Od nás pro vás

30. 8. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 11 minut

Foto: Stanislav Štepka, Ľubica Čekovská a ženská časť súboru RND počas skúšok hry Niekto to rád slovenské v roku 2008. Foto: Ctibor Bachratý

Přes tři miliony spokojených diváků, více než devět tisíc představení. To je bilance 58 let trvání Radošinského naivného divadla, které v malebné slovenské obci Radošina nacházející se 11 kilometrů od Piešťan, 21 kilometrů od Topolčan, 33 kilometrů od Nitry a 100 kilometrů od Bratislavy, založil jeden z jejích čtyř nejslavnějších rodáků, absolvent Pedagogické fakulty v Nitře a dlouholetý divadelní herec a režisér Stanislav Štepka.

Pane Štepko, vaše divadlo je autorským divadlem s originální poetikou, v němž se od počátku až dodnes uvádějí pouze vaše hry. Z jakého nepřetržitě proudícího pramene, čerpáte to neskutečné množství námětů pro ně?

Na Slovensku je toľko tém na písanie, že by mi na ich spracovanie a písanie nestačili ani tri životy. Zatiaľ si vystačím s tým svojím jediným – a stále je o čom uvažovať aj o čom písať.

Po nucené koronavirové pauze jste konečně 1. července 2021 zahájili svou 59. divadelní sezonu v amfiteátru v Lubině dramaticky – poeticko laděnou komedií Pán Strom, která vypráví o člověku a přírodě. Na toto představení přišlo kolem osmi set diváků. Očekávali jste v této po koronavirové době, tak hojnou účast publika?

 

Foto: Pán Strom (2021). Bronislava Kováčiková (Líška) a Stanislav Štepka (Jazvec). Foto: Ctibor Bachratý


V Lubine na kopaniciach bolo veľmi príjemne. Hru Pán Strom sme štýlovo hrali v amfiteátri uprostred stromov a kríkov počas horúceho večera a noci, ale hlavne pred divákmi, ktorí doslova žili našou prírodnou témou, takže to bol krásny divadelný večer. Podobné večery sme si s Pánom Stromom v auguste zopakovali aj v amfiteátrech v Seredi, Červeníku a v Krupine.

V dnešní době převažuje trend, že se lidé chtějí především bavit a vaše divadlo jim to prostřednictvím vašich her a skvělých herců umožňuje, o čemž svědčí i to, že všechna vaše představení jsou permanentně vyprodána. To musí být pro vás velmi povzbuzující a současně i naplňující a potvrzující to, že vaše práce má smysl. Je to tak?

Angličanov sa pýtajú, čím to je, že ten ich anglický trávnik je taký vydarený. Odpovedajú: Je to jednoduché, treba sa oň iba stále šeststo rokov starať. My sa o naše divadlo zatiaľ staráme iba necelých šesťdesiat rokov.

Známá je i vaše spolupráce s oblíbenou slovenskou dvojící Milan Lasica a Július Satinský, s nimiž jste se společně podíleli na inscenacích Kam na to chodíme a Dohoda možná. Jak na tyto dva herecké Mistry vzpomínáte?

Milan Lasica a Július Satinský sú otcami moderného slovenského humoru a divadla. Chodieval som na ich predstavenia do Divadla na korze – a vždy som bol nadšený z ich originálnej poetiky. Časom sme sa stretli, spriatelili a pritom sme si stále sľubovali, že sa raz spolu stretneme aj na javisku, čo sa napokon aj stalo v dvoch spomínaných inscenáciách.

Před 51 lety měla premiéru také jedna z vašich kultovních her Jááánošííík, která měla v letech (1970 – 1987) kolem pěti set repríz. Dá se takový zápřah vydržet, aniž by herec, dejme tomu daný text nerozšířil o nějaká svá doplňující slova, tak jako to s velkou oblibou dělával Vlasta Burian?

