupými a pochopitelně důležitý je návrat tzv. selského rozumu..... Jenže, ono to najednou nejde, a tak se musí najít nějaký viník, nejlépe ten jasný a jednoduchý terč - nepřizpůsobiví ....

Já bych měl podle pana Kotrby jen roznášet jídlo seniorům, jelikož on vyšší odborné školství neuznává za dostatečnou kvalifikaci výkonu sociálního pracovníka, což však mimo jiné dělám jako každý sociální pracovník (dokonce i ty vysokoškolsky vzdělané pracovnice a pracovníci - pan Kotrba doporučuje speciální pedagogiku) a nějak to titulování zase tak neřešime, dokonce máme i kolegyně s tzv. nástavbou (druhá maturita) a mnoho z nás se k nim chodíme radit.

Občanům pomáhám dokonce i s hygienou, uklidňuji, řeším jejich spory se sousedy, snažím se být občas i přísný, občas zase zábavný. Práce s lidmi je pro mne i trochu divadlo, určité odlehčení pekla okamžiku, naladění na klienta a jeho typologii, soucit ke každému jedinečnému životnímu osudu (dnes se říká příběhu), vyslechnutí a pochopitelně i určitý druh, "represe" v mezích nám daných kompetencí, spolupráce a součinnost s Policií ČR, městskou policií a soudy.

Základem je však hlavně praktická pomoc ve všech možných oblastech. Pácháním dobra a mesiášským syndromem, jak krásně nazývá pan Kotrba moji další činnost (např. sepsání otevřeného dopisu) jsem většinou postižen až po pracovní době, prostě nejdříve ta drsná realita praxe každodenního dne (sociální práce bude vždy o chlebu) a zvěstování správné cesty životem až večer! A zatím krev bezvěrců díky své drzé práci nevidím....Nosím však růžové brýle.

A teď několik poznámek k té mé drzosti ohledně otevřeného dopisu:

1. píši za svoji osobu, ne za ÚMČ Prahu 10 a za citát TGM "Práce je to, co nikdo nechce dělat" opravdu nemohu a prosím pana Kotrbu, aby si to v daleké budoucnosti (panu Kotrbovi opravdu srdečně přeji dlouhý život) vyřídil s naším prvním panem prezidentem v jiném prostoru (pakliže tedy bude pan Kotrba sdílet s TGM stejný prostor)

2,.každý pracovník v sociální oblasti a dalších pomáhajících profesích se řídí nejen náplní své práce, která mu ukládá pracovní smlouva, ale právě i etickými standardy sociální práce ( a to je  ta zásadní dualita a věčné dilema zaměstnanců v pomáhajících profesich, opravdu nejsme neosobní stroje na výkon předem daných povinností, tady se opravdu trochu odlišujeme od celníků, účetních apod.)

3. nejen od vedoucí sociálního odboru se očekává v občanské společnosti komunikace směrem k veřejnosti, upozorňování politiků na problémy apod. Každý sociální odbor spolupracuje na řešení sociální problematiky s gesčnim radním pro sociální oblast, tedy politikem, edukační činnost směrem k veřejnosti je pochopitelně přípustná, má však být opravdu kultivovaná. Důvěra mezi klienty a sociálními pracovníky je jedna z nejzásadnější činnosti sociálního pracovníka. Sociální práce na obcích již od roku 2012 nevyplácí žádné finanční dávky, jejich činností je právě součinnost s úřady práce a dalšími institucemi a individuální (případová) práce. Klient by zde měl skutečně pocítit určitou empatii ke své tíživé situaci, opravdu nejsme sudiči jejich životů (jak říkal Ivan Martin Jirous, nemáme sudidla). Pomáhající profese mají právě spíše nabízet, ano můžete se tomu smát, ale opravdové srdce na správném místě a vcítění se do situace svých klientů, je mnohdy důležitější než dokonale roboticky pracující mozek, který naúkoluje přesné povinnosti pro klienty

4. pracovní činnost jako základ řešení všech sociálních problémů je v 21. století již překonaný model, který byl aplikovatelný možná v 20. století a vyfutrovaný totalitním státem ( viz současnáý komunisticko/kapitalistický model Číny), není však řešením sociální politiky liberálního, demokratického státu. Zejména posun na pracovním trhu v posledních 30 letech je tak obrovský a nepředvídatelný, že sociální politika opravdu nejde postavit pouze na donucovacím systému práce jako základ veškeré pomoci. Nahnat občany do pracovní činnosti za jakoukoliv cenu, prostě nefunguje. Nelze dost dobře nutit do práce lidi zejména v situaci, kdy je nabízená práce vysloveně nebaví a hlavně jim nezajistí zvýšení životní úrovně (zejména v případě exekucí), říká se tomu pracující chudoba

