Mezitím v Absurdistánu 138:

Hasičské stříkačky, neexistující továrna na roušky, portrét a la Banks a obnovení práva bít manželky

30. 7. 2020 / Tomasz Oryński

čas čtení 10 minut
Když vláda nabídla nové hasičské stříkačky pro ty farmosti, kde bude v prezidentských volbách největší účast, všichni byli zvědaví na to, co se stane, až bude největší volební účast v těch místech, která hlasovala pro opozičního kandidáta. A teď máme šanci to sledovat  v Podkarpatském vojvodství, trdadičné známém jako konzervativním a drtivou většinou podporujícím stranu Právo a spravedlnost (anebo, jak to formulují jiní, známém jako zaostalý venkov, na němž žijí burani), Jenže tam je malá farnoste Cisna, jako vesnice Asterix obklopená římskými tábory, zaznamenala volební účast 75 procent a zvítězil tam Rafał Trzaskowski. Dostali peníze na slíbenou hasičskou stříkačku, ale zároveň zahájil Nejvyšší auditní úřad inspekci místního hasičského sboru. Údajně ta inspekce nemá nic společného s výsledky voleb, ale jaksi Poláci už v takové náhody nevěří.

 

Kupodivu se neprovádí žádná inspekce v továřně na roušky v městě Staůpwa Wola, která, pokud věříme Andrzeji Dudovi, měla spolu s nějakými dalšími šicími výrobnami dodat do konce června sto milionů roušek. Zřejmě se inspekce nekoná, protože tato továrna vůbec neexistuje  a pokud věříme odborníkům, existovat nebude, protože očekávání postavit továrnu, která za pár týdnů začne vyrábět 29 milionů roušek měsíčně, to bylo, od samého počátku, nereálné a nemožné.

Jenže strana Právo a spravedlnoste neřeší takové triviality, jako je uvažování nad tím, jestli něco existuje nebo ne. V jejich legislativní smršti, během níž PiS mění snad úplně všechny zákony pod záminkou boje proti pandemii COVIDU-19, hlasovala strana Právo a spravedlnost pro dodatek k zákonu, který neexistuje, protože i když se připravoval, nikdy nevešel v platnost...

Někdy ale věci, které oficiálně neexistují, přesto fungují. Zpravodajství je plné informací o zatčení Sławomira Nowaka. Tento bývalý politik ze strany Občanská platforma, jehož politická kariéra v roce 2014 náhle skončila, když "zapomněl" uvést luxusní hodiny ve svém prohlášení darů (ach, to byly krásné dny, kdy politikové byli nuceni čelit odpovědnosti za své přestupky) se údajně podílel na nějakém korupčním skandálu na Ukrajině, kde pracoval od roku 2016. Šíří se nepodložené zprávy, že důkazy proti němu byly získány prostřednictvím izraelského špionážního systému Pegasus, který vláda před několika lety koupila. Používat tohoto systému ke špehování polských občanů je vysoce kontroverzní a skutečnost, že Nowak byl poradcem Trzaskowského předvolebního týmu, vyvolává další znepokojení, protože byl-li jeho telefon špehován a odposloucháván, může to také znamenat, že vláda shromažďovala klíčová data o opozičních poiticích a o Trzaskowského volební strategii.  Někteří opoziční politikové spekulují, zda to, že se Nowakův případ táhl tak dlouho navzdory tomu, že vyšetřovatelé dostali veškeré informace, které potřebovali, z Ukrajiny už loni, může být zase jen další podivnou shodnou okolností?

Zpět k věcem, které existují, neexistují, anebo se nezdají být tím, čím jsou. Například protesty proti nelegitimnosti voleb  vyšetřují ti soudci Nejvyššího soudu, které za soudce považuje jen strana Právo a spravedlnost, ostatní občané je ovšem považují jen za tzv. "soudce", protože je PiS jmenovala protizákonně.  Dosud byly těmito "soudci"  všechny protesty proti nelegitimnosti voleb odmítnuty nebo označeny za irelevantní.

Některé věci existují, ale nikdo, jak se zdá, neví, kde jsou. To je případ Polské pošty, která přišla o veškeré své akcie.   Naštěstí to nebyly nástroje majetníka, takže Polská pošta stále patří vládě a nikoliv tomu, kdo ty akcie našel, přesto však to bylo trochu ztrapňující.

Ale pak jsou také některé skutečnosti, o nichž si vláda přeje, aby neexistovaly, a přesto všichni vědí, že existují. Jako například všechny ty volební lístky, které byly vytištěny pro ty neblahé prezidentské volby, které se měly konat 10. května. Deníku Gazeta wyborcza se tajně podařilo získat krabici těchto volebních lístků  ze skladu, kde jsou uloženy, než budou skartovány. I opozičním poslancům bylo (protizákonně) zakázáno tam jít na inspekci. Ministr Sasin, osoba odpovědná za ten pokus uspořádat protizákonné volby - jinými slovy, za vyplýtvání 70, nebo možná 100 milionů polských zlotých, neboť odhady se různí, protože vláda odmítla poskytnout jakékoliv informace o tom, kolik tato eskapáda vlastně stála - je touto krádeží rozčílen.  Což je docela ironické, protože volební lístky mají být skartovány kdekoliv a hodnota ukradené krabice se odhaduje na asi 0.60 zlotých.

