V osudném objetí

31. 7. 2020 / Jan Mareš

čas čtení 5 minut
 

Červnové oslavy znovuotevření hranice mezi Polskem a Německem na hraničním mostě ve městě Frankfurt nad Odrou zase jednou ukázaly, že můžeme v oblasti politické kultury našim sousedům jen závidět.


Když se v březnu 2020 po Evropě plošně zavíraly hranice, vyvolal tento krok především u obyvatel západní Evropy spíše nepochopení. Zvláště v hraničních regionech už byly místní ekonomiky, ale mnohdy i zdravotnictví a školství dlouhá desetiletí provázány, o lidských přeshraničních vztazích ani nemluvě. Že si z nařízení „těch nahoře“ lidé v příhraničí žijící moc nedělali, šlo nejlépe sledovat v příhraničních městech Kostnici a Kreuzlingen, kde se Švýcaři i Němci i přes upomíná stále scházeli „na čáře“, až nakonec byla města nucena vytvořit soustavou plotů „zemi nikoho“ a tím zabránit v dalších setkáváních.

Nejinak tomu bylo na německo-polské hranici. Koneckonců otevřená hranice na řekách Odře a Nise je jedním z nejviditelnějších symbolů mírového soužití v současné Evropě. Za těch krátkých 16 let se příhraniční regiony i zde natolik provázaly, že jejich násilné oddělení nenarazilo na příliš pozitivní odezvu. Už během dubna se v polském pohraničí pořádaly hojné protesty a místní samosprávy hlasitě volaly po znovuotevření hranic.


Spokojenost mnoha Čechů s uzavřením hranic a ostouzení pendlerů i ze strany starostů a hejtmanů zůstalo i v rámci zemí V4 velmi českým specifikem. Pro velkou část naší populace je zahraničí stále především zdrojem potenciálního nebezpečí – ať už uprchlíků, feminismu nebo virů. Pro mnoho dalších jsou otevřené hranice jakýmsi bonusem plynoucím z evropské integrace, jehož absence je ale příliš nebolí. Navzdory snahám četných nadací, školních projektů a neziskovek se u nás dosud nepodařilo vychovat generaci Evropanů, pro které by otevřená Evropa byla něčím neodmyslitelným.

V tomto kontextu pak nepřekvapí, že se znovuotevření hranic s našimi sousedy obešlo v podstatě bez oslav. Malé aktivistické skupinky jako „Soboty pro sousedství“ sice slavily, a leckterý příhraničník zajásal, že může zase jet nakoupit do ALDI, ale nějaká velká gesta se nekonala.

Jaký to kontrast s polsko-německou hranicí. Zde se v noci na 13. června v hraničních městech jako je Zgorzielec, Guben nebo Frankfurt nad Odrou pořádaly spontánní oslavy. Přinejmenším ve Frankfurtu neexistovaly žádné oficiální pozvánky na akci. Přesto se o půlnoci na mostě sešly stovky občanů a starostové z obou stran, bouchalo šampaňské a parta mladíků z Frankfurtu přitáhla i celý sound systém. Poněkud teatrálněji pojali záležitost starostové Görlitz a Zgorzielce, kteří dohromady přeštípávali kleštěmi zábrany na mostě.

Samozřejmě ne každý slavil pouze symbolický význam události. Pro mnohé šlo o první normální setkání s přáteli z druhé strany po mnoha měsících. A pro ještě více lidí znamenala a znamená otevřená hranice přístup k levným polským cigaretám, alkoholu a lehkým ženám. Téměř okamžitě po půlnoci byly polské duty-free shopy beznadějně zavaleny.


I přesto bylo na polsko-německé jasně hranici vidět, že otevřené hranice jsou něčím, čeho se obyvatelé pohraničích na obou stranách už příště vzdát nechtějí.
Přesně tak se vyjádřil i frankfurtský starosta Renné Wilke (Levice/Die Linke) vůči televiznímu štábu, který na poslední chvíli před půlnocí dorazil.

Poté se pozdravil se svým polským protějškem Mariuszem Olejniczakem (nez.). V plánu byl pouze koronový „elbow bum
p“ obou starostů, nicméně Wilke se úplně neudržel a s protějškem se „chlapácky“ objali. Gesto plné významů – partnerství dříve znepřátelených zemí, radost nad překonáním období znovu zavřených hranic. Symbolické objetí starostů pak v sobotu večer nechybělo v žádném zpravodajském sestřihu v Německu i v Polsku. 

(Večerní hlavní zprávy ARD:


Jenže v Braniborsku ještě do 15. června platilo omezení osobních kontaktů, které fyzický kontakt osob z různých domácností jednoznačně zakazovalo. Někteří lidé proto pod videem z akce na Facebooku dávali na odiv své rozhořčení z Wilkeho údajného pokrytectví a dvojího metru. Jeho početní obhájci zase argumentovali tím, že dané pravidlo už od onoho objetí platilo už jen jeden den, a že k němu stejně došlo až cca 10 metrů za německou hranicí. Většině komentátorů to nicméně bylo srdečně jedno a o den později už to u nedělního oběda vypadalo jako zapomenutá záležitost.

O to překvapivější pak bylo primátorovo rozhodnutí po víkendu. Wilke se totiž sám udal na frankfurtské hygienické stanici, aby nevznikl dojem, že politici jsou v jeho městě něco víc než občané.


Jeho případ se nakonec obešel
bez postihu, tamní hygienická stanice totiž beztak drtivou většinu přestupků během jarních měsíců proti koronovým nařízením řešila bez postihů a pouze domluvou.

I tak je to obraz politické kultury, který u nás až na výjimky prostě neznáme. Naši volení zástupci a jejich stafáž naopak během této krize stejně jako jindy dávali najevo aroganci moci a nadřazenost běžnému občanu. A zatímco plot v Kostnici byl po demontáži v červnu umístěn do muzea jako památka na měsíce umělého rozdělení bratrských měst, u nás by někteří nejraději ploty stavěli nové. Takto ten Západ nedohoníme asi nikdy.

0
Vytisknout
10019

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2020