Konflikt v Súdánu hrozí přerůst v regionální chaos

11. 5. 2023

čas čtení 6 minut

Súdánská válka je na pokraji rozpoutání významného regionálního konfliktu. Tomu lze zabránit. Je však třeba, aby roli při moderaci konfliktu primárně sehrála Organizace spojených národů. O víkendu USA a Saúdská Arábie svolaly do Džiddy jednání o krátkodobém příměří, které by umožnilo přísun humanitární pomoci a evakuaci civilistů. To je těžký úkol. Američtí a saúdští diplomaté však stojí před druhým, stejně obtížným úkolem: jak izolovat súdánskou krizi, aniž by zabředla do regionálních a globálních antagonismů, píše Alex de Waal.

Žádný z vnějších hráčů válku v Súdánu nechtěl a žádný z nich si nepřeje její eskalaci, včetně Ruska a Číny. Vnější mocnosti, zejména na Blízkém východě, mohou mít své favority v čele země, ale žádná z nich si nepřeje, aby její kandidát vládl nad doutnajícími troskami. S každým dalším dnem se zvyšuje riziko, že se vnější mocnosti do súdánského konfliktu zapletou.

Egypt otevřeně upřednostňuje šéfa súdánských ozbrojených sil neboli SAF, generála Abdela Fataha al-Burhana. Také Turecko a Katar, které mají úzké vazby na súdánské islamisty, se přiklánějí na jeho stranu. Spojené arabské emiráty mají vazby na dva přední súdánské generály, ale bližší politické a obchodní vztahy mají s Burhanovým rivalem, generálem Mohamedem Hamdanem Dagolem - známým jako "Hemedti" - a jeho Silami rychlé podpory (RSF).

Liga arabských států kopíruje egyptský postoj a al-Burhana označuje za zástupce súdánského státu, zatímco Hemedtiho nepřímo označuje za rebela.

S RSF spolupracuje Wagnerova skupina, ale Kreml má také zájmy v námořní základně v Rudém moři a ve vojenských zařízeních kontrolovaných SAF. Čína v Súdánu investuje zejména do ropného sektoru; Rudé moře považuje za strategický článek své iniciativy Pásmo a cesta - vodní trasa je jejím hlavním námořním obchodním koridorem do Evropy.

Konflikt představuje riziko pro národní bezpečnost sousedních zemí. Egypt se potýká s masovým přílivem lidí, který již přesáhl 100 000 osob. Neoficiálně se očekává, že uprchlíků bude milion, včetně mnoha osob dvojího súdánsko-egyptského občanství. Saúdská Arábie přijímá evakuované přes Rudé moře. Ve všech monarchiích Perského zálivu žijí súdánské diaspory, které s sebou přivážejí své rozvětvené rodiny. Tyto státy a země jako Turecko mají velké investice v súdánském zemědělství, kterému hrozí kolaps.

Obnovení konfliktu v Dárfúru bude mít za následek, že se do pasti dostanou i západní sousedé Súdánu. Jednou ze skupin, které je třeba sledovat, jsou arabské milice Músy Hilála, velitele džandžavídů, kterého Hemedti porazil, když RSF převzala kontrolu nad dárfúrskými zlatými doly. Dalšími jsou bojovníci věrní Súdánské osvobozenecké armádě Minniho Minawiho a Hnutí za spravedlnost a rovnost Jibreela Ibrahima, které zatím zůstávají neutrální. Jakmile se však SAF pokusí uzavřít hranice, zaútočí na zlaté doly a vypálí Hemedtiho domovskou základnu; Dárfúr pravděpodobně exploduje, což bude mít strašlivé humanitární následky.

Do konfliktu je také zapojena Libye. Šéf takzvané Libyjské národní armády Chalífa Haftar Hemedtiho podporuje logisticky. Bojovníci RSF a další lidé bojovali doma v Libyi na různých stranách: někteří se vrátí, aby se zapojili do bojů, jiní mohou bojovat mezi sebou v Libyi. Tyto skupiny jsou ozbrojené a nebezpečné také v Čadu a Středoafrické republice. Čadský prezident Mahamat Deby ví, že jeho otec i předchůdce jeho otce se dostali k moci při invazi z Dárfúru a že jeho protivníci na něj budou připraveni.

Súdánská válka se také prolíná s válkou v Etiopii. Válečná zóna sousedí se Súdánem, včetně trojúhelníku al-Fašaga - oblasti sporné mezi oběma zeměmi. Uvnitř Súdánu se nachází 80 000 tigrajských uprchlíků, kterým hrozí nebezpečí, a prapory tigrajských vojáků, kteří sloužili u OSN a dostali tam azyl. Egypt mezitím bude přemýšlet, zda nenastal okamžik, kdy by mohl narušit plánované napouštění Velké etiopské přehrady Renaissance během letošního letního období dešťů.

Jediným sousedem, který vidí potenciální výhody súdánského konfliktu, je Eritrea. Chaos je příležitostí pro eritrejské bezpečnostní agenty, aby se mohli volně pohybovat, shromažďovat disidenty, kteří zmizí v tamním gulagu, a rekrutovat uprchlíky, aby doplnili armádní stav. A čím hlouběji se sousedé Eritreje ve nacházejí ve zmatku, tím mocnější je eritrejský despota Isseyas Afewerki mocnějším vojenským hegemonem v regionu.

V tomto regionálním kotli hrozí, že se do něj zapojí za prvé všichni sousedé a za druhé, že každý z nich využije své páky k tomu, aby se svému rivalovi ubránil. Každá vláda, která se pokusí vstoupit do role prostředníka, bude ostatními vnímána jako vláda sledující své zájmy na úkor ostatních.

USA, Čína a Rusko sdílejí základní program, kterým je zastavení rozpadu státu. Pokud však Washington bude viditelně vystupovat jako prostředník moci, budou Čína a Rusko v pokušení hrát roli spoileru.

Ve čtvrtek vydal prezident Biden exekutivní příkaz, který povoluje sankce proti "osobám odpovědným za ohrožení míru, bezpečnosti a stability v Súdánu" nebo osobám, které brání přechodu k demokracii či se dopouštějí závažného porušování lidských práv. Súdánské generály ani jejich zahraniční podporovatele, kteří jsou zkušenými porušovateli sankcí, to pravděpodobně nevyděsí. Ale vyburcuje to Čínu, Rusko a africké státy, které jsou jednotně proti jednostranným americkým sankcím, ať už jsou zavedeny kdekoli.

Zdá se, že USA se vzdaly OSN. Je pravda, že organizace je slabě vedená, neboť opustila Súdán v hodině nouze a její fungování vyžaduje pečlivou diplomatickou práci. Má-li se však zabránit regionálnímu požáru, je třeba neutralizovat všechny potenciální narušitele, a k tomu je OSN nepostradatelná.

 

Celý text v angličtině ZDE

1
Vytisknout
3665

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2023