Anglie zažívá svůj český moment: část médií a ultrapravicoví politikové propadají hysterii nad uprchlíky

11. 8. 2020

čas čtení 8 minut

V posledních několika týdnech připlouvají přes kanál La Manche každý den desítky až stovky uprchlíků, s úmyslem zažádat v Británii o politický az yl. Vedlo to k hysterii ultrapravicové části britského tisku a skupiny konzervativních poslanců, kteří se dožadují "změny zákona" s cílem zabránit "ilegálním imigrantům" ve vstupu do země.

Na rozdíl od České republiky se však v Británii vzedmula také vlna odporu proti této ultrapravicové hysterii. Mnoho lidí poukazuje na to, že příchod uprchlíků do Británie není nijak "ilegální", lidé mají podle Ženevských konvencí právo žádat o azyl a o ochranu před válkou a pronásledováním. Británie, kontroverzně, brání uprchlikům, aby se dostali na její území, když se tam však dostanou, většina obdrží azyl.  Mnoho lidí v těchto dnech zdůrazňuje, že by Británie měla ve francouzském Calais otevřít úřadovnu, kde by lidé měli mít možnost zažádat o azyl v Británii a nemuseli by tak riskovat nebezpečnou cestu v malých člunech přes moře.

Obrovskou kritiku si vysloužila tato "reportáž" ranní televize BBC, kterou mnozí odsoudili jako "obscénní". Reportér sleduje z jiné lodi gumový člun, přeplněný uprchlíky, a informuje, že vylévají vodu z nestabilního člunu "kontejnerem z PVC". "Tohle není novinářská práce, konstatoval" jeden labouristický poslanec. "Doufám, že nic takového už neuvidíme."

Video viz níže. Mnozí také v těchto dnech připomínají smrt dítěte Aylana Kurdiho a zdůrazňují, že všichni jsme lidé a musíme vůči sobě projevovat solidaritu. (JČ)

Čím déle se nad tím zamýšlíte, tím je to grotesknější. Je to zábavná show o lidech, jimž jde o život: smrtelně nebezpečná situace vysílaná ráno do samolibých kuchyní, kde lidé si namáčejí tousty do vajíček na měkko... Je to pornografie. Proboha, snad takovíhle nejsme...

Sky News, jako BBC, se podílí na tomto děsu: Posmívejme se zoufalým lidem.  Nebezpečné, Ponižující. Odporné.



Andrew Stroehlein znovu upozornil, že BBC a Sky News pojaly utrpení uprchlíků jako zábavu. Je to skoro jako když o tom psal Orwell:


Byl jsem včera v kině. Samé válečné filmy. Jeden velmi dobrý, byla v něm loď plná uprchlíků, kterou bombardovali kdesi ve Středozemním moři. Obecenstvo se velmi bavilo záběry velkého obrovského tlusťocha, který se snažil uplavat, ale kterého pronásledoval vrtulník, nejprve jste viděli, jak se válí ve vodě jako nějaká velká želva, pak jste ho viděli skrze průzor kulometu na vrtulníku, pak byl plný děr a moře kolem něho zrůžovělo a on se potopil pod hladinu tak rychle, jako kdyby do něho těmi děrami natekla voda, obecenstvo hýkalo smíchy, když se potopil, pak jste viděli záchranný člun plný dětí s vrtulníkem nad ním, byla tam žena středního věku, asi židovka, seděla na přídi s asi tříletým chlapečkem v náručí, ten chlapeček řval strachem a strkal jí hlavu mezi prsa, jako by se chtěl do ní zavrtat a ona ho objímala a snažila se ho utěšit...



Posuďte, co o tom píše komentátorka Guardianu Suzanne Moore:

Tato země se považuje za přeplněnou a příliš velkomyslnou - není ani jedno, ani to druhé

Za poslední týden přistálo v Kentu 200 uprchlíků z Calais. Často neumějí plavat - ti, co mají víc štěstí, mají pádla.

