Korunovace krále Karla: zastaralá přehlídka, která by se měla přehodnotit

5. 5. 2023

 

Korunovace již neposkytuje platformu k předvádění imperiálního vlivu, jak se o to stále důrazně snažila korunovace Alžběty II. před sedmdesáti lety za účasti více než 50 vysokých představitelů britských držav a zemí Commonwealthu. Nebude to ani oslava globálního vojenského a námořního vlivu Británie, kterou dřívější korunovace také byly. Ty časy jsou pryč a je to dobře.

Korunovace se rozhodně nekoná kvůli poptávce veřejnosti nebo nadšení pro monarchii či nového krále. Pouhých 9 % dospělých Britů tvrdí, že jim na víkendových událostech "velmi záleží". Pouze 7 % se označuje za oddané royalisty, kteří jsou ochotni monarchii nekriticky podporovat. Zdá se bezdůvodné platit 250 milionů liber za korunovaci v době krize životních nákladů.

Božské právo vládnout

Moderní Británie však není svatým národem. Dokonce není ani převážně protestantským národem. Británie je naopak stále více sekulární, přestože zůstává hluboce poznamenána svou dlouhou křesťanskou historií, což někdy ani nechápe. Anglie a Wales se staly menšinovými křesťanskými zeměmi. Přesto má Anglie, i když ne Skotsko, Wales ani žádná z částí Irska, zavedenou státní církev. Zda to tak může nebo má zůstat i nadále, by mělo být předmětem vážné veřejné diskuse. Ta se však nevede.

Žádná jiná konstituční monarchie v Evropě nemá takovou náboženskou korunovaci jako Británie. Žádná jiná země nepředstírá, že by její hlava státu byla vybrána nebo vyzvána k vládě božstvem. To neznamená, že by se při příležitosti přechodu k nové hlavě státu neměly konat žádné ceremonie, tradice ani oslavy. Znamená to však, že tento rituál by měl být změněn a neměl by pokračovat ve své staré podobě.

Široce pociťovanému dopadu přechodu z dlouhé vlády Alžběty II. by měla odpovídat i vážnější občanská reakce. Měl vést k tomu, aby si Británie důkladněji a otevřeněji položila otázku, zda - a pokud ano, tak v jaké podobě - je sobotní akce vůbec zapotřebí. To by však vyžadovalo řádnou veřejnou diskusi, a to nejen o korunovaci, ale i o etablované církvi - a nakonec i o samotné monarchii.


Je pravda, že určité úsilí bylo vynaloženo na to, aby korunovace Karla III. byla inkluzivnější. Kromě arcibiskupa budou hrát roli i někteří další věřící představitelé. Národy Spojeného království budou výslovněji vzývány. Panovnický rod bude mít menší roli. Hudba bude multikulturní. Lekci přečte hinduistický premiér.

Chybí celonárodní diskuse


Nejsou to Britové, kdo by měl slíbovat věrnost králi. Je to král, kdo by měl slíbit věrnost britskému lidu. V tom je mezi nimi velký rozdíl. Jeden slib je feudální a uctivý. Druhý je ústavní a demokratický. Král se rozhodl pro ten první. Je to výmluvná volba.

Není to volba, kterou bychom měli následovat. Od svého nástupu na trůn udělal Karel několik dobrých věcí. Některé jeho instinkty jsou pokrokové, dokonce moderní. Ale neztělesňuje a nemůže ztělesňovat národ, jeho zákony, náboženství nebo instituce tímto mystickým způsobem. Výzva k věrnosti osobě, nikoli systému nebo národu, je ponižující a absurdní.

Tyto noviny se důsledně zasazují o racionálnější dospělou debatu o monarchii a různých alternativách. Před jednou generací jsme pomohli k tomu, aby se republikánská věc opět stala součástí této diskuse. Mnoho průzkumů veřejného mínění v období před korunovací potvrdilo, že veřejnost zastává různé názory. Generace se liší. Názory nejsou manichejsky rozděleny mezi fanatické monarchisty a zaryté republikány.

Veřejnost je v tomto ohledu daleko vepředu před politickým systémem. Seriál deníku Guardian o výdajích, které stát platí na monarchii, ukázal, jak se zdá, že majetek Windsorů byl nashromážděn z veřejných prostředků. Přesto příliš mnoho poslanců uvízlo v minulosti a bojí se diskutovat i o takových otázkách, jako je velikost královské rodiny, její bohatství, pozemky a majetek.