Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Američtí Demokraté jsou v hlubokých problémech – a britští labouristé jsou na nejlepší cestě, aby se k nim přidali

26. 8. 2025

čas čtení 4 minuty

Nemůžete mít soudržnost, když zájmy, které zastupujete nebo tvrdíte, že zastupujete, jsou ze své podstaty protichůdné

Když miliony kdysi loajálních příznivců ztratí iluze o své straně, může to mít jen jeden výsledek: volební katastrofu, píše Nesrine Malik

Míra neúspěchu politické strany spočívá v tom, kolik loajálních příznivců si dokáže udržet.

V rozsáhlém výzkumu zveřejněném minulý týden, který sledoval registraci voličů, identifikoval New York Times alarmující vzorec. Demokratická strana „krvácí“ voliče již dlouho před volebním dnem. V době, kdy Kamala Harrisová převzala funkci po Joe Bidenovi, strana v těchto státech již ztratila více než 2 miliony hlasů a republikáni jich získali 2,4 milionu. Je to součást „čtyřletého výkyvu“, který činí 4,5 milionu hlasů.

Jde o odliv těch přirozených voličů, na které se strany mohou snadno spolehnout. K nejvýraznějšímu poklesu došlo mezi mladými voliči, kteří v roce 2020 jednoznačně podpořili Joea Bidena, ale v roce 2024 se přiklonili k Trumpovi. Předpoklad, že mladí, černošští nebo latinskoameričtí voliči se budou registrovat převážně ve prospěch demokratů, již nebyl spolehlivý.

Nejde o jedinečné, lživé okouzlení voličů Trumpem, ale o něco širšího. Středolevé strany se zdají být uvězněny ve své neschopnosti a neochotě formulovat hodnoty způsobem, který by přesahoval pouhé tvrzení, že ti druzí jsou špatní pro demokracii, a identifikovat vizi toho, co a pro koho jsou.

Působí ve světě, kde se rozpadají tradiční koalice založené na třídách, práci a identitě, kde byly vztyčeny vysoké bariéry bránící vlastnictví nemovitostí, sociální mobilitě a stabilitě zaměstnání a kde byl přerušen vztah mezi tvrdou prací a prosperitou, nebo dokonce životaschopností. Kombinujte to s online a mediálním ekosystémem, který obchoduje s pozorností a pocity, a máte politické klima, které vyžaduje politické zásahy a kampaně s ostrými hranami.

Jak mrazivě poznamenal Anton Jäger: „V vládnoucích kruzích demokratů převládají bankéři a váleční štváči, zatímco v řadách běžných členů jsou zadlužení a marginalizovaní lidé.“ To mi připomíná snahu Keira Starmera prezentovat Labour jako „pro-podnikatelskou, pro-dělnickou a pro-bohatství“. Nemůžete mít soudržnost, když zájmy, které zastupujete nebo tvrdíte, že zastupujete, jsou ze své podstaty protichůdné.

Toto napětí mezi značkami má svou analogii v menším, ale neméně výmluvném případě ve Velké Británii, kde studenti opouštějí Labour. Univerzitní labouristické kluby přetávají labouristy podporovat, členská základna labouristické mládeže se rozpadla, což je důsledkem dlouhodobého rozkolu s vedením strany ohledně Gazy. Jedná se však o širší konfrontaci mezi mladými voliči a stranou, která nedokázala prosadit žádné jasné morální principy, které by oslovily idealismus tak nezbytný pro vytvoření nejen budoucích voličů, ale i aktivistů a bojovníků za práva. V otázce Gazy je labouristická strana sice proti hladomoru, ale také proti protestům.

A jak demokraté, tak labouristé se staví do opozice vůči těm, jejichž ostřejší politické názory jsou velmi populární u těch, kteří je opouštějí. Vysocí představitelé demokratů možná stále nepodpoří kandidáta na starostu New Yorku Zohrana Mamdaniho, který v průzkumech veřejného mínění vede s ohromujícím náskokem. Labouristická strana trestá poslance za vzpouru proti škrtům v sociálních dávkách, i když statisíce lidí registrují svou podporu nové straně.

Ale jak se ztrácí noví a budoucí voliči, lví podíl na nečekaném zisku připadá těm na pravici a krajní pravici, kteří již ovládli gamifikaci politiky a schopnost vyvolávat horečnaté sny o hrozbách, s nimiž je třeba se vypořádat, a o prosperitě, která je na dosah ruky. „Volby se vyhrávají ze středu“, zní staré přísloví, ale střed se stále více mění, protože svět se stává místem nekompromisních rozdílů, nikoli širokého kompromisu. A já bych se odvážila formulovat to jinak – volby se vyhrávají v minulosti. Až bude zřejmé, že vzdálená a samolibá centristická politika nedokáže přesvědčit ani své vlastní stoupence, bude už příliš pozdě. Někteří by řekli, že už je pozdě.

Zdroj v angličtině ZDE