Putinovo Rusko je země, o níž snili pučisté z roku 1991

23. 8. 2021

čas čtení 2 minuty
  • Zbylých vymožeností revoluce z roku 1991 využívá režim k udržení vlastní stability. 

Memoáry těch, kdo se zúčastnili pokusu o puč v srpnu 1991, ukazují, že byli spíše vedeni snahou zachovat SSSR a jeho postavení velmoci než udržet nominální moc komunistické strany a státní kontrolu ekonomiky, píše Konstantin von Eggert.

Tato sada preferencí má blízko k ideálům, i když možná ne k jednotlivým konkrétním názorům Vladimira Putina a jeho režimu.

Tři dekády po převratu tak Putinovo Rusko do značné míry připomíná stát, jaký by pučisté vytvořili, kdyby jim v tom nezabránily tisíce obyvatel Moskvy a Petrohradu.

Z Ruska, o jakém snili protestující proti převratu, zůstává málo - kromě plných regálů a (dosud) volného cestování do zahraničí pro většinu občanů. A obojí přežívá jen díky poučením, které si vládnoucí tajné služby odvodily z minulosti.

Především pokud má autoritářský režim přežít, lidé musejí mít plné žaludky. Za druhé ti, kdo jsou v takových podmínkách nešťastní, musejí mít možnost odjet, místo aby se přidali k domácí opozici. Putin chápe, že právě díky tomu se sám vyhne převratu.

Ruský režim dělá co může, aby snížil počet potenciálních aktérů změny tím, že je přiměje opustit zemi. Nikdo přesně neví, jak velký je tento odliv lidí, ale zjevně jde o gigantickou záležitost, ve srovnání se sovětskými časy.

Jinak řečeno, dnešní Kreml využívá dvou posledních výdobytků antikomunistické a antiautoritářské revoluce roku 1991 jako nástroje zachování autoritářského režimu, který se doslova před očima mění v otevřenou diktaturu.

Ruský postup ke svobodě probíhá formou "dva kroky vpřed, jeden vzad". V nějaké chvíli se ve společnosti přece jen prosadí nevratné změny. A teprve pak bude revoluce z roku 1991 zaujímat v dějinách Ruska místo, jaké jí právem náleží.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
5286

Diskuse

Obsah vydání | 26. 8. 2021