Obrázky z kaváren v Gaze na sociálních sítích nemohou skrýt pravdu: Izrael podrobuje Palestince hladomoru

5. 8. 2025

čas čtení 4 minuty

Proizraelské příspěvky poukazují na několik kaváren a tvrdí, že 2 miliony lidí netrpí hladem – navzdory vlastním údajům Izraele

 
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu a jeho příznivci různými způsoby tvrdí, že v Gaze není hladomor, nebo že pokud hlad existuje, je to vina Hamásu, který podle nich krade humanitární pomoc, jak lživě tvrdí, nebo je to vina Organizace spojených národů.

V nedávném rozhovoru pro časopis New Yorker Amit Segal, hlavní politický korespondent izraelské televize Channel 12, řekl, že nevěří, že v Gaze panuje hlad. Izraelský generální konzul v New Yorku uvedl, že „v Gaze nedochází k úmyslnému vyhladovění, pouze k úmyslné dezinformační kampani organizované Hamásem“.

 
Sociální média také pomohla šířit dezinformace o hladu v Gaze, kdy byly jako důkaz toho, že hladomor neexistuje, prezentovány fotografie a videa z kaváren.

Jeden izraelský tvůrce na YouTube s více než 400 000 odběrateli zveřejnil video s názvem „Léto 2025 (Genocida nikdy nechutnala tak dobře)“, které zdůrazňuje existenci několika malých kaváren v Gaze ve snaze vyvrátit existenci nedostatku potravin.

Údaje izraelské vlády však jasně ukazují, že Gaza hladoví. Odborníci na potravinovou bezpečnost podporovaní OSN uvedli, že Gaza v současné době zažívá „nejhorší scénář“ hladomoru. I největší Netanjahuův spojenec Donald Trump prohlásil, že na území panuje „skutečný hlad“.

Navzdory těmto závěrům proizraelské osobnosti nadále zpochybňují pravost snímků podvyživených dětí. V rozhovoru s Pierem Morganem americká mediální osobnost Megyn Kelly tyto snímky označila za „manipulované“ a tvrdila, že Hamás a „upřímně řečeno mnoho Palestinců“ jsou „mistři propagandy a nevadí jim, že jejich vlastní děti hladoví, pokud je mohou natočit na kameru“.

Takové postoje se odrážejí v komentářích pod videem z kaváren v Gaze, kde se typický příspěvek zní: „Je těžké si představit, že lidé mohou být tak snadno oklamáni, aby vášnivě věřili v ‚genocidu‘ a ‚hladomor‘ v Gaze, když jsou důkazy proti těmto falešným tvrzením tak snadno dostupné.“

Ale i když je v Gaze otevřeno jen několik kaváren – včetně některých z těch ve videu –, fungují podle Salaha Ahmada, spoluzakladatele organizace HopeHub, která vytvořila sdílené pracovní prostory pro vzdálené pracovníky a studenty v kavárnách po celém území, v důsledku rychle rostoucích cen a nedostatku základních surovin ve velmi omezené kapacitě.

Základní suroviny je těžké sehnat a ceny se den ode dne výrazně liší: kilo mouky může jeden den stát 12 dolarů a druhý den 40 dolarů. V důsledku toho je malý výběr občerstvení, který tyto kavárny stále nabízejí, obvykle extrémně drahý, řekl Ahmad.

„Když vidíte malou kavárnu, kde se prodávají nápoje nebo dorty za vysoké ceny, neodráží to skutečnou realitu, ve které žije většina lidí v Gaze,“ řekl Ahmad. „V mnoha případech se jedná jen o malý podnik. Majitelé se prostě snaží přežít a uživit své rodiny s pocitem důstojnosti.“

Z pěti kaváren ve videu jedna nebyla v současné době otevřená, protože došly zásoby, jedna uvedla, že se znovu otevírá po několik týdnů trvajícím uzavření kvůli nedostatku zásob, a další uvedla, že již neprodává jídlo, řekl Ahmad.

Kavárny v Gaze často zůstávají otevřené, i když nenabízejí jídlo, protože poskytují připojení k internetu a elektřinu ze solárních panelů, řekl Ahmad. HopeHub stále provozuje dvě sdílené pracovní prostory v kavárnách – jeden v Khan Younis a jeden v Deir al-Balah.

Další zmatek vyvolal fakt, že některé kavárny zveřejňují fotky a videa z doby před uzavřením. Zmrzlinárna Hamada, která je již několik týdnů zavřená, nedávno zveřejnila video s nejoblíbenějšími dezerty, dorty a nápoji, které kdysi prodávala.

„Já a 2 miliony obyvatel Gazy čekáme na tento okamžik. Bože, ulehči nám to a ať tyto dny bezpečně pominou, Pane,“ zní arabský titulek videa.

Těch několik kaváren, které jsou otevřené, samozřejmě nestačí obsloužit celé obyvatelstvo Gazy, řekl Ahmad. „Většina lidí v Gaze je nyní chudá a snaží se přežít,“ řekl.

Ti, kteří do kaváren chodí, „jsou pravděpodobně zaměstnanci, kteří stále dostávají platy od mezinárodních organizací, lidé pracující na dálku nebo novináři“, řekl. „Drží se naděje, lpí na známých rutinách a snaží se zůstat v kontaktu se svými vzpomínkami na krásnější Gazu. Pro ně není výlet na kávu luxus. Je to způsob, jak zůstat lidmi.“

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
409

Diskuse

Obsah vydání | 5. 8. 2025