Česko: Myš, která momentálně ochraptěla

13. 8. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Bývalo donedávna zvykem, že malá Česká republika na mezinárodní scéně hystericky ječí na všechny kolem: Že prý ani za nic nebude přijímat jediného uprchlíka, že po koronavirové krizi nechce podporovat ze společného rozpočtu jižní křídlo EU. Momentálně zmíněné dupání nožkou umíněného dítěte není tolik znát. Nic to však nemění na oné formě "trucnezávislosti", na níž si současné české politické elity zakládají. A pražská návštěva amerického ministra zahraničí Mikea Pompea tento týden trend jedině potvrdila.


Pompeo přivezl do Prahy návrhy memorand ohledně firmy Huawei a společného postoje k Rusku a Číně; odjel však bez toho, aby česká strana kterýkoliv z dokumentů podepsala ZDE - když pro nic jiného, tedy s vyhlídkou na budoucí spolupráci s Bidenovou administrativou. Přitom i Británie, která si také původně postavila hlavu a hodlala spolupracovat s Huawei na budování své 5G sítě, po vyhodnocení všech geopolitických rizik od záměru nakonec ustoupila ZDE ZDE.

Pompeo dále Prahu varoval před plánovanou dostavbou Dukovan jakožto projektem, který posílí závislost ČR na rusko-čínské neformální protizápadní alianci (entente) a tím vážně ohrozí českou suverenitu ZDE. Bylo ovšem předem jasné, že hluboko zaháčkované jaderné lobisty nemůže žádné vyjádření amerického ministra sebeméně ohrozit. Jestliže se doma povedlo prosadit dostavbu navzdory všem masivním ekonomickým nevýhodám a rizikům pro stát, žádný "měkký" tlak ze zahraničí už se záležitostí nehne.

Česká myš dál dupe nožkou na svém domácím písečku, i když momentálně zrovna neječí.

Trucnezávislost hodlá český hlodavec podobně jako Maďarsko budovat bratříčkováním s Moskvou a Pekingem, aniž by vzal v úvahu, že Rusko je v Evropě revizionistickou mocností č. 1 a o žádné skutečně partnerské vztahy s kýmkoliv tu naprosto nestojí; dokonce je ochotno destabilizovat i spojenecké Bělorusko ZDE.

A dále Česko kašle i na skutečnost, že přesun centra wallersteinovského světosystému do Asie si vyžádá posilování partnerských vazeb s asijskými státy, které se jeden po druhém chtě nechtě ocitají v opozici vůči regionálně revizionistické Číně. Namísto napřažené ruky směrem k Indii, Japonsku, Jižní Koreji či Vietnamu, namísto podpory Tchaj-wanu ale Česko natruc pustí Huawei do své 5G sítě a bude si užívat vlivové operace hned dvou Konfuciových institutů ZDE, zatímco státy, které vlastní suverenita zajímá nikoliv coby rétorická figura, ale reálný parametr, tyto čínské vlivové struktury postupně vypoklonkovávají ZDE ZDE, což si vynutilo jejich restrukturalizaci ZDE.

Je nesmírně smutné, pokud české národní zájmy musí Praze připomínat postava tak vrcholně nesympatická, jako je Pompeo.

Česká zahraniční politika bohužel opravdu nemá vlastní tvář. Podobně jako řekněme filipínská za prezidenta Duterteho (reprezentujícího místní klon vševědoucího žvanivého zemanistického populisty) pod kouřovou clonou výhrad vůči Američanům plnou parou ustupuje do područí nových velmocenských patronů.

Jako ve vousatém Renčínově vtipu se tváří v tvář stávajícím spojencům už už těší, až bude moci konečně "svobodně" lézt do zadku někomu jinému.

A to mnohem, mnohem hlouběji než doposud...

0
Vytisknout
10651

Diskuse

Obsah vydání | 20. 8. 2020