Pro
člověka jako Trump, který žije z projevů dominance, to bylo
nepřijatelné. Během několika hodin byla cla podepsána, uvaleny sankce na
brazilského nejvyššího soudce a zrušena víza úředníkům spojeným s
Bolsonarovým procesem.
V Trumpově mentálním operačním systému je
to klasické „goliášské“ myšlení. Předpokládá, že větší ekonomika,
hlasitější megafon a tvrdší rétorika donutí ostatní k poslušnosti. A
často to funguje. Evropská unie čelila jeho dřívějším hrozbám ohledně
automobilů a zemědělství jednáním, kompromisy či tichým odkládáním
politik. Asijští spojenci hledali spíš únikové cesty než konfrontaci.
Kanada a Mexiko se naučily kalibrovat své reakce, aby nerozhněvaly
Washington. Trump šikanuje, protože to funguje.
Jenže Brazílie pod
vedením Luly je jiná. Je to země s 215 miliony obyvatel, HDP 2,2 bilionu
USD, je to světová obilnice sóji, hovězího masa, pomerančového džusu a
těžební gigant na železnou rudu a vzácné minerály. Je to klimatická
supervelmoc, držitelka amazonského pralesa, zásobárny vody a uhlíkového
pohlcovače, který USA i Evropa zoufale potřebují k dosažení svých
klimatických cílů. Je to také letecký inovátor: Embraer, brazilský
výrobce letadel, dodává 45 % civilních letadel a 70 % soukromých
tryskáčů prodaných v USA. A je členem BRICS, spolupracuje s Čínou,
Ruskem, Indií a Jižní Afrikou, což znamená, že má alternativní obchodní
cesty, financování a politické krytí.
Lula to ví. Je ve svém
třetím, byť ne po sobě jdoucím mandátu, veterán globálních obchodních
bitev, který už kdysi postavil George W. Bushe do kouta a vyjednal
ústupky ve sporech u Světové obchodní organizace. Chápe něco zásadního:
USA si nemohou dovolit Brazílii úplně odcizit. Potřebují brazilská
hnojiva, aby udržela farmy na americkém Středozápadě, celulózu a papír
pro dodavatelské řetězce a energetická partnerství k stabilizaci cen
pohonných hmot. Proto i přes Trumpovo mlácení do stolu jeho vlastní
příkaz obsahoval téměř 700 výjimek – pokrývajících 43,4 % brazilského
exportu do USA (asi 18,4 miliardy USD) – tedy přesně ty komodity, bez
nichž se Amerika neobejde. Akcie Embraeru vystřelily vzhůru, protože
Wall Street prohlédl celou věc: Trump mával baseballovou pálkou, ale do
ničeho se netrefil.
Brazílie se také právně a diplomaticky
vyzbrojila. V dubnu, po prvním 10% navýšení cel, schválil brazilský
Kongres zákon o ekonomické reciprocitě, který vládě umožňuje zrcadlit
americká cla. Lulův obchodní tým zahájil spor u WTO, čímž si připravuje
půdu pro multilaterální tlak. Doma se z toho stal nacionalistický boj:
sociální sítě zaplavily memy vysmívající se Trumpovým hrozbám.
Psychologicky
je to učebnicová dynamika tyrana. Trump předstírá tvrdost – mimořádné
pravomoci, 50% cla, zákaz víz – ale jako většina tyranů je tato tvrdost
jen divadlem. Jeho podnikatelská i politická kariéra je plná případů,
kdy burácel, trhy se otřásly, spojenci panikařili – a pak tiše uzavíral
dohody nebo couval, když čelil skutečnému odporu.
Latinská
Amerika byla dlouho testovacím polem washingtonské diplomacie s velkým
klackem. V 80. letech země, které se vzpíraly tlaku USA – od Kuby po
Nikaraguu – čelily sankcím a izolaci. Jenže globální ekonomika se
změnila. Lula dovedl Brazílii k diverzifikaci obchodu: Čína dnes kupuje
více brazilské sóji a železné rudy než USA kdy předtím, a partneři z
BRICS nabízejí investiční alternativy, které před generací neexistovaly.
Na rozdíl od menších latinskoamerických ekonomik činí samotný rozsah
Brazílie zemi odolnou vůči sankcím. Obchodní válka může poškodit růst,
ale zemi nezlomí tak, jako by to dokázala v případě Salvadoru.
Čísla
mluví jasně. I při plných clech tvoří zasažený export méně než 1 %
brazilského HDP. Trumpovo opatření však riskuje zvýšení cen
pomerančového džusu, hovězího a průmyslových surovin v USA v době, kdy
inflace zůstává politickou rozbuškou. Americké firmy závislé na
brazilském zboží už lobbují za další výjimky. Proto trhy reagovaly
vlažně – analytici to nevidí jako vážnou obchodní politiku, ale jako
Trumpův pokus zachránit si tvář po Lulově rozhovoru.
Porovnejte
to s postojem EU. Když Trump hrozil evropským dovozem aut a digitálními
daněmi, Brusel jednal potichu, vyhýbal se eskalaci a často přizpůsoboval
politiku k utišení Washingtonu. Japonsko, Jižní Korea a další
postupovaly podobně. Tím, že Brazílie neustoupila, nejenže chrání své
zájmy – ale také odhaluje strukturální pravdu: tyran je nahý. Když se
Trumpovi postavíte, obvykle se přizpůsobí, protože alternativa – vleklá
obchodní válka s velkou ekonomikou – je politicky i ekonomicky
neudržitelná.
V širším měřítku to není jen potyčka mezi USA a
Brazílií. Je to náhled do multipolárního světa, kde střední mocnosti –
Brazílie, Indie, Turecko, Indonésie – už nejsou pouhými příjemci
pravidel. Mají zdroje, výrobu a trhy dostatečně velké na to, aby mohly
říct „ne“ Washingtonu nebo Pekingu, aniž by riskovaly národní zkázu.
V
brazilské politice se říká: „O Brasil não é para amadores“ – Brazílie
není pro amatéry. Trump to nyní poznává na vlastní kůži. Snažil se hrát
Goliáše, myslel si, že půjde jen o další kolo divadla silných mužů.
Místo toho čelí Davidovi s rozsahem, strategií a sebevědomím.
Diskuse