Ale nemějte obavy, od Sasina nikdo nebude požadovat, aby splatil všechny ty miliony, které vyplýtval. Drží nad ním ochrannou ruku jeho kamarádi. V rámci právní smršti proti COVIDU-19 (všechno v polských zákonech se nyní dělá takto) byl zákon změněn,  takže Polské poště budou uhrazeny náklady tohoto katastrofálního podniku. Takže nikdo teď Sasina nemůže obviňovat, že té firmě uškodil, protože Polská pošta nezaznamená žádnou ztrátu. Že to zaplatí daňoví poplatníci, to je něco jiného.

Ale policie má důležitější věci na práci. V Krakově někdo vytvořil nástěnnou malbu inspirovanou slavnou Banksyho dívkou s balónkem. Až na to, že osobou, které uletí tentokrát balónek ve tvaru srdce, je Jarosław Kaczyński.  Kéž by policie pokaždé s takovým nadšením řešila otázku protizákonných nástěnných maleb, ale nejsem naivní. Zajímá je to jen proto, že tato malba je politická.

Kromě toho život v Polsku pokračuje normálně a pomalu se propadá zpět do středověku. Pár dní žilo Polsko policejním hledáním muže a jeho pumy, který se kdesi schoval, protože to nebezpečné zvíře mu mělo být odebráno a umístěno do zoologické zahrady. On a jeho stoupenci tvrdili, že oddělení tak milovaného zvířete od jeho milovaného vlastníka je týráním zvířat. Avšak, jako obvykle, pravda byla prozaičtější: ten muž, který si tu pumu koupil od nějakých chovatelů v České republice, se zaregistroval jako cirkus, aby se vyhnul zákonům, které zakazují lidem, aby měli doma divoká zvířata a to zvíře nebylo miloučké kotě: žilo v malé kleci, spoutané tvrdými náramky a majitel na něm vydělával, protože ho pronajímal na fotografování a na podobné akce. Zvíře nakonec skončilo v zoo a muž se zapřísáhl, že se obrátí na soudy, aby zvíře dostal zpět, a žádá na různých crowdfundingových portálech o finanční podporu v této věci. Brzo se ukázalo, že tak shromáždil velké peníze, zatímco jeho právníci pro něho pracují zadarmo. Stále ještě odmítá zaplatit činži a účty za nemovitost, kde několik let protizákonně žije, a odmítá také zaplatit své dluhy. Včetně dluhů lidem, kteří se starají o další zvířata, která tento muž opustil...

Avšak tohle je jeden člověk, který týral divoké zvíře za peníze, aby měl lehký život. Co celá vláda lidí, kteří chtějí umožnit týrání žen? Odchod Polska od Istanbulské konvence není pro stranu Právo a spravedlnost nic nového, je dobře známo, že aktivisté této strany jako jeden místní radní nebo tento poslanec často bijí své manželky. V roce 2019 se strana Právo a spravedlnost pokusila prosadit zákon, podle něhož by se domácí násilí stalo trestným činem pouze tehdy, pokud by k němu došlo více než jednou.   Tehdy ustoupili, ale tehdy byli ještě znepokojeni veřejným míněním...

Avšak teď se veřejné mínění změnilo. Dnes je záminkou pro odstoupení od Istanbulské konvence zřejě to, že konvence obsahuje výraz "sociokulturní gender". A slovo gender je špatné, protože nějakým způsobem se prý váže k LGBT. Většina Poláků pravděpodobně těm podrobnostem nerozumí. Ale to nevadí, kdo by se staral o nějaké podrobnosti. Zpráva je jasná: LGBT je špatné! Vezměte do rukou vidle, a jdeme na ně!

A smutnou skutečností je, že tato poslední věta není tak daleko od pravdy. Mladý homosexuál ve vesničce v Podkarpatském vojvodství se bojí vyjít z domova na ulici. Jakmile se vesnice dověděla, že je to homosexuál, začala ho pronásledovat. V místním obchodě ho odmítli obsloužit. Je terčem četných slovních a fyzických útoků. Někdo se pokusil mu otrávit psa. Dav místních lidí se pravidelně shromažďuje před jeho domem a hlasitě mu nadává. Policie mu nepomůže, jen ho použila, že může proti lidem podat soukromou žalobu. Chtěl spáchat sebevraždu, je v děsivém duševním stavu. Naštěstí mu nyní pomáhají aktivisté LGBT.

A víte, co je nejděsivější? Zeptal jsem se místní novinářky, jestli o té věcí ví víc. Odpověděla, "Už je to skončeno" a já jsem se lekl, co tím myslí. Na okamžik, než vysvětlila, že mu nyní druzí lidé pomáhají, jsem se obával, že opravdu spáchal sebevraždu. Řekl jsem jí to. Odpověděla: Ne, ZATÍM ještě ne."

To je stav, v němž jsme se octli. Toto je prosím Polsko, dvě destiletí v jednadvacátém století. A tohle je rozhovor, který vedeme...

0
Vytisknout
7812

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2020