Protiklady

6. 8. 2020 / Jan Sláma

čas čtení 5 minut

Denně jsme my občané zaplavování, řekl bych až topeni, množstvím optimistických a zase pesimistických informací, rad, proseb i hrozeb. Všechno v souvislosti se světovou pandemií toho všelijak nazývaného onemocnění.

Občas mi to, račte prominout, připadá, že to bylo přivedeno nějakou vyšší mocí. Dokonce snad nějakou mocí, která chce lidstvu přehodit výhybku někam jinam než ke zbožnění stálého růstu výroby a spotřeby.

Lidstvo pak, alespoň v dosahu mé vlastní osobní zkušenosti, vyrábí roušky, kupuje a shání, nasazuje a zase snímá roušky, shlukuje se a zase separuje, tak jak ti nejvýše povolaní usoudí, co je třeba. Oni sami pak buď jdou příkladem v respektování svých pokynů nebo tím, že se na ně vykašlou. Ti s rouškami před televizními kamerami je občas mají ozdobeny symboly svých politických stran a hnutí. I to o nich něco vypovídá. Volby se blíží. Představa, že by na ně občané zapomněli nebo na ně dokonce zanevřeli, je děsivá.

 


 

Před týdnem jsem měl možnost ve dvou následujících dnech pobýt ve dvou nemocnicích. Obě fakultní. V jedné měli roušky všichni, ve druhé nikdo. V té první virus patrně řádil, ve druhé s ním již zatočili.

V tom, jak jsme stále zahlcováni zprávami, mi lecos vadí. Dodnes jsem nepochopil, proč se virus musí vytahovat z nosu a nejde to krkem. Nesbíhají se tam obě ty cesty? Nechápu co znamená, že někdo musí do karantény. Co je to vlastně karanténa? Kdo ji nařídí a jak je postižený do ní dopraven? Kontroluje někdo, že v ní je? Jak v ní přežívá? Proč takové zmatky se zjištěním nákazy? Proč někdo stojí fronty někde před stanem a platí za odběr a jiný to má zadarmo? Proč nemůže obvodní lékař udělat odběr stejně jako odebere krev a poslat do laboratoře? Jak si má člověk léčit nákazu doma? To musíme s každým kašlem či rýmou jít k lékaři ke zjištění, že máme, či nemáme ten virus? Běžný lékař asi stejně nepozná, co máme. Lehká horečka je i při běžné viróze. Tak co s námi provede? Praktická osvěta je rovna nule!!!

Denně posloucháme, jak nás vláda zadlužuje. Miliardy létají sem a zase tam. Před televizními kamerami se střídají prezidenti kde čeho. Ti bývalí i současní. Mnohdy prezidenti kteří nás v minulosti přiváděli do situací s jejichž následky se potýkáme dodnes. Pamětníci je už zažili v různých pozicích. Vždycky dobře placených. Možná, že je to tím, že jsme tak malá země.

Politici mi připadají jako zdrogovaní. Tančí jakýsi šílený taneček. Ještě nedávno mnohým jako argument nejtěžšího kalibru stačila sleva důchodcům na dopravu. Argument těch, kterých se stále se zvyšující náklady na běžný život netýkají. Teď to ale vypadá, jako by rotačky tisknoucí peníze jely na plno. Stovky miliard plynou na jakousi pomyslnou záchranu ekonomiky. Aby podnikatelé neměli problém se sháněním pracovní síly až zazní startovací výstřel, po kterém se kola všeho v mžiku roztočí. Desítky miliard jsou připraveny na rozdání odměn za práci, která byla vykonána a zaplacena. Podobně v minulosti rozdávala ministerstva na konci roku desetitisícové nebo i řádově vyšší odměny za údajnou práci nad pracovní povinnost. Jedná se patrně o pokračování pokusu provést kategorizaci společnosti.

V České televizi vždy najdou nějakou babičku, která řekne, že jí ten důchod stačí. Kupuje jen prosté jídlo a to drahé nemusí. Tak vyjde i s deseti tisíci. Přitom v současnosti otevřeným penězovodem si v mnohých profesích lidé dnes příjdou na mnohonásobně vyšší příjmy k již tak dosti vysokým platům. Neptám se, zdali tolik peněz potřebují. Požadovanou spotřebu by ale zajistili i ti nejchudší, kdyby si na ně vláda vzpomněla. Což tedy každému důchodci s malým důchodem a třeba osamělé mamince dát na účet jednorázově deset nebo dvacet tisíc. Nebo by to narušilo princip kategorizace?

Příjemci mimořádných odměn si samozřejmě stěžovat nebudou. I když si v duchu uvědomují jejich spornost. Ve většině národa ale narůstá pocit špatného hospodaření a prohlubování sociální nespravedlnosti.

Stále více někteří „teď odborníci“ kritizují zbrklost, s jakou byly ekonomiky zemí a nejen naší, zastaveny. Stala se snad nějaká hrůza? Prostě jsme se v šíleném běhu za prospěchem (nevím koho) na chvíli zastavili. Jiný je ovšem pohled geopolitický. Ten ale prostého občana tolik neznepokojuje.

1
Vytisknout
6893

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2020