Katastrofa Covidu-19: Co se zhatilo a jak zabránit, aby se to stalo znovu

30. 7. 2020

Šéfredaktor britského lékařského časopisu The Lancet Richard Horton v něm publikoval nejcitovanější vědecké články o koronavirové pandemii, od prvních analýz čínských vědců až po nejnovější analýzy o vývoji vakcín. Horton také ostře kritizuje selhání globální reakce na koronavirus. V květnu Hortonova redakční rada požadovala v komentáři, aby si Američané zvolili prezidenta, "který dokáže pochopit, že zdraví veřejnosti nemůže být obětí stranické politiky".

Horton nyní vydal novou knihu s názvem The Covid-19 Catastrophe: What’s Gone Wrong and How to Stop it Happening Again. (Katastrofa Covidu-19: Co se zhatilo a jak zabránit, aby se to stalo znovu). Je to hněvivá kniha, vibrující rozhořčením nad chybami posledního půl roku. Horton obviňuje Donalda Trumpa ze "zločinu proti lidskosti", že snížil během pandemie financování Světové zdravotnické organizace. Obviňuje britského premiéra Borise Johnsona, že zavinil zbytečně smrt tisíců lidí.

Deník Washington Post Richarda Hortona interviewoval. Horton v rozhovoru říká:
 

Během první epidemie SARS tvrdily čínské úřady, že žádná epidemie není. Pokusily se podvést svět, než je udala Světová zdravotnická organizace. Myslím, že si Čína uvědomila, že tyto informace se dlouho potlačovat nedají. Myslím, že během loňského prosince se čínské úřady pokušely zjistit, co je to za záhadný zápal plic, snažily se porozumět podstatě této epidemie. Koncem toho měsíce si uvědomily, že jde o něco opravdu vážného.

Víme, že některé ty rané případy měly vazbu na živé trhy ve Wuhanu. Ale některé ne. Nerozumíme liniím nákazy virem v těch prvních dnech. Je zjevně vazba mezi divokou přírodou, životním prostředím a městy. Ale nevíme ve skutečnosti, kde jsou ty fragmenty té hádanky a jak je sestavit.

Otázka: Vědci reagují nesmírně rychle, neuvěřitelně rychle pracují na vakcíně. Řekl byste, že reakce vědecké komunity je daleko efektivnější než reakce vlád?

Ano, a to je jedním z důvodů, proč zuřím. Byl jsem svědkem toho, že vědecká komunita začala okamžitě jednat, shromáždila důkazy, na jejichž základě se dalo pracovat, bylo lze okamžitě vytvořit politickou strategii. A nic se nedělo. Není to jen selhání politiků. Je to i selhání lékařských a vědeckých poradců, protože nereagovali dost rychle.

Z lékařského hlediska reagovaly vlády příliš pomalu. Když vznikne krize veřejného zdraví, když vám virus doslova exponenciálně roste v obyvatelstvu, zdvojnásobuje se každé tři dny, nemáte týden na to, abyste si rozmýšleli, co dělat.

Uvažujme na tom, jak byste reagovali. Světová zdravotnická organizace vyhlásila Krizi veřejného zdraví mezinárodního znepokojení dne 30. ledna. Dalo by se předpokládat, že ministerstvo zahraničí nebo úřad premiéra požádá své velvyslanectví v Pekingu, aby jim vypracovalo okamžitě analýzu. Do 24 hodin by měli mít zprávu: Virus typu SARS způsobuje, že lidé končí v nemocnici. Není lék, není vakcína, mnoho lidí umírá. Předpovídá se globální pandemie.

Takže tohle má premiér na stole dne 1. února. Očekávali byste, že řekne: Dobře, musím okamžitě zorganizovat testování, trasování a karanténní systémy. Máme osobní ochranné pomůcky? Co uděláme ohledně fyzického distancování? Jak to bude se školami? Jak zabráníme konání masových akcí, aby se na nich virus nešířil?

Všechno tohle se mělo řešit během 48 nebo 72 hodin poté, co Světová zdravotnická organizace vyhlásila tu krizi. To se nestalo. Vědci v Británii, v Evropě, v USA nevzali vědecké informace přicházející z Číny vážně.

Ohromila je až epidemie v Lombardii. Tehdy Neil Ferguson, epidemiolog na Imperial College v Londýně, věc překalkuloval. A najednou viděli, že bude zcela zahlceno zdravotnictví. To byl ten klíčový okamžik.

Čínští lékaři dělali všechno, co by se dělalo v západních nemocnicích. Situace v Číně byla strašná. Ale my jsme tomu nevěřili. Kdybychom bývali zavedli karanténu 6. března a ne 23. března, absolutně, nezemřelo by 20 000 lidí.