Kabaretnú hru Jááánošííík sme dokonca uviedli v troch scénických podobách a dosiahla na Slovensku nevídaných viac než tisíc repríz; v repertoári je dodnes. Uvedomujeme si, že pôvodný Jááánošííík z roku 1970 bol pre nás aj divákov niečím iným, jako je ten dnešný. Vtedajšia inscenácia brojila proti mýtu a legende, až sa nakoniec po rokoch náš Jááánošííík tou legendou stal…

Mezi vaše další kultovní představení, se zařadila Človečina (správa o domácnosti či hra na domáce zvieratá), v nichž excelovala herečka Katarína Kolníková. Jak na tuto další slavnou radošínskou rodačku a herečku vzpomínáte?

Presne pred päťdesiatimi rokmi bol v Radošine konkurz na obsadenie hlavnej postavy v mojej chystanej hre Človečina. Vyhliadnutá päťdesiatročná ochotníčka a školníčka v miestnej materskej škole Katarína Kolníková nás nesmierne zaujala a suverénne sa stala Babičkou v chystanej psychofraške. Človečinou sa začala šíriť jej známosť a neskôr aj sláva a divadelný odkaz, ktorý je už dnes na Slovensku maturitnou otázkou.

Důležitou součástí vašeho divadla je i spolupráce se Slovenským rozhlasem, pro nějž jste nahráli mnoho her ( Ako som vstúpil do seba, Slovenské tango, Vygumuj a napiš, aj.) ze svého repertoáru. Pracujete i v současné době na nějakém dalším rozhlasovém překvapení?

Naše divadlo iba v dobrom spomína na spoluprácu so Slovenským rozhlasom, pre ktorý sme s divadlom celkovo zaznamenali 42 hier RND. Práve teraz v lete sme v našom divadle na verejných nahrávkách zaznamenali tri hry: Veľké ilúzie, Niekto to rád slovenské a Mám okno, ktoré mali u divákov veľký ohlas a my veríme, že budú mať aj u poslucháčov. V záznamoch hier pre Rádio Slovensko budeme pokračovať aj v roku 2022.

Jste jedním z nejúspěšnějších a nejvyhledávanějších divadel na Slovensku a všechny vaše hry oplývají inteligentním humorem, tudíž není divu, že se vaše hry vydávají na CD i DVD. Dokonce jste i autorem knih Vhadzovanie do hry, Kronika komika 1 – 6, či Lastovičie rozprávky. Jak a kdy jste to všechno stačil zrealizovat, když den má jenom pouhých 24 hodin, které tak rychle utečou?

Po celý život som mal pred sebou jedinečný vzor – českého klasika divadiel malých foriem, nádherných piesní a inteligentného humoru Jiřího Suchého! V tomto roku bude mať tento český génius deväťdesiat rokov! A stále tvorí a chystá nové tituly, vydáva knižky a účinkuje nielen na javisku, ale aj v televízii. Som jeho skromný slovenský žiak, ktorý ho aj touto cestou pána učiteľa priateľsky pozdravuje!

Kromě rodné domoviny jste také měli možnost hrát i v Česku, v Německu, v Maďarsku, v Itálii, v bývalé Jugoslávii, v Kanadě, v USA a v řadě dalších zemí. Neuvažujete do budoucna, že byste se vypravili i do Austrálie?

V Austrálii sme už hrali. V roku 2008 sme navštívili s programom Štedrý divadelný večer našich krajanov v Sidney, Melbourne a v Adelaide. Boli to jedinečné chvíle, najmä na ten večer v Sidney budeme dlho spomínať. Ale aj samotná Austrália v nás zanechala iba tie najlepšie dojmy.

Velké oblibě se mezi posluchači těší, též CD album Niekto to rád slovenské, na němž jsou písně ze stejnojmenného představení, které skomponovala Ľubica Čekovská, o texty jste se postaral vy, a o nahrávku legendární orchestr Bratislava Hot Serenaders. Uvažujete o nějaké další spolupráci s tímto excelentním swing bandem?

