Channel 4 News: Izraelci zastřelili filmaře a učitele, izraelská armáda pak brutálně rozehnala truchlící
30. 7. 2025
čas čtení
17 minut
Sir Keir Starmer: „Mohu potvrdit, že Spojené království uzná palestinský stát na zasedání Valného shromáždění OSN v září.“
Dobrý
večer. Po mimořádném zasedání vlády se britský premiér připojil k
Francii a slíbil, že uzná Palestinu, pokud Izrael nesouhlasí s příměřím a
řešením dvou států, přičemž první možnost je pravděpodobnější než
druhá. Tlak vlády, parlamentu a veřejnosti donutil Sira Keira Starmera k
kroku, který podle mnohých měl být učiněn již dávno. OSN dnes
prohlásila, že v Gaze panuje hladomor způsobený člověkem, ale Izrael
uvedl, že uznání Palestiny "odměňuje Hamás". Donald Trump se dnes večer
na cestě ze Skotska také zdál nesouhlasit se sirem Keirem. Ale změní se
skutečně něco? Mluvili jsme také s oscarovým spolurežisérem filmu No
Other Land den poté, co jeho blízký přítel byl zabit izraelským
osadníkem.
„Izrael nemůže páchat tyto zločiny proti nám a zároveň mít normální vztahy s Velkou Británií.“
Kroky
britské vlády směřující k uznání palestinského státu, protože jsou
ohroženy snahy o dosažení příměří v Gaze a propuštění rukojmích, a to
navzdory varovným prognózám mezinárodních organizací, že v Gaze již
nastal nejhorší scénář hladomoru, sir Keir Starmer zdůvodnil tím, že
jeho rozhodnutí bylo motivováno nesnesitelnou situací v Gaze. Podle
ministerstva zdravotnictví Gazy za 21 měsíců války přišlo o život 60 000
lidí. Náš zahraniční korespondent Sekunder Kermani přináší tuto
reportáž:
Reportér: Odcházeli s nadějí, že pomohou najít jídlo pro své rodiny. Vrací se k nim zabalení v rubáších. V Khan Unis se lidé naposledy loučí s dalšími oběťmi, které zahynuly při pokusu dostat se k humanitární pomoci izraelských sil. I uprostřed smutku všechny trápí především všudypřítomný hlad.
„Naše děti pláčou, protože nemají co jíst. Přijďte do tábora a podívejte se, jak děti v noci pláčou, protože nemají mléko a jídlo.“
Zoufalá situace v Gaze byla dnes podtržena varováním odborníků, že na území bylo překročeno několik prahových hodnot hladomoru. Izrael je obviňován z úmyslného vyhladovění obyvatelstva. Izraelští představitelé to popírají, ale pod tlakem rostoucí mezinárodní kritiky začali pouštět do Gazy více nákladních vozů s humanitární pomocí. V chaosu uvnitř Gazy se davy hladových lidí a spekulanti perou o každý pytel mouky a ti nejzranitelnější zůstávají bez ničeho.
Úředníci OSN tvrdí, že Izrael musí udělat mnohem více, aby jim pomohl doručit zásoby. Izraelské kroky sjednocují globální hněv proti němu před konferencí na vysoké úrovni o konfliktu. Francie se stala první velkou evropskou mocností, která oznámila, že uzná Palestinu jako stát. Britský premiér pohrozil, že učiní totéž, pokud Izrael nezmění kurz.
Sir Keri Starmer: „Dnes, v rámci tohoto procesu směřujícího k míru, mohu potvrdit, že Spojené království uzná stát Palestina na zasedání Valného shromáždění OSN v září. Pokud izraelská vláda nepodnikne podstatné kroky k ukončení otřesné situace v Gaze, nesouhlasí s příměřím a nezaváže se k dlouhodobému udržitelnému míru, který obnoví vyhlídky na řešení spočívající ve dvou státech.“
Izrael dlouhodobě odmítá jednostranné uznání palestinské státnosti. Jeho současná vláda je proti jakémukoli řešení spočívajícímu ve dvou státech.