Otázka: Ve své knize píšete: Příběh Covidu-19 ve Spojených státech je jedním z nejpodivnějších paradoxů celé pandemie. Žádná jiná země na světě nemá koncentraci vědeckých schopností, technických znalostí a produktivní kapacity, jakou mají Spojené státy. Je to neuvěřitelná vědecká supervelmoc. A přesto tento vědecký kolos naprosto selhal a nepodařilo se mu ovlivnit americkou politickou strategii.

Odpověď: Tohle je těžké. Mám rád Ameriku. Ale ona dokáže být nesmírně zápecnická. Myslím, že to, že se Amerika považuje za nejlepší zemi na světě, znamená, že si Amerika myslí, že je neporazitelná. To ovlivňuje americkou reakci na pandemii, ale také postoj ke globálnímu oteplování a k dalším hrozbám.

Nemyslím si, že mnoho amerických vědců v oboru veřejného zdraví a vládních poradců četlo ty vědecké články, které jsme vydali. Pokud ano, tak si nemyslím, že je brali vážně. Myslím, že to byla velmi vážná chyba v hodnocení rizika americkými vědci odpovědnými za veřejné zdraví. Znám Tonyho Fauciho dobře, a jeho celá kariéra je založena na boji proti AIDS. Je to brilantní vědec. Odvážný člověk. Ale něco se zhatilo. Neumím to řádně vysvětlit.

Nebo, řeknu to jinak. Pohlížím zpět. Vzpomínám, jak jsem v Atlantě v devadesátých letech hovořil s některými vědci pracujícími na HIV a ptal jsem se jich: Proč  za Reagana víc veřejně nekřičíte? Proč víc neusilujete o veřejné zdraví, když víte, že důkazy o bezpečné výměně injekčních jehel jsou tak jasné?

Oni řekli: "Vy tomu nerozumíte, jak to tady chodí." Oni všichni jsou oblečeni v námořnických uniformách a říkají mi: "My nemůžeme být aktivisty." Protože když jste vládní vědec, musíte pracovat v rámci politické infrastruktury té vlády, která je zrovna u moci. Musíte respektovat politickou atmosféru, nemůžete z toho vykročit. Když to uděláte, vyhostí vás.

Když se podíváme na dnešní vlády Donalda Trumpa na dnešní vedení CDC (amerického Centra pro zvládání infekčních chorob). Je dost dobře možné, že tam existují vědci, kteří si ty akademické články přečetli, ale nebylo jim dovoleno říct to nahlas.

Otázka: Nejlepší britští vědci v březnu vážně uvažovali o tzv. "stádní imunitě" - o ochraně zranitelných občanů, ale o tom, že dovolí viru projít celým obyvatelstvem. Nezbláznili se?

Odpověď: Oni mysleli, že jde o virus, jako je chřipka. Plánovali pro chřipku. Neplánovali jsme pro SARS a nedokázali jsme tu strategii dostatečně rychle změnit.

Otázka: Jaké jsou k dispozici léky?

Odpověď: Existují určité staré protivirové léky, a ty procházejí nyní klinickými zkouškami. Uvidíme, zda budou mít efekt. Asi ne. Vzniknou i nové protivirové léky, zatím žádné nemáme. A pak bude existovat kategorie léků, které nebudou proti viru, ale proti tomu, co vás usmrtí - proti té cytokinové bouři. Je to superobrovská zánětlivá reakce, která se vymkne kontrole. Takže jednou cestou jak léčit tuto nemoc je zabránit této explozi.

Pozitivní je, že se rychle připravují vakcíny. Po světě se pracuje asi na 200 vakcínách. Asi 15-20 z nich podstupuje nyní testy na lidech. Je možné, že koncem roku budeme mít vakcínu, která má určitou efektivitu a bude bezpečná.

Pozor ale. Vakcína tento virus nezlikviduje. Vakcína nikdy není stoprocentně efektivní a není k dispozici všem lidem. Nebudeme schopni očkovat 7 miliard lidí na této planetě a 7 miliard lidí nebude ochotných se nechat očkovat. Budeme mít zřejmě příští rok vakcínu, ale nebude to znamenat, že se budeme moci navrátit plně k normálnímu životu.

Jsem si jist, že věda nám poskytne spolehlivé odpovědi. Ale nejsem si jist, že systém, který existuje, bude schopen nám poskytnout férový výsledek. Musíme mít globální reakci a musíme ochránit ty, kdo jsou nejvíce v nebezpečí. Víme, kdo to je. Starší lidi. Lidi s chronickými nemocemi. Lidi z černošských a menšinových etnických populací, zdravotníci. To jsou ti lidé, kteří potřebují být očkováni. Ne já.

Riziko vakcínového nacionalismu je velmi reálné a neměla by to být nejsilnější a nejbohatší země, která tu vakcínu dostane jako první. Vy a já budeme v pořádku. Ale mnoho lidí ne. To se nezdá být správné.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 



1
Vytisknout
3528

Diskuse

Obsah vydání | 5. 8. 2020