Psací stroj Jana Masaryka
1. 8. 2025 / Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
Pro mě to bylo tehdy dost traumatizující, ovšem možná bych jí měl být vděčný. Kdybych býval byl jmenován trvale univerzitním odborným asistentem v pětadvaceti letech, nepoznal bych nic ze skutečného života a byl bych asi dost omezený hlupák. Mezitím v den mých třicátých narozenin dne 2. listopadu 1982 začala vysílat vynikající kulturní komerční televize Channel 4 a mé manželce, tvůrkyni animovaných filmů, dala na dobu asi deseti let vynikající příležitost. Pracoval jsem v naší filmové firmě jako produkční a jako funkcionář Asociace britských nezávislých filmových tvůrců jsem často vyjednával o přístupu do televize pro malé soukromé firmy s řediteli celostátních britských televizních stanic. Manželka vytvořila pro Channel 4 tři krátké a jeden celovečerní film, s jejím filmem Orpheus and Eurydice jsme byli v soutěži v Cannes (seděl jsem tam vedle režiséra Wima Wenderse, který měl v soutěži svůj film Paris, Texas). Experimentální celovečerní animovaný film vizualizující abstraktní pojmy ze staroegyptské mytologie, dokončený v roce 1990, Ra the Path of the Sun God, začal být na YouTube letos silně sledován a zhlédlo ho tam nyní skoro půl milionu diváků.
Ale chci vám sdělit něco vlastně jiného. Dr. Lumír Soukup měl ve své pracovně na Glasgow University, kterou jsem po něm převzal, starý psací stroj. Vysvětlil mi, že to byl psací stroj Jana Masaryka.
Měl jsem ho od té doby léta ve svém bytě v Glasgow. Prostřednictvím edinburské honorární konzulky ČR bylo nyní zařízeno, aby byl stroj dopraven do Prahy, kde byl teď umístěn v Černínském paláci v bytě Jana Masaryka:
Glasgow University na mě však nezapomněla a nakonec mě povolala zpět, když to bylo možné, v roce 1995. Dne 14. srpna letošního roku tomu bude třicet let, co jsem byl jmenován na Glasgow University konečně odborným asistentem pro bohemistiku.
(Jak jsem si také připomněl probíráním se starými papíry, když jsem vydal v ČR v nakladatelství Host svou studii o hraném českém filmu z doby postkomunismu, Jací jsme, vyvolala absolutně zuřivě negativní recenze v českém tisku. Jeden recenzent napsal něco jako "Co si to dovoluje učitel češtiny, že napsal knihu o českém filmu!" Recenzenti byli v roce 2008 absolutně rozzuřeni především tím, že moje kniha zjišťovala, jaký postoj má postkomunistický hraný film k české skutečnosti, a zjistila, že dost záporný. Kromě toho je rozzuřilo, xenofobně, že tu knihu nenapsal "nikdo z nás".:) Já samozřejmě nejsem učitel češtiny, jazyk vůbec neučím... :) O mé české filmové knize ale napsal vysoce pozitivní recenzi spisovatel Josef Škvorecký, stejně jako profesor české literatury na FF UK Jiří Holý.
K tomu:
1045
Diskuse