Útoky USA na Írán mají katastrofální dopady – ale cesta k míru je stále možná

4. 8. 2025

 
Padesát dní poté, co americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu provedli nelegální bombardování a raketové útoky, se navzdory jejich chvástání o úspěchu, který změní svět, neděje nic ani vzdáleně pozitivního. Íránská jaderná zařízení nebyla zničena, jak tvrdil Trump. Teherán se nevzdal obohacování uranu. Režim nepadl, navzdory Netanjahuově výzvě k povstání. Nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí ještě více vzdorovitý. Od té doby zahájil nové represe proti oponentům, popravy.

Amnesty International odsoudila popravu politických vězňů Behrouze Ehsaniho a Mehdiho Hassaniho, ke které došlo minulý víkend, a spojila jejich osud s útoky USA a Izraele. Oba muži byli zatčeni v roce 2022 a obviněni z rebelie a „nepřátelství vůči Bohu“. Byli mučeni, donuceni podepsat přiznání a loni po pětiminutovém procesu odsouzeni. Rozhodnutí popravit je nyní „zdůrazňuje bezohledné využívání trestu smrti jako nástroje politické represe v době národní krize k potlačení nesouhlasu a šíření strachu“, uvedla Amnesty.

Od června byly v rámci režimní kampaně na odhalení skutečných či domnělých špiónů a kolaborantů zatčeny stovky lidí. Zjevné selhání zpravodajských služeb, které například umožnilo Izraeli lokalizovat a bombardovat zasedání národní bezpečnostní rady, při kterém byl zraněn íránský prezident Masoud Pezeshkian, není oficiálně přičítáno hrubé neschopnosti, ale údajným členům páté kolony. Íránský parlament chce rozšířit používání trestu smrti. Popraveno může být až 60 politických vězňů.

Tato typicky tvrdá reakce klerikálních zastánců tvrdé linie kolem Chameneího, v soudnictví a revolučních gardách přichází navzdory vlně vlasteneckých nálad po útocích, při nichž podle zpráv zahynulo nejméně 935 lidí, převážně civilistů, a více než 5 000 bylo zraněno. Zintenzivněním represe režim promarnil šanci využít hněv veřejnosti, zejména proti Británii a evropským vládám, které před tím zavíraly oči.

Akce USA a Izraele měly i další dalekosáhlé negativní důsledky. Útoky porušily Chartu OSN a mezinárodní právo, jak poznamenala skupina zemí „globálního Jihu“ Brics. Vedly Teherán k pozastavení jaderných inspekcí OSN. Zhoršily rozdíly mezi USA a Evropou. A ironicky zvýšily pravděpodobnost, že Írán vyrobí bombu pro sebeobranu.

Írán trvá na tom, že jaderné zbraně nevlastní a nechce je vlastnit. Navzdory všem vychvalovaným zpravodajským schopnostem Izraele to ani Netanjahu, ani nikdo jiný definitivně nedokázal. Rozhodnutí zaútočit bylo založeno na domněnkách, poháněných strachem a nenávistí. Způsobilo vážné materiální škody, ale názory nezměnilo. Írán je pevně odhodlán pokračovat v obohacování uranu pro civilní účely. Bombardování bylo fiaskem. Trumpova rozzlobená hrozba, že znovu zaútočí, je potvrzením neúspěchu.

Tento bezohledný akt agrese povzbudil darebácké státy, jako je Rusko, k přesvědčení, že i ony mohou beztrestně útočit na jiné země. Posiluje to přesvědčení íránských vládnoucích kruhů, a to nejen mezi odmítavými frakcemi, že Západu nelze věřit a že je nutné užší spojenectví s Čínou. Posiluje to pozici zastánců tvrdé linie, jejichž záliba v regionálních proxy válkách a nedávno zdokumentované tajné operace proti Británii upevnily postavení Íránu jako vyvrhele.

Historicky vzato byl a je Írán tragédií, které se dalo zabránit – jedním z nejhorších geostrategických vlastních gólů Západu. Bezmyšlenkovitá podpora šáha pomohla podnítit revoluci v roce 1979. Následný, zdaleka ne nevyhnutelný vzestup konzervativních duchovních a trvalé iracionální nepřátelství USA, živící se vzpomínkami na ponižující obléhání velvyslanectví v Teheránu, učinily rozkol trvalým. Evropa se pokusila najít střední cestu, ale neuspěla. V roce 2018 Trump porušil jadernou dohodu s Teheránem ratifikovanou USA, OSN a EU a znovu uvalil sankce. Tento poslední z mnoha katastrofálních politických omylů vedl přímo k dnešní patové situaci. S moudřejšími hlavami mohlo být vše úplně jinak.

Všechny strany tohoto konfliktu by se měly poučit z francouzského osvícenského filozofa Charlese de Secondata, barona de Montesquieu, nepřítele tyranie v jakékoli podobě. Ve svém bestselleru Perské dopisy z roku 1721, který napsal před více než 300 lety, vydává působivě prorocké varování před tehdy imaginárními zbraněmi hromadného ničení. „Říkáš, že se bojíš objevu nějaké metody ničení, která je krutější než ty, které se používají nyní,“ píše jeho fiktivní perský cestovatel Usbek svému příteli. „Kdyby byl takový osudový vynález objeven, byl by brzy zakázán mezinárodním právem. Na základě jednomyslného souhlasu všech zemí by byl tento objev pohřben.“

V tom smyslu, že jaderné zbraně jsou zakázány, byla Usbekova optimistická předpověď správná. Ale ne „všechny země“ se tím řídí. Pokud USA a Izrael myslí vážně, že chtějí zabránit Íránu v získání bomby, měly by jít příkladem a omezit a nakonec zcela odstranit své jaderné arzenály. Měly by přestat vyhrožovat novými útoky. A měly by podpořit jednání o regionální jaderné smlouvě, jak navrhuje bývalý íránský ministr zahraničí Mohammad Javad Zarif.