O tomto víkendu přistálo v jednom gumovém člunu 20 lidí, včetně nemluvněte. Žena v pokročilém stavu těhotenství dorazila do Dungeness. Sdělila imigračním úředníkům, že je v osmém měsíci. Někdo jiný se taky dostal na břeh, byl v kolečkovém křesle. Jakýsi odvážlivec zachránil tři uprchlíky z jejích potápějícího se kajaku.

Je tomu pět let, co svět obletěla fotografie mrtvého batolete Aylana Kurdiho.  Bylo to syrské dítě kurdského původu a jeho mrtvolu vyplavilo moře na pláži u města Bodrum v Turecku. Na okamžik nebyl Aylan považován za součást démonických hord, které se snaží k nám provést invazi. Byl jedním z nás - spící dítě, které nemuselo zemřít.


Od té doby problémy, které způsobují, že lidé překračují kontinenty a nebezpečná moře a zanechávají za sebou všechno, co znali, se prohloubily. Sýrie a kurdský lid byly zapomenuty. Válka a pronásledování pokračuje v mnoha afrických zemích. Libye je stát, který selhal. Súdán je v krizi. Globální pohyb lidí pokračuje. Někteří usilují o azyl, jiní se prostě chtějí uživit.

Anglie se ovšem pořád považuje za tolerantní, slušnou zemi, lehce zneužívanou nájezdníky. Nigel Farage naléhavě infromuje o "invazi u Doveru". Jeho tón neinformuje o pravdě: ztraumatizovaní lidé v nafukovacích člunech, do nichž teče.

Ministryně vnitra Priti Patel má naprosté pohrdání pro migranty a chce udělat něco vojenského. Ozývají se hlasy, aby bylo povoláno námořnictvo. Co bude dělat? Střílet? Anebo uprchlíky uprostřed moře vracet?

Je těžko říci, koho tito lidé nenávidí víc, zda uprchlíky, nebo Francouze. Francouzi musí těm lidem zabránit, aby se vydávali na cestu do Británie, zní ten argument. Ať si uprchlíci zažádají o azyl ve Francii.

No, oni to dělají. Drtivá většina uprchlíků žádajících o azyl v Evropě do Calais nejde. Německo přijímá čtvrtinu veškerých žádostí, pak je Francie, dále Itálie a Řeco. Pokud se někomu podařilo dostat se až do Calais, riskoval život a má nějakou vazbu na Británii (často příbuzné anebo jazyk).

Calais je pořád plné lidí spících v lesích.

Nikdy jsem neviděla lidi žít za tak strašlivých podmínek jako v táboře nedaleko Dunkirku. A to jsem byla v uprchlických táborech ve válečných zónách. Není tam voda, není tam elektřina, jen bláto a ženy, snažící se uvařit teplé jídlo pro své děti uvnitř stanů, které lehce mohou chytnout. Muži mě ukazovali své jizvy po mučení, jejich ramena nyní také vyvrácená snahou dostat se přes drátěný plot. Někteří měli pohmožděniny od francouzské policie, která jim rozbila mobilní telefony, jejich jediný kontakt s jejich předchozím životem a k životu budoucímu, o nějž zoufale usilují. Někteří mi ukázali záběry plavby přes moře, kterou prošli, a fotografie těch lidí, kteří se utopili, a pochopila jsem, proč jsou schopni pověsit se na spodek náklaďáku. Protože už byli tak blízko smrti tolikrát.

Více než 70 milionů lidí na světě je vyhnáno ze svých domovů a nyní máme COVID-19. Jednou reakcí je uzavřít všechny hranice, jenže virus se už rozšířil po celém světě.

Tento ostrov se považuje za přeplněný a za příliš velkomyslný, ale není ani jedno, ani druhé. Můžeme se chovat lépe. Nemusíme potlačovat svou imaginaci. Nemusíme vyvěšovat nápis "Zákaz vstupu" pro lidi, kteří chtějí budoucnost.

Rok po roce, politikové předstírají, že mohou tyto sny zrušit, že nejsme propojeni se světem jinak, než jen přesně tak, jak se rozhodneme.

Určitě přece nemusíme vidět další mrtvá batolata, abychom si uvědomili, že je to lež?

Kompletní článek v angličtině ZDE
 


¨

1
Vytisknout
11486

Diskuse

Obsah vydání | 18. 8. 2020