Británie: Zničí Reform UK Konzervativní stranu?

8. 1. 2025

Ale Badenoch má za sebou špatný start jako lídryně, vyžívá se ve zbytečných bojích a typicky zbytečné hrubosti vůči tazatelům. Její kolegy nejvíce znepokojuje, že na tyto nedostatky byla upozorněna, ale buď se o to nestará, nebo nechápe problém. Další hloupá hádka s Faragem během vánoční přestávky naznačuje, že nemá v úmyslu měnit přístup. Mezitím zůstává pro většinu veřejnosti z velké části neznámá. Labouristé odvádějí efektivnější práci v opozici sami sobě než nominální opozice.

Je ještě brzy a dokonce i konzervativci jí dají více času, ale mezitím vedení Reform hraje chytrou hru tím, že apeluje na zoufalou touhu lobby po příběhu v období relativního politického klidu. Vzrušení z éry 2016-2024 způsobilo, že Westminster je ještě více závislý na dramatu než obvykle a Farage je dobrý ve vyprávění příběhu.

Úspěšně nafoukl předstižení konzervativců v počtu členů (vzhledem k nedostatku transparentnosti si nelze být jistý čísly, ale pokud mohu říci, zdá se, že je to pravda). I když pokud by členství ve straně bylo dobrým ukazatelem politického úspěchu, Jeremy Corbyn by se stal premiérem. Podařilo se jim také dostat řadu titulků na titulní stránky kvůli dosud neexistujícímu daru od Elona Muska.

Existují však také reálné náznaky, že pozice Reform od voleb posílila. Vyhráli sedm místních doplňovacích voleb a v mnoha dalších nasbírali slušná procenta. V průzkumech veřejného mínění jsou těsně za hlavními stranami. Řada bývalých konzervativních poslanců přeběhla (stejně jako manžel Suelly Braverman), včetně pochybné ceny Andrey Jenkyns, která za ně bude kandidovat ve volbách starosty Lincolnshire. Tento příběh bude pravděpodobně ještě nějakou dobu pokračovat, s dalšími dary, dezercemi a úspěchy v květnových místních volbách (možná včetně Jenkyns).

Nic z toho neudělá z Farage premiéra, ale vystaví to Badenoch a její stranu rostoucímu tlaku. Slabost pozice konzervativců, kteří mají jen 121 poslanců a téměř žádnou podporu kohokoli mladšího 50 let, je činí zranitelnějšími vůči ztrátě pozice hlavní pravicové strany než kdykoli předtím. V minulosti se vyskytly výzvy – od Britského svazu fašistů Oswalda Mosleyho ve 30. letech, Národní fronty v 70. letech a UKIP během premiérství Davida Camerona. V prvních dvou případech však byla alternativa příliš násilnická a antidemokratická na to, aby si získala konzervativce odmítající riziko, a v druhém případě byla pozice konzervativců mnohem silnější (i když Cameron byl stále nucen přistoupit k referendu o EU).

Zdroj v angličtině: ZDE