Společně proti Erdoğanovi

5. 5. 2023

Vlevo září moře a před pódiem, kam až oko dohlédne, téměř nekonečný dav lidí: Když se istanbulský primátor Ekrem Imamoglu po velmi emotivním projevu vyčerpaně vzdá mikrofonu, z tisíců reproduktorů zazní jeho slogan, která se již dávno stal leitmotivem opoziční kampaně: "Her şey çok güzel olacak" – "Všechno bude velmi krásné".

Vypadá to jako 100 000 hlasů v neděli na náměstí u moře v Izmiru, zdá se, že se již oslavuje vítězství. Usmívající se tváře všude kolem, lidé skáčou nahoru a dolů za zvuku reproduktorů, dav je elektrizován. 14. května bude Turecko volit nový parlament a nového prezidenta. Volební kampaň je v plném proudu.

Když na konci dlouhého odpoledne sám kandidát, Kemal Kiliçdaroğlu, konečně vstoupí na pódium, na náměstí se ozve další halas. Prezidentský kandidát opozice, kterého ještě před pár týdny mnozí zavrhovali jako nudného, je oslavován jako popová hvězda. Téměř bez ohledu na to, co říká, ať už slibuje prvovoličům světlou budoucnost, nebo tvrdí, že peníze ukradené současnou vládou budou získány zpět, každé větě se nadšeně tleská.

Izmirův vzkaz je jasný: Kandidát a jeho stoupenci nepochybují o tom, že 14. května vyhrají turecké "osudové volby". Existují dobré důvody, proč je tato víra realistická. Průzkumy pro Kiliçdaroğlua jsou dobré, nikdy předtím nebylo na volebních shromážděních opozičního kandidáta více lidí a nikdy předtím nebyla opozice vůči stávajícímu prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi tak sebevědomá jako dnes. Jistě, metropole u Egejského moře byla po desetiletí baštou opozice. Ale i v jiných městech je zřejmé, že po 22 letech ve vládě má Erdoğana stále více lidí plné zuby.

Chtějí překonat Erdoğana

Uplynulý víkend byl opět důležitou demonstrací jednoty. Všichni straničtí lídři šestistranné koalice, včetně přední ženy strany IYI Meral Akşenerové, která o něm vyjádřila pochybnosti těsně před nominací Kiliçdaroğlua, vystoupili na pódium v Izmiru. Demonstrativní jednota a podpora Kiliçdaroğlu je tak jasná, že o ní nikdo nepochybuje.

Všechen hněv, zoufalství a všechna ponížení posledních 20 let nyní vrcholí jediným požadavkem: Erdoğan musí jít! Samozřejmě jde o lepší hospodářskou politiku, rehabilitaci soudnictví, o právo, pořádek a demokracii, jak se opakovaně skanduje, ale především je třeba překonat autokracii úřadujícího prezidenta.

Před několika týdny jeden z nejdůležitějších opozičních novinářů z novin BirGün řekl, že by měl existovat pouze jeden cíl, kterému se všichni musí podřídit: "Kartágo musí padnout, Kartágo musí padnout". V té době ještě nebylo jasné, kdo se nakonec stane prezidentským kandidátem opozice. "Bez ohledu na to, kdo bude nominován, každý ho musí podpořit. Už nemáme jinou šanci," napsal deník.

Opoziční koalice šesti stran se toho drží. Od Kiliçdaroğluovy sociálně demokraticko-kemalistické CHP přes pravicovou nacionalistickou stranu IYI Merala Akşenera až po dva bývalé ministry AKP Ahmeta Davutoglua a Aliho Babakana, všichni se této cesty drží. Neexistují žádné neshody ani distance, a to platí i pro zacházení s kurdskou HDP, i když Erdoğan se snaží rozdělit opozici právě v tomto bodě.

Korunovační veletrh v Izmiru

Předtím, než Kiliçdaroğlu minulou neděli slavil korunovační mši v Izmiru, prezident Recep Tayyip Erdoğan se poprvé objevil na stejném náměstí den předtím po své nepřítomnosti kvůli nemoci před týdnem. To, co mělo být jakýmsi vzkříšením, se ve skutečnosti změnilo v trapnou přelétavost sem a tam nad otázkou: Přijde nebo nepřijde? Přestože se churavějící prezident objevil živě na zbrojním veletrhu na starém istanbulském letišti v sobotu ráno, a proto všichni v Izmiru věděli, že Erdoğan je zpět na nohou, nechal své fanoušky ve tmě téměř tři hodiny na pochybách, zda přijede nebo ne.

Rozšířila se fáma, že Erdoğan je zklamaný, protože na ploše bylo příliš málo lidí, a proto nechce vystupovat. "Ne, to nemůže být správné," řekl starší občan na okraji davu. "Náš prezident brzy přijde." Nálada, která stejně nebyla zrovna nadšená, padala níž a níž.

Když se Erdoğan konečně objevil na pódiu, byl ve srovnání s předchozími volebními kampaněmi sotva k poznání. Místo optimismu měl jen jedno poselství: Kiliçdaroğlu je kandidátem "teroristů PKK", protože kurdská HDP, mezi mnoha dalšími, vyzvala ke zvolení opozičního lídra. Ale i u svých vlastních následovníků může stěží způsobit pobouření tímto neustále opakovaným obviněním. Proto se prezident stále více přesouvá k výhrůžkám.

Vyhrožuje vládou "Kandilu", ústředí PKK v severním Iráku, "neopustíme tuto zemi," řekl den po svém neuspokojivém vystoupení v Izmiru. Jeho ministr vnitra již předpověděl, že vítězství opozice bude "převratem Západu". Čím hůře pro Erdoğana dopadají průzkumy veřejného mínění, tím se hrozby stupňují. "Přizná prezident vůbec porážku?" ptá se stále více lidí v Turecku.

Sociální média varují před tím, aby vás tyto hrozby iritovaly. "Jděte volit, vezměte s sebou své sousedy, jasně odmítněte autokracii jednoho muže," zní také odpověď Kemala Kiliçdaroğlua. "Čím jasnější bude porážka vlády, tím obtížnější pro ni bude zpochybnit naše vítězství prostřednictvím manipulace a podvodů."

Zdroj v němčině: ZDE