Vydírání, anonymní udávání a bezpráví jako standard veřejné správy
28. 7. 2025
Pozn. red. Prezidentská kancelář Petra Pavla si zřejmě osobuje právo být vyloučena ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Zaznamenali jsme to i v tomto případě:
Proč prezident Pavel bezvýhradně podpořil okupační armádu Izraele a zapřel její válečné zločiny?
V právním státě se informace poskytují na základě zákona. V kafkovském státě se informace poskytují podle toho, kdo s kým mluví a co je za to ochoten obětovat.
Případ Spolku Šalamoun a jeho žádosti o základní, zákonem zaručené právo na informace od Kanceláře prezidenta republiky (KPR) odhaluje v plné nahotě mechaniku mocenského aparátu, který se přestal řídit právem a jedná se žadateli o informace způsobem, který charakterizují slova: strach, loajalita a vydírání.
„Vzdejte se zákonného práva, jinak s námi nepočítejte“
Na základě komunikace s KPR (doložené soudu v elektronické podobě) je prokazatelné, že KPR, reprezentovaná JUDr. Vítem Šťastným, podmiňovala jakoukoli budoucí komunikaci s občanským spolkem (konkrétně ohledně problematiky udělování milostí) tím, že spolek „stáhne“ (vezme zpět) svou oprávněnou žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
E-mail od Víta Šťastného z KPR ze dne 23. 4. 2024 to zřetelně dokládá:
Vážený pane doktore,
v návaznosti na náš telefonát si dovoluji nabídnout termíny pro schůzku,
a to pondělí 6. května, úterý 7. května či čtvrtek 9. května (vždy od 14 hodin).
Prosím o sdělení, který termín by Vám vyhovoval, a počet a jména účastníků.Pan kancléř mne informoval, že z Vaší strany bylo přislíbeno stažení žádosti o informace týkající se jmenovitého složení oddělení milostí, rád bych se v té souvislosti dotázal, zda již stažení bylo učiněno (do KPR zatím nic nedorazilo).
Děkuji.
S pozdravem
Vít ŠťastnýTato výměna – „my vám umožníme setkání, vy se vzdáte svého práva“ – není ničím jiným než politickým vydíráním, které v právním státě nesmí mít místo. Takové jednání odporuje nejen smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, ale i základním principům správy věcí veřejných.
A protože spolek svoji žádost o informace nestáhl, následoval dne 16. května 2024 rozzlobený telefonát od Víta Šťastného z KPR, že v tom případě se již dohodnuté setkání v Kanceláři prezidenta republiky ruší.
Anonymní úředníci, anonymní svědectví – a právní parodie
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), který rozhodoval o odvolání spolku proti odmítavému rozhodnutí KPR, ve svém rozhodnutí přijal bez jakéhokoli věcného ověření vyjádření tzv. „dotčených osob“ – anonymních pracovníků KPR. Tito bezejmenní úředníci, kteří jsou zároveň účastníky řízení, ale jejichž jména ani nejsou uvedena v rozhodnutí, lživě obvinili Spolek Šalamoun z údajné manipulace, zneužívání práva na informace, ba dokonce z ovlivňování rozhodování o milostech.
Spolek Šalamoun však nikdy nedostal možnost se s těmito tvrzeními seznámit, natož na ně reagovat. Jakožto účastník řízení byl zcela vyloučen z přístupu k podkladům rozhodnutí, a tím i z možnosti obrany. Totéž se nyní opakuje v řízení o žalobě před Městským soudem v Praze. Ani zde nemá spolek možnost se s nepodloženými útoky seznámit a vyjádřit se k nim, ačkoliv právě na nich je rozhodnutí o neposkytnutí informací založeno.
Takový postup odporuje nejen článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv, ale popírá samotnou podstatu práva na kontradiktornost řízení. Správní řízení v podání KPR a ÚOOÚ se zde mění v tajný tribunál, kde úřady jednají na základě neveřejných (utajovaných) udání, a jejich účelem není zjistit pravdu, ale zachovat anonymitu vládnoucích.
Zákon jako zástěrka, nikoliv norma – zneužití výjimek zákona č. 106/1999 Sb.