5. i tak mají úřady práce v ČR , kteří od roku 2012 vyplácejí sociální dávky, mnoho sankčních nástrojů, jak tyto události řešit. jde o institut tzv. sankčního vyřazení z důvodu nenastoupení do práce nebo nepřijetí zaměstnání od místně příslušného ÚP. Jedná se o tzv. porušení zákona o snaze zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Toto je jeden z nejčastějších úkonů úřadů práce, kdy klient je minimálně tři měsíce a dále a opakovaně vyřazen správním řízením z jakékoliv finanční pomoci. Je to tzv. sankční vyřazení, bez jakékoli finanční pomoci od státu. V ČR jsou těchto osob desítky tisíc a dnes a denně přibývají. Proč tento zákonný institut v Ústí nad Labem nevyužívají, může veřejnosti sdělit místo sestavováním seznamů dlouhodobých klientů na dávkách Ing. Šťastná v součinnosti s vedením Úřadu práce Ústí nad Labem

6. dále se pan Kotrba dostává až na samou dřeň tvrdosti k těmto občanům:
Trestat, zavírat do věznic za krádež chleba: přeplněné české věznice jsou podle jeho názoru sanatoria, kam si občané ČR odcházejí odpočinout. Já osobně od sociálních kurátorů pro dospělé takové informace nemám a očekávám příště od pana Kotrby ještě návrh fyzických trestů za neplnění pracovních norem (zde pan Kotrba uvádí Václava Havla, který tento .dobře placený pension v devadesátých letech umožnil). Pan president Havel si komunistickým vězením prošel, ve věznici jako politický vězeň málem zemřel začátkem 80. let minulého století a myslím, že to bylo zrovna v době, kdy tehdejší mladík pan Štěpán Kotrba vstupoval do normalizační KSČ....

7. a teď k těm "jasným" číslům (jak píše pan Kotrba, statistika je svině, zde se s ním opravdu shoduji), vždy záleží jaká čísla postavíte proti sobě a v jakém kontextu je vytváříte a hlavně prezentujete. Často si vzpomenu na citát Winstona Churchilla: "Věřím pouze těm statistikám, které jsem sám zfalšoval". Pakliže postavíme čísla vyplacených dávek proti prekarizovaným zaměstnancům v chudém regionu, což Ing. Šťastná velmi ráda dělá, zdají se tyto finanční částky neskutečně vysoké a vyvolávají nesoulad, nesnášenlivost, rasovou nenávist, případně naprosté odsouzení všech psychiatrických klientů nebo občanů s jakýmkoli druhém závislostí. Určitě to nepomáhá k společenskému smíru.A používat veřejně pojmenování pro klienty termín feťák, parazit, flákač, opravdu není cesta sociální práce 21 století a již vůbec ne cesta k resocializaci a změně patologického chování těchto osob

8. pakliže však dokážeme ukázat tyto čísla v celé komplexnosti výdajů státního rozpočtu ( což je úkol všech zodpovědných sociálních pracovníků), uvidíme najednou jinou statistiku. Velkým problémem však je fakt, že i my patříme často do kolonky pracující chudoba, zejména zaměstnanci úřadů práce). To je často důvodem tekutého hněvu vůči klientům, což pochopitelně politikům vyhovuje a kdo jiný než vedoucí pracovníci by na tento fakt měli poukazovat

9. a teď několik čísel: Vyplacených sociálních dávek, které podle populistických a xenofobních politiků rozvraceji náš finanční systém, které čerpají ti tzv. nepřizpůsobiví - dávky hmotné nouze (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc): Těch bylo za rok 2020 vyplaceno v celé ČR 4.79 miliardy a příjemců bylo 106 200, v roce 2013 bylo vyplaceno 10.51 miliardy a příjemců bylo 244 300. Takže pokles o více než na polovinu za sedm let opravdu nesvědčí o tom, že by byly pravdivé stále se objevujícím se informace zejména před volbami o  tzv. zneužívání dávek těchto klientů a o nedostatečné kontrolní činnosti ze strany úřadů práce

10, v této zemi existují studie, podle nichž se v šedé ekonomice pohybuje až 500 miliard ročně ( i kdyby to byla jen polovina, je to obrovské číslo), porovnejte to s 4.79 miliardy vyplacenými  sociálně deklasovanými za rok 2020... Opravdu,  není všechno trochu složitější? Jsou skutečně pro daňové poplatníky jsou největšími strůjci jejich neštěstí tito klienti, jak tvrdí paní Ing. Šťastná?

Ať si na to odpoví každý sám.

Pavel Veleman
sociální pracovník