Jak vláda umí léky a tripartitu
7. 5. 2023 / Boris Cvek
Prý se při hlasování ve Sněmovně o jeho zákonech pozná, kdo je a kdo není zkorumpovaný. Je zvláštní sledovat, jak pravicoví ministři objevují, že trh je údajně zneužíván a křiven soukromým byznysem za bezmocného přihlížení úřadů jako ERU (ministr průmyslu), UHOS (ministr zemědělství) nebo SUKL (ministr zdravotnictví).
Prezident České lékárnické komory se s panem ministrem shodli, že je zapotřebí, aby české úřady, konkrétně úřad pro kontrolu léků a antimonopolní úřad, byly mnohem tvrdší ve věci boje se škodlivými praktikami farmaceutických firem. Ministr dokonce chystá zákon, podle nějž budou muset farmaceutické firmy mít ve svých skladech rezervy léků, což ale podle představitele těchto firem může mít katastrofální dopady na český trh s léky.
Kdyby vám z toho bylo nevolno, pomněte, že pan ministr už jako lékař zažil mnohokrát výpadky léků a vozil si je dokonce soukromě z Vídně, aby mohl léčit pacienty. Problém je prý celounijní a ani takové Švýcarsko, které v Unii není, nemá léků dost, naopak je tam situace údajně vůbec nejhorší. Navzdory vysokým cenám léků a navzdory tomu, že ve Švýcarsku sídlí farmaceutičtí giganti. Ale Unie prý už pracuje na nápravě. Díky Bohu a díky panu ministrovi. Jeho rozhořčení a nasazení bylo velmi autentické, škoda jen že nic z toho vůbec nezaručuje dobrý výsledek.
Větší část Otázek byla věnována diskusi o ekonomice mezi poradcem premiéra, šéfem největší odborářské centrály a viceprezidentem Svazu průmyslu a obchodu. I to bylo celkem divoké představení. Pan poradce začal tím, že inflace není hlavní problém, který musíme řešit. Tím se rozešel s oběma partnery v debatě. Podle něj je na tom ČR docela dobře: už jsme prý dohnali, pokud jde o kupní sílu, Španělsko (o španělské nebo francouzské inflaci ale ani slovo), máme nízkou nezaměstnanost a ohrožení chudobou je u nás velmi nízké (ve společnosti, kde by všichni umírali hlady, by bylo ještě nižší, dokonce nulové). Vládní balíček pro stabilizaci rozpočtu prý bude takový, že s ním budou všichni nespokojeni, což je zajisté, jak tvrdí pan poradce, důkazem jeho kvality.
Ačkoli bylo zjevné, že zástupce průmyslu jednoznačně podporuje škrtání a stojí v zásadě na straně vlády, ještě jasnější bylo, že mu vadí, že vláda neprojednává své reformní kroky právě se sociálními partnery v tripartitě. V tom se shodl se šéfem odborářské centrály. Spor se mezi nimi ovšem rozhořel, pochopitelně, o výši platů. Průmyslu vadí příliš vysoké platy ve veřejné sféře ve srovnání se sférou soukromou, prý to neodpovídá růstu produktivity práce.
Pan průmyslník ale zapomněl být konkrétní, měl třeba na mysli 130 procent průměrné mzdy pro učitele a jejich korelaci s produktivitou práce? Kupodivu v této tematice se pan poradce premiéra postavil za odboráře a kladl důraz nikoli na výši platů ve veřejné sféře, kde prý nelze skutečné odborníky nalákat na malé peníze, ale podle něj je třeba spíše snížit celkový objem prostředků na platy ve veřejné sféře. Představuji si špičkového učitele na dvě stovky dětí nebo špičkového policistu na celé okresní město, to bude krása. Špičkoví a ještě ušetříme!
Když se moderátor ptal na to, zda můžeme dělat reformy nebo rezignovat na sociální funkci DPH (poradce neodolal a ujel si na Dánsku a jeho jedné sazbě DPH ve výši 25 procent, aniž by zmínil, že je to mezi vyspělými zeměmi výjimka a že Německo, Francie, Británie a mnoho dalších zemí dělá pomocí DPH sociální politiku), když nám nefunguje sociální systém ani digitalizace, pokrčil pan průmyslník rameny s tím, že je třeba dělat reformy tak jako tak. Už zbývá jen rozdat mávátka a pustit se do proudu řeky s nadšenou oslavou mostu, který ovšem neexistuje, jak je tomu na konci slavného filmu Bílá paní.
Takže shrňme si to takto: vláda nekonzultuje připravovaný balíček spásy se sociálními partnery, ti mají být postaveni před hotovou věc. Podle zástupce průmyslu naopak vláda musí hledat řešení na základě kompromisu a konsensu se sociální partnery. Ti se ke vzájemnému kompromisu připravují svými na opačné strany přehnanými prohlášeními o výši mezd.
Odborář ukazuje na to, že dvě minulé vlády vypustily z rozpočtu stovky miliard (moderátor se ovšem odboráře ptal na to, proč hlavního strůjce tohoto nesmyslu nevyhnaly odbory ze své demonstrace, na což nedostal žádnou odpověď, odborář se vrhl do jiného tématu s o to větší vervou) a že to mají platit zaměstnanci. Poradce premiéra se diví, že odboráři vadí snižování daní právě pro zaměstnance (hlavně ty bohaté), které z rozpočtu vypustilo přes sto miliard. Do toho pak průmyslník oroduje za vyšší počet práceschopných lidí v české ekonomice, což ale není v jeho případě apel na oddlužení exekucemi postižených lidí, ale na otevření hranic regulované ekonomické migraci. A divák? Je vděčný, když může odejít od obrazovky do lesa.
Diskuse