S principálom Jurkom Bartošom a jeho skvelou kapelou sme sa stretli nielen pri realizácii hudobných podkladov do inscenácie Niekto to rád slovenské, ale aj pri nahrávke piesní Ľubice Čekovskej do hry Mám okno. Legendárna bola spolupráca Bratislava Hot Serenaders s pánom Milanom Lasicom.

Je možno sledovat některá vaše představení prostřednictvím internetu, když by naši čeští a slovenští krajané žijící po celém světě, projevili zájem o jejich zhlédnutí?

Pre Slovenskú televíziu (RTVS) pravidelne zaznamenáváme naše hry, takže by sa hádam aj naši krajania mohli cez satelit na chvíľu aspoň takýmto spôsobom dostať do nášho divadla. Foto: Jááánošííík (1970). Foto: archív RND

Jaké další rozpracované hry leží na vašem autorském stole?

Práve sme začali skúšať novú hrú o tom, čo ľudia na vidieku dobre poznajú, keď ráno o štvrtej zaznie za domom rázne kikiríkanie kohúta. Hra má názov Spev kohúta a premiéra je naplánovaná na november. Samozrejme, nepôjde iba o kohúta, ale hlavne o ľudí. Pre RTVS chystáme so synom Jurajom literárno-filmovú poctu našej herečke pod názvom Pošta pani Kolníkovej a na jar chceme uviesť satirickú kabaretnú hru Sedel som dva roky. Takže brady si od nudy nepodopierame.

A co říci závěrem?

Snad jen to, že pozitivní energie proudí z RND, tedy od nás ke všem divákům, posluchačům a také čtenářům, tedy pro vás i v textech písní z CD Niekto to rád slovenské...


Zasľúbená zem

Dnes sa spolu odvezieme

do tej zasľúbenej zeme.

Vandrujeme, putujeme,

spievame a málo jeme.

Európa, skúpa mať,

prečo o nás nechceš stáť?

Kde nájdeme takú vlasť,

kde sa dajú aj sny pásť?


A keď loďou odplávame,

Európe zamávame.

Navždy zostaneme sami

s naivnými vidinami...

Európa, skúpa mať,

prečo o nás nechceš stáť?


Amerika, Amerika,

už si moja duša zvyká:

iné piesne, všetko iné.

Od zajtra už inak žime...


Počuje ma niekto


Počuje ma niekto,

počuje nás niekto z vás?

Počujete ľudský hlas?

Opakujem znova,

sú to len tri slová:

Počuje ma niekto?

Počuje ma niekto z vás?



Východom, západom,

juhom a severom,

šíria sa tri slová

prvý raz éterom.


Tie slová do éteru

vyslovil pán farár Murgaš.

Náš pán farár, namojveru,

prstom naňho ukáž.


Dá sa pre svet urobiť dosť,

dá sa aj čas prespať:

spraviť sochu, postaviť most,

v ceste stáť – aj nestáť.

Dá sa svetom iba tak ísť

ako slepé kura.

Padať ako suchý list

a či kričať hurá...


Slová, ktoré spojili svet,

slová – ľudské mosty.

Slová, ktorým človek dal let

a tiež zmysel prostý:


Spájať ľudí ako rieky

oddialiť deň súdny.

Naplniť sen dávnoveký:

byť v spojení s ľuďmi...


Sloboda je pierko


Sloboda je pierko

z krídla holubice,

čo chce k letu

iba čistý vzduch.

Býva len pár krokov

od strelnice,

a preto má slabý sluch.


Ako pierko z krídla holubice

letí si – a nepadá.

K tomu letu svet jej

hrá na bicie.

A sólo má armáda...


A kým dlaňou láskaš

chrbát holubičí

a chceš letieť

s vtákmi do výšok,

svet poriada ďalší

veľký zápas býčí

a prípadne

iný šok.

Iba pierko

z krídla holubice

letí si – a nepadá.

A nepozná pasy

a hranice.

Nervózna je

z toho armáda…



















Foto: Človečina s Katarínou Kolníkovou (1971). Foto: archív RND






1
Vytisknout
3412

Diskuse

Obsah vydání | 1. 9. 2021