Korunovace Karla III.: Národ zívá

5. 5. 2023

 
Proč je tak rozšířený pocit, že korunovace je nepodstatná?  Vodítkem je střet mezi nepříjemnou realitou postavení Spojeného království ve světě po brexitu a grandiózními tituly, které zdědil Karel III.

V okamžiku středověkého tmářství ho arcibiskup polije olejem "korunovační lžící" z 12. století.   Neposmívejte se této lžíci. Začátkem tohoto týdne napsal konzervativní historik Robert Toombs v časopise Spectator, že "tato konkrétní lžíce", tato "velmi zvláštní" lžíce, "tato zlatá lžíce svatého oleje" je "nejdůležitější lžící na světě".

Mezitím nás zmínka o Nejvznešenějším podvazkovém řádu zavede do roku 1348, kdy se tehdejší anglický král Eduard III. snažil připoutat své barony ke svému nároku na francouzský trůn tím, že jim nabídl nový klub, do kterého by mohli vstoupit.

Všechny tyto velkolepé tituly jsou určeny pro panovníka malé postimperiální země na severozápadním okraji Evropy, která se po většinu posledních deseti let nachází v neustálé krizi.  Nedávno zemřelé královně to možná prošlo, protože zažila poslední dny Spojeného království jako globální mocnosti. Nyní se však chvástání v konzervativních novinách, že korunovace zajistí, že Spojené království zůstane "závistí světa", zdá být vzdálené stavu unaveného a znepokojeného národa. Samotný korunovační obřad je anomální. Belgická, nizozemská a španělská královská rodina je nikdy neměly.  Skandinávské země zrušily korunovace svých panovníků, protože chtěly označit konec absolutní královské vlády (Dánové v roce 1849) nebo ušetřit peníze (spořiví Švédové v roce 1873).

Abychom pochopili, proč korunovace tolik spoluobčanů nedokáže dojmout, představme si, že by habsburská vláda přežila porážku v první světové válce.  Představte si, že titulární hlava rakouského státu stále sídlí v Hofburgu a stále se oslovuje "pane císaři" nebo "paní císařovno". Představte si, že Rakušané mluví, jako by Habsburkové nějakým nejasným způsobem stále vládli všem územím rakousko-uherské říše ve střední Evropě, a tvrdí, že císaře do čela rakouské církve ustanovil Bůh.  

To by bylo absurdní.

Paradoxem Karla III. je, že to zřejmě ví, ale nemůže s tím nic dělat. Není mladým králem, jehož nástup na trůn by předznamenal nový karolinský věk. Je to muž, kterému je 74 let a je v pasti své minulosti. Z devadesátých let minulého století se ozývá jeho katastrofální manželství s princeznou Dianou. Žena, s níž měl poměr, Camilla Parker Bowlesová, bude naší královnou a část obyvatelstva ani jednomu z nich nikdy neodpustila, že zradili "princeznu lidu".  Nikdo, kdo četl autobiografii Náhradník, nemůže pochybovat o tom, že odcizení Dianina a Charlesova syna prince Harryho má své kořeny v traumatu, které utrpěl kvůli smrti své matky. Jeho útoky na monarchii nesetkaly v Británii s nejpozitivnějším přijetím.

Na jednom místě knihy Náhradník si Harry stěžuje, že protože byl druhým synem, musel obývat menší ložnici než jeho starší bratr - "miniaturní pokoj v úzké zadní chodbě" -, přičemž zapomíná dodat, že jeho ložnice se stále nacházela v paláci.