Izraelský ministr zahraničí: „Založení palestinského státu dnes znamená založení státu Hamásu, džihádistického státu. To se nestane.“
Reportér: V Gaze a na okupovaném Západním břehu je perspektiva životaschopného palestinského státu ohrožena jako nikdy předtím. Na Západním břehu se izraelské osady rozšiřují nebývalým tempem a násilní osadníci mají pocit, že mohou jednat beztrestně.
Muž, který zde divokým gestem mává zbraní, je podle všeobecného přesvědčení Yanon Levy, extremista, na kterého se vztahují britské sankce. Video bylo natočeno včera a údajně na něm zastřelil Awdaha Hathaleena, palestinského aktivistu, který pomáhal natáčet oscarový dokument o vysídlení jeho komunity. V Gaze Palestinci sledovali oblohu a hledali nejen izraelské bomby, ale i pomoc shazovanou ze vzduchu. To je zde nejvyšší priorita. Ne politické hašteření, ale jídlo pro hladové. A to vedlo k krveprolití.
Moderátor: V poslední hodině letu na palubě Air Force One prezident Trump na cestě zpět ze Skotska řekl novinářům, že USA nejsou na stejné straně jako Velká Británie a další země, které prohlásily, že uznají Palestinu jako stát. Nyní se ke mně připojila Barbara Lee, která byla do ledna náměstkyní ministra zahraničí USA pro Blízký východ, a Bronwen Maddox, ředitelka think tanku pro zahraniční záležitosti Chatham House. Vítám vás obě. Mohu začít s vámi, Barbaro? Skutečnost, že Trump nesouhlasil s Keirem Starmerem, což pro mě může být velkým překvapením, může být problém, zejména pro Spojené království?
Barbara Lee: Podívejte, není vůbec překvapivé, že prezident Trump s tímto přístupem nesouhlasí. Vyjádřil to velmi jasně, když prezident Macron oznámil postoj Francie k této otázce. Na druhou stranu roste tlak na USA, aby zasáhly a zasáhly rázně, takže si myslím, že tlak roste právě zde. Ne tak na Izrael, ale na USA, aby zasáhly.
Barbara Lee: Ne, nemyslím si to. Měla jsem o tom mnohokrát rozhovor s Palestinci i s dalšími zahraničními představiteli. Chápu tlak, který se vytváří, a upřímně řečeno i frustraci a vztek veřejnosti i politiků nad hroznou situací v Gaze. Ale jednoduchý politický akt uznání státu, který je v tuto chvíli rozdělen na dvě územně odlišné části, nemá jednotnou vládu atd. a nemá hranice, je symbolický, ale nemá žádný reálný dopad na situaci na místě. Samozřejmě to nemění nic na skutečnosti, v jakých podmínkách Palestinci žijí.
Brownwen Maddox: Symboly mají hodnotu. Pokud zvolíte správný okamžik pro jejich použití, a já si myslím, že tento okamžik je správný, částečně kvůli hrůzám v Gaze, které jsou na obrazovkách televizí po celém světě, a kvůli každodenním ztrátám na životech. A dokonce i přátelé Izraele v Británii, kteří se za mnoho vlád považují za jeho spojence, říkají, že už toho bylo dost. Ale také proto, že víte, že je to cíl zahraniční politiky Británie a mnoha dalších zemí, a že uznání palestinského státu, i když nedefinovaného a s nejasným vedením, znamená, že to považujeme za nezbytný cíl jak pro Izrael, tak pro Palestince, a že je naší národní politikou se o to snažit.
Moderátor: Není trochu podivné říkat, že uznáme palestinský stát, pokud nepřijmete řešení dvou států? Bez uznání palestinského státu nemůže být řešení dvou států, takže pokud uznají řešení dvou států, Keir Starmer pak řekne: „Dobře, tak my palestinský stát neuznáme?“
Barbara Lee: S tím naprosto souhlasím a v konečném důsledku by to bylo protimluvné. Ale ještě předtím je podle mě zmatek v tom, že si vzal jeden cíl, který je sám o sobě cílem pro práva palestinského lidu, a dal Izraeli nad ním páku. Potom se tohoto cíle britské zahraniční politiky vzdá a řekne: „Dobře, udělali jste dost. Nebudeme to tedy dělat. Myslím si tedy, že zaměnil dva různé cíle, a to urgentní řešení humanitární situace v Gaze a vyvíjení tlaku na Izrael v této věci, s legitimním dlouhodobým cílem britské zahraniční politiky.
