Dokážeme si poradit s klimatickou krizí?

17. 8. 2020 / Daniel Veselý

Tento komentář byl psán pro Český rozhlas Plus. Jde již o druhý autorův text, který Čro Plus odmítl zveřejnit. 

Jednotlivé země se vůči koronavirové krizi staví po svém, nicméně drtivá většina z nich se snaží nějakým způsobem vypořádat se smrtícím patogenem. Hovoříme-li o mnohem závažnější krizi – o pozvolném klimatickém rozvratu – státníci a politikové už tak horlivou iniciativu nevyvíjejí.

Máme k dispozici velké množství informací, a proto dobře víme, že obě krize, jak pandemie, tak klimatická nouze, spolu do značné míry souvisejí. Patogen lze chápat jako důrazné varování lidstvu, které by mělo radikálně přehodnotit svůj postoj nejen vůči životnímu prostředí, ale i vůči tomu, na jakých principech funguje růstem posedlá společnost. Drancování panenských končin nás vystavilo neznámým a nebezpečným virům, třeba ebole.

 

Podle vědců jsme vkročili do éry, kdy nás mohou ohrožovat častější a ničivější epidemie, což úzce souvisí se systematickou destrukcí životního prostředí. Vědecký časopis Nature v létě zveřejnil studii, podle níž masivní odlesňování a nekontrolované využívání přírodních zdrojů může v horizontu dvou až čtyř dekád přivodit kolaps civilizace.

Dobývání a spalování fosilních paliv se drasticky podepisuje na ohřívání planety, což se v konečném důsledku projevuje na čím dál častějších a ničivějších klimatických jevech. A důkazů je bezpočet; ostatně naše žitá skutečnost může svědčit sama.

Smutné rekordy a chmurné prognózy
 

Přestože hromadné uzavírky vedly k dočasnému poklesu emisí skleníkových plynů, podle údajů získaných během první poloviny roku se letošek se vší pravděpodobností stane buď nejteplejším, nebo druhým nejteplejším rokem v historii měření. Za vlnou veder a požárů, které letos zasáhly arktickou oblast Sibiře, stojí s pravděpodobností hraničící s jistotou antropogenní změny klimatu.

Člověk tak vědomě roztáčí smrtící spirálu: rekordní teploty jsou hnací silou požárů, jež pohlcují tamní flóru a přispívají k tání permafrostu obsahujícího obrovské množství metanu. Tento mocný skleníkový plyn následně uniká do atmosféry a prohlubuje klimatickou krizi. Arktický region se podle aktuálních vědeckých poznatků ohřívá nejméně třikrát rychleji než zbytek planety, zatímco tání zdejší ledové pokrývky dosahuje nových rekordů. Naplní-li se nejhorší prognóza, do poloviny století se teplota v oblasti zvýší až o 7 stupňů Celsia.

Ani z Antarktidy nepřicházejí dobré zprávy. V létě vědci zaznamenali vůbec první případ úniku metanu z mořského dna, pod nímž se nacházejí rozsáhlá ložiska tohoto skleníkového plynu. Jde o značně znepokojující fakt, neboť věčně zmrzlá půda ukrývá potenciálně nebezpečné bakterie a viry.

Rekordní teploty naměřili také v Iráku, Íránu, Saúdské Arábii, Libanonu a v Sýrii. V Bagdádu se rtuť teploměru vyšplhala k 52 stupňům Celsia. Některé regiony, kde žije třetina lidské populace, budou podle odborníků do roku 2070 prakticky neobyvatelné, pokud nedojde k poklesu emisí skleníkových plynů. To by vyvolalo globální migrační krizi, proti které by ta minulá byla jen neškodnou epizodkou.

Zdá se ale, že se světoví lídři ne a ne poučit, když uvážíme, že koronavirové stimulační balíčky obsahují stovky miliard dolarů pro fosilní průmysl, zatímco nízkouhlíková ekonomika posbírá jen drobné. Pokud se lídři jako Donald Trump a Jair Bolsonaro svou extrémní antiklimatickou agendou okázale chlubí, ani ostatní hlavy států, především G20, neberou klimatickou krizi vážně – ba naopak.  

Přitom nižší poptávka po ropě způsobená koronavirovými omezeními a zadluženost energetických korporací přímo vybízejí k vyšší podpoře obnovitelných zdrojů a oddálení klimatického kolapsu.

 

 

1
Vytisknout
2918

Diskuse

Obsah vydání | 20. 8. 2020