Izrael je sud s prachem, který je před výbuchem

11. 5. 2023

Avšak izraelská pravice Netanhajuovy kroky podporuje. Odhaduje se, že 28. dubna se v Jeruzalémě před znovuotevřením Knesetu po svátku Pesach sešlo na masovém shromáždění 200 000 protestujících, kteří byli pro reformu.

Promluvili k nim politikové včetně ministra spravedlnosti Jariva Levina, který prohlásil, že vláda je nadále odhodlána plánovanou reformu soudnictví provést. Levin napadl opoziční strany za to, že v rámci zprostředkovatelského procesu, který vede izraelský prezident Isaac Herzog, odmítají přistoupit na kompromis ohledně této legislativy.

Netanjahuův slib, že bude usilovat o kompromisní plán, se setkal se skepsí mnoha představitelů opozice i běžných Izraelců. Důvodem jsou přinejmenším zčásti sliby vládních ministrů, že opatření tak či onak prosadí, a jejich nepřátelská rétorika vůči nejvyššímu soudu a milionům Izraelců, kteří chtějí reformě zabránit.

Desetitisíce Izraelců vyšly o uplynulém víkendu opět do ulic, již sedmnáctý týden po sobě, kdy lidé masově protestují proti plánu, který podle mnohých podkopává izraelskou demokracii.

Mezitím střety mezi muslimy a izraelskou policií během svátku Pesach a ramadánu vedly ke zvýšení napětí s Palestinci a sousedními arabskými státy. Poté, co izraelští vojáci dvakrát vtrhli do mešity al-Aksá v okupovaném Jeruzalémě, kde zatkli stovky věřících a několik jich zranili, přišla okamžitá reakce ze strany přívrženců Hamásu sídlících v Libanonu.

Během následujícího víkendu bylo na Izrael vypáleno 34 raket, které byly většinou zachyceny izraelským obranným systémem Iron Dome.

Vřelé vztahy Izraele se státy Perského zálivu se během posledních měsíců postupně ochlazovaly také kvůli nenávistným výrokům na adresu Palestinců ze strany představitelů krajně pravicové koalice a zvýšenému násilí osadníků na Západním břehu Jordánu.

Pro Izrael je to nebezpečná doba, neboť si připomíná 75. výročí své státnosti. Izraelská společnost je roztříštěná - a vnější nepřátelé Izraele to vědí. Ale ví to i Netanjahu.

Premiér chápe, že současná situace je neudržitelná. Rozhodnutí zabránit židovským věřícím ve vstupu na Chrámovou horu, kde se nachází mešita Al Aksá, až do konce ramadánu má zřejmě za cíl zmírnit napětí.

Tváří v tvář nepříznivým okolnostem doma i v zahraničí se Netanjahu v nadcházejících týdnech pravděpodobně pokusí soustředit na schválení rozpočtu. Může doufat, že tím odvede pozornost zastánců tvrdé linie v jeho koalici od reformy soudnictví a zajistí si určitý politický prostor k oddechu.

I když se izraelská společnost rozkládá a investoři v reakci na navrhovanou reformu soudnictví stahují ze země své peníze, mnozí členové vlády zůstávají ideologicky odhodláni jurisdikci vykastrovat – a to za každou na cenu.

To by mohlo vyvolat další problémy. Mnozí protestující mají pocit, že Netanjahuovi, muži proslulému tím, že vráží nůž do zad i svým spojencům, nelze věřit. I kdyby se premiér pokusil situaci zmírnit, postoj řady jeho ministrů pravděpodobně způsobí, že mnozí lidé budou ještě skeptičtější k jeho skutečným záměrům. Nespokojení lidé z izraelských ulic v dohledné době pravděpodobně nezmizí.

Netanjahu mezitím již ukázal, že je ochoten ustoupit požadavkům krajní pravice, aby si ji udržel na své straně - i když se v jejich vzájemných vztazích začínají objevovat trhliny; třeba poté, co několik členů krajně pravicové strany Otzma Jehudit premiérovi pohrozilo rezignací.

Když Netanjahu oznámil své plány na pozastavení reformy soudnictví, ve většině západních médií zapadla zpráva, podle které si odsouzený stoupenec židovské teroristické organizace a zároveň ministr bezpečnosti Itamar Ben Gvir dokázal od premiéra výměnou za podporu legislativní pauzy vymoci příslib vytvoření ozbrojené národní gardy pod jeho velením.

Tato jednotka zatím nevznikla. Avšak rozhodnutí předat extremistickému ministrovi takovou pravomoc ukazuje, jakou silou disponují ministři tvrdé linie a stoupenci krajní pravice.

Vše nasvědčuje tomu, že chaos bude pokračovat, protože ministři nadále vyzývají k prosazení hluboce polarizující legislativy, přičemž krajní pravice i nadále těží ze své neústupnosti. Ben Gvirova národní garda by mohla dále rozdmýchat napětí s Palestinci, potažmo i s ozbrojenými islámskými skupinami na Blízkém východě. Ačkoli svátek Pesach poskytl vítanou přestávku v izraelském politickém dramatu, další nepokoje jsou na obzoru.

 

Celý článek v angličtině ZDE