Moderátor: Víte, že tato pravidla udělala maximum pro to, aby Gaza byla srovnána se zemí a palestinský stát byl prakticky nefunkční. Takže i když se k tomu do září rétoricky zaváží a dojde k nějakému příměří, tlak bude na Keiru Starmerovi a možná i Macronovi, aby Palestinu neuznali?
Barbara Lee: Pokud mohu, rád bych přidal ještě jednu myšlenku. Vždy mě trápilo, že takový krok je uváděn do kontextu, který zní téměř jako trest. Nikdy nechci, aby byla otázka, velmi legitimní otázka státnosti Palestinců, využívána, uváděna nějakým způsobem, který vypadá jako trest.
Moderátor: Barbaro, Izraelci dnes večer říkají, že je to odměna Hamásu za to, co udělal, za otřesné činy ze 7. října. Souhlasíte s tím?
Barbara Lee: Ne, to je nesmysl. To je paušalizace celého národa, 2 milionů lidí v Gaze a 3 milionů na Západním břehu. To je paušalizace, házení všech do jednoho pytle, jako by oni sami byli zodpovědní za strašná zvěrstva, které spáchal Hamás. Hamás nepodporuje řešení dvou států. Hamás nic z toho nepodporuje, takže si myslím, že je to taková druhá strana mince nesmyslu, kdy něco milujete, jako by to byl trest, ale zároveň to vnímáte jako trest a odměnu za terorismus. To prostě není pravda. Ano.
Moderátor: Bronwen Maddoxová, na závěr k vám: máte rétorické uznání něčeho, co již učinilo 140 zemí. Nyní by Británie mohla v září učinit totéž, ale s každým dalším dnem Izrael činí realitu palestinského státu, který je na místě životaschopný, téměř nemožnou. Co se tedy musí stát, aby tento rétorický závazek měl skutečně hodnotu pro lidi, kteří to nejvíce potřebují, tedy Palestince?
Moderátor: To je skutečně velmi složitá otázka. To si necháme na jindy. Bronwen Maddoxová a Barbaro Leeová, moc vám oběma děkuji za účast v pořadu. Jak jsme slyšeli v reportáži Sekundera Kermaniho, Awdah Hathaleen, palestinský učitel a aktivista, který bojoval proti nelegálním izraelským osadám a násilí osadníků, byl zastřelen po střetu mezi vesničany a osadníky, kteří buldozerem ničili majetek. Pan Hathaleen pomáhal natočit dokumentární film No Other Land, který letos získal Oscara, a extremistický osadník, který byl již dříve sankcionován USA, byl zatčen pro podezření ze střelby. V posledních dvou letech bylo na Západním břehu údajně zabito kolem tisíce Palestinců a vlna násilí ze strany osadníků a izraelské armády sílí. Dříve jsem hovořil s palestinským filmařem Baselem Adrou, který byl spoluscenáristou a režisérem filmu No Other Land a byl Awdahovým přítelem. Zeptal jsem se ho nejprve, jaký Awdah byl.
Basel Adra: Awdah byl náš velmi, velmi blízký přítel. Byl aktivista. Byl otcem a učitelem angličtiny, učil studenty z komunity. Byl to on, kdo po léta podporoval nenásilné protesty proti okupaci, proti osadníkům, proti armádě, která ničila jeho komunitu a další komunity. Byl fanouškem fotbalu. A jak jsem řekl, byl to opravdu vždy velmi pozitivní člověk, který podporoval ostatní. Byl učitelem. Byl úžasným otcem a přítelem.
Basel Adra: Ano. Opravdu jsme nemohli uvěřit, že jeho tělo bylo stále zadržováno Izraelci, že armáda vtrhla do stanů, které jeho rodina a my jsme postavili u jeho domu.