Zákon č. 106/1999 Sb. je postaven na principu veřejnosti, jednoduchosti, rychlosti a účinné kontroly veřejné moci. Jeho cílem není chránit úředníky před občany, ale umožnit občanům kontrolovat výkon veřejné moci – tedy samotné úředníky. Přesto KPR i ÚOOÚ zákon zneužívají: odvolávají se na údajnou ochranu soukromí osob, které ve skutečnosti vykonávají veřejnou činnost a mají moc fakticky spolurozhodovat (skrze zpracovávání žádostí a přípravu podkladů) o žádostech o milost. Že je takový názor neudržitelný, ba nesmyslný, traktoval už v minulosti opakovaně Ústavní soud i Nejvyšší správní soud.
Zaměstnanci KPR nejsou soukromé osoby. Nejedná se o jména pacientů psychiatrické léčebny ani o oběti trestných činů. Jedná se o státní zaměstnance, placené z veřejných prostředků (tj. daní), kdy výstupy jejich činnosti mají přímý dopad na osudy lidí. Přesto jim stát přiznává výsadu anonymity, a žadatel o informace, který se domáhá veřejnosti této agendy, je ostrakizován, pomlouván a ponižován.
Spolek Šalamoun jako exemplární nepřítel státu
Namísto uznání veřejné role Spolku Šalamoun jakožto „společenského hlídacího psa“ (vyplývající obecně z rozsudků ESLP i české soudní judikatury), je tento spolek označován za „nebezpečného žadatele“, jehož činnost je (podle rozhodnutí KPR a ÚOOÚ) údajně hrozbou pro bezpečnost úředníků a jejich rodin. Absurdní argumentace, skrze kterou by se stejným způsobem dal ostrakizovat (ba kriminalizovat) každý novinář, právník či občanský aktivista, je nejen právně nepřípustná, ale potenciálně nebezpečná jako precedens do budoucna.
Stát a jeho orgány tak vytvářejí precedens: kdo klade nepříjemné otázky, bude umlčen. Kdo se domáhá práva na informace, bude zařazen na seznam vnitřních hrozeb. A kdo upozorňuje na rizika netransparentního rozhodování – bude očerněn anonymními udáními a vyloučen z práva na informace, jakož i z práva na taková osočení reagovat.
Zámek v podání Víta Šťastného: kafkovský systém ochrany moci před veřejností
JUDr. Vít Šťastný, ředitel legislativního a právního odboru KPR, se v tomto systému jeví jako architekt Kafkova Zámku, v rámci kterého je každý pokus o veřejnou kontrolu moci pokládán za útok. Základní vztah občan–stát je zde absurdně převrácen, ačkoliv podle Ústavy je zde stát pro občana, nikoliv obráceně. Podle Víta Šťastného z KPR však má být veřejná moc nekontrolovatelná, anonymní a chráněná. Odpovědnost neexistuje. Rozhodují úřední osoby beze jména. A kdo na to upozorní, ten bude obviněn z nátlaku.
To není právní stát. To je Kafkův Zámek.
„Právo“ podle představ úředníků Kanceláře prezidenta republiky
Spolek Šalamoun nemůže a nebude mlčet. Nenechá si upřít základní právo na informace. Nepřijme „obchodní model“, v němž je schůzka na Hradě podmíněna vzdáním se svých zákonných práv. A nenechá se zastrašit anonymními vyjádřeními anonymních úředníků KPR, skrytými za (údajným) „zájmem na ochraně osobních údajů“. Právo na informace není privilegium. Je to důležitý nástroj demokracie. A kde ho stát upírá, tam přestává být státem demokratickým.
Žaloba Spolku Šalamoun proti rozhodnutí ÚOOÚ a KPR
https://spoleksalamoun.com/wp-content/uploads/2025/07/Spolek-Salamoun-zaloba-proti-rozhodnuti-UOOU-a-KPR.pdfReplika Spolku Šalamoun ze dne 25. 7. 2025
Spolek Šalamoun
Václav Peričevič
Žaloba proti rozhodnUtí ÚOOÚ A KPR
Replika k vyjádření ÚOOÚ
Diskuse