Moderátor: Když jste postavili smuteční stan pro jeho přátele a rodinu, aby mohli truchlit nad ztrátou Awdaha, přišla podle vás izraelská armáda? A rozehnala shromáždění?
Basel Adra: Ano, všichni novináři, kteří přišli reportovat, museli odejít, všichni z komunit museli odejít, zatkli dva mezinárodní aktivisty a použili omračující granáty a řekli, že tam nesmí být smuteční stan. Nesmí se tam nikdo scházet, a to z jednoho důvodu. Aby zabránili solidaritě s touto rodinou, s těmi dětmi, s jeho matkou a bratry a aby umožnili, jak jsem řekl, buldozeru, který tam včera pracoval a který se nyní vrátil, aby pokračoval v práci s pomocí izraelských vojáků, policie a pohraniční policie.
Moderátor: A důvod, který uvedli pro ukončení smutečního stanu a shromáždění, byl, že to bylo nelegální nebo nelegální shromáždění? Jaký důvod vám uvedli?
Basel Adra: Žijeme pod vojenskou kontrolou. To znamená apartheid. Nemůžu se proti tomu odvolat ani k soudu. Nemůžu protestovat. Nemůžu to odmítnout. A to se tam stalo. Řekli, že je to uzavřená vojenská zóna, novináři tam nesmějí, aktivisté solidarity tam ndsmějí, já tam nesmím, protože jsem z jiné vesnice. Ale osadníci tam mohou být.
Moderátor: A osadníci se řídí civilním právem, včetně muže, který údajně zastřelil vašeho přítele? A vy se řídíte vojenským právem kvůli okupaci.
Basel Adra: Ano. Osadník, který tam včera střílel. Dnes byl propuštěn izraelským civilním soudem, apartheidovým soudem. Ale pět lidí z Awdahovy rodiny je stále ve vězení. Byli včera zatčeni a uneseni armádou. Stále jsou ve vězení a jejich vazba byla prodloužena vojenským soudem.
Moderátor: Z jakých důvodů jsou zadržováni?
Basel Adra: Tvrdí se, že házeli kamením. A proto jsou drženi ve vojenské věznici a postaveni před vojenský soud. Ale osadník, který Awdaha zastřelil, se dostává před civilní soud a ten rozhodl o jeho propuštění.
Moderátor: A zdá se, že je nyní v domácím vězení, ale mohl by být obviněn ze zabití a také z držení střelné zbraně. Taková je podle mého pochopení současná situace.
Basel Adra: Ano, máte pravdu. Ale my nikdy, nikdy nevěříme, že z toho něco bude. Střelili mého bratrance do hrudníku, ustoupili o krok a střelili ho do břicha. Celý ten zločin je natočen na videu, které jsem natočil. A toho osadníka odvedli. Řekli, že mu sebrali zbraň. Ale já jsem ho natočil, jak znovu útočí na další lidi v okolí. A on je stále na svobodě. Stále může útočit na další lidi, takže nikdy, nikdy nedosáhneme spravedlnosti před izraelskými soudy. Protože všichni osadníci, jejich soudy, armáda a policie mají jediný cíl, a to nás vyhnat z naší země.
Moderátor: Takže i kdyby třeba Británie uznala palestinský stát, myslíte si, že by to mělo nějaký vliv na vaši budoucnost?
Basel Adra: Ano, je to důležité, ale samo o sobě to nestačí. Izrael by měl nést důsledky za své zločiny a pokračující okupaci. Nyní existuje rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, že celá izraelská okupace je nelegální. Existence izraelských vojenských osad zde na Západním břehu je nelegální, a nyní je třeba obrátit se na mezinárodní společenství, aby vyvinulo vážný tlak a podniklo kroky vůči izraelské vládě, aby to ukončila a aby Izrael nemohl páchat tyto zločiny proti nám a mít normální vztahy s Velkou Británií. Ano, uznat stát Palestina, ale mezitím je třeba podniknout vážné kroky proti státu Izrael, okupaci a apartheidu a nechat nás na pokoji.
841